Torst strana 4 z 34

V pozůstalosti významného českého filosofa Václava Navrátila (19041961), z jehož díla nakladatelství Torst již vydalo obsáhlý výbor O smutku, lásce a jiných věcech, autora pohybujícího se ve svých textech na pomezí filosofie, krásné literatury a teorie moderního umění, zůstala zásadní nevydaná práce s názvem Umění a metafyzika, napsaná ve čtyřicátých letech 20. století. K vydání ji připravil, dalšími dochovanými textovými fragmenty doplnil a zasvěceným edičním komentářem a doslovem opatřil historik a teoretik umění Kamil Nábělek. Jde o zcela mimořádný a v českém kontextu ojedinělý text na pomezí teorie umění a filosofie, který se ke čtenářům dostává vůbec poprvé více než sedmdesát let po svém vzniku.

Kniha již uspořádal a k vydání připravil editor Michael Špirit navazuje bezprostředně na definitivní edici Hančových Událostí, vydanou v nakladatelství Torst v roce 2016. Svazek obsahuje nově nalezené Hančovy literární texty, které nejsou zachovány jako sekvence zápisů v sešitech, ale na jednotlivých listech. Z převážné části jsou však dokončeny a rozšiřují spisovatelův rejstřík úvah o lidských zvyklostech, pozorování, zdánlivých dopisů, sebereflexí nebo anekdotických mikropříběhů. Svazek je doprovozen podrobným komentářem, který přibližuje nejen materiální podobu Hančových rukopisů a strojopisů, ale také zrod a rotaci hlavních spisovatelových motivů, práci na četných variantách a vztahy k textům v dosud známých Událostech.

Vynikající česká herečka Marie Tomášová, která vtiskla tvář českému divadlu šedesátých let na prknech Národního divadla a Divadla za branou, aby po celých dalších dvacet let nesměla z politických důvodů vstoupit na prkna českých divadel, napsala knihu, která není jen vzpomínáním na dobu minulou, ale svébytným prozaickým textem. Manželka režiséra Otomara Krejči ve své knize prokazuje mimořádný cit pro slovo a rytmus věty, knihu vytvořila s vnitřní jemností a odpovědností za každé vyřčené slovo. Svazek zachycuje autorčino venkovské dětství, cestu za divadlem, hereckou práci v oblastním divadle i na prknech předních národních scén, spolupráci s filmovými režiséry i recitační činnost v Lyře Pragensis, jež jí byla záchranným člunem v době normalizace. To je však jen hlavní půdorys této knihy. Marie Tomášová je autorka velmi sečtělá, její text obstojí i jako zcela originální a působivá próza se specifickým rytmem a melodií vyprávění. Kniha je doprovozena unikátními fotografiemi s mnoha předními umělci 20. století (Höger, Pivec, Štěpánek, Radok, Krejča, Topol, Tříska...), autorčiným medailonem a úplným soupisem jejích rolí z pera historičky českého divadla Marie Valtrové. Součástí svazku je CD s nahrávkami Marie Tomášové (mj. Noc s Hamletem, Racek, Tři sestry, Romeo a Julie, Hodina lásky).

První svazek monumentálního deníkového díla významného českého filmového režiséra. Nejde o běžný deník, ale o vyzrálé literární dílo, jedinečnou kroniku své doby. Z Juráčkova deníku vyšla dosud jen část zachycující šedesátá léta. Již ta ukázala, že jde o mimořádné dílo hodnoty nejen dokumentární. Pavel Juráček chtěl být a byl především spisovatel. Psal povídky, filmové povídky, scénáře a tento deník, dílo zachycující život v Československu v průběhu třiceti let, a následně i v exilu v Německé spolkové republice. Juráček měl dramatický a vypravěčský talent, byl mistrem popisu, charakterizace a dialogu. Svůj deník psal rukou do 33. vázaných sešitů formátu A5. Přítomná edice poprvé shrnuje celek Juráčkova deníkového díla v celku – ve čtyřech objemných svazcích. První svazek obsahuje texty psané od roku 1948 do roku 1956. Edici z autorových rukopisů k vydání připravila a svazek jmenným rejstříkem a ediční poznámkou opatřila Marie Kratochvílová.

Hrdinové Topolova románu, kočovný herec Táta se svou alkoholickou ženou a dvěma synky, křižují Evropou, aby se pokusili nalézt staronový domov na březích Sázavy. Cestu jim kříží postavy spřízněné i protivné, mezi mnoha dalšími ryšavá kurvička Světlana a její milý Kája z vymahačského klanu Baštů, který se v zuřivých bitkách utkává s Bizonovou motorkářskou tlupou. Topolův dobrodružný román ze současnosti se dotýká v zemité grotesce témat, která znepokojují lidstvo odjakživa, jako jsou víra, stárnutí, smysl života, sebevražda, láska, rodičovství, i těch, která patří k právě žhavým – „stěhování národů“, politická korektnost, krymský konflikt, meze politiky… A žádné z nich není natolik nedotknutelné, aby nemohlo být pomocí rafinovaně a osvěživě používaného jazyka, plného odkazů, podprahových vláken a asociací, zironizováno a obráceno z líce na rub a zase nazpátek. Román Citlivý člověk je komický a brutální, chytře chlípný, karnevalový a zároveň přísně organizovaný. Je to reportáž z odvrácené strany života, groteska o nacházení Boha a lidské jiskry v nejpustších brlozích, kniha o existenciální pouti, kde je i v těch nejšílenějších pasážích oživující ingrediencí láska anebo touha po ní.

Tváře ve stínu Zdeňka Kalisty, jak vyšly ve svém prvním vydání na sklonku šedesátých let, patřily k nejhodnotnějším českým knihám vzpomínkových medailonů významných literárních osobností. Kalista jemným, detailním a klidným stylem podal portréty básníků a spisovatelů ze začátku dvacátých let, jež sám dobře poznal, aby dospěl k jedinečným nadčasově platným portrétům těchto významných osobností, ale i k živému obrazu doby, v níž žily. První vydání představilo pouze osobnosti levicového zaměření (Josefa Horu, Jiřího Weila, Vítězslava Nezvala, Konstantina Biebla, Františka Halase a řadu dalších), jak v tu chvíli ani jinak nebylo možné. V sedmdesátých letech se Kalista rozhodl knihu rozšířit o kapitoly další, představující mezi jinými Josefa Pekaře, Viktora Dyka, Rudolfa Medka, Josefa Knapa, Jana Zahradníčka, Františka Křelinu a další. Jde rozsahem o více než polovinu knihy, dodnes z valné části zcela neznámou. Současné vydání spojuje obě části Tváří ve stínu v jeden celek, jak jej autor zamýšlel. Jde o jedinečný sled portrétů, který ve své úplnosti patří ke klíčovým svazkům české memoárové esejistiky dvacátého století.

Román známého básníka a prozaika, autora románů Sestra, Anděl a Noční práce. Topol v románu účtuje s traumatem osmašedesátého roku metodou brutální grotesky, která vyústí v rozpoutání třetí světové války v české kotlině. Jeho hrdinům chybí heroismus, o to víc oplývají malicherností, rasismem a nedostatkem vyšších ideálů. Prostřednictvím dětského vypravěče jsou zde zachyceny mezilidské vztahy bez jakéhokoli soucitu. Sledujeme pokřivené vlastenectví s mnoha neblahými vedlejšími dopady. Autora zajímá ponížené dětství, sourozenecká oddanost a válka v jakékoli podobě. Zobrazuje lidi jako hračky někoho jiného, aniž by přitom tušili, že jsou nástrojem k dosažení cizích cílů. K absurdnímu vyznění příběhu přispívá „socialistický cirkus“ jako zdroj nejneuvěřitelnějších příhod a vztahů, zčásti fantazijních. Román je karikaturou válečného hrdinství a hrdinů, převrácením vžité interpretace těchto hodnot, o nichž se nikde veřejně nepochybuje, ačkoli ve skutečnosti v sobě skrývají temné jádro. Kniha zvítězila v anketě Lidových noviny Kniha roku 2005.

Román vypráví o životě v exilu a o hledání spravedlnosti. Zatímco v rodné zemi komunisté budovali diktaturu, stavěl Jan Antonín Baťa v brazilské džungli nové Zlíny. Ideál nadšeného baťováka s pevně naplánovaným životem dostává na novém kontinentu úplně jiné rozměry a boj s chaosem nikdy nekončí. V románu se Jan Antonín snaží posmrtně vyprávět svůj příběh tak, jak ho prožil on, a ne jak ho líčila komunistická propaganda a její historikové. Vzpomíná na své nejbližší spolupracovníky a rádce, na vyhrané i prohrané bitvy, a nehodlá ze světa zmizet, dokud nenajde spravedlnost. Ale o starém i novém životě nevypráví sám. Hovoří o něm také ženy, které s ním žily exilový život v Brazílii — dcery Ludmila a Edita i vnučka Dolores, zeť Ljubodrag a další jeho souputníci. Suverénní vypravěčka Markéta Pilátová vystavěla na základě rodinných vzpomínek, deníků, dokumentů, Baťových prozaických i básnických pokusů neobyčejně čtivý román dvacátého století, v němž tolik jednoznačných činů lze interpretovat tolika protikladnými způsoby.

Jedna z klíčových próz české literatury 90. let, která se dočkala i filmového zpracování, vychází s původními linoryty Michala Cihláře a v grafické úpravě Juraje Horvátha, kterou čtenáři znají z Topolova románu Kloktat dehet.

Reedice prvního úplného, kritického a komentovaného vydání knihy Julia Fučíka, díla historika Františka Janáčka, který ve svých komentářích zhodnotil své mnohaleté podrobné studium českého domácího odboje za druhé světové války. Reedici k vydání přehlédl, doplnil a aktualizoval literární historik Pavel Janáček.

Tomáš Stejskal (1970–2012) byl klavírista, absolvent Pražské konzervatoře. Koncertoval v Čechách a ve Francii s všestranným repertoárem. Někdy ze záliby či z nouze pracoval jako zedník na stavbách. Byl pravidelným sezónním sběračem jahod na plantážích v Normandii. Byl velký čtenář knih v originále (francouzština, němčina, ruština), současné i klasické literatury a antických textů, které svébytně vykládal. Byl umělcem dialogu, víc naslouchal, než mluvil. Psal básně, eseje, náčrty povídek a v posledních letech si kreslil deník na čtverečky papíru. V jeho pozůstalosti se snad najde i několik hudebních skladeb. Ačkoli byl vynikající virtuos, nebudoval si kariéru. Kriticky se díval na prostředí měst, zvláště na severu Čech. Jeho manželka se dvěma dětmi je hudební teoretička a režisérka. Román „Sametová 17“ nepojednává o politice. 17 je číslo domu ve stejnojmenné liberecké ulici, kde bydlela jeho nezletilá milenka, studentka baletu. Hrdina románu přihrává do rytmu na umělecké škole, z které ho právě kvůli tomuto vztahu vyhodí. Jak může děj dopadnout...? Jde o román, deník, novelu či literární scénář? 200 stran strojopisu je synopsí trilogie: láska, život, smrt. Než začnete tuto vzácnou knihu číst, velmi pozorně si všimněte úvodních citátů z díla G. Grasse a J. W. Goetha.

Kniha představuje průřez literárním dílem Aloyse Skoumala (1904–1988) od mladicky zjitřeného vyznání z dvacátých let po literárněhistorický esej a trs rukopisných aforismů z let sedmdesátých. Do vymezeného žánrového spektra spadají epigramy, vlastní verše, deníkové záznamy, významný proslov na 1. sjezdu českých spisovatelů a různě odstíněné a koncipované výklady osobností literatury i kulturněhistorického prostoru. Pestrý textový materiál je rámcově uspořádán do dvou celků. První z nich obsahuje texty literárněhistorického a kritického charakteru, většinou doslovy a jubilejní medailony. Druhá část svazku představuje Skoumala spisovatele – epigramatika, satirika a pohotového glosátora. Jejím jádrem je nikdy nepublikovaná sbírka Budiždán, epigramatická a aforistická žeň více než tří desetiletí. Za ní jsou uvedeny příbuzné texty do ní nezařazené. Časově i tematicky je tato část spojena se Skoumalovým deníkem z let 1955–1956. Deník nejen ukazuje zákulisí české literatury a kultury daného období, ale rovněž dovoluje poznat metodu Skoumalova tvoření vycházející ze specifického ironizujícího hněvu (odtud název svazku Spiritus iratus), v českém prostředí jedinečného. Závěrečné zklidnění po obou provázaných, expresí nešetřících kritických textech představuje zařazení dvou básnických vstupů, útlý soubor přírodní lyriky z pobytů ve východočeské Budislavi a vlastivědně zaměřená skladba z téhož kraje určená dětem. Editorka Dagmar Blümlová se osobností Aloyse Skoumala zabývá již bezmála třicet let; se Skoumalem se osobně setkala a napsala o něm monografii.

Úplný soubor básnického a povídkového díla pozoruhodné české spisovatelky, dcery novinářky Mileny Jesenské a architekta Jaromíra Krejcara, autorky knihy „Adresát Milena Jesenská“. Kniha přináší ranou erotickou poezii „Honzy“ Krejcarové ze čtyřicátých let, jež vyvolala čtenářský a kritický zájem i v překladech do cizích jazyků, její dopisy Egonu Bondymu, povídkové knihy „Hrdinství je povinné“, „Nebyly to moje děti“ a množství povídek publikovaných v šedesátých letech pouze časopisecky. Svazek ukazuje, že Jana Krejcarová-Černá nebyla jen pozoruhodná a originální osobnost, ale i výrazná česká básnířka a prozaička, jejíž dílo dodnes čeká na to, aby bylo objeveno čtenáři a doceněno kritikou. Svazek uspořádala a doslovem opatřila polská bohemistka Anna Militzová.

Básník, prozaik, překladatel a historik Jiří Kovtun napsal ve své monumentální trilogii Tajuplná vražda – Masarykův triumf – Republika v nebezpečném světě jedinečného průvodce po novodobých českých dějinách od Hilsneriády do konce prezidentství T. G. Masaryka v roce 1935. Na více než dvou tisících stran popsal velké české dějiny, ale zachytil i mnoho ze života a myšlení dané doby. Trilogii zamýšlel rozšířit v tetralogii svazkem Republika v obležení, zachycujícím první prezidentství Edvarda Beneše, léta 1935–38, se zaměřením na zahraniční politiku a mezinárodní souvislosti československé tragédie. I zde se Kovtun pohyboval na pomezí beletrie a historické práce. Více než šest let sbíral historický materiál a podklady – zejména v zahraničních archivech –, a přes dva roky knihu psal. Bohužel jeho práci ukončila předčasná smrt. Republika v obležení zůstala nedokončena: ze tří plánovaných oddílů knihy autor dokončil pouze oddíl první. Ten však byl dokončen zcela – a nyní vychází jako samostatná knižní publikace, již předmluvou a závěrečným historickým kalendáriem doplnil odborník nad jiné povolaný, historik prof. Robert Kvaček. Knihu k vydání připravil Jan Zelenka.

Třetí díl tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc Chaima Cigana, za nímž se skrývá prozaik a dramatik Karol Sidon, je široce rozehraným příběhem, jehož hrdinové se pokoušejí pochopit důsledky experimentu, který byl na počátku pohybu v čase, vzniku paralelních světů a nekonečné řady lidských kopií. Strůjci původního fenomenálního objevu se snaží i za cenu nejvyšší oběti napravit důsledky vědeckého pokušení, které je vedlo k tomu, že nezodpovědně uplatnili objevy své odpoutané inteligence. Autorova fantazie zaplétá čtenáře do smyček času a vrstev historie, ale zároveň hrdiny knihy uzemňuje směsí lidských vlastností, které nás ubezpečují, že nikdo není jen dobrý či zlý a že lidské úmysly se mnohdy nekryjí s výsledky. Hlavní hrdina se snaží vymazat paralelní světy, které překročily horizont předpovídaného příchodu Mesiáše a tím znejistily základy naší existence. Přes záměrně lehký žánr nás autor nenechává na pochybách, že neřeší lehká témata, ale naopak věci základní, jako je postavení člověka ve světě, jeho vztah k Bohu, vědecká zodpovědnost a mnoho dalšího. A i zde jsou součástí autorova vyprávění humor a erotika.

Není pochyb o tom, že původně třísvazkový Gombrowiczův Deník patří k vrcholům díla jednoho z nejvýznamnějších polských prozaiků a dramatiků 20. století. Dnes je po celém světě považován za dílo patřící do základního fondu moderní světové literatury. Dílo vznikající v Argentině bylo poprvé vydáno česky v nakladatelství Torst a dnes je již zcela rozebráno. Přítomné druhé české vydání vychází v jednom svazku a je doplněno jmenným rejstříkem.