Torst strana 6 z 29

Markéta Pilátová ve svém druhém románu Má nejmilejší kniha čerpá i tentokrát z jihoamerické zkušenosti a v mimořádně napínavém příběhu téměř magického ražení nás ve směsi bájných motivů s až nepříjemně realistickým popisem jihoamerického prostředí – s jeho narkomafiemi a těžkou a nebezpečnou bídou bezbranných a přitom ozbrojených slumů – provede příběhem Hadího institutu a zejména jeho šéfa. Ten v ambiciózní vědecké pýše a posedlosti, která odmítá vnímat morální hranice, tvrdě a bezohledně kráčí za svými objevy, jež se mohou jiným jevit jako slepé uličky dějin, a přesto bezohledně zasahují do cizích životů. Autorka nás provede mnoha vrstvami vzdáleného světa na druhé polokouli – příběhem se vine nit nevzdělané indiánky obdařené instinkty, které se vymykají ze zkušenosti vzdělanců, i okolní realitou otloukaných obyvatel slumů. Ukáže nám také, jak překvapivě a bolestivě se mohou drápy odporné části evropské historie zatínat do nepřipravených duší. Příběhem nás provádí tatér, který v šeherezádovském motivu při tetování opájí zákazníky vyprávěním a před světem schovaný ve svém skromném příbytku účtuje se svým svědomím. Nitky osudů se rafinovaně proplétají, až nakonec složí pestrý, magický a mimořádně poutavý koberec snů a skutečnosti.

Kniha Plasy 1981 zachycuje fotografickou výstavu, která se stala jednou z nejvýznamnějších událostí české nezávislé kultury v normalizačním dvacetiletí 1969–1989. Výstava v Plasech byla vyvrcholením tříleté výstavní činnosti v pražském Činoherním klubu, k

Třetí román světoznámého brazilského zpěváka a skladatele Chica Buarqua (nar. 1944) sleduje osudy brazilského ghostwritera s banálním jménem José Costa, kterého zákruty profesní dráhy zavedou z rodného Rio de Janeira až do Budapešti. V tomto podvojném měs

Nový svazek edice Fototorst. Miroslav Tichý (* 1926) se po studiích na pražské Akademii obrátil k životu v ústraní v rodném Kyjově. Koncem padesátých let opustil malbu a proměnil se v osobitou diogenovskou figuru. Od konce šedesátých letech začal vlastnor

Čtivě napsaná kniha historika Pavla Kosatíka je věnována kolektivním českým snům 19. a 20. století, které vypovídaly zejména o falešných představách, touhách a iluzích, které Češi měli o sobě samých. Sny, které Kosatík zkoumá, popisuje a představuje čtenářům jsou: Sen o Slovensku, Sen o cestě na jih, Sen o pravlasti, Sen o tělesné zdatnosti, Sen o vyhraných bitvách, Sen o Lužici, Sen o Rusku, Sen o SSSR, Sen o moři, Sen o koloniích, Sen o státě pro 40 milionů lidí, Sen o Rukopisech, Sen o životě bez Němců, Sen o novém náboženství, Sen o jazyce, Sen o Podkarpatské Rusi. Kosatík vlídně, vtipně a přitom naléhavě ukazuje, jak mnohé z těchto snů vedly český národ k tragickým koncům a snaží se apelovat na střídmost a rozvahu v naší národní sebereflexi. Kniha je doplněna desítkami unikátních obrázků, které podtrhují mnohdy bizarní, někdy ale i dojemný rozměr snů, které český národ snil v uplynulých sto padesáti letech.