Torst strana 19 z 34

Další v řadě knižních vydání fotografických cyklů Josefa Sudka přináší unikátní svazek fotografií Svatovítské katedrály z dvacátých let, o jejichž knižní vydání autor neúspěšně usiloval po celý svůj život. Klíčové snímky vznikly v době přestavby katedrály, kdy měl fotograf možnost zachytit v jejím interiéru i hromady suti či lešení, vždy ve zcela ojedinělém osvětlení, na něž v budově čekal třeba celý den. Kniha je uvozena studií Josefa Mouchy a původním textem spisovatele Jaroslava Durycha z prvního Sudkova portfolia.

Další v řadě knižních vydání fotografických cyklů Josefa Sudka přináší unikátní svazek fotografií Svatovítské katedrály z dvacátých let, o jejichž knižní vydání autor neúspěšně usiloval po celý svůj život. Klíčové snímky vznikly v době přestavby katedrály, kdy měl fotograf možnost zachytit v jejím interiéru i hromady suti či lešení, vždy ve zcela ojedinělém osvětlení, na něž v budově čekal třeba celý den. Kniha je uvozena studií Josefa Mouchy a původním textem spisovatele Jaroslava Durycha z prvního Sudkova portfolia.

Kniha pražského Němce Gustava Janoucha patří k nejkontroverznějším knihám v bohaté literatuře o Franzi Kafkovi. Přestože se mladý Janouch s Kafkou nepochybně setkal, většina germanistů považuje jeho knihu za vyfabulovanou. To ovšem nezabránilo tomu, aby kniha nevyšla v mnoha světových jazycích a v mnoha oblastech (například v Latinské Americe) se nestala jedním z nejvlivnějších klíčů k proniknutí do Kafkova světa. Čtenáři v Čechách dosud neměli možnost si tuto knihu přečíst v českém překladu. První české vydání Janouchovy knihy vychází s rozsáhlým doslovem Veroniky Tuckerové, která objevila mnoho dosud neznámého o Gustavu Janouchovi a přináší tak nejen shrnutí světové germanistické diskuse nad Janouchem, ale i nový pohled na Janoucha samého. Obsažnými poznámkami knihu doplnil Marek Nekula.

Kniha vzpomínek významného českého literárního vědce, filosofa a překladatele je mimořádně cenným a čtivým svědectvím o osudu českého vzdělance v druhé polovině dvacátého století. Autor otevřeně líčí svůj život, studia, práci a zejména svůj život na rozhraní mezi možností veřejně působit jako překladatel a literární vědec a přitom publikovat též v samizdatu, nepoddat se vládnoucímu komunistickému režimu a udržet si svou mravní integritu. V Pecharově vyprávění vystupují desítky významných osobností českého kulturního života, jejichž portréty patří k tomu nejlepšímu, co v posledním dvacetiletí v české memoárové literatuře vzniklo.

Knižní rozhovor renomované novinářky a spisovatelky s fotografem, který je dnes vedle Josefa Koudelky ve světě nejznámějším českým tvůrcem, se snaží nalézt odpověď na otázku: Jaký je opravdu Jan Saudek? Rozhovor, mimořádný svou otevřeností, je nejen svědectvím o fotografově životě a názorech, ale na jeho pozadí vyvstává jaksi mimochodem i věrný a stísňující obraz doby nesvobody, v níž bylo Janu Saudkovi po většinu života dáno žít a pracovat a s níž svou tvorbou vedl při. Kniha je doprovázena unikátními snímky Jana Saudka i z jeho rodinného archivu.

Markéta Pilátová ve svém druhém románu Má nejmilejší kniha čerpá i tentokrát z jihoamerické zkušenosti a v mimořádně napínavém příběhu téměř magického ražení nás ve směsi bájných motivů s až nepříjemně realistickým popisem jihoamerického prostředí – s jeho narkomafiemi a těžkou a nebezpečnou bídou bezbranných a přitom ozbrojených slumů – provede příběhem Hadího institutu a zejména jeho šéfa. Ten v ambiciózní vědecké pýše a posedlosti, která odmítá vnímat morální hranice, tvrdě a bezohledně kráčí za svými objevy, jež se mohou jiným jevit jako slepé uličky dějin, a přesto bezohledně zasahují do cizích životů. Autorka nás provede mnoha vrstvami vzdáleného světa na druhé polokouli – příběhem se vine nit nevzdělané indiánky obdařené instinkty, které se vymykají ze zkušenosti vzdělanců, i okolní realitou otloukaných obyvatel slumů. Ukáže nám také, jak překvapivě a bolestivě se mohou drápy odporné části evropské historie zatínat do nepřipravených duší. Příběhem nás provádí tatér, který v šeherezádovském motivu při tetování opájí zákazníky vyprávěním a před světem schovaný ve svém skromném příbytku účtuje se svým svědomím. Nitky osudů se rafinovaně proplétají, až nakonec složí pestrý, magický a mimořádně poutavý koberec snů a skutečnosti.

Markéta Pilátová ve svém druhém románu Má nejmilejší kniha čerpá i tentokrát z jihoamerické zkušenosti a v mimořádně napínavém příběhu téměř magického ražení nás ve směsi bájných motivů s až nepříjemně realistickým popisem jihoamerického prostředí – s jeho narkomafiemi a těžkou a nebezpečnou bídou bezbranných a přitom ozbrojených slumů – provede příběhem Hadího institutu a zejména jeho šéfa. Ten v ambiciózní vědecké pýše a posedlosti, která odmítá vnímat morální hranice, tvrdě a bezohledně kráčí za svými objevy, jež se mohou jiným jevit jako slepé uličky dějin, a přesto bezohledně zasahují do cizích životů. Autorka nás provede mnoha vrstvami vzdáleného světa na druhé polokouli – příběhem se vine nit nevzdělané indiánky obdařené instinkty, které se vymykají ze zkušenosti vzdělanců, i okolní realitou otloukaných obyvatel slumů. Ukáže nám také, jak překvapivě a bolestivě se mohou drápy odporné části evropské historie zatínat do nepřipravených duší. Příběhem nás provádí tatér, který v šeherezádovském motivu při tetování opájí zákazníky vyprávěním a před světem schovaný ve svém skromném příbytku účtuje se svým svědomím. Nitky osudů se rafinovaně proplétají, až nakonec složí pestrý, magický a mimořádně poutavý koberec snů a skutečnosti.

Knížku půvabných veršů pro malé děti napsal básník, esejista a kulturní organizátor Ivan M. Jirous v osmdesátých letech během těžkého žaláře ve Valdicích, do něhož byl odsouzen z politických důvodů. V hrůzném prostředí věznice mu jemné, citlivé a křehké dětské básně sloužily jako spojnice jak s jeho dvěma malými dcerkami, tak se světem lidského citu vůbec. Knížka dnes patří k již klasickému fondu české poezie pro děti. Její druhé samostatné tištěné vydání vychází s novými ilustracemi autorovy dcery Marty.

32. svazek edice Fototorst. Jan Ságl (*1942 v Humpolci) patří k průkopníkům barevné fotografie v Čechách. Zabývá se jí od roku 1979 a už tehdy prokazoval legitimitu tohoto média navzdory většinovému přesvědčení o jedinečných výtvarných možnostech černobíl

32. svazek edice Fototorst. Jan Ságl (*1942 v Humpolci) patří k průkopníkům barevné fotografie v Čechách. Zabývá se jí od roku 1979 a už tehdy prokazoval legitimitu tohoto média navzdory většinovému přesvědčení o jedinečných výtvarných možnostech černobíl

Pátrání po stopách dějin se stejně jako u Topolových předchozích próz i v této novele proplétá se surreálně-karnevalovým dějem. Lakonicky vyprávěný příběh je archeologií hrůzy, vrstvu za vrstvou odkrývá území novější evropské minulosti. Ve chvíli, kdy umírají poslední příslušníci generace, která to vše ještě zažila, Topol ukazuje, jak jejich potomci bojují o uchování příběhů násilí, jež chápou jako poslední kotvu autenticity – a troskotají v soukolí komerce, muzealizace a politiky. Topolovi se obdivuhodným způsobem daří nebýt ani jednoznačný, ani neházet všechny hodnoty na postmoderní smetiště dějin. Na své cestě k masovým hrobům evropského Východu se z různých stran přibližuje k eticky dvojznačným otázkám a otřásá tak jakoby bezděčně a s jemnou ironií zdánlivě stabilním základem našeho historického sebevnímání.

Druhé vydání románu, který se stal českou literární událostí (získal mj. cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků. Dvaadvacetiletá studentka Petra Hůlová debutovala v roce 2002 mimořádně vyzrálým prozaickým dílem, jehož děj se odehrává v Mongolsku a osou příběhu je strhující vyprávění žen tří generací o všem, co v životě viděly, zažily, protrpěly. Kniha je psána živým jazykem s množstvím místních slangových výrazů, vtahujících čtenáře do jedinečné atmosféry života v Mongolsku.

Druhé vydání románu, který se stal českou literární událostí (získal mj. cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků. Dvaadvacetiletá studentka Petra Hůlová debutovala v roce 2002 mimořádně vyzrálým prozaickým dílem, jehož děj se odehrává v Mongolsku a osou příběhu je strhující vyprávění žen tří generací o všem, co v životě viděly, zažily, protrpěly. Kniha je psána živým jazykem s množstvím místních slangových výrazů, vtahujících čtenáře do jedinečné atmosféry života v Mongolsku.

Prvotina portugalské autorky (*1940), dnes patřící k veličinám moderní portugalské literatury, zkoumá možné podoby ženství v dnešním světě a vypovídá o nepotlačitelné lidské touze po osobní i společenské svobodě. Na základě peripetií milostného vztahu mez

V rozhovoru se svými vnuky vykresluje český prozaik (* 1929) celý svůj život. Kliment je mistrem krajinokresby, dokáže evokovat dávno zmizelé dětství na Turnovsku a Liberecku, svého ruského tatínka, maminku, sestru. A také svou životní cestu spisovatelskou i lidskou. Nejpůsobivějšími pasážemi knihy jsou vedle nezaměnitelných popisů české krajiny a přírody též vhledy do lidské psychiky, které dokáže Kliment vykreslit s jemností zcela mimořádnou. Zvláště cenné je i autorovo sebezpytování, jež nemá v české memoárové literatuře obdobu.

33. svazek edice Fototorst. Fotograf Ivan Pinkava (* 1961) si během takřka třiceti let vytvořil vlastní, svébytný vizuální jazyk, který lze ztotožnit s jeho vlastním uvažováním o světě. Figury a zátiší se v autorově díle prolínají, jsou aktualizovaným zrc