Torst

Václav Havel v úvodu ke své nové hře píše, že hry jsou určeny na hraní, nikoli na čtení, a divadelní texty skromně označuje za polotovar, ale jeho Odcházení, hru netradičně vydávanou dlouho před jejím uvedením, vidíme docela jinak: jako hluboký, vzru šující, rafinovaný, ale přitom zábavný text. Ovšem smích, který v nás vyvolává, nakonec mrazí.

Významný český předúnorový a posléze exilový politolog a publicista Zdenek Slouka zaujal české čtenáře v posledních dvaceti letech podnětnými články, zejména v Literárních novinách. Poté vydal v nakladatelství Academia rozsáhlé paměti s názvem Jdi po skryté stopě, oceněn byl Cenou Ferdinanda Peroutky. Jeho kniha povídek s názvem Útěky nepřináší texty jednotlivé, ale prózy, které se vzájemně doplňují tak, aby vytvořily prokomponovaný celek. Slouka na konkrétních osudech dvanácti mužů vydává svěde ctví o českém dějinném údělu ve dvacátém století. Čtenář je postupně vtahován do Sloukova jazyka, který je svou úsporností velmi sympatický - autor váží každé slovo a říká přesně jen to, co je říci třeba. Děj povídek se odehrává z počátku v Čechách, později na mnoha různých místech světa. Slouka jako by chtěl říci: Češi v oné tragické dějinné době žili všude po světě, ale jejich osudy, tak roztodivné, navzájem se neprotínající a odloučené, tvořily dohromady cosi společného. A právě to je zachyce no v této knize, čerpající z mimořádně bohaté autorovy životní zkušenosti.

Není pravidlem, že autor, který svým prvním románem zaujme neotřelostí, hloubkou i pravdivostí, dokáže znovu zaujmout a s ještě větší silou přesvědčit, že jeho psaní není jen šikovným skládáním slov, ale především skutečným sdělením. Tomáši Zmeškalovi se

Soubor textů a esejů z let 1965 - 1990 na téma kultura od předního představitele českého undergroundu.

Pátrání po stopách dějin se stejně jako u Topolových předchozích próz i v této novele proplétá se surreálně-karnevalovým dějem. Lakonicky vyprávěný příběh je archeologií hrůzy, vrstvu za vrstvou odkrývá území novější evropské minulosti. Ve chvíli, kdy umírají poslední příslušníci generace, která to vše ještě zažila, Topol ukazuje, jak jejich potomci bojují o uchování příběhů násilí, jež chápou jako poslední kotvu autenticity – a troskotají v soukolí komerce, muzealizace a politiky. Topolovi se obdivuhodným způsobem daří nebýt ani jednoznačný, ani neházet všechny hodnoty na postmoderní smetiště dějin. Na své cestě k masovým hrobům evropského Východu se z různých stran přibližuje k eticky dvojznačným otázkám a otřásá tak jakoby bezděčně a s jemnou ironií zdánlivě stabilním základem našeho historického sebevnímání.

První souborné vydání všech básnických sbírek známého zpěváka.

Svazek obsahuje všechny texty písní Karla Kryla, které se podařilo editorům shromáždit.

Rozhovory, které v 70. letech vedl s Josefem Sudkem Jaroslav Anděl jsou nejen jedinečným svědectvím o Sudkově životě, díle a myšlení, ale i pozoruhodným literárním skvostem, věrně reprodukujícím Sudkův způsob vyjadřování.

Souborné vydání básní a básnických próz Tomáše Frýberta (* 1949), básníka žijícího od roku 1968 ve Francii. Osobité detailní vidění, originální výraz, vzdálený ozvuk surrealistické poetiky, smysl pro vtip, sarkasmus i tragický rozměr bytí - všechny tyto vlastnosti mají Frýbertovy básně (v oddílech Železné plíce, Ojedinělé básně, Létavice, Neustále aj.) a básnické prózy (Drcení žulových milenců) u nás dosud prakticky neznámého autora, které patří k tomu nejlepšímu v české poezii nejen básníkovy generace. Knihu doslovem doprovodil básník a esejista Petr Král.

Obsáhlý soubor rozhovorů, které Karel Kryl poskytl v letech 1968-1994, tvoří nejen jedinečný autoportrét jedné z nejvýznamnějších osobností české kultury druhé poloviny dvacátého století, ale i neocenitelnou kroniku doby, zachycující postřehy o stovkách osobností české a slovenské kultury, politiky a společnosti za dobu téměř čtyřiceti let. Téměř třetina rozhovorů je zde tištěna ve slovenštině - v jazyce, který Kryl miloval stejně jako češtinu. Rozhovory ze 60., 70. a 80. let zachycují Kryla bojujícího za svobodu a demokracii v Československu, rozhovory z let 1989-1994 jej představují jako prvního ostrého kritika chyb české a slovenské politiky a společnosti po roce 1989. Kniha je doplněna více než čtyřiceti unikátními fotografiemi a dokumenty, jmenným rejstříkem a ediční poznámkou. Svazek uspořádala a obrazovým doprovodem doplnila Marlen Krylová.

Paměti břevnovského opata Anastáze Opaska (1913-1999), kněze, básníka, duchovního průvodce mnoha osobností česká kultury (mj. Josefa Topola, Karla Kryla a mnoha dalších), jedné z nejvýznamnějších osobností české katolické církve druhé poloviny 20. století, vycházejí pro velký zájem čtenářů ve čtvrtém vydání s novými fotografiemi a v nové grafické úpravě. Kniha je zásadním příspěvkem k poznání českých dějin, kultury a společnosti 20. století. Vychází ke stému výročí narození Anastáze Opaska.

Druhý svazek fotografických cyklů obsahuje Sudkovu portrétní tvorbu. Potrtréty provázely Sudka dlouhou řadu let: zejména v předválečné době patřily k nejdůležitějším součástem jeho fotografické živnosti, v letech čtyřicátých a padesátých pak Sudek fotografoval zejména své blízké přátele-umělce. Mezi portrétovanými osobnostmi byl budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert, malíři, spisovatelé, vědci, lékaři, politici, architekti, herci a mnohé jiné významné osobnosti veřejného života. Knihu doprovází vedle Sudkova životopisu, úplné bibliografie a soupisu jeho výstav též rozhovor se znalcem jeho díla Janem Řezáčem.

Karel Cudlín (* 1960) patří k předním českým autorům živé dokumentární fotografie. Po studiu na pražské FAMU pracoval pro řadu novin a časopisů (Mladý svět, Lidové noviny, Prostor). V současné době je ve svobodném povolání a příležitostně působí jeko jeden z fotografů prezidenta Václava Havla. Cudlínovy černobílé snímky mají metaforickou hloubku. Ve svém volném díle často vypráví životní příběhy Romů, utečenců či ukrajinských dělníků. Vedle soucitu a vizuálních kvalit nalezneme v jeho díle i humor. Cudlín fotografuje zejména v České republice, ale pravidelně i na Ukrajině a v Izraeli. Jeho první monografie vyšla roku 1994. Autorsky se podílel na knize Izrael, vydané v roce 1998.

Nový román známého básníka a prozaika, autora románů Sestra, Anděl a Noční práce. Topol v románu účtuje s traumatem osmašedesátého roku metodou brutální grotesky, která vyústí v rozpoutání třetí světové války v české kotlině. Jeho hrdinům chybí heroismus, o to víc oplývají malicherností, rasismem a nedostatkem vyšších ideálů. Prostřednictvím dětského vypravěče jsou zde zachyceny mezilidské vztahy bez jakéhokoli soucitu. Sledujeme pokřivené vlastenectví s mnoha neblahými vedlejšími dopady. Autora zajímá ponížené dětství, sourozenecká oddanost a válka v jakékoli podobě. Zobrazuje lidi jako hračky někoho jiného, aniž by přitom tušili, že jsou nástrojem k dosažení cizích cílů. K absurdnímu vyznění příběhu přispívá „socialistický cirkus“ jako zdroj nejneuvěřitelnějších příhod a vztahů, zčásti fantazijních. Román je karikaturou válečného hrdinství a hrdinů, převrácením vžité interpretace těchto hodnot, o nichž se nikde veřejně nepochybuje, ačkoli ve skutečnosti v sobě skrývají temné jádro. Kniha zvítězila v anketě Lidových noviny b Kniha roku 2005 /b .