Torst strana 12 z 34

Románový debut Lucie Faulerové je nesentimentální a drásavá prozaická výpověď o dnešní mladé ženě – o jejím „ne vztahu“ k dětem a k mateřství, jež je únikem ze samoty a dosažením doživotní moci ovládat někoho druhého. Jsme svědky postupně vyjevovaného komplikovaného sesterského vztahu, mezilidské poziční bitvy plné opakovaných prostředků, pastí a nášlapných min. Střetávají se zde dva přístupy k životu – život mateřský jako naplnění a život opevněný proti „vetřelcům“ zvenčí. To, co je považováno za normu, a to „nenormální“. Hlavní hrdinka se postupně propracovává k nevyřčené a vnitřně potlačované pravdě, za níž její matka dostane dlouholetý trest vězení, dcera v útěku před sebou samou a před skutečností ji nenavštěvuje a deformuje při tom v sobě celou minulost i přítomnost v nevyřčeném pocitu viny. Jde o nelíbeznou, hlubokou, věrohodnou a napínavou prózu, v otevřenosti výpovědi odvážnou.

Fantastická próza Outsider uzavírá rozsáhlou tetralogii Chaima Cigana Kde lišky dávají dobrou noc. Za pseudonymem skrytý prozaik a dramatik Karol Sidon se v ní snaží spojit rozkošatělé příběhy mnoha hrdinů, se kterými jsme se setkávali v tomto i paralelním světě v předešlých třech dílech, a napravit to, co původně rozpoutal jeden vynález, umožňující cestování v čase. A jak už to bývá, je mnohem snazší vyrobit z ryby rybí polévku než naopak. Román se silnou politickou linkou domýšlí i scénář vývoje světa v době příchodu Mesiáše. Zasazen do devadesátých let minulého století připomíná řadou reálií a dokonce i jednajících postav náš svět. Okolnosti vyvolané společným „globálním“ nepřítelem Armilem či Milovaným a jeho vize sjednoceného lidstva nakrátko spojí arabský a židovský svět. Vznikají dříve nepředstavitelné aliance, hnané jak zbytnělým egem politických vůdců, tak fixní ideou nápravy světa hlavní postavy Sidneyho Kramera. Karol Sidon nás ale nenechává na pochybách, že spásu je možné očekávat od lidí, jimž je touha po moci a jakákoli ideologie cizí. K tomu používá autor své nejsilnější literární zbraně – jazyk, fantazii a schopnost vytvořit životné postavy, jimž můžeme věřit a také se jim smát.

Soubor více než osmi desítek esejů z pera básníka, dokumentaristy a publicisty Miloše Doležala svým rozpětím, vrstevnatostí a výtečnou stylistickou úrovní vstupuje do esejisté řady nakladatelství Torst. V českém kulturně-literárním prostoru je tvorba Miloše Doležala, v níž se soustavně věnuje životním osudům postav známých, ale především těch neprávem opomíjených, výjimečná. Mezi těmi, o kterých Doležal ve svých esejích promlouvá, jsou příslušníci prvních liniích protinacistického a protikomunistického odboje, perzekvovaní zemědělci, stejně jako umlčovaní umělci, spisovatelé a básníci, kteří na sobě nesli úděl, pod kterým nejen, že neklesli, ale zachovali si morální integritu a žitým příkladem posilovali své okolí. Základnou tvorby Miloše Doležala je precizní znalost jednotlivých osudů, které přibližuje, dny trávené ve společnosti pamětníků, postupné zaznamenávání vzpomínek a poznávání domovského prostoru, výchovy, rodinných tradic i krajiny, která jejich životy spoluutvářela. V souboru nazvaném "Za" se vydává nejen po stopách velkých hrdinů; se stejnou pozorností připomíná i přátele ze svého domovského kraje Vysočiny, ale také spisovatele polské. Společným jmenovatelem jeho textů je osobní ručení za napsané, úspornost a nebývalý záběr do mnoha oblastí, z nichž si vybírá jednotlivé postavy, které před čtenáře se svým svědectvím předstupují jako živoucí, pestrá a vnitřně pevně soudržná kronika 20. století.

Další z řady komentovaných fotoreprintů vydávaných nakladatelstvím Torst přináší první svazek bibliofilské Edice 69 Jindřicha Štyrského se zasvěceným doslovem historika umění Karla Srpa. Srp si všímá zejména původních ilustrací Toyen, jedinečných v kontextu výtvarných děl inspirovaných Sadovým dílem. Kniha je doplněna dosud nepublikovanými barevnými reprodukcemi kreseb Toyen.

Kniha představuje vůbec poprvé Karla Kryla jako prozaika. Vedle stěžejní rozsáhlé prózy Člověk, kterou napsal v mnichovském exilu na počátku sedmdesátých let a v níž konfrontuje svá mladá „teplická léta“ s pronikavou reflexí situace exulanta, jsou v knize obsaženy i dosud knižně nepublikované povídky, pohádky, fejetony a úvahové a příležitostné texty. Kniha ukazuje, že Karel Kryl byl člověkem renesančního záběru: vedle písňové tvorby, která patří k tomu nejdůležitějšímu v novodobé české kultuře, byl i básníkem, pronikavým publicistou, malířem, kreslířem, sochařem – a neopominutelným prozaikem. Kniha svou grafickou úpravou navazuje na svazky Země Lhostejnost, Rýmované komentáře a Krylogie, vydané v nakladatelství Torst.

Román Jáchyma Topola evokuje na příběhu dětí přízračný svět české vesnice sklonku šedesátých let. Je ovšem zejména nadčasovým románem archetypálním – zobrazením různých podob zla (společenského i osobního) a hledáním cesty k naději. Strhující jazyk vyprávění vtahuje čtenáře do napínavého děje s tajemstvím. Kniha vychází ve druhém, opraveném vydání v nové řadě Topolových prozaických knih spolu se svazky Anděl, Kloktat dehet, Chladnou zemí a Citlivý člověk.

Román vypráví o životě v exilu a o hledání spravedlnosti. Zatímco v rodné zemi komunisté budovali diktaturu, stavěl Jan Antonín Baťa v brazilské džungli nové Zlíny. Ideál nadšeného baťováka s pevně naplánovaným životem dostává na novém kontinentu úplně jiné rozměry a boj s chaosem nikdy nekončí. V románu se Jan Antonín snaží posmrtně vyprávět svůj příběh tak, jak ho prožil on, a ne jak ho líčila komunistická propaganda a její historikové. Vzpomíná na své nejbližší spolupracovníky a rádce, na vyhrané i prohrané bitvy, a nehodlá ze světa zmizet, dokud nenajde spravedlnost. Ale o starém i novém životě nevypráví sám. Hovoří o něm také ženy, které s ním žily exilový život v Brazílii — dcery Ludmila a Edita i vnučka Dolores, zeť Ljubodrag a další jeho souputníci. Suverénní vypravěčka Markéta Pilátová vystavěla na základě rodinných vzpomínek, deníků, dokumentů, Baťových prozaických i básnických pokusů neobyčejně čtivý román dvacátého století, v němž tolik jednoznačných činů lze interpretovat tolika protikladnými způsoby.

Pátrání po stopách dějin se stejně jako u Topolových předchozích próz i v této novele proplétá se surreálně-karnevalovým dějem. Lakonicky vyprávěný příběh je archeologií hrůzy, vrstvu za vrstvou odkrývá území novější evropské minulosti. Ve chvíli, kdy umírají poslední příslušníci generace, která to vše ještě zažila, Topol ukazuje, jak jejich potomci bojují o uchování příběhů násilí, jež chápou jako poslední kotvu autenticity – a troskotají v soukolí komerce, muzealizace a politiky. Topolovi se obdivuhodným způsobem daří nebýt ani jednoznačný, ani neházet všechny hodnoty na postmoderní smetiště dějin. Na své cestě k masovým hrobům evropského Východu se z různých stran přibližuje k eticky dvojznačným otázkám a otřásá tak jakoby bezděčně a s jemnou ironií zdánlivě stabilním základem našeho historického sebevnímání. Za tuto novelu získal Jáchym Topol Cenu Jaroslava Seiferta 2010.

Václav Havel byl fotografován mnoha českými i světovými fotografy, o žádném z nich se však nedá říci to, co o Bohdanu Holomíčkovi: že byl Havlovým blízkým přítelem, kamarádem po sedmatřicet let – od roku 1974 až do jeho smrti. Bohdan Holomíček po celou tuto dobu Václava Havla fotografoval, zachytil ho na tisících snímků mezi stovkami lidí, v kruhu nejbližších přátel, se spisovateli, divadelníky, s manželkou Olgou, ale i s českými a světovými politiky. Album Václav přináší v bohatém výběru mnoho desítek zcela unikátních fotografií, jež nemohl pořídit nikdo jiný než Bohdan Holomíček. Nikdo z fotografů nebyl Václavu Havlovi tak blízko, nikdo ho nezachycoval po tolik let s tolika zajímavými lidmi. Vedle unikátní hodnoty dokumentární mají Holomíčkovy fotografie i mimořádnou kvalitu uměleckou. Kniha Album Václav zahajuje řadu Holomíčkových fotografických alb, jež budou postupně vycházet v nakladatelství Torst.

Krylogie, jež nyní vychází ve druhém samostatném knižním vydání, patří k nejpozoruhodnějším dílům v dějinách české populární hudby, ale stejně tak je i významným dílem literárním. Po roce 1989 to byla právě její knižní podoba, jež našla svou cestu k české veřejnosti, ať už ve vydání samostatném (1994) či v rámci třetího svazku Krylových Spisů (Torst 2000). Původní rozhlasová podoba díla byla známa jen těm posluchačům Svobodné Evropy, kteří měli to štěstí slyšet všech čtrnáct padesátiminutových pořadů tvořících Krylogii – naposledy v roce 1989 –, případně těm, kterým se do rukou dostaly amatérské nahrávky tohoto rozhlasového cyklu. Krylogie obsahuje vedle unikátního Krylova vzpomínání i většinu textů jeho písní z let 1960 až 1986, a také mnoho ukázek z jeho poezie.

Již třetí monografie předního české tvůrce současné humanistické fotografie vydaná v nakladatelství Torst přináší dosud nejobsáhlejší knižní soubor jeho fotografií. Poprvé je členěna tematicky: shrnuje snímky Prahy, dokumentární zachycení doby normalizace, fotografie ze života Romů, obrazy z Podkarpatské Rusi a cest na východ, snímky z Izrale a pásma Gazy... V Cudlínových fotografiích je vždy přítomen opravdový zájem o člověka a o blízký rozhovor s ním, o radostný a fascinující lidský život a jeho krásu. Kniha je doprovozena rozhovorem s Karlem Cudlínem a úvodní studií kurátora Luďka Lukuvky. Vychází současně s výstavou ve Špálově galerii, která proběhne v červenci srpnu letošního roku.

Deníkové dílo Jana Hanče patří k nejvýznamnějším knihám v poválečné české literatuře. Jeho čtvrté vydání, jehož editorem je Michael Špirit, vůbec poprvé přináší znění svazku ověřené a opravené podle dochovaných autorových strojopisů. Již předchozí třetí vydání v nakladatelství Torst významně doplnilo obě vydání předchozí o nové texty a současně odstranilo množství chyb, které v nich zůstaly. Teprve tuto čtvrtou edici je však možno považovat za definitivní. Hančovy „outsiderské“ zápisky kladou nejhlubší otázky lidské existence, mravnosti spisovatelství, zachycují neuchopitelnost a propastnost mezilidských vztahů a vyjadřují se k veřejnému životu své doby.

Vršovický pekař Zdeněk Drozda nezachytil ve svých vzpomínkách jen své dětství a mládí, nevytvořil jen nevšedně realistický obraz života v Praze let čtyřicátých a padesátých, ale svým osobitým jazykem, způsobem vyprávění a uchopením reality vytvořil i navýsost pozoruhodnou novodobou českou prózu, jež v mnohém přesahuje úroveň psaní jeho vrstevníků, zavedených českých spisovatelů. Vzpomínková próza „Kosí hnízdo“ byla zdramatizována Evou Miláčkovou a dnes slaví úspěch na jevišti Vršovického divadla Mana s Jiřím Lábusem a Luďkem Nešlehou v mnoha rolích, za doprovodu klavíru Miloše Orsona Štědroně a v režii Eleny Strupkové pod názvem „Vršovice jsou zlatý, řekl tatínek“. Drozdova pozoruhodná próza je v přítomné knize doplněna zprávou o této inscenaci a fotografiemi z ní.

Deníkové dílo Jana Hanče patří k nejvýznamnějším knihám v poválečné české literatuře. Jeho čtvrté vydání, jehož editorem je Michael Špirit, vůbec poprvé přináší znění svazku ověřené a opravené podle dochovaných autorových strojopisů. Již předchozí třetí vydání v nakladatelství Torst významně doplnilo obě vydání předchozí o nové texty a současně odstranilo množství chyb, které v nich zůstaly. Teprve tuto čtvrtou edici je však možno považovat za definitivní. Hančovy „outsiderské“ zápisky kladou nejhlubší otázky lidské existence, mravnosti spisovatelství, zachycují neuchopitelnost a propastnost mezilidských vztahů a vyjadřují se k veřejnému životu své doby.

Úplný soubor kritického, literárně-historického a esejistického díla významného českého básníka a prozaika. Vedle mladistvých literárních kritik jsou zde zastoupena všechna klíčová témata Milotova literárního zájmu: česká experimentální poezie, zejména dílo Emila Juliše, prozaické dílo Vladimíra Párala, dílo Milady Součkové, česká a ruská poezie a historický román. Objevné jsou Milotovy eseje o vážné hudbě i první vydání jeho dosud nezveřejněné klíčové práce Vzorec řeči a řeč vzorce. Milota se v této knize představuje jako břitký kritik, jedinečný literární analytik a pronikavý esejista – jeden z největších, jaké česká literatura v druhé polovině dvacátého století měla. Kniha je doprovozena ediční poznámkou a jmenným rejstříkem.

Prozaik Alexandr Kliment debutoval sbírkou básní Těžká voda a i jeho zatím poslední kniha je knihou básnickou. Sbírka Šálek čaje v polostínu je inspirována starou čínskou poezií, přináší však verše zcela současné, existenciální, bilanční i náladové, melancholické i ostře reflexivní, lyrické i nesentimentálně pojmenovávající lidskou situaci. Kliment se v knize projevuje jako bytostný básník, jímž byl vždy, i ve svých nejlepších prózách (Nuda v Čechách, Basic Love) a fejetonech (Piano v moři).