Torst strana 25 z 34

Nový svazek edice Fototorst. Dílo Dušana Šimánka zaujímá v české fotografii ojedinělé místo svou osobitě propracovanou a vysoce sofistikovanou estetikou, ať už v pojetí barevném či černobílém. Kromě několika autorských výstav zůstává dosud nezařazeno a skryto. Snad je to způsobeno tím, že Šimánek proslul činností publicistickou, módní a portrétní, která na sebe svou kvalitou a profesionalitou výrazně upozornila a překryla tak zájem o jeho nezávislý projev. Přítomná kniha sleduje v několika tematických úsecích rozvíjení jeho osobního stylu v souladu s novými vizuálními objevy. Ač ve svém celku může Šimánkovo dílo působit jako abstraktní, je vždy, od začátku až po dnešek, zakotveno ve skutečnosti. Vypovídá o procesu postupujícím od zření k prozření, kdy se objekt proměňuje z původní představy v novou vizi. Autorkami textů jsou přední česká historička fotografie Anna Fárová a kritička umění Lenka Lindaurová.

Nový svazek edice Fototorst. Dílo Dušana Šimánka zaujímá v české fotografii ojedinělé místo svou osobitě propracovanou a vysoce sofistikovanou estetikou, ať už v pojetí barevném či černobílém. Kromě několika autorských výstav zůstává dosud nezařazeno a skryto. Snad je to způsobeno tím, že Šimánek proslul činností publicistickou, módní a portrétní, která na sebe svou kvalitou a profesionalitou výrazně upozornila a překryla tak zájem o jeho nezávislý projev. Přítomná kniha sleduje v několika tematických úsecích rozvíjení jeho osobního stylu v souladu s novými vizuálními objevy. Ač ve svém celku může Šimánkovo dílo působit jako abstraktní, je vždy, od začátku až po dnešek, zakotveno ve skutečnosti. Vypovídá o procesu postupujícím od zření k prozření, kdy se objekt proměňuje z původní představy v novou vizi. Autorkami textů jsou přední česká historička fotografie Anna Fárová a kritička umění Lenka Lindaurová.

První vydání prózy významného českého básníka a esejisty, napsané v šedesátých letech, je mimořádně cenným a originálním českým příspěvkem evropské modernistické próze. Přes dílčí rysy, spojující Hru na ohradu s texty Beckettovými či Nápravníkovými a odkazující k poválečnému českému surrealismu (Hynek, Effenberger), jde o dílo zcela osobité, živé, umožňující nekonečné množství různých čtení a interpretací. Knihu obsáhlým doslovem doprovodil Jaromír F. Typlt.

Obsáhlý soubor rozhovorů, které Karel Kryl poskytl v letech 1968-1994, tvoří nejen jedinečný autoportrét jedné z nejvýznamnějších osobností české kultury druhé poloviny dvacátého století, ale i neocenitelnou kroniku doby, zachycující postřehy o stovkách osobností české a slovenské kultury, politiky a společnosti za dobu téměř čtyřiceti let. Téměř třetina rozhovorů je zde tištěna ve slovenštině - v jazyce, který Kryl miloval stejně jako češtinu. Rozhovory ze 60., 70. a 80. let zachycují Kryla bojujícího za svobodu a demokracii v Československu, rozhovory z let 1989-1994 jej představují jako prvního ostrého kritika chyb české a slovenské politiky a společnosti po roce 1989. Kniha je doplněna více než čtyřiceti unikátními fotografiemi a dokumenty, jmenným rejstříkem a ediční poznámkou. Svazek uspořádala a obrazovým doprovodem doplnila Marlen Krylová.

Rozsáhlá kniha Evropa a umění je poslední prací výtvarného a literárního kritika a esejisty Jindřicha Chalupeckého (1910-1990). Psal ji v 80. letech (dokončena byla v roce 1989) jako druhý díl svých Duchampovských meditací. Jde o knihu, již pojal jako svou „summu“, svazek, do nějž se rozhodl uložit své celoživotní úvahy o postavení umělce ve společnosti a o smyslu umění. Kniha sleduje proměny umění ve starém Egyptě, Mezopotámii, Indii, Číně a podrobně sleduje jeho vývoj v Evropě (gotika, renesance, baroko, klasicismus, romantismus) až do 20. století. Šíří záběru a myšlenkovou hloubkou jde o dílo v českém myšlení zcela ojedinělé. Kniha je doplněna jmenným rejstříkem. Doslov napsal Zdeněk Vašíček.

Jméno diplomata a hudebního spisovatele Miloše Šafránka (1894-1982), otce historičky fotografie Anny Fárové a spoluzakladatele pražského Divadla hudby, je v Čechách známo především díky jeho třem průkopnickým knihám věnovaným dílu jeho přítele Bohuslava Martinů, vydaných v letech 1961-79. Málo se ovšem ví o jeho pozoruhodné životní cestě, o jeho diplomatickém působení ve Francii (1927-38), pobytu ve Spojených státech (1939-45) a o jeho systematickém působení při propagaci české hudby ve světě. O tom všem vypovídá rozsáhlá kniha jeho pamětí, jejíž jádro tvoří právě jeho předválečný francouzský pobyt a válečná léta strávená za oceánem. Šafránek byl v úzkém osobním styku s desítkami osobností francouzské a české kultury, které v knize líčí. Těžiště jeho zájmu tvořila česká hudba, na jejíž propagaci ve Francii měl zásadní podíl. Podstatné části knihy jsou i zde věnovány osobnosti Bohuslava Martinů. Kniha je doprovozena bohatou fotografickou přílohou a jmenným rejstříkem.

Čtvrtý román mladé prozaičky, autorky úspěšných románů Paměť mojí babičce, Přes matný sklo a Cirkus Les Mémoires, přináší do české literatury téma palčivé a přitom výrazně kontroverzní: vyprávění zachycuje zpověď stárnoucí prostitutky, která bilancuje svůj život, vzpomíná na to, co prožila, a místy s humorem a nadsázkou líčí svá léta strávená vykonáváním nejstaršího řemesla. V psaní Petry Hůlové představuje kniha výrazný posun k výrazové sevřenosti, nová je zde i humorná stránka vyprávění hlavní hrdinky.

Čtvrtý román mladé prozaičky, autorky úspěšných románů Paměť mojí babičce, Přes matný sklo a Cirkus Les Mémoires, přináší do české literatury téma palčivé a přitom výrazně kontroverzní: vyprávění zachycuje zpověď stárnoucí prostitutky, která bilancuje svůj život, vzpomíná na to, co prožila, a místy s humorem a nadsázkou líčí svá léta strávená vykonáváním nejstaršího řemesla. V psaní Petry Hůlové představuje kniha výrazný posun k výrazové sevřenosti, nová je zde i humorná stránka vyprávění hlavní hrdinky.

Jan Lopatka (1940–1993) patřil k našim nejpronikavějším poválečným literárním kritikům. Jeho knihy Předpoklady tvorby, Radiojournal v ko(s)mickém věku a Šifra lidské existence shrnuly všechny jeho kritické články a studie a kritikovo místo v dějinách české literatury tak bylo definitivně stvrzeno. V kritikově pozůstalosti byly však objeveny desítky dosud nepublikovaných textů, které psal po dobu celých třiceti let jako interní lektorské posudky nové české prózy pro různá nakladatelství. Celek těchto posudků ukázal, že nejde o okrajovou část jeho díla, ale o její část stejně závažnou jako texty již zveřejněné. Lopatka psal své posudky se stejnou odpovědností jako články do časopisů, nikdy si neusnadňoval úlohu nahodilou či zběžnou formulací či soudem. Shrnuty v jeden celek, jeho posudky poskytují pozoruhodně široký přehled o novodobé české próze od autorů zcela neznámých, jejichž texty nikdy nevyšly, až po ty nejznámější. Rozsáhlý celek Lopatkových literárních posudků je doplněn zevrubnou ediční poznámkou, komentáři, jmenným rejstříkem a doslovem editora Michaela Špirita.

Jan Lopatka (1940–1993) patřil k našim nejpronikavějším poválečným literárním kritikům. Jeho knihy Předpoklady tvorby, Radiojournal v ko(s)mickém věku a Šifra lidské existence shrnuly všechny jeho kritické články a studie a kritikovo místo v dějinách české literatury tak bylo definitivně stvrzeno. V kritikově pozůstalosti byly však objeveny desítky dosud nepublikovaných textů, které psal po dobu celých třiceti let jako interní lektorské posudky nové české prózy pro různá nakladatelství. Celek těchto posudků ukázal, že nejde o okrajovou část jeho díla, ale o její část stejně závažnou jako texty již zveřejněné. Lopatka psal své posudky se stejnou odpovědností jako články do časopisů, nikdy si neusnadňoval úlohu nahodilou či zběžnou formulací či soudem. Shrnuty v jeden celek, jeho posudky poskytují pozoruhodně široký přehled o novodobé české próze od autorů zcela neznámých, jejichž texty nikdy nevyšly, až po ty nejznámější. Rozsáhlý celek Lopatkových literárních posudků je doplněn zevrubnou ediční poznámkou, komentáři, jmenným rejstříkem a doslovem editora Michaela Špirita.

Jan Lopatka (1940–1993) patřil k našim nejpronikavějším poválečným literárním kritikům. Jeho knihy Předpoklady tvorby, Radiojournal v ko(s)mickém věku a Šifra lidské existence shrnuly všechny jeho kritické články a studie a kritikovo místo v dějinách české literatury tak bylo definitivně stvrzeno. V kritikově pozůstalosti byly však objeveny desítky dosud nepublikovaných textů, které psal po dobu celých třiceti let jako interní lektorské posudky nové české prózy pro různá nakladatelství. Celek těchto posudků ukázal, že nejde o okrajovou část jeho díla, ale o její část stejně závažnou jako texty již zveřejněné. Lopatka psal své posudky se stejnou odpovědností jako články do časopisů, nikdy si neusnadňoval úlohu nahodilou či zběžnou formulací či soudem. Shrnuty v jeden celek, jeho posudky poskytují pozoruhodně široký přehled o novodobé české próze od autorů zcela neznámých, jejichž texty nikdy nevyšly, až po ty nejznámější. Rozsáhlý celek Lopatkových literárních posudků je doplněn zevrubnou ediční poznámkou, komentáři, jmenným rejstříkem a doslovem editora Michaela Špirita.

Rozhovor Michala Schonberga s Alešem Veselým.

Rozhovor Michala Schonberga s Alešem Veselým.

Jan Langhans (1851-1928) patří v současnosti znovu k nejznámějším osobnostem české fotografie. Jeho slavné portrétní ateliéry v Praze i v jiných městech na přelomu devatenáctého a dvacátého století vynikaly mimořádnou vizuální i technickou kvalitou své práce. Přítomná kniha představuje nejvýznamnější část Langhansova portrétního díla: Galerii osobností, kterou systematicky vytvářel od roku 1890 a v jejímž budování pokračovali i jeho následovníci. Galerie osobností se stala nejen přehlídkou významných mužů a žen českého národa, ale zachytila i řadu významných zahraničních hostů, které přilákal věhlas Langhansových fotografických ateliérů. Kniha jedinečným způsobem zachycuje vývoj a proměny stylů portrétní fotografie na sklonku epochy rakousko-uherské monarchie. Uvádí ji předmluva Langhansovy pravnučky Zuzany Meisnerové-Wismerové a doprovází studie od Pavla Scheuflera (*1950), historika fotografie se zaměřením na na období do roku 1918, který má za sebou rozsáhlou publikační a výstavní činnost.

Jan Langhans (1851-1928) patří v současnosti znovu k nejznámějším osobnostem české fotografie. Jeho slavné portrétní ateliéry v Praze i v jiných městech na přelomu devatenáctého a dvacátého století vynikaly mimořádnou vizuální i technickou kvalitou své práce. Přítomná kniha představuje nejvýznamnější část Langhansova portrétního díla: Galerii osobností, kterou systematicky vytvářel od roku 1890 a v jejímž budování pokračovali i jeho následovníci. Galerie osobností se stala nejen přehlídkou významných mužů a žen českého národa, ale zachytila i řadu významných zahraničních hostů, které přilákal věhlas Langhansových fotografických ateliérů. Kniha jedinečným způsobem zachycuje vývoj a proměny stylů portrétní fotografie na sklonku epochy rakousko-uherské monarchie. Uvádí ji předmluva Langhansovy pravnučky Zuzany Meisnerové-Wismerové a doprovází studie od Pavla Scheuflera (*1950), historika fotografie se zaměřením na na období do roku 1918, který má za sebou rozsáhlou publikační a výstavní činnost.

Devatenáctý svazek edice Fototorst. Tono Stano (* 24. 3. 1960 ve Zlatých Moravcích na Slovensku) patří k nejznámějším fotografům své generace. V letech 1975–79 studoval na Střední uměleckoprůmyslové ąkole v Bratislavě, 1980–86 na pražské FAMU. Během studia v Praze se svými slovenskými kolegy z FAMU doslova vtrhl do českého prostředí inscenovanými snímky s výraznou pohybovou a metaforickou složkou, které částečně ovlivnilo umění performance. Z této „slovenské vlny“ se Stano stal nejvýraznějąí osobností v obou dnes již odděleně se vyvíjejících kulturách – slovenské i české –, i když zůstal trvale usazen v Praze. Od hravé nevázanosti a nadsázky svých počátků se postupně dopracoval k brilantním černobílým snímkům, v nichž ženský akt zpracovává světlem a stínem do téměř abstraktních tvarů, které provokují tajemnou neurčitostí. Začátkem 90. let inscenoval první akty v přírodě a tento zájem se mu pak stal náplní po zbytek celého desetiletí. Dosud neukončený volný cyklus aktů v přírodě zveřejnil na výstavě s názvem Fascinace (2001). Autorkou doprovodné studie je historička umění Magdalena Juříková (* 1956), po řadu let kurátorka Sbírky moderního sochařství Národní galerie v Praze. V současnosti pracuje v pražské Galerii Zlatá husa, zabývá se uměním klasické moderny a soudobou tvorbou.