Torst strana 11 z 34

Vzpomínky české novinářky, prozaičky a kulturní organizátorky (mj. též ministryně kultury města Hamburk) Dani Horákové na léta strávená s jejím manželem, filmovým režisérem, scenáristou a prozaikem Pavlem Juráčkem. Autorčino vzdělání i spisovatelská a životní zkušenost jí umožnily napsat knihu, která je nejen detailním, intimním, místy humorným a v mnohém strhujícím psychologickým portrétem významné osobnosti české kultury, ale i svědectvím o širším okruhu mnoha Juráčkových a jejích přátel a známých z oblasti českého filmu, divadla, disentu a exilu (Václava Havla, Miloše Formana, Věry Chytilové, Jiřího Menzela, Rudolfa Slánského mladšího, Pavla Kohouta, Milana Machovce, Ludvíka Vaculíka, baronky Blanky Battagliové a mnoha dalších). Kniha není zdaleka jen vzpomínková, ale jde také o obecnou reflexi - lidské povahy, mezilidských vztahů, tlaku dějin na člověka a v posledu i lidského osudu a lidské odpovědnosti za vlastní život vůbec. A lásky, která ničí, ale je přesto životodárná.

Literární dílo Jana Hanče vyšlo v posledních letech v nakladatelství Torst ve dvou svazcích - Události a Dodatečné události. Ty ale nezahrnuly Hančovo literární dílo celé. Stranou zůstaly drobné příležitostné texty, značný počet dopisů a též Hančovy fotografie a koláže - a právě těmto textům a reprodukcím děl je věnován přítomný, závěrečný svazek třídílného vydání Hančova díla, který nemá zdaleka jen význam doplňující či dokumentární. Zejména dopisy ukazují hlubokou Hančovu osobnost, skutečného tvůrce a spisovatele, který se v nelehkém období padesátých let skrýval pod nenápadnou maskou trenéra lehké atletiky.

Po řadě knih esejistických, uměleckohistorických a básnických se historik umění a esejista Josef Kroutvor rozhodl napsat knihu, v níž vzpomíná na svůj vlastní život. Kroutvor nikdy nebyl a nechtěl být autorem obsáhlých monografií, tlustých svazků a vyčerpávajících studií. Vždy se snažil psát tak, aby jeho texty byly srozumitelné pro každého, přístupné a sdělné. V tomto duchu napsal i svou vzpomínkovou knihu. Poletování jednoho ptáčka je záměrně knihou jakoby drobnou, stojící na okraji velkého historického dění. Přestože Kroutvor nechtěl napsat velkou knihu pamětí, jeho vzpomínky jsou nabité mnoha důležitými historickými fakty a zalidněny desítkami významných osobností české i evropské kultury a společnosti. Vše je podáno se skromností a zdrženlivostí, stručně a velmi jemně. Kniha je doplněna souborem unikátních fotografií a reprodukcí kreseb.

Kniha vzpomínek a úvah malíře Viktora Pivovarova Zamilovaný agent vyšla poprvé v Moskvě v roce 2001. V roce 2016 vyšla podruhé v rozšířeném vydání. V českém překladu vychází poprvé a je doplněna zvláštní kapitolou pro české čtenáře. V současnosti se připravuje rovněž anglické vydání knihy. Její první vydání vzbudilo velký zájem ruských čtenářů, po němž následovala řada významných výstav například v Treťjakovské galerii, v Puškinském muzeu a v Muzeu současného umění v Moskvě. Zamilovaný agent originálním způsobem a čtivou formou spojuje autobiografii s analýzou vlastní tvorby. Viktor Pivovarov (* 1937) je jedna z hlavních osobností ruského neoficiálního umění, jeden ze zakladatelů moskevského konceptualismu a známý ilustrátor. Od roku 1982 žije a tvoří v Praze. Jeho díla se nacházejí ve významných světových sbírkách například v Tate Gallery v Londýně, Centre Pompidou v Paříži, Treťjakovské galerii v Moskvě a Národní galerii v Praze.

Dramatik Josef Topol (19352015) v knižním rozhovoru s novinářem Karlem Hvížďalou hovoří o svém dětství v Poříčí nad Sázavou, studiu v Benešově, práci v Divadle E. F. Buriana, o Otomaru Krejčovi a Národním divadle, vzniku Divadla za branou a všech svých divadelních hrách. Všímá si též svého vzácného přátelství s Jiřím Voskovcem, konce Divadla za branou, práce v dělnických profesích a nesnadného života na přelomu 70. a 80. let. Kniha přibližuje řadu významných českých herců i mnoha Topolových přátel (např. básníka Jiřího Kuběny či filosofa Josefa Šafaříka). Karel Hvížďala rozhovor doplnil mnoha unikátními dokumenty z Topolova archivu: dopisy jeho prarodičů a rodičů, Topolovými deníky z 50. a 70. let, jeho dopisy ženě Jiřině ze Spojených států v polovině 60. let a dobovými recenzemi a rozhovory. Vznikla tak unikátní vzpomínková koláž mimořádné ceny. Svazek je důležitým svědectvím o českém divadle a kulturním životě v období šedesáti let. Doprovozen je více než stovkou vzácných fotografií z Topolova rodinného archivu, z nichž většina je zde publikována poprvé.

Básník a prozaik Jáchym Topol se v uplynulých třech desetiletích uplatňoval též na poli žurnalistiky. Jako redaktor je spojen s časopisy Jednou nohou / Revolver Revue, Sport, Informační servis a Respekt, později se několik let podílel na chodu kulturní rubriky Lidových novin. Coby reportér, recenzent, komentátor, glosátor a esejista přispíval i do mnoha dalších periodik. Kniha Výstup Jižní věží nabízí v chronologickém pořadí obraz různých poloh vývoje jeho novinářské práce. Odhaluje témata, která ho trvale přitahují a k nimž se opakovaně vracel, a mimo jiné tak rozkrývá zajímavé vazby mezi Topolovým rukopisem publicistickým a beletristickým. Výbor uspořádal Ivo Říha ve spolupráci s autorem. Součástí svazku je úplná bibliografie publicistických textů Jáchyma Topola.

Kniha investigativního novináře Jaroslava Spurného přináší osobní pohled na několik klíčových politických a hospodářských kauz, které ovlivnily a ovlivňují život v České republice a její směřování v posledních 29 letech. Vedle faktů a hypotéz v ní nalezneme i osobní vzpomínky na setkání s aktéry těchto kauz, vlivnými českými politiky a jejich poradci, byznysmeny, bankéři, státními zástupci, policejními vyšetřovateli a dalšími lidmi, kteří utvářejí český veřejný život. A právě osobní svědectví a vzpomínky jsou tím nejcennějším, co kniha přináší. Jaroslav Spurný nás provede mimo jiné příběhy bankéře Antonína Moravce a žalobce Libora Grygárka, setkáme se s kauzou nákupu Gripenů, s bankovními tunely, podivnými privatizacemi, s nepochopitelnou mocí společnosti ČEZ, s osudy Marka Dalíka, Renaty Vesecké i Jany Nagyové a mnoha dalších osob, které život v naší zemi ovlivňují do současnosti.

Obsáhlá vzpomínková kniha významné české psychoterapeutky v řadě kapitol a na desítkách unikátních fotografií přibližuje čtenářům celý její život plný mimořádných událostí a nevšedních setkání: Nezapomenutelnou ukrajinskou babičku a vzácné venkovské dětství v Jižních Čechách. Studia a atmosféru 60. let v Praze. Originální svět protialkoholní léčby v Praze u Apolináře - ten představuje jako blízká spolupracovnice zakladatele české protialkoholní léčby docenta Jaroslava Skály. Seznamuje s jedinečností československé psychoterapie v předrevoluční době. Vzpomíná na široký okruh přátel profesních, uměleckých, filosofických a disidentských. Ukazuje vlastní duchovní cestu a každoroční osamocené poutě do asijských klášterů. Významnou součástí knihy jsou též kapitoly o třech osudových mužích jejího života: výtvarníkovi Karlu Trinkewitzovi, básníkovi, divadelníkovi a zpěvákovi Janu Vodňanském a o dramatikovi a politikovi Václavu Havlovi. Tato svědectví svým významem přerůstají rovinu osobních vzpomínek, představují současně i jedinečný vhled do novodobé české kultury a historie. Vyprávění Jitky Vodňanské je i díky její profesi plno nevšedních postřehů a vtipných komentářů, autorka nezapře svou mimořádnou životní energii a smysl pro humor.

Z trojice pardubických bratří Vokolků, mimořádného zjevu české kultury 20. století, byl po dlouhá desetiletí znám především nejmladší z nich spisovatel Vladimír Vokolek. Teprve nedávná doba, a zvláště kniha Jméno Vokolek, připomněla, že šlo o trojici tří osobností srovnatelného významu: vynikajícího tiskaře a nakladatele Vlastimila, grafika, sochaře a básníka Vojmíra a nejmladšího básníka Vladimíra. Trojici bratří doplňuje jejich sestra Květa, mimořádně vzácná duchovní osobnost. Přítomná kniha přináší všechny dochované dopisy, jež si tři bratři a jejich sestra navzájem napsali během svého dlouhého života. Jde o jedinečný vhled do umělecké dílny všech tří osobností, ale i o nenahraditelné svědectví o celém jednom proudu novodobé české kultury. Dopisy jsou plné mnoha kulturních odkazů, citací a aluzí, jsou psány s nasazením, živě i vtipně přinášejí tak vedle poznání i mimořádný čtenářský zážitek. Knihu edičně připravila Hana Vaníčková, která ji opatřila též důkladnými edičními poznámkami. Doslov napsal Vladimírův syn, básník, prozaik, esejista a výtvarník Václav Vokolek.

Dnes již legendární samizdatový sborník, který v New Yorku koncem 80. let uspořádal fotograf Bohumil Bob Krčil, vypovídá o životě českých exulantů v New Yorku - hudebníků, fotografů, výtvarníků, básníků, ale i hospodských a fotomodelek. Krčil v improvizovaných podmínkách svého bytu v East Village vytvořil knihu nabitou rozhovory, medailony, texty a obrazovým materiálem, která představuje jedinečné svědectví o New Yorku a o důležité etapě české exilové kultury. Sborník, který v době svého vzniku pronikal mezi zasvěcence jen prostřednictvím velmi omezeného množství xeroxových kopií, přínáší nyní kromě původního, Krčilem sestaveného obsahu, i několik nově objevených textů a Krčilových unikátních fotografií s Giorgiem Gomelským, Ivanem Martinem Jirousem, Josefem Koudelkou, Antonínem Kratochvílem a dalšími. Klíč k pochopení Krčilovy osobnosti a k objasnění okolností vzniku sborníku poskytuje kritická studie Jana Douši a vzpomínkový text Jaroslava Kynčla, které tvoří závěrečnou část publikace. Sebráno v New Yorku vychází v nakladatelství Torst téměř třicet let od svého vzniku v podobě autentického fotoreprintu obou Krčilem vytvořených dílů vložených do papírového pouzdra.

Svazkem Korespondence se završuje vydávání devítisvazkových Spisů Jiřího Ortena. Kniha shrnuje Ortenovu korespondenci odeslanou i přijatou. Jeho korespondenčními partnery byly významné osobnosti české literatury (Ivan Blatný, Klement Bochořák, Hanuš Bonn, Karel Čapek, Václav Černý, Jiří Daniel, František Halas, Jindřich Heisler, Vladimír Holan, Jindřich Chalupecký, Jaromír John, Pavel Tigrid, Zdeněk Urbánek a mnozí další), divadla, studentského života na prahu války, ale i členové jeho rodiny, přátelé a Věra Fingerová. Právě korespondence s Věrou Fingerovou, jejíž část přijatá dosud nebyla v úplnosti publikována, a korespondence Jiřího Ortena s jeho maminkou tvoří nejrozsáhlejší korespondenční soubory přítomného svazku. Na Ortenově korespondenci můžeme zblízka sledovat života mladého básníka a dozvědět se tak mnoho podstatného i o vzniku jeho literárních textů. Edice je doprovozena komentáři, zevrubnou ediční poznámkou editorky Marie Havránkové a jmenným rejstříkem.

Druhý svazek monumentálního deníkového díla významného českého filmového režiséra zahrnuje jeho deníkové sešity č. 1222 z období let 19561959, kdy po vyhazovu z filologické fakulty nakonec sehnal práci ve Vesnických novinách v Nymburce a poté byl přijat ke studiu dramaturgie a scenáristiky na FAMU. Tam se setkal se spolužáky, kteří posléze vytvořili díla tzv. nové vlny českého filmu. Juráček do deníku unikal od povinností, které před něj stavěla škola a práce, sám byl však přesvědčen o tom, že jeho deník je literatura. A tak je právě deník nakonec jeho jediný, důsledný, nepřetržitý čin. Tam byl zřejmě jeho skrytý protitah napříč životními lapáliemi, požehnaná šťáva i nenáviděný úhyb od životního reálu, hrdost i hořké stigma (J. Cieslar, 2002). Přítomná edice poprvé shrnuje celek Juráčkova deníkového díla v celku ve čtyřech objemných svazcích. První svazek obsahuje texty psané od roku 1948 do roku 1956 (vyšel v nakladatelství Torst v květnu 2017). Edici z autorových rukopisů k vydání připravila a svazek jmenným rejstříkem a ediční poznámkou opatřila Marie Kratochvílová.

V jednom svazku vycházejí dvě básnické knihy Pavla Šruta: Zlá milá (1997) a Papírové polobotky (2001). Přestože Pavel Šrut je v posledních letech znám především jako autor knih pro děti a tři svazky jeho Lichožroutů se staly jedněmi z nejčtenějších dětských knih u nás i v zahraničí, dvě jeho básnické sbírky shrnuté do tohoto svazku patří k jeho dílům zásadním. „Scénář básně“ Zlá milá je pečlivě komponovanou epickou básnickou skladbou o neopakovatelné lásce, v čase ztracené. Papírové polobotky jsou bilanční, zobecňující výpovědí o lidském osudu, lásce, stárnutí a smrti. Společně patří k tomu nejlepšímu, co bylo v české poezii po roce 1989 napsáno.

Kniha básníka, esejisty, překladatele a editora Vladimíra Janovice přináší výbor z jeho díla esejistického. Je členěna do tří částí. První přináší eseje a studie o obecných otázkách básnictví (např. Báseň jako přesah, Od slova k básni, Autenticita jako problém, Poezie kosmu – kosmos poezie, Věštkyně z Én-dóru), druhá část je věnována české poezii a kultuře (např. K. H. Mácha, J. Karásek ze Lvovic, M. Bieblová, L. Stehlík, H. Bonn, F. Hrubín, J. Pištora, K. Kosík, J. Suk, V. Holub), třetí – nejrozsáhlejší – část je věnována dílům básníků italských (Michelangelo, E. Montale, S. Quasímodo, S. Penna, L. Sinisgalli, P. P. Pasolini), anglických (R. Brooke) a francouzských (S. Mallarmé). Janovic je esejistou přesného myšlení a výrazu. Jeho eseje jsou důležitou součástí českého myšlení o poezii.

Z šestisvazkových Sebraných spisů Ladislava Klímy dosud vyšly tři obsáhlé svazky: I. Mea (filosofův deník), II. Hominibus (filosofova korespondence) a IV. Velký roman (nejrozsáhlejší Klímovo beletristické dílo). Svazek III. Philosophica žurnalistica obsahuje veškerou Klímovu filosofickou tvorbu psanou pro dobové zveřejnění (knihy /Svět jako vědomí a nic, Traktáty a diktáty, Vteřina a věčnost/, články, studie, náčrty, rukopisy), přičemž editorka Erika Abrams důsledně pracuje se všemi dochovanými Klímovými autentickými rukopisy a přináší čtenářům textově dokonalou diplomatickou edici, doprovozenou vyčerpávající ediční poznámkou a nezbytnými vysvětlujícími komentáři – jako u všech tří předchozích svazků. Ladislav Klíma byl jeden z nejoriginálnějších českých filosofů, jeho dílo ovlivnilo řadu oborů české umělecké tvorby (literaturu, film, divadlo, hudbu) a je dodnes živé a podnětné. Jeho Sebrané spisy v ediční přípravě Eriky Abrams přinášejí vůbec poprvé Klímovo dílo v úplnosti, textově spolehlivě připravené.

Obsažný, střídmě a přitom velice čtivě napsaný životopis jedné z nejvýznamnějších osobností českého kulturního a společenského života druhé poloviny dvacátého století. Přibližuje detailně Jirousův život od dětství v Humpolci, přes studia v Praze, jeho vztahy s českými výtvarníky v šedesátých letech a soužití s rockovou skupinou The Plastic People of the Universe. Především ale popisuje Jirouse jako strůjce unikátní, na státu nezávislé undergroundové kultury i pozdější mnohaleté věznění a následky, jež mu způsobilo. Životopis navíc v širokém záběru zachycuje dobu, v níž I. M. Jirous žil, a jeho vztahy s řadou významných osobností českého veřejného a kulturního života. Vzniklo tak jedinečné historické panorama doby zobrazené skrze Jirousův život. Kniha zaujme nejen zájemce o moderní české výtvarné umění, rockovou hudbu, literaturu a politickou perzekuci u nás v letech sedmdesátých a osmdesátých, ale každého, kdo chce hlouběji pochopit novodobé dějiny a kulturu naší země. Je doprovázena desítkami unikátních fotografií ze života I. M. Jirouse i dalších osobností a jmenným rejstříkem.