Torst strana 17 z 29

Nestává se v současné české literatuře často, aby se v ní objevil nový humorista, navazující na to nejlepší z české humoristické prózy. Jan Jícha (* 1980) takovým objevem bezpochyby je. Jiří Suchý o něm napsal: "Stačilo, abych si vzpomněl na jeho knihu a na svůj hlasitý smích, když jsem ji četl. To slovo hlasitý je tu důležité - když jsem sám, směju se obvykle potichu. Nahlas jen když dostanu zásah přesně do středu bránice. A to se nestává často. Jan Jícha se strefil." Jan Jícha dosud vydal humoristické knihy Prevít na vysoké , Prevít v tajných službách (souhrnně Prevít na studiích), Případ zájezd a Jak se Lubošek naučil mluvit slušně, napsal ovšem i průvodce Nejlepší stop je za svítání a dvě prózy vážné: Dva roky bez prázdnin a Maturita. V Českém rozhlase četl Martin Dejdar jeho prózu pro děti Když je někdo kocour. Kniha povídek Průšvih v Lurdách patří k tomu nejlepšímu, co v současné české humoristické literatuře vzniká. Spojuje spontánní humor a jazykovou vynalézavost s vážnějším podtextem, jak je v české humoristické próze dobrou tradicí.

Vladimír Jindřich Bufka (1887-1916) je neprávem opomíjeným českým fotografem. Byl všestranně nadaným tvůrcem a chemikem. Svého času konkuroval Františku Drtikolovi. Jeho ateliér v pražské Lucerně byl zároveň významným uměleckým salonem. Českou fotografii ovlivňoval od svých 21 let, kdy začal publikovat své fotografie i texty. V jeho vlastním díle se prolíná secesní symbolismus s "naturalismem" momentní fotografie a impresionismem. Mistrně zvládl novou techniku tříbarevného gumotisku, která byla tehdy považována za zvláště vhodnou pro uměleckou fotografii. Technické mistrovství ho vedlo k obtížným motivům (např. noční snímky). S první široce využitelnou technikou barevné fotografie, autochromem, se seznámil přímo u jeho vynálezců, bratří Lumierů v Lyonu. Zemřel ve věku 29 let na leukemii. Autorem monografie je historik fotografie Antonín Dufek.

Obsáhlý svazek shrnuje v autorčině výběru a uspořádání téměř všechny její eseje o českém a evropském moderním výtvarném umění a literatuře a o japonském umění, myšlení a kultuře. Psány byly v 60. letech česky, po roce 1968 i francouzsky, německy a japonsky. V překladu do češtiny zde tyto zásadní texty vycházejí vůbec poprvé. Kniha svým významem překračuje hranice nejen českého, ale i evropského myšlení o kultuře, umění a životě. Je rozčleněna do oddílů, z nichž každý autorka uvádí vlastním novým úvodním textem. Součástí svazku jsou doslov Marie Langerové, úplná bibliografie díla Věry Linhartové a rozsáhlý jmenný rejstřík.

Dvousvazková edice přináší poprvé v úplnosti literárněkritické, teatrologické, obecněestetické a publicistické práce Jana Grossmana (1925–1993), jedné nejvýraznějších osobností české kultury druhé poloviny 20. století. Editor Petr Šrámek soubor rozčlenil do jedenácti oddílů. První oddíl přináší rané práce o literatuře (1942–45). Druhý a třetí oddíl obsahují poválečnou publicistiku a kritiku (1945–48). Čtvrtý oddíl sestává z programů a materiálů psaných pro divadla (do roku 1955). Pátý až devátý oddíl jsou členěny tematicky (1956–69): pátý oddíl přináší práce o literatuře; oddíl šestý je sestaven z brechtovských statí; sedmý oddíl obsahuje stati o divadelním stylu, obecných otázkách herectví, divadelní úloze filmu a kritické referáty; do oddílu osmého patří práce o divadelní scénografii a jevištním výtvarnictví; devátý oddíl se věnuje problematice tzv. malých divadel a inscenacím v Divadle Na zábradlí. Desátý oddíl shrnuje sporadické literární i divadelní publikační příležitosti (1970–89) a oddíl jedenáctý uvádí texty polistopadové (1990–92). Následovat bude svazek Mezi literaturou a divadlem III. Komentáře, který přinese literárněhistorické a divadelněhistorické komentáře, bibliografii a grossmanovskou studii.

K nedožitým devadesátým narozeninám významného českého básníka vychází druhé samostatné knižní vydání jeho klíčové básnické skladby, poslední, kterou před rokem 1989 napsal ve svém mnichovském exilu a která vyšla jako jeho první básnická sbírka po jeho autorském návratu ke čtenářům ve vlasti. Znalci Divišova díla je tato skladba - dnes knižně již zcela nedostupná - považována za jeden z vrcholů jeho básnického díla. Na frontispice je reprodukována originální stejnojmenná grafika básníkova přítele Emanuela Ranného.

Soubor více než osmi desítek esejů z pera básníka, dokumentaristy a publicisty Miloše Doležala svým rozpětím, vrstevnatostí a výtečnou stylistickou úrovní vstupuje do esejisté řady nakladatelství Torst. V českém kulturně-literárním prostoru je tvorba Miloše Doležala, v níž se soustavně věnuje životním osudům postav známých, ale především těch neprávem opomíjených, výjimečná. Mezi těmi, o kterých Doležal ve svých esejích promlouvá, jsou příslušníci prvních liniích protinacistického a protikomunistického odboje, perzekvovaní zemědělci, stejně jako umlčovaní umělci, spisovatelé a básníci, kteří na sobě nesli úděl, pod kterým nejen, že neklesli, ale zachovali si morální integritu a žitým příkladem posilovali své okolí. Základnou tvorby Miloše Doležala je precizní znalost jednotlivých osudů, které přibližuje, dny trávené ve společnosti pamětníků, postupné zaznamenávání vzpomínek a poznávání domovského prostoru, výchovy, rodinných tradic i krajiny, která jejich životy spoluutvářela. V souboru nazvaném "Za" se vydává nejen po stopách velkých hrdinů; se stejnou pozorností připomíná i přátele ze svého domovského kraje Vysočiny, ale také spisovatele polské. Společným jmenovatelem jeho textů je osobní ručení za napsané, úspornost a nebývalý záběr do mnoha oblastí, z nichž si vybírá jednotlivé postavy, které před čtenáře se svým svědectvím předstupují jako živoucí, pestrá a vnitřně pevně soudržná kronika 20. století.

Románový debut Lucie Faulerové je nesentimentální a drásavá prozaická výpověď o dnešní mladé ženě – o jejím „ne vztahu“ k dětem a k mateřství, jež je únikem ze samoty a dosažením doživotní moci ovládat někoho druhého. Jsme svědky postupně vyjevovaného komplikovaného sesterského vztahu, mezilidské poziční bitvy plné opakovaných prostředků, pastí a nášlapných min. Střetávají se zde dva přístupy k životu – život mateřský jako naplnění a život opevněný proti „vetřelcům“ zvenčí. To, co je považováno za normu, a to „nenormální“. Hlavní hrdinka se postupně propracovává k nevyřčené a vnitřně potlačované pravdě, za níž její matka dostane dlouholetý trest vězení, dcera v útěku před sebou samou a před skutečností ji nenavštěvuje a deformuje při tom v sobě celou minulost i přítomnost v nevyřčeném pocitu viny. Jde o nelíbeznou, hlubokou, věrohodnou a napínavou prózu, v otevřenosti výpovědi odvážnou.

Kniha básníka, esejisty, překladatele a editora Vladimíra Janovice přináší výbor z jeho díla esejistického. Je členěna do tří částí. První přináší eseje a studie o obecných otázkách básnictví (např. Báseň jako přesah, Od slova k básni, Autenticita jako problém, Poezie kosmu – kosmos poezie, Věštkyně z Én-dóru), druhá část je věnována české poezii a kultuře (např. K. H. Mácha, J. Karásek ze Lvovic, M. Bieblová, L. Stehlík, H. Bonn, F. Hrubín, J. Pištora, K. Kosík, J. Suk, V. Holub), třetí – nejrozsáhlejší – část je věnována dílům básníků italských (Michelangelo, E. Montale, S. Quasímodo, S. Penna, L. Sinisgalli, P. P. Pasolini), anglických (R. Brooke) a francouzských (S. Mallarmé). Janovic je esejistou přesného myšlení a výrazu. Jeho eseje jsou důležitou součástí českého myšlení o poezii.

Druhý svazek monumentálního deníkového díla významného českého filmového režiséra zahrnuje jeho deníkové sešity č. 1222 z období let 19561959, kdy po vyhazovu z filologické fakulty nakonec sehnal práci ve Vesnických novinách v Nymburce a poté byl přijat ke studiu dramaturgie a scenáristiky na FAMU. Tam se setkal se spolužáky, kteří posléze vytvořili díla tzv. nové vlny českého filmu. Juráček do deníku unikal od povinností, které před něj stavěla škola a práce, sám byl však přesvědčen o tom, že jeho deník je literatura. A tak je právě deník nakonec jeho jediný, důsledný, nepřetržitý čin. Tam byl zřejmě jeho skrytý protitah napříč životními lapáliemi, požehnaná šťáva i nenáviděný úhyb od životního reálu, hrdost i hořké stigma (J. Cieslar, 2002). Přítomná edice poprvé shrnuje celek Juráčkova deníkového díla v celku ve čtyřech objemných svazcích. První svazek obsahuje texty psané od roku 1948 do roku 1956 (vyšel v nakladatelství Torst v květnu 2017). Edici z autorových rukopisů k vydání připravila a svazek jmenným rejstříkem a ediční poznámkou opatřila Marie Kratochvílová.

Z trojice pardubických bratří Vokolků, mimořádného zjevu české kultury 20. století, byl po dlouhá desetiletí znám především nejmladší z nich spisovatel Vladimír Vokolek. Teprve nedávná doba, a zvláště kniha Jméno Vokolek, připomněla, že šlo o trojici tří osobností srovnatelného významu: vynikajícího tiskaře a nakladatele Vlastimila, grafika, sochaře a básníka Vojmíra a nejmladšího básníka Vladimíra. Trojici bratří doplňuje jejich sestra Květa, mimořádně vzácná duchovní osobnost. Přítomná kniha přináší všechny dochované dopisy, jež si tři bratři a jejich sestra navzájem napsali během svého dlouhého života. Jde o jedinečný vhled do umělecké dílny všech tří osobností, ale i o nenahraditelné svědectví o celém jednom proudu novodobé české kultury. Dopisy jsou plné mnoha kulturních odkazů, citací a aluzí, jsou psány s nasazením, živě i vtipně přinášejí tak vedle poznání i mimořádný čtenářský zážitek. Knihu edičně připravila Hana Vaníčková, která ji opatřila též důkladnými edičními poznámkami. Doslov napsal Vladimírův syn, básník, prozaik, esejista a výtvarník Václav Vokolek.

Kniha vzpomínek a úvah malíře Viktora Pivovarova Zamilovaný agent vyšla poprvé v Moskvě v roce 2001. V roce 2016 vyšla podruhé v rozšířeném vydání. V českém překladu vychází poprvé a je doplněna zvláštní kapitolou pro české čtenáře. V současnosti se připravuje rovněž anglické vydání knihy. Její první vydání vzbudilo velký zájem ruských čtenářů, po němž následovala řada významných výstav například v Treťjakovské galerii, v Puškinském muzeu a v Muzeu současného umění v Moskvě. Zamilovaný agent originálním způsobem a čtivou formou spojuje autobiografii s analýzou vlastní tvorby. Viktor Pivovarov (* 1937) je jedna z hlavních osobností ruského neoficiálního umění, jeden ze zakladatelů moskevského konceptualismu a známý ilustrátor. Od roku 1982 žije a tvoří v Praze. Jeho díla se nacházejí ve významných světových sbírkách například v Tate Gallery v Londýně, Centre Pompidou v Paříži, Treťjakovské galerii v Moskvě a Národní galerii v Praze.