Torst strana 10 z 34

Osmdesát let od narození a třicet let po smrti Karla Kryla vydává nakladatelství Torst úplný soubor všech jeho písňových textů, připravený na základě jeho rukopisů a s jeho vlastními ilustracemi. Součástí knihy je zevrubná ediční a textologická poznámka a rozsáhlý hudebně-historický komentář. Písňové texty Karla Kryla patří k základním hodnotám poválečné české literatury a kultury. Pomáhaly lidem v nouzi a zoufalství, burcovaly, bavily a varovaly. Krylova poetika sahá od historizujících obrazů k poetickým hříčkám, od milostné písně k písni protiválečné, od osobního vyznání k celospolečenské výpovědi. Ani třicet let po autorově smrti neztratily nic ze své působivosti a naléhavosti.

Osmdesát let od narození a třicet let po smrti Karla Kryla vydává nakladatelství Torst úplný soubor všech jeho básnických sbírek, jak si je sám uspořádal a připravil k vydání. Vedle sbírek básní milostných (7 básniček na zrcadlo, 17 kryptogramů na dívčí jména, Amoresky) ve svazku najdeme jeho vrcholné sbírky Slovíčka a Zbraně pro Erato, poezii satirickou a ohlasovou (/Zpod stolu/ Sebrané spisy, Z mého plíživota), vážné pozdní skladby Lot a Sněhurka v hadřících a vtipnou, satirickou poezii z cest ve sbírce Krylias & Odysea. Kryl je básníkem originálním, píšícím mimo dobové proudy a skupiny, pracujícím s dokonalým rýmem a pevnou básnickou formou. Jeho básně jsou vedle textů písní jádrem jeho literárního díla, jehož součástí jsou dále vzpomínky, prózy, publicistika a rozhovory.

Malířky Květa a Jitka Válovy vyrostly a zemřely doma v Kladně. Když jim byly čtyři roky, zemřel jim tatínek a s maminkou a dvěma staršími sestrami se ocitly v opravdové nouzi, která trvala desítky let. K tomu přišla válka a byly totálně nasazeny v Poldi Kladno. Od útlého věku kreslily a snily o malování. Podařilo se jim vystudovat UMPRUM, ale jejich výtvarné pojetí a politický postoj režim nepřijal, zůstaly v ústraní. Zlom nastal až po výstavě v roce 1983, kdy se o jejich existenci a mimořádném talentu dozvěděla veřejnost. Hovory s Jitkou Válovou vedla novinářka Marcela Pecháčková v roce 2009. O Jitce si povídala také s její přítelkyní Adrienou Šimotovou a s několika dalšími osobnostmi včetně Majky Vydrové, Jitčiny asistentky po Květině smrti. Původním záměrem byla kniha rozhovorů. Když Jitka dala autorce k dispozici svůj neuspořádaný archiv s deníky, dopisy, skicami a básněmi, práce na textu na dlouhých dvanáct let zamrzla. Teprve letošní 100. výročí narození dvojčat Válových se stalo impulzem k dokončení knihy. Publikace nabízí velké množství dosud nezveřejněných fotografií a snaží se zachytit tuto jedinečnou umělkyni co nejautentičtěji včetně jejího syrového vyjadřování. Jitka vedla velmi prostý život, často na hraně zoufalství, ale i tak zůstala do posledního dechu veselá. Taková je i tato kniha.

Pavel Kosatík je autor, který se snaží psát i o obtížných historických tématech způsobem srozumitelným a podnětným pro všechny přemýšlivé čtenáře. Bez orientace v dějinách podle něj není možné orientovat se v současnosti. Klíčem k historii jsou mu většinou rozporuplné osobnosti, prostřednictvím jejichž osudů rozkrývá kontexty doby. Odmítá popisný a z odstupu toliko hodnotící přístup k dějinám. Snaží se vždy dostat čtenáře do situace, kdy bude se svým hrdinou nucen zvažovat, jak by se na jeho místě zachoval sám. Knihou Slovenské století vystupuje ze svého dosud převažujícího soustředění na dějiny české. Sleduje vývojový oblouk, jaký slovenská společnost opsala v letech 19181998, a dochází k závěru, že Slováci svůj historický čas nepromarnili. Začínali z mnohem horší startovní pozice než Češi, jejich veřejný a politický život nejenže neměl strukturu, ale téměř neexistoval. Na konci 20. století se však tato nedlouho předtím téměř neexistující společnost dokázala sjednotit a zbavila moci nedemokrata s diktátorskými ambicemi. Slovenské století je knihou i o společných česko-slovenských dějinách. Český čtenář v ní najde odpovědi na otázky, jaké síly utvářely konkrétní podoby česko-slovenského soužití i jaká je česká odpovědnost za to, že společný život v jednom státě skončil neporozuměním.

Básník, prozaik, publicista a historik Petr Placák předkládá čtenářům soubor povídek s názvem Škola od svatého Norberta detailní, historicky cenný a přitom velmi zábavný a čtivý portrét jednoho dětství, prožívaného v pražských Střešovicích v sedmdesátých letech. Svět klukovských part, uličnictví a zlobení připomene třeba slavnou Knoflíkovou válku či prózu Poláčkovu a Kästnerovu. Placák však v sobě nezapře historika jde mu o více než jen o vylíčení života kluků za normalizace. Mezi řádky v próze vyvstává i všednodenní obraz celého jednoho desetiletí novodobých českých dějin jako součásti poválečného světa. Na počátku průšvihů moderní civilizace stojí povinná školní docházka.

Pavel Kosatík je autor, který se snaží psát i o obtížných historických tématech způsobem srozumitelným a podnětným pro všechny přemýšlivé čtenáře. Bez orientace v dějinách podle něj není možné orientovat se v současnosti. Klíčem k historii jsou mu většinou rozporuplné osobnosti, prostřednictvím jejichž osudů rozkrývá kontexty doby. Odmítá popisný a z odstupu toliko hodnotící přístup k dějinám. Snaží se vždy dostat čtenáře do situace, kdy bude se svým hrdinou nucen zvažovat, jak by se na jeho místě zachoval sám. Knihou Slovenské století vystupuje ze svého dosud převažujícího soustředění na dějiny české. Sleduje vývojový oblouk, jaký slovenská společnost opsala v letech 19181998, a dochází k závěru, že Slováci svůj historický čas nepromarnili. Začínali z mnohem horší startovní pozice než Češi, jejich veřejný a politický život nejenže neměl strukturu, ale téměř neexistoval. Na konci 20. století se však tato nedlouho předtím téměř neexistující společnost dokázala sjednotit a zbavila moci nedemokrata s diktátorskými ambicemi. Slovenské století je knihou i o společných česko-slovenských dějinách. Český čtenář v ní najde odpovědi na otázky, jaké síly utvářely konkrétní podoby česko-slovenského soužití i jaká je česká odpovědnost za to, že společný život v jednom státě skončil neporozuměním.

Kniha přináší výběr textů z 68 deníků, které si fotograf Josef Koudelka (* 1938) vedl v průběhu posledních 51 let. Doplněn je přetisky dvojstránek rukopisů deníků a dosud nepublikovanými fotografiemi. Koudelkovy zápisky jsou velkým zdrojem informací o jeho životě a tvorbě i o světové fotografii od konce 60. let do současnosti. Ve zkratkách si zde zaznamenával komentáře k tvorbě osobností, jako byli Henri Cartier-Bresson, Robert Frank, René Burri, William Klein, Jeff Wall, Thomas Struth, Martin Parr, nakladatel a editor Robert Delpire, kurátoři John Szarkowski a Anna Fárová, teoretik John Berger a řada dalších. Deníky je možné číst též jako příběh exulanta, který hledá svou roli v cizím prostředí a nechce obětovat to jediné, co ztrátou domova získal svobodu. A v neposlední řadě je to též kniha o přátelství, vztazích se ženami, lásce k dětem a o tom, jak pomocí fotografie člověk rámuje svůj život.

Deníkové dílo filmového režiséra a scenáristy Pavla Juráčka vychází v úplnosti ve čtyřech rozsáhlých svazcích v nakladatelství Torst. Zahrnuje léta 19481989 a ve své detailnosti a přesnosti popisů je nejen cenným svědectvím o jedné mimořádně podnětné tvůrčí osobnosti, ale poskytuje i neocenitelný vhled do života české společnosti v daných čtyřiceti letech. Čtvrtý svazek deníku zahrnuje léta 19741989 a je ze všech svazků nejfragmentárnější. Zatímco předchozí svazky obsahovaly zejména texty z dochovaných vázaných deníkových sešitů, zde bylo třeba edičně vycházet z mnoha porůznu roztroušených skicáků, bloků, záznamníků, jednotlivých listů papíru, strojopisů a dopisů. Svazek zachycuje dobu, v níž byl Juráčkův profesní život rozbit, kdy již ani svůj deník nevedl soustavně a kdy řadu let prožil v exilu v Německé spolkové republice, aby se nakonec v roce 1983 vrátil prožít posledních šest let svého života do vlasti. O tomto pohnutém, složitém a tragickém období Juráčkova života vypovídá přítomný svazek. Doplněn je množstvím faksimilí, dokumentů a rozsáhlým jmenným rejstříkem. Uzavírá ho doslov historika Petra Blažka. Svazek uspořádala, k vydání připravila a edičně komentovala Marie Kratochvílová.

Román Gotická duše je stěžejním dílem českého básníka, prozaika, kritika, esejisty a tvůrce jedinečné umělecké sbírky Jiřího Karáska ze Lvovic. Vydán byl několikrát za autorova života, po roce 1945 ale již jen jednou v roce 1991 péčí editora Jaroslava Meda. Přítomné vydání přebírá Medovu edici a doplňuje ji výtvarným doprovodem malíře Josefa Bolfa, jehož toto stěžejní dílo české dekadence přelomu 19. a 20. století výtvarně inspirovalo. Kniha je tak určena nejen zájemcův o Karáskův dnes již klasický román, ale i o dílo jednoho z našich nejvýraznějších současných výtvarníků.

Ve stejné grafické úpravě jako Kroutvorovy vzpomínky Poletování jednoho ptáčka vydává nakladatelství Torst soubor jeho esejů o českých básnících, prozaicích a esejistech, které má autor rád a jejichž dílo ho oslovuje. Kroutvor je zaujatý čtenář, laskavý pozorovatel a má na literaturu osobitý, vyhraněný pohled. Nejlépe se mu píše o těch, které sám osobně poznal (Bohumilu Hrabalovi, Jiřím Muchovi, Pavlu Šrutovi), ale i o těch, jejichž dílo je mu blízké, ač žili třeba již v 19. století či v první polovině století dvacátého (Karel Hynek Mácha). Nenápadně, jakoby mimochodem, autor ve své knize rozevírá široký vějíř podnětů k četbě a jejímu promýšlení. Jeho knihu s radostí přečte každý, od lidí, kteří se literaturou zabývají pracovně, až po běžné zájemce o četbu. A ti i oni v knize naleznou vedle plynulého a jemného Kroutvorova stylu i mnoho nápadů a podnětů. A to i na cestování po Čechách, neboť Kroutvor nikdy literaturu nevidí jako usazenou v univerzitní knihovně, vždy je mu spjata s krajinou, s vesnicemi a městečky, s celou naší zemí.