Torst strana 17 z 34

Věra Stiborová (* 1926) patří k těm českým spisovatelům, jejichž jemné a kultivované dílo působí na první pohled nenápadně, pro svou nezaměnitelnou osobitost je však neodmyslitelné od toho nejdůležitějšího v poválečné české literatuře. Povídkový soubor Otavín je poctivá, neokázalá a přesto pečlivě promyšlená próza s rozvrhem jednoznačně autobiografickým, ovšem oproštěným od malicherné sebestřednosti. V každé z povídek autorka načrtává na rodinném půdorysu nějaký závažný problém, skutečně hluboké lidské dilema, které často sahá mnohem dále než k ní samé, k rodině či zobrazenému místu. Jde vždy o dilema obecně lidské a dotýkající se českých dějin. Autorka se nesnaží nikoho oslnit, nerozmachuje se, píše věcně a soustředěně. Povídky jsou stejně plaché jako jejich hrdinové, i když jde o lidi obdařené vnitřní silou. Věra Stiborová v této knize též mimo jiné vzdává hold rodnému Písku.

Soubor textů a esejů z let 1965 - 1990 na téma kultura od předního představitele českého undergroundu.

Monografie významného českého fotografa z pera profesora Vladimíra Birguse, který připravil již jeho knihu Hořká léta. Evropa 1945-1947 (1995). Jindřich Marco byl v roce 1950 zatčen a vězněn do roku 1957. Později byl plně rehabilitován, neměl ovšem štěstí na odpovídající péči nakladatelů. Kniha záběrů ze srpna 1968 Genosse Aggressor vyšla napřed pod pseudonymem v cizině (1968), její domácí realizaci (1990) hrubě polygraficky poškodilo její nakladatelství. Album Izrael 48 čekalo na zveřejnění 43 let. Přítomná kniha přináší první důkladný průřez celoživotním Marcovým fotografickým dílem, odpovídající jeho významu v dějinách české fotografie.

Helena Wernischová je známa především jako výtvarnice a ilustrátorka. V této knize se poprvé představuje jako spisovatelka. Půdorysem její knihy jsou vzpomínky na lidi, které měla ráda a které v životě poznala, ve svém celku však kniha žánr memoárů přerůstá - je citlivým vyjádřením jemného a citlivého ženského vidění světa. Wernischová křehce a osobitě vykresluje - i s využitím jedinečné korespondence - pozoruhodné portréty mnoha českých básníků a výtvarníků, mimo jiné Josefa Palivce, Ivana Jelínka, Ivana Wernische, Zbyňka Hejdy, Tomáše Pěkného, Ivana Diviše či svých synů Martina a Michala. Její text objevně evokuje neopakovatelnou atmosféru šedesátých let i následujícího dvacetiletí. Místy se její vyprávění mění v působivou koláž - obsahuje též neznámé texty Josefa Palivce, Jiřího Padrty, Miloslava Topinky či Jana Součka. Kniha vychází doplněna velkým množstvím autorčiných výtvarných prací.

Deníky významného českého hebraisty, evangelického teologa, religionisty a básníka z let 198285 přinášejí mimořádně cenné svědectví jak o životě české inteligence v časech normalizace, tak o osobních dramatech svého autora. Milan Balabán byl na začá tku normalizace zbaven státního souhlasu k vykonávání duchovní činnosti a dvacet let pracoval v dělnických profesích. Po podpisu Charty 77 žil pod neustálým policejním tlakem. Kniha vydává bezprostřední svědectví o době i o mnoha známých lidech v ní žijících.

Filmový režisér Jan Němec (* 1936), tvůrce filmů Démanty noci, O slavnosti a hostech či Noční hovory s matkou, přibližuje v jedenatřiceti originálních povídkách svůj život. Činí tak s velkou sebeironií, je nemilosrdný k sobě i k ostatním. Popisuje bo hémský život zasvěcený filmu, kdy se s větším či menším úspěchem pokouší po ohromujícím nástupu v nové vlně československého filmu v šedesátých letech prosadit v této oblasti i po zlomu vyvolaném okupací Československa v roce 1968. Nestandardní osobn ost s duší věčného provokatéra žije nestandardní život za všech okolností, v Československu i v exilu, nejprve v Evropě a poté v nově nalezeném domově ve Spojených státech. Povídky sdělují hodně o atmosféře doby i o autorově houževnaté nepoddajnosti, a to i tehdy, když jejich obsahem jsou drobné příhody, milostné pletky, souboje s režimem, zápolení s pokušeními, vtípky i osudové zvraty a bolestné zásahy v podobě smrti. Je na čtenáři, aby posoudil, co z těchto mimořádně čtivých ironických črt psa l život, a co fantazie.

Významný český předúnorový a posléze exilový politolog a publicista Zdenek Slouka zaujal české čtenáře v posledních dvaceti letech podnětnými články, zejména v Literárních novinách. Poté vydal v nakladatelství Academia rozsáhlé paměti s názvem Jdi po skryté stopě, oceněn byl Cenou Ferdinanda Peroutky. Jeho kniha povídek s názvem Útěky nepřináší texty jednotlivé, ale prózy, které se vzájemně doplňují tak, aby vytvořily prokomponovaný celek. Slouka na konkrétních osudech dvanácti mužů vydává svěde ctví o českém dějinném údělu ve dvacátém století. Čtenář je postupně vtahován do Sloukova jazyka, který je svou úsporností velmi sympatický - autor váží každé slovo a říká přesně jen to, co je říci třeba. Děj povídek se odehrává z počátku v Čechách, později na mnoha různých místech světa. Slouka jako by chtěl říci: Češi v oné tragické dějinné době žili všude po světě, ale jejich osudy, tak roztodivné, navzájem se neprotínající a odloučené, tvořily dohromady cosi společného. A právě to je zachyce no v této knize, čerpající z mimořádně bohaté autorovy životní zkušenosti.

500. publikace nakladatelství Torst přináší obsáhlý rozhovor Josefa Chuchmy s nakladatelem Viktorem Stoilovem a stálým spolupracovníkem nakladatelství, redaktorem a editorem Janem Šulcem, kteří ve svém vyprávění zaznamenávají detaily z redakční, edič ní a nakladatelské práce v letech 1990-2010 a hovoří o mnoha českých spisovatelích, fotografech, výtvarnících, editorech, redaktorech a dalších osobnostech kulturního a veřejného života. Součástí knihy je úplná bibliografie 499 vydaných knih nakladat elství Torst, opatřená podrobnými tematickými rejstříky, kterou sestavila Adéla Petruželková. Kniha přináší též barevné reprodukce obálek všech vydaných knih a příležitostných publikací, reprodukce více než 80 obálek překladů knih nakladatelství Tors t do cizích jazyků a přes 200 unikátních fotografií, faksimilí a dokumentů.

V návaznosti na knihu České snění a ve stejné grafické úpravě vychází mimořádně čtivá kniha Pavla Kosatíka, představující klíčové okamžiky českých - politických i kulturních - dějin. Kniha poskytuje dobrý podklad k diskusím o Češích, češství a o česk ém národním charakteru. Autor zde zachycuje mimo jiné tyto události: Císař Karel IV. odchází, Husité zakládají Tábor, Petr Chelčický opouští bojující husity, Prokop Holý umírá u Lipan, Ferdinand I. Habsburský se stává českým králem, Jezuité v Praze, Albrecht z Valdštejna zakládá nové hlavní město, Rychtář Vavák hovoří s Josefem II., Prusové v Praze, Rainer Maria Rilke opouští Prahu, František Josef I. u nás, Lenin v Praze, T. G. Masaryk umírá v Lánech, Emanuel Moravec se stává mouřenínem, Adolf Opálka odmítá atentát na Heydricha, Přemysl Pitter zahajuje akci Zámky, Ladislav Štoll likviduje Františka Halase, Josef Urválek účtuje s Rudolfem Slánským, Dubček vysvětluje moskevský protokol, Havel píše Husákovi, Miloš Jakeš ve válce s reakcí.

Kniha představuje první pokus o ucelenější náhled na ruské vnímání pražského jara a okupace roku 1968. Popisuje pocit spřízněnosti, který sovětská liberální inteligence a rodící se disidentské hnutí cítily v čase brežněvovského utahování šroubů vůči dění v Praze, jež pro ně představovalo jednu z posledních nadějí na změnu. Publikace představuje také sovětské novináře pobývající v Praze, kteří podporovali změny v tehdejší ČSSR a následně za svůj postoj zaplatili deportací a ztrátou zaměstnání. Na hlíží i na sovětské vojáky, kteří přijeli do Československa, a v rozhovorech s nimi a dalších textech vykresluje jejich vnitřní svět i mohutnou mašinerii sovětské propagandy, jejímuž vlivu byli vystaveni. Knihu doprovázejí fotografie Josefa Koudelky, Karla Cudlína, Paula F. Goldsmithe, Miroslava Župníka a dalších autorů, stejně jako unikátní a dosud nepublikované snímky ze soukromých archivů sovětských vojáků i novinářů. Kniha vychází ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů.

Upravená a rozšířená verze původní makety knihy Cikáni, připravené Josefem Koudelkou a knižním grafikem Milanem Kopřivou v roce 1968. Měla vyjít v Praze roku 1970, Koudelka však v roce 1970 kvůli svým fotografiím sovětské invaze ze srpna 1968 opustil Československo a kniha již nevyšla. Novou, rozšířenou verzi knihy Cikáni tvoří 109 fotografií pořízených v tehdejším Československu (v Čechách, na Moravě, na Slovensku), v Rumunsku, Maďarsku, Francii a Španělsku v letech 1962-1971. Josef Koudelka (* 1938) se od konce šedesátých let věnuje výhradně fotografii. V roce 1975 vyšla kniha Cikáni poprvé, byla to první z více než dvanácti jeho knih, mezi něž patří Exiles (1988), Chaos (1999) a Invaze 68 (2008). Koudelka obdržel za své dílo četná světov á ocenění, důležité výstavy jeho fotografického díla se konaly v New Yorku, Londýně, Amsterdamu a Paříži. Autorem doprovodného textu knihy je britský sociolog Will Guy. Sleduje v něm migraci Romů z jejich původní vlasti v severní Indii až k jejich so učasnému postavení ve světě.

Upravená a rozšířená verze původní makety knihy Cikáni, připravené Josefem Koudelkou a knižním grafikem Milanem Kopřivou v roce 1968. Měla vyjít v Praze roku 1970, Koudelka však v roce 1970 kvůli svým fotografiím sovětské invaze ze srpna 1968 opustil Československo a kniha již nevyšla. Novou, rozšířenou verzi knihy Cikáni tvoří 109 fotografií pořízených v tehdejším Československu (v Čechách, na Moravě, na Slovensku), v Rumunsku, Maďarsku, Francii a Španělsku v letech 1962-1971. Josef Koudelka (* 1938) se od konce šedesátých let věnuje výhradně fotografii. V roce 1975 vyšla kniha Cikáni poprvé, byla to první z více než dvanácti jeho knih, mezi něž patří Exiles (1988), Chaos (1999) a Invaze 68 (2008). Koudelka obdržel za své dílo četná světov á ocenění, důležité výstavy jeho fotografického díla se konaly v New Yorku, Londýně, Amsterdamu a Paříži. Autorem doprovodného textu knihy je britský sociolog Will Guy. Sleduje v něm migraci Romů z jejich původní vlasti v severní Indii až k jejich so učasnému postavení ve světě.

Reprint jednoho z nejnedostupnějších a nejvzácnějších knižních projektů české meziválečné avantgardy. Na naléhání zájemců o moderní české umění z řad historiků umění, literatury a studentů vydává nakladatelství Torst fotoreprinty všech tří ročníků Št yrského Erotické revue. Na literární a výtvarné podobě tohoto unikátního projektu se podíleli mimo jiné J. Štyrský, Toyen, A. Hoffmeister, F. Bidlo, A. Pelc, E. Filla, A. Wachsman, B. Brouk, V. Nezval, F. Halas, J. Hořejší, F. Hrubín a V. Závada, pře kládány zde byly mj. texty Aragonovy, Freudovy, Bretonovy a Eluardovy.

Obsáhlý soubor esejů známého historika umění, spisovatele a básníka o českém výtvarném umění a umělcích, propojený spojujícím vzpomínkovým textem. Kniha je doplněna kresbami, fotografiemi, reprodukcemi obrazů a úplnou bibliografií Zeminova díla z pera Polany Bregantové. Zeminovo dílo jedinečným způsobem spojuje analýzu výtvarného díla, duchovní portrét jeho autora a vlastní, jedinečné osobní svědectví o vztahu k danému autorovi a jeho dílu. Zemina si vytvořil svůj nezaměnitelný esejistický styl, který vytváří z jeho textů nejen událost odbornou, ale stejnou měrou i literární. Jaromír Zemina (* 1930) patří k nejvýznamnějším českým znalcům moderního výtvarného umění. Nejznámější jsou jeho práce věnované dílům Aléna Diviše, manželů Janouškových a Jiřího Johna, zabýval se ovšem zevrubně i díly desítek dalších umělců, českých i světových (Velázquez). Ve svém díle užívá osobitého esejistického stylu, který v jeho dílech beletristických plynule přechází do básní a básní v próze.

První vydání básnické sbírky významného brněnského básníka, napsané v roce 1976. Obsáhlá sbírka patří k nejlepším v celé Bochořákově poválečné tvorbě. Přináší klid, harmonii a duchovní hloubku - jako celé Bochořákovo dílo -, současně je však - jak vyjadřuje i její název - sbírkou bilanční, snažící se postihnout celý lidský život a jeho smysl z pohledu starého muže. Vydání sbírky je významným počinem v odkrývání celku poválečné české poezie. K vydání připravila a doslov a ediční poznámku napsala Kamila Přikrylová.

Vladimír Jindřich Bufka (1887-1916) je neprávem opomíjeným českým fotografem. Byl všestranně nadaným tvůrcem a chemikem. Svého času konkuroval Františku Drtikolovi. Jeho ateliér v pražské Lucerně byl zároveň významným uměleckým salonem. Českou fotografii ovlivňoval od svých 21 let, kdy začal publikovat své fotografie i texty. V jeho vlastním díle se prolíná secesní symbolismus s "naturalismem" momentní fotografie a impresionismem. Mistrně zvládl novou techniku tříbarevného gumotisku, která byla tehdy považována za zvláště vhodnou pro uměleckou fotografii. Technické mistrovství ho vedlo k obtížným motivům (např. noční snímky). S první široce využitelnou technikou barevné fotografie, autochromem, se seznámil přímo u jeho vynálezců, bratří Lumierů v Lyonu. Zemřel ve věku 29 let na leukemii. Autorem monografie je historik fotografie Antonín Dufek.