Torst

Kniha Martina C. Putny, vycházející po patnácti letech, se odlišuje od většiny havlovských publikací – buď oslavných, nebo naopak motivovaných záští a závistí. Nepojímá totiž Václava Havla jako izolovaný fenomén, ale spíše jako průsečík vlivů, které působily na jeho myšlení a tvorbu, a posléze i na jeho činnost státnickou a politickou. Jednak jde o vlivy rodinné – spiritismus dědečka Vácslava Havla, masarykovství a zednářství otce Václava M. Havla, bohémství strýce Miloše Havla, filosofování o jazyce a komunikaci bratra Ivana M. Havla –, jednak o vlivy rozličných skupin přátel, jimiž byl Havel obklopen od svých středoškolských let (skupiny Šestatřicátníci), přes kulturní scénu let šedesátých (filosof Josef Šafařík, divadelník Ivan Vyskočil a další), přes prostředí disentu (zejména skupiny patočkovských filosofů Kampademie) až po první, tvůrčí léta na Hradě. Havel nebyl originálním myslitelem, ale žákem myslitelů. Nebyl nábožensky vyhraněný, zato však naladěný naslouchat různým tradičně náboženským, alternativně náboženským i vůči náboženství kritickým proudům. I díky tomu dokázal prostředkovat mezi odlišnými názorovými skupinami a chránit, nakolik to bylo možné, před rozpadem jak český disent, tak později českou společnost. Toto vydání Putnovy knihy je doplněno o několik reflexí patnácti let, které uplynuly od Havlova úmrtí a ústí do varování před havlovským kultem a pseudohavlovskými „mesiáši“.

Stát Izrael se v současnosti dostal do středu pozornosti celého světa. Je důležité porozumět jeho vnitřní členitosti a nevidět ho jako jednolité společenství. Tomu může napomoci kniha vzpomínek českého estetika Tomáše Kulky, pokrývající období od roku 1972 do roku 2000. Děj je rozdělen do sedmi částí, chronologicky mapujících klíčové historické události Izraele. Kulka přijíždí v roce 1972 do Izraele z Anglie, kam odešel z Československa v roce 1968. Kniha zachycuje války a politické zvraty – prožitek Jomkipurské války v roce 1973, kdy je Izrael nečekaně napaden Egyptem a Sýrií. Zvrat v roce 1977, kdy pravice vítězí ve volbách. Libanonskou válku v letech 1981-1982. Pozornost je věnována válce v Zálivu v roce 1991. Kniha se zabývá dynamikou izraelské společnosti, zejména rozdíly mezi Aškenázy a Sefardy. Zdůrazněn je rostoucí vliv náboženského fundamentalismu. Zobrazen je též izraelsko-palestinský konflikt a Jeruzalém. V závěru knihy je popsán krach mírových jednání v Camp Davidu a eskalace násilí v důsledku sporu o svrchovanost Jeruzaléma a Chrámové hory. Důležitou součástí knihy je popis traumatu z atentátu na Jicchaka Rabina v roce 1995. Vše je prokládáno zasvěceným rozborem místní kultury, náboženských pravidel a politických zvyklostí. Text doplňují fotografie Karla Cudlína.

Kniha Jáchyma Topola je strhujícím ponorem do chaosu současného světa, v němž se osobní tragédie prolínají s tektonickými posuny dějin. Děj se odehrává v únoru 2022, kdy česká společnost právě odkládá roušky po pustošivé pandemii, aby byla zasažena šokem z ruské invaze na Ukrajinu. Hlavním hrdinou románu je Tomáš, poněkud zběsilý novinář, který se marně snaží udržet řád ve svém neukotveném životě. Zatímco se jeho manželství s intelektuálkou Fionou mění v dokonalou manželskou alergii, Tomáš uniká k mladé milence Tamarce a k psaní „hluboce lidských příběhů“, které však jeho okolí považuje za zastaralou šmíru. Klid pražských kaváren a barokních památek definitivně končí, když se do Čech vrací světoznámý mág Cornelius. Ten s sebou z ruského „koncentračního tábora“ přiváží poselství o absolutním zlu, které odhaluje hnijící základy západní civilizace. Peklo neexistuje je román o oběti, vině a hledání lásky v době, kdy se „pravda děje“, ale málokoho už zajímá.

Kniha Země Lhostejnost přináší úplný soubor politických komentářů Karla Kryla z let 1990-93. Je nejen splátkou jednoho z výrazných dluhů, které máme vůči jejímu autorovi, ale i překvapivě aktuálním a výrazným hlasem do diskuse o přítomnosti a budoucnosti české společnosti, politiky a kultury. Krylovy články ukazují, jak mimořádného a vskutku nezávislého politického komentátora v něm česká a slovenská společnost ztratila. Vzhledem k nepřízni rozhlasových a novinových redaktorů na počátku devadesátých let neměl Karel Kryl možnost své publicistické texty představit širší čtenářské a posluchačské obci. I proto jeho komentářů vzniklo mezi léty 1990 a 1993 jen dvacet osm. Dosah regionálních periodik Moravskoslezský den a Znojemsko, v nichž většina těchto textů vyšla, byl minimální. Kniha Země Lhostejnost zásadním způsobem doplňuje obraz zpěváka, skladatele a básníka Karla Kryla. Ukazuje jej jako výsostně politického člověka se širokým vzděláním, záběrem zájmů a tvořivě blízkým vztahem k českému jazyku, který ve své publicistice rozvinul jako málokdo z jeho generace.

Sny paměti jsou koláží nedokončených vzpomínek a dalších textů Larisy Bogoraz, které z její pozůstalosti vybral pro charkovské nakladatelství Prava Ljudini Jevgenij Zacharov. Zachycují rodinné kořeny, třicátá léta v Charkově viděná dětskýma očima i následné studentské roky. Jsou cenným svědectvím o sovětské každodennosti, formování disentu, osudech autorčiných spoluvězeňkyň i boji za propuštění politických vězňů. Kniha tak přibližuje osobnost, jejíž stěžejní role byla spíše v životě samém než v jeho uměleckém ztvárnění, svůj jazykový um často vkládala do textů jiných autorů a formulační schopnosti nejčastěji uplatnila v otevřených dopisech a veřejných prohlášeních. České vydání doplňují komentáře přibližující dobový kontext, sovětské reálie a mnoho osobností sovětského disentu. Knihu doprovázejí fotografie z rodinného archivu i pražských návštěv Larisy Bogoraz. Kniha vychází v koedici s Ústavem pro studium totalitních režimů.

Kniha vzpomínek Petra Chudožilova není souvislým chronologickým vyprávěním, ale shrnuje velké množství pointovaných příběhů, jak je život přinášel. Je výpovědí autorské i lidské zralosti. Vypovídá o osmdesáti letech lidského života i o novodobých českých dějinách, jakož i o autorových ruských kořenech a životě v exilu ve Švýcarsku. Chudožilov píše velmi čtivě a vtipně, je však i břitkým a nesentimentálním pozorovatelem. Jeho kniha přináší velké množství závažných historických faktů, postřehů a zjištění.

Po svém debutu, vzpomínkové knížce Flashky (Praha, Torst 2014), vydala Eva Zábranová (* 1964 v Praze) povídkovou knížku Cesty (Praha, Torst 2015). Zachytila v ní cesty nereálné i skutečné, cesty k poznání, za pochopením a porozuměním. Její třetí kniha Chtíč je koláží textů divokých, svědeckých i provokativních, dějových i úvahových a zběsilých. A též osobně, mezilidsky a společensky kritických.

Pátá prozaická kniha Mileny Slavické je velmi osobním vnitřním rozhovorem autorky a adresátky psaný formou fiktivních dopisů psaných anglické spisovatelce Virginii Woolfové. Kniha se dotýká těch nejdůležitějších životních témat. Slavická mistrovsky pracuje s aluzemi a mnohovýznamovostí. Text je literárně vytříbený, s hlubokým filosofickým a existenciálním přesahem. Je introspektivní, meditativní a intertextuální – odkazuje mimo jiné na literární, filosofické a historické myšlení takových osobností, jako byli Hannah Arendtová, Simone Weilová, Klaus Mann, Sylvia Plathová další. Rukopis osciluje mezi subjektivními reflexemi a dialogy a úvahami nad dějinami 20. století. Prozaička a historička umění Milena Slavická (* 1949) působila jako kurátorka výstav současného českého a zahraničního umění a jako editorka a vydavatelka knih, katalogů a sborníků. Je autorkou knih UB 12 a Flug-Entfernung-Verschwinden. Konzeptuelle Moskauer Kunst.

Bohumil „Bob“ Krčil, fotograf, dobrodruh a legendami opředená osobnost české exilové kultury, po sobě zanechal autentický životní příběh, formovaný neochvějným odhodláním žít bez kompromisů ve světě rozděleném železnou oponou. Poté co sedmnáctiletý Krčil roku 1969 opustil Československo, pobýval v alternativní komuně na jihu Francie, žil ve vesnici s tuniskými beduíny a zdokumentoval starobylou hašišovou kulturu severoindického údolí Kullu. S předtuchou nadcházející katastrofy vytvořil jedinečné fotografické svědectví o tisícileté kultuře afghánského Herátu, pár měsíců předtím než byl při sovětských náletech v roce 1979 zničen. Základnou se mu stal New York, kde připravil dva rozsáhlé samizdatové sborníky „Sebráno v New Yorku“ s cílem ukázat živou a tvůrčí československou komunitu. Z desítek rozhovorů s Krčilovými současníky a z obrovského množství sesbíraných dokumentů Jan Douša sestavil fundovaný a čtivý Krčilův životopis, který se zařadí k dosud chybějícím dílkům v mozaice našeho poznání české kultury 20. století. Obrazová příloha přináší velké množství dosud nepublikovaných vizuálních materiálů včetně řady nových zvětšenin vytvořených Janem Doušou z dochovaných negativů. Kniha „Bob Krčil: Žít, jako by šlo o život“ nám přibližuje jedinečnou uměleckou osobnost 70. a 80. let, jejíž přínos české kultuře dodnes není plně doceněn.

Nakladatelství Torst vydává druhou knihu statí a esejů filosofa Ivana Dubského. Po knize Per viam, za niž obdržel cenu Českého literárního fondu, byl Ivan Dubský rozhodnut napsat její pokračování, tentokrát věnované filosofickému uchopení otázky času. Zamýšlené knize dal název Quaestio temporis (Otázka času). Promýšlení otázky času se Ivan Dubský věnoval celá desetiletí, od roku 2003 na knize Quaestio temporis soustavně pracoval. Když v loňském roce zemřel, v jeho počítači byl nalezen téměř hotový rukopis knihy Quaestio temporis. Přestože knize chybí poslední odstavec, byla autorem zkontrolována, zredigována a autorizována. Jde o knihu originálního, zcela původního českého myšlení, jež se opírá o veškerou tradici evropské filosofie. Jednotlivé stati shrnují a představují možnosti toho, jak byl ve filosofické tradici v průběhu staletí čas uchopován. To se pro autora stalo výchozím bodem k rozvíjení vlastního myšlení, jež s bohatou tradicí někdy polemizuje, v jiných případech ji dále rozvíjí. Jde o jeden ze vzácných případů skutečně původního českého filosofického myšlení, nikoli o knihu filosoficko-historickou. Je psána srozumitelným, jasným a čtivým esejistickým stylem.

Kniha je „memoár-románem“ napsaným přístupnou a atraktivní formou rozhovoru dvou mnohaletých přátel, básníků a držitelů Ceny Magnesia Litera, Milana Ohniska a zpovídaného Martina Reinera. Rozhovor reflektuje nejen Reinerovo nelehké dětství, na němž se vedle vynucené emigrace jeho otce podepsaly i další neblahé privátní okolnosti, ale též jeho zrání na vojenských školách, následné uvěznění a návrat do běžného života, v němž se nakonec stal jednou z výrazných postav brněnské Sametové revoluce. Nechybějí léta devadesátá, ohlédnutí za básnickými Bítovy či velkým evropským festivalem Poezie bez hranic, který Reiner organizoval. Reflexe více než třicetileté nakladatelské činnosti v nových, svobodných poměrech či bohaté vlastní literární tvorby přinášejí nejen „zábavné historky z natáčení“, respektive ze života s básníky, ale též otevřené až intimní pohledy do kuchyně tvůrce, který napsal jednu z nejúspěšnějších polistopadových knih, román Básník o Ivanu Blatném. To vše je doprovozeno zajímavými fotografiemi a dokumenty.

Životopisná kniha Josef Koudelka: Next se zabývá životní cestou i pozoruhodnou šíří fotografických zájmů Josefa Koudelky (*1938), dnes jednoho z nejuznávanějších světových fotografů. Jeho práci sleduje od raných fotografií věnovaných divadlu, přes cyklus Cikáni, legendární reportáž Invaze 68, až po osamělost člověka v exilu, devastující vliv člověka na krajinu a fotografie desítek starověkých památek v oblasti Středomoří v cyklu Ruins. Kniha vznikla na základě stovek hodin rozhovorů s Josefem Koudelkou během necelých deseti let i rozmluv s jeho přáteli, rodinnými příslušníky a spolupracovníky z celého světa. Je neobyčejně čtivým životopisem, který umožňuje lépe pochopit osobnost fotografa známého svou uzavřeností. Autorce se podařilo jedinečným způsobem zachytit historii Koudelkova života a práce. Kniha, přeložená z původního amerického vydání nakladatelství Aperture, je ilustrována 281 fotografiemi, včetně mnoha civilních fotografií z Koudelkova života, jakož i klíčových ukázek z jeho díla od padesátých let do současnosti. Josef Koudelka text českého překladu knihy pečlivě přehlédl a autorizoval.

Nakladatelství Torst vydává jako svou 700. publikaci fotografickou knihu Bohdana Holomíčka Album 1958–1977, která přináší na 176 stranách 238 snímků z prvního dvacetiletí jeho tvorby. Jedná se o druhou z řady knih s jednotícím názvem Album, která mapuje jeho fotografické dílo. První z nich, Album Václav, vyšla v roce 2016 a zachycuje Václava Havla od roku 1974 až do smrti v kruhu nejbližších přátel, se spisovateli, divadelníky, s manželkou Olgou, ale i s českými a světovými politiky. Fotografie Bohdana Holomíčka jsou již po více než šedesát let intimní kronikou životů mnoha lidí, které potkal. Vyprávějí o tom, že každý člověk je jedinečný a že lidský život má smysl. Jeho snímky přinášejí do života lidí radost, touhu prožívat každý okamžik naplno, vidět krásu a inspiraci ve všední každodennosti. O tom svědčí i jeho strhující osobnost. Teoretička umění Hana Buddeus ho jednou oprávněně nazvala „apoštolem lásky“. Historička fotografie Anna Fárová ho charakterizovala jako „fotografa přátelských setkání, zachycujícího pozitivní situace, okamžiky milosti, záblesky lásky za magického přispění světla“. Historik fotografie Antonín Dufek napsal, že „jeho fotografie jsou často přirovnávány k deníku, ale jak čas běží, stále víc se ukazuje, že je to spíš památník a kronika. Památník vzniká v komunikaci s ostatními a slouží také jejich paměti. V Holomíčkově případě jde o autobiografii, která se však stává i generační výpovědí; jeho snímky jsou sice subjektivní, mají ale obecnou platnost a reflektují vzpomínky celé společnosti.“

Malířka, sochařka a ilustrátorka Věra Nováková (* 1928) v knize vypráví svůj životní příběh, který se odehrává na půdorysu zásadních historických zvratů 20. a části 21. století. Začíná prvorepublikovou rodinnou idylou, pokračuje přes válečné roky až k přijetí na AVU, odkud byla v roce 1949 na základě politického rozhodnutí studentské prověrkové komise vyloučena. Se svým mužem, malířem Pavlem Brázdou, zůstala prakticky až do roku 1989 bez možnosti vystavit či s veřejností konfrontovat svoje práce. „Malovala jsem, co jsem žila,“ říká v jednom z rozhovorů – a dokumentuje to nejen na svých „klíčových“ obrazech Tak končí sláva světa a Po konci, ale i třeba na své cestě ke křesťanství. Páteří vyprávění dnes pětadevadesátileté umělkyně jsou zveřejněné i dosud nepublikované texty včetně mnoha archivních dokumentů, zápisky z deníků a záznamy osobních rozhovorů, které jsou doplněné fotografiemi a reprodukcemi jejích výtvarných děl. Název odkazuje k Nietzscheho provazochodci, který se stal jedním z inspiračních motivů tvorby Věry Novákové. Knihu uspořádala a k vydání připravila Marie Kratochvílová.

Dva spisovatelé, kteří významně ovlivnili českou literaturu od šedesátých do devadesátých let 20. století, básník Ivan Diviš a prozaik a esejista Josef Jedlička, se v roce 1969 ocitli v exilu v Mnichově. Byla to pro ně pro oba situace velmi tíživá. Byli přesvědčení, že svou vlast již nikdy nespatří. Jako záchranný pás si zvolili tvorbu společné knihy, již nazvali Poslední průvodce Prahou. Psali ji pro nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v kanadském Torontu. Šlo o jakýsi slovník, do nějž se pokusili v jednotlivých heslech zachytit vše, co si zapamatovali ze života v Praze svého dětství a mládí. Šlo o sebemenší detaily: názvy ulic, firem, obchodů, sportovců, restaurací, parků, zvyků, reklam, prostě všeho, co jim z raných let života uvízlo v paměti. A protože oba byli velcí spisovatelé, vzniklo literární dílo jedinečné. Nakonec kniha v exilu nevyšla. Před svou smrtí její rukopis Ludmila Divišová svěřila nakladatelství Torst k vydání. Edičně ho připravila Klára Soukupová, která svazek opatřila i cenným komentářem a doslovem. Kniha vychází doplněna souborem kreseb Jindřicha Janíčka vytvořených podle dobových fotografií. Jde o poutavé, čtivé a historicky i čtenářsky velmi cenné dílo, o jedinečnou pragensii velké literární ceny.

Výpravná publikace nazvaná Levitace představuje aktuální tvorbu Lubomíra Typlta, který patří k nejlepším současným výtvarným umělcům. Kniha vyšla u příležitosti Typltovy úspěšné výstavy v pražské galerii Villa Pellé. V souboru obrazů a několika objektů z let 2021–2023, jež měly na výstavě svou premiéru, rozvíjí Typlt svá dosavadní východiska a sleduje několik vzájemně na sebe odkazujících tematických figurálních i objektových řad, jež se v jeho vypjaté představivosti v posledních dvou letech silně prosadily. Typltův strhující, zhuštěný, zkratkovitý umělecký projev, pohybující se dlouhodobě na pomezí jemnosti a syrovosti, vytříbenosti a výjimečnosti, získává rok od roku na silné průraznosti, vyvolané jeho dynamicky se rozvíjející, neutuchající představivostí. Unikátní publikaci doprovodil zasvěcenými texty historik umění Karel Srp, který umělcovu tvorbu sleduje dlouhodobě. Typlt si již během studia na düsseldorfské Akademii, kde měl jako jeden z prvých československých posluchačů po roce 1989 možnost studovat u takových veličin, jako byli A. R. Penck, Gerhard Merz a Markus Lüpertz, osvojil dva přístupy, jež jej fascinují přes dvacet let: vztah k barvě jako nosnému výrazovému prostředku a ke všednímu předmětu, poskytujícímu podnět k metaforickému přehodnocení.