Torst strana 6 z 34

Nový, bezpochyby nejosobitější a nejosobnější text Petry Hůlové prakticky rezignuje na vyprávění příběhu a v mnoha ohledech překračuje četná tabu dosud v literatuře ctěná. V monologu autorky, která se bez ohledu na počáteční ambice stane úspěšnou spisovatelkou druhořadé literatury, kráčíme od jednoho bolestného zauzlení k druhému: od rozpadu manželství, přes milostně-nenávistný vztah k vlastním dětem, které jí ani v dospělosti nedokáží odpustit, až k reflexi vlastní tvorby. Reálné se zde stýká s představami a jen zvolna hledáme nitky, podle nichž se ve spleti košatých obrazů dobíráme toho, co je příčinou a co následkem, co neotřele žitou skutečností a co alkoholovým excesem. Tématům, kterých se zde autorka dotýká, se v životě vyhne málokdo. Zřídka je však někdo vyřkne s tak bezohlednou upřímností, s tak jasnou rezignací na konvence a s tak omračujícími jazykovými schopnostmi.

Moravský fotograf Vojta Dukát (* 1947) odešel po okupaci Československa sovětskou armádou do nizozemského exilu (1968). Toulal se po světě a vynikl v žánru humanistické fotografie. Snaží se být nadále profesionálním amatérem věrným odkazu jména přístroje zn. Ljubitel, nepracuje systematicky. Zdržuje se v místech, kde se mu daří nacházet harmonické vztahy v lidském společenství, k věcem a k přírodě. Rád komunikuje s lidmi nestresovanými představou, že čas jsou peníze. V letech 1974 a 1976 byl nominovaným fotografem agentury Magnum v Paříži. Od poloviny 80. let omezoval fotografování ve prospěch videozáznamů. Je oceňován za dlouhodobý přínos vizuálnímu umění (Capi-Lux Alblas Prijs 1997; Pieter Ouborg Prijs 2001). Texty v této druhé autorově monografii jsou dílem Antonína Dufka, historika umění a emeritního kurátora sbírky fotografie Moravské galerie v Brně, Melchiora de Wolffa, T. S. Gottlieba a Vojty Dukáta.

Dramatik a básník Josef Topol (* 1935) po celý svůj tvůrčí život psal též texty esejistické, úvahové a vzpomínkové. S pečlivostí i zdrženlivostí sobě vlastní vždy vážil každé své slovo. Jeho texty mají povahu čehosi definitivního, trvale platného. Přítomný obsáhlý soubor esejů, úvah, komentářů, vzpomínkových textů a rozhovorů obsahuje významné eseje o poezii (Mácha, Shakespeare, Kollár), studie a úvahy o divadle, dramatu, scénografii a komentáře k vlastním hrám, texty o výtvarnících a fotografech, vzpomínkové texty a jiné drobné stati a rozhovory. Svazek je obsahově pevně sevřen nezaměnitelnou osobností autorovou. Jde o knihu zásadního významu, doplňující Topolovo dílo dramatické, básnické a překladatelské. Kniha je pečlivě edičně připravena Milenou Vojtkovou, doplněna zevrubnou ediční poznámkou a úplnou bibliografií Topolova díla.

Petr Uhl (* 1941), strojní inženýr, disident, vězeň svědomí, poslanec, novinář a v neposlední řadě manžel a otec se v obsáhlém rozhovoru se Zdenkem Pavelkou vrací do dětství, prožívaného v Praze a Janských Lázních, vzpomíná na své rodiče, školy a raná i pozdnější šedesátá léta uprostřed studentského dění, na hojné rozhlížení po světě za hranicemi, když to režim umožnil, i seznamování se s radikální evropskou levicí, zejména francouzskou. Bez hořkosti přibližuje své dva dlouhé pobyty v českých věznicích, aktivity kolem založení Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných i dobu po listopadových změnách v roce 1989, kterou nehodnotí nijak laskavě. Už letmý pohled do textu nenechá nikoho na pochybách, že Petr Uhl je člověk veskrze politický a svět i jeho obyvatele poměřuje přísně a nekompromisně metrem svých levicových idejí, které nezviklala ani drsná léta reálného socialismu, jež nemilosrdně trestala jeho neoblomnou zásadovost, urputnou snahu po zlepšování společnosti a osobní statečnost.

Nový román Magdaleny Platzové vypráví o idealistech z konce 19. století a o těch dnešních, kempujících v ulicích Manhattanu. Příběh se odvíjí od nezdařeného atentátu na pittsburgského podnikatele z přelomu 19. a 20. století Johna C. Kolmana. Devatenáctiletý útočník Andrej B. stráví následných čtrnáct let v nějtěžším žaláři, svého snu o svobodném člověku se ale nevzdá. Po propuštění se stane jednou z nejoriginálnějších postav amerického anarchismu. V roce 1919 jsou anarchisté ruského původu z Ameriky deportováni, Andreje a jeho životní souputnici Luisu čeká hořké zklamání v porevolučním Rusku, pak útěk do Berlína a nakonec exil ve Francii. V Evropě po první světové válce si státní aparáty přehazují nepohodlné jedince jako horké brambory, za povolení k pobytu se platí duší. Anarchista je též román o muži ve stínu ženy, o lásce jako závislosti, lásce až za hrob. O dospívání a stárnutí, o životě na Manhattanu. A také o tom, že když se někdo někoho pokusí zabít, je s ním v jistém smyslu spojen navždycky.

Poslední básnická sbírka českého básníka, esejisty, uměleckého publicisty a kulturního organizátora, jedné z nejvýznamnějších osobností poválečné české kultury. Přestože autor knihu nedokončil, sbírka má všechny vlastnosti svrchovaného literárního díla. Jemná a jímavá pozdní Jirousova poezie se zde skrývá pod pozměněným názvem skutečné slovenské vsi Uloža, kde se Magor scházel se svým slovenským přítelem, básníkem Erikem Jakubem Grochem. Knihu edičně připravil a poznámkou opatřil Martin Machovec.

Výbor ze zcela neznámého a dosud nepublikovaného básnického díla významného překladatele ruské poezie. Kabíčkovy verše vznikaly od druhé poloviny čtyřicátých let do začátku let sedmdesátých. Ukazují jej jako mistra pevné formy, zejména sonetu, vášnivého polemika s pronikavým viděním i brilantního melodika verše. Svým étosem i básnickou naléhavostí tyto básně dalece překračují dobu, v níž vznikly. Jsou živou, současnou poezií. Verše vybral, uspořádal a k vydání připravil Petr Borkovec. Kniha je doplněna obsáhlou obrazovou přílohou a blokem vzpomínek na Jaroslava Kabíčka.

K 25. výročí prvního vydání slavného comicsu Arta Spiegelmana Maus vychází první souborné vydání obou dvou dílů knihy v jednom vázaném svazku. Maus je děsivým - a současně hodnotně umělecky ztvárněným - zobrazením holocaustu, které oslovilo miliony čtenářů po celém světě. Místo lidí vystupují v příběhu myši a jiná zvířata – odtud název knihy. Maus je jedním z vrcholných děl moderní světové literatury, která se snaží přispět k tomu, aby lidé nezapomněli na to, co znamenal nacismus.

Další obsáhlá próza Evy Kantůrkové je autorčinou knihou zásadní a sumarizující. Spojuje v sobě podnětné úvahy o české literatuře, kultuře, politice, dějinách a národním charakteru, působivé osobní vzpomínky na vlastní bohatý život, úvahy o literární tvorbě a vlastním díle i jedinečné portréty mnoha významných osobností českého veřejného života (mj. Václava Černého, Ivana Dubského, Jiřího Gruši, Václava Havla, Karla Kosíka, Karla Pecky, Jaroslava Šabaty, Milana Šimečky, Ludvíka Vaculíka, Josefa Zvěřiny a dalších). Kniha ve strhujícím vyprávění klade znepokojivé otázky, nikdy nezjednodušuje, ale snaží se vše předestřít ve vší složitosti - tak, jak je vlastní opravdové literatuře. Autorka se dotýká mnoha palčivých míst české minulosti i současnosti a vede čtenáře k jejich promýšlení. Po dlouhé době tak česká literatura v této knize získává mimořádně čtivou prózu se závažným společenským rozměrem. Kniha je doplněna množstvím unikátních fotografií, jmenným rejstříkem a bibliografií autorčina díla.

Hrdinka nového románu Petry Hůlové přijíždí do Čech, aby si vydělala. Příběh Olgy je výpovědí o nelehkém životě v cizí zemi. Vyprávění se pokouší vyrovnat se se stereotypy, týkajícími se jak Ukrajinců, českých zaměstnavatelů a neziskových organizací, tak žánru "gastarbeiterského románu", který životy svých hrdinů často redukuje na boj za slušnou materiální existenci a rodinné štěstí. V lehce ironickém tónu jsou zde zobrazováni všichni zúčastnění. Hlavní hrdinka není barvotiskovou obětí "zlých Čechů", ale živou bytostí s vůlí řídit svůj osud navzdory podmínkám, v nichž žije. Prostřednictvím Olžina příběhu poznáváme jak její minulost na Ukrajině, tak širší komunitu pražských imigrantů. Nakonec je ovšem všechno ještě trochu jinak, než si čtenář po celou dobu mohl myslet...

Známý publicista Milan Schulz (* 1930) shrnul ve svém čtivém vyprávění vlastní život, který byl pohnutou a přitom velice zajímavou cestou dvacátým stoletím. Popis své životní pouti pojal v okouzlujícím, poutavém a zábavném duchu. Zachycuje dětství a mládí za první republiky, v předvečer války i během ní; bohémského otce, jehož nejistotu vyvažovala stabilnost a serióznost matky; poválečný rozlet při studiích literatury a ruštiny v době, která přála mládí, ne však zdravému rozumu; literární začátky, pestré prostředí Literárních novin, přitažlivost divadla, v němž se autorsky uplatnil v kabaretu Paravan s J. R. Pickem a v roli dramaturga v Semaforu; poté roli hlavního redaktora nově vzniklého časopisu Orientace. Události konce šedesátých let jej přinutily k odchodu do mnichovského exilu, kde opět stanul ve středu dění: zblízka se seznamujeme s prostředím Svobodné Evropy, v níž Milan Schulz po dlouhá léta působil; s podnětným okruhem lidí kolem opata Anastáze Opaska; s českým exilovým světem a jeho osobnostmi - zejména s Pavlem Tigridem jako jedním z nejbližších Schulzových přátel. Posledních dvacet let s možností návratu do svobodné vlasti představovalo další práci v již přetvořené Svobodné Evropě a četné zážitky cestovatelské. Kniha je doplněna rozsáhlou fotografickou přílohou a jmenným rejstříkem.

Kanadský bohemista Paul Wilson je vynikajícím překladatelem české literatury a známé je též jeho působení ve skupině The Plastic People of the Universe, v níž zpíval. Po mnoho let intenzivně píše v kanadském a americkém tisku o české literatuře a kultuře. Soubor jeho esejů a článků z českou tematikou je pro české čtenáře cenný tím, že jim dává nahlédnout český underground, disent, literaturu a politiku zvnějšku a přitom neobyčejně zasvěceně, že umožňuje spatřit mnohé z našeho života z nového a neobvyklého úhlu pohledu. Přítomná kniha shrnuje - v překladu Martina Machovce, Aleny Přibáňové, Jaroslava Riedela a Kateřiny Sidonové - Wilsonovy eseje vůbec poprvé do knižního celku. Wilson se zde představuje jako výrazný esejista s pronikavým viděním, jako člověk, který pro českou kulturu ve světě udělal v posledních čtyřiceti tolik jako málokdo jiný. Kniha je doplněna rozsáhlým rozhovorem Jaroslava Riedela s Paulem Wilsonem, unikátními fotografiemi, podrobnou ediční poznámkou, jmenným rejstříkem a Wilsonovým medailonem z pera Martina Machovce.

Deníky významného českého hebraisty, evangelického teologa, religionisty a básníka z let 198285 přinášejí mimořádně cenné svědectví jak o životě české inteligence v časech normalizace, tak o osobních dramatech svého autora. Milan Balabán byl na začá tku normalizace zbaven státního souhlasu k vykonávání duchovní činnosti a dvacet let pracoval v dělnických profesích. Po podpisu Charty 77 žil pod neustálým policejním tlakem. Kniha vydává bezprostřední svědectví o době i o mnoha známých lidech v ní žijících.

K nedožitým osmdesátým narozeninám básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) vychází útlý výbor z jeho poezie, čítající třicet pět básní. Kniha se nesnaží přinést průřez všemi podobami a obdobími Zábranovy poezie, ale akcentuje tu její linii, v níž je Zábrana básníkem mélickým. Přináší básně napsané od počátku padesátých let až do první poloviny let osmdesátých. Vybrali a uspořádali Jan Šulc a Marie Zábranová.

Nový svazek Lusobrazilské knihovny přináší vrcholnou divadelní hru jednoho z velikánů portugalského romantismu Almeidy Garretta (1799-1854), která na příběhu Manuela de Sousy Coutinha, hrdého šlechtice s nezlomnou vírou v moc rozumu a životní řád, ukazuje, že ani sebepočestnější život není chráněn před zásahy nevyzpytatelného osudu. Z neřešitelného konfliktu mezi rozumem a citem, ctí a láskou k milované ženě se rodí nový člověk, který pro sebe jediné východisko nalézá v Bohu - dominikán Luís de Sousa, pozdější slavný barokní spisovatel. Přeložila a doprovodnou studii napsala Marie Havlíková.

Dílo fotografa Jana Svobody (1934-1990) má mezinárodní význam, přesto je dodnes spíše legendou, neúplně dotýkanou a zpracovanou, dodnes se například nedočkal velké retrospektivní výstavy. Teoretik fotografie Pavel Vančát připravil pro přítomnou edici zevrubnou studii, v níž po soustavném studiu Svobodova díla pojmenovává Svobodovu pozici jako zakladatelské osobnosti celé jedné linie české fotografie. Svobodově jedinečné tvorbě, dopracované do těch nejjemnějších detailů, se touto knihou dostává důstojného zhodnocení.