Torst strana 12 z 29

V roce 2015 je tomu 75 let od chvíle, kdy se narodil, a 50 let od chvíle, kdy zemřel jeden z nejčtenějších, nejmilovanějších a nejznámějších českých básníků druhé poloviny 20. století Václav Hrabě, jehož verše – zejména v recitaci Mirka Kováříka a jako texty písní Vladimíra Mišíka – oslovily a ovlivnily několik generací. O Václavu Hraběti (1940–1965), milovníkovi jazzu a autorovi svébytné podoby české beatnické poezie, vypovídá jeden z jeho nejbližších přátel a spolužáků z vysoké školy Jiří Kalous. Knihu Hraběcí roky nemohl napsat nikdo jiný než právě on. Jde o velmi detailní svědectví o krátké době (Jiří Kalous se s Hrabětem seznámil v roce 1957) společně prožitých let, v němž na pozadí obrazu básníka vyvstává široké panorama studentského života v Čechách na přelomu padesátých a šedesátých let. Kniha přináší nespočet detailů z básníkova života, je kronikou vpravdě jedinečnou. Sám autor o tomto svém svědectví říká: „Málo urovnaná ani ne mozaika, ale Vaškovými slovy halda střípků o věcech, které nás formovaly, kterými jsme žili. Kterými žil Vašek.“

Románový debut autorky (* 1955) známé především z povídek a esejů publikovaných v časopisu Prostor, přináší strhující příběh ženy od začátku šedesátých let do současnosti v realisticky zachyceném historickém kontextu. Život hlavní hrdinky sledujeme v proměnách doby: ve škole na počátku 70. let, v drsně zachycených dělnických zaměstnáních, pod tlakem StB, v dotyku s disentem, při hledání nové práce a studiu na právnické fakultě, při práci ve velkém podniku, při vstupu do advokacie. Autorka má mimořádně pronikavé vidění, píše ostře, věcně a nepateticky. Nejcennějšími kapitolami jsou ty, jež u nás jedinečným způsobem líčí husákovskou normalizaci. Kniha ukazuje velice věrně dilemata, která musel řešit každý, kdo v té době žil, a přesvědčivě představuje zejména tzv. šedou zónu, prostředí mezi disentem a konformní částí společnosti. I líčení polistopadového vývoje je v knize velice kritické a ostré, ukazuje převlékání kabátů, bezcharakternost, touhu po penězích a konzumním způsobu života. Jde o mimořádně cenný a vyzrálý románový debut, který neuniká z české současnosti a nedávné minulosti, ale naopak se ji snaží zobrazit se vší pravdivostí a naléhavostí.

Dlouho očekávaný svazek písňových textů Oldřicha Janoty potěší všechny milovníky a znalce hudby tohoto mimořádného českého hudebníka, zpěváka, textaře a spisovatele, osloví ale i ty, kteří jeho dílo dosud neznají a hledají současné živé básnické slovo. V pečlivém uspořádání, na němž s autorem spolupracoval editor Jaroslav Riedel, přináší kniha Janotovy texty napsané od 70. let dodnes. Ve svazku sledujeme proměny Janotovy poetiky v průběhu čtyřiceti let a nacházíme zde poklady patřící k tomu nejlepšímu, co v české zpívané poezii vzniklo.

Česká verze obsažné knihy, představující mimořádný fotografický cyklus česko-švýcarské fotografky Iren Stehli. Historička fotografie Anna Fárová o knize napsala: „Fotoromán o české cikánce Libuně Sivákové, odvíjející se po dobu čtvrt století, je vlastně historií lásky několikanásobně prolnuté jak do samotné hrdinky, tak do dlouhodobého a intenzivního autorského ztvárnění. A v tom je jeho tajemství. Ani ve filmu, ani ve fotografii se doposud taková dlouhodobá investice umělce do života modelu neodehrála.“ Kniha obsahuje doprovodné texty Anny Fárové, Francy Comalini, Mileny Hübschmannové a Martina Hellera. Vychází u příležitosti výstavy.

První tištěné vydání knihy vzpomínek na Jiřího Weila, kterou Jaroslava Vondráčková (1894–1986) napsala v roce 1970. Ve strojopisné edici Kvart ji v roce 1979 vydal Jan Vladislav. S Jiřím Weilem pojilo Jaroslavu Vondráčkovou blízké přátelství, které jí umožnilo vidět osud této mimořádné osobnosti české literatury opravdu zevnitř a s hlubokým porozuměním. Ve své memoárové próze se stala jedinečnou kronikářkou české avantgardy a moderní české literatury a kultury vůbec. V životopisném vyprávění cituje množství dokumentů a soukromých dopisů, které čtenářům přibližují Jiřího Weila v autentické podobě. Kniha vychází doplněna doslovem, životopisným kalendáriem Jiřího Weila a množstvím unikátních fotografií. Jaroslava Vondráčková vystudovala v Praze Vyšší dívčí školu, poté studovala na lyceu v Gmundenu a maturovala v Linci. Textilní výtvarnictví a návrhářství studovala v Mnichově, Paříži a Berlíně. V roce 1923 zřídila tkalcovskou dílnu v Nové Pace. V letech 1926–48 vedla textilní ateliér pro zařizování bytů, spolupracovala s Bauhausem a v letech 1927–29 byla ředitelkou Artělu. Za války spolupracovala s odbojovou skupinou V boj. Po roce 1945 pracovala v ÚLUVu, Textilní tvorbě a v Českém fondu výtvarného umění. Je autorkou tří vzpomínkových knih, z nichž dosud vyšla tiskem péčí editorky Marie Jiráskové ve dvou vydáních jen jediná: Kolem Mileny Jesenské (Torst 1991, 2014).

Soubor básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, vychází již potřetí, tentokrát však rozdělen do dvou svazků a doplněn svazkem třetím, obsahujícím sbírky napsané až po předchozím druhém vydání Magorovy summy. Vůbec poprvé tak vychází Jirousovo básnické dílo v úplnosti. Edici k vydání připravil a podrobnými komentáři (obsaženými ve třetím svazku) opatřil Martin Machovec. První svazek obsahuje sbírky Magorův ranní zpěv, Magorova krabička, Mládí nevykouřené, Magorovo borágo, Magorova mystická růže, Magorovy labutí písně a Magor dětem.

Cyklus vychází v dotisku poprvé ve společné jednosvazkové anglicko-české verzi. Vznikal od druhé světové války do první poloviny padesátých let a měl pro Sudka základní význam: změnil nejen jeho fotografickou techniku, ale též neobyčejně zduchovněl jeho tvorbu a přinesl mu světovou proslulost. Bez nadsázky lze říci, že cyklus Okno mého ateliéru dnes patří k největším hodnotám světové fotografie. Knihu úvodní studií opatřila historička fotografie Anna Fárová. Svazkem Okno mého ateliéru zahájilo nakladatelství Torst vydávání knižní řady fotografických cyklů Josefa Sudka, která postupně zahrnuje všechny jeho známé fotografické celky, z nichž dosud byly publikovány pouze ukázky: portréty, reklamní fotografie, zátiší, Labyrinty, snímky Svatovítské katedrály, fotografie pralesa v Mionší a další.

Mohutný soubor kritických statí a esejů Petra Krále konečně seznámí čtenáře s rozsáhlou, ale vcelku neznámou a nedoceněnou částí autorovy tvorby. Kniha není mimořádná jen svým rozsahem, ale i svou mnohostranností, články o literatuře tu sousedí s texty o malířství, filmu, fotografii, jazzu a dokonce s gastronomickými hlídkami, přátelské pocty blízkým tvůrcům lze číst vedle obecných úvah o společnosti a kultuře. Celek pokrývající více než půl století je rozčleněn do čtyř částí: šedesátá léta, léta autorova pobytu ve Francii, léta devadesátá a konečně léta 2000–2014, následující po Králově návratu do Čech. Téměř polovina textů byla autorem přeložena z francouzštiny, v níž je mimo jiné uveřejňoval v deníku Le Monde nebo v týdeníku L´Express, také – a především – však v řadě odborných, někdy exkluzivních publikací věnovaných poesii a umění. Texty si přitom i v nejvíc „specializovaných“ pasážích podržují konkrétnost a obrazotvornost vlastní textům básníka, jak tomu odpovídá rovněž skladba knihy, kde žádná ostrá hranice neznačí předěl mezi esejem, článkem a prostou glosou, teoretickou úvahou a lidským svědectvím. Smysl pro kritický rozbor jevů i děl a názorová vyhraněnost Králových soudů, často polemicky vyhrocená, jsou přitom konstantním prvkem textů ze všech uvedených období a tím, čím v každém z nich hrály podnětnou roli.

První české vydání osobního, skrytého deníkového zápisníku vynikajícího polského prozaika a dramatika. Rita Gombrowiczová, vdova po autorovi, se rozhodla tento Gombrowiczův neveřejný deník vydat po mnoha letech. Svazek s názvem Kronos je lakonický, stručně psaný, věcný. Dostává se do pozoruhodného napětí s autorovým deníkem literárním. Je mimořádně cenným svědectvím, summou dat, odkazů, osobních poznámek, portrétů lidí i celé epochy. Polští editoři jej opatřili detailně zpracovanými poznámkami, odkazy, fotografiemi, bibliografií i rejstříkem. Jde o vzornou edici na světové úrovni. Českého překladu se ujal polonista Petr Vidlák. Česká edice přebírá polskou edici beze změny, tedy i se všemi poznámkami, doprovodnými texty a fotografiemi.

Strhující deník filmového vědce, kritika a esejisty Jiřího Cieslara ze sklonku jeho života. Cieslarův deník je psán s hlubokou znalostí deníkového žánru (Cieslar je autorem obsáhlého svazku Hlas deníku), současně však je zcela upřímný a pravdivý, psaný bez postranních dvířek a bez jakéhokoli předstírání. Deník zachycuje ty nejjemnější záchvěvy lidské duše, ale i mnoho z veřejného dění Cieslarovy doby. V knize ožívá množství každodenních příběhů z pražských redakcí, filmového prostředí a z univerzitního provozu, nad vším se ale klene především touha pochopit sebe sama, svůj úděl a svou nemoc. Matouš je křestní jméno autorova psychoterapeuta, který během děje knihy vážně onemocní a nakonec umírá na rakovinu. Cieslarův deník patří k závažným literárním svědectvím o životě u nás v posledním čtvrtstoletí.

Třetí rozšířené vydání studie, která se zabývá dvěma různými tématy. První téma je zcela konkrétní a týká se specifické podstaty kýče. Druhé se vztahuje k všeobecné problematice hodnocení uměleckého díla. V první části této studie se stanovují kritéria pro identifikaci kýče a podmínky pro aplikaci pojmu kýč. Druhá část pojednává o lživém charakteru kýče. Rozbor kýče v prvních dvou částech je zaměřen převážně na jeho výskyt v malířství. Ve třetí části jsou uvedeny projevy kýče v dalších uměleckých žánrech.