Triton strana 16 z 157

Kniha se věnuje diplomatickým stykům Československa a Svatého stolce ve 20. století. Jde o mimořádně dramatickou dobu, která ve vztazích Československa a Vatikánu v mnoha ohledech odráží dějiny habsburské monarchie, dvou světových konfliktů, dvou totalitních ideologií 20. století – nacismu a komunismu – a meziválečné i poválečné doby. Již na první pohled je čtenáři zřejmé, že se jednalo o období mnoha těžkostí, nepochopení a řevnivostí, a to jak na české, resp. československé, tak na vatikánské straně. Toto vzájemné stýkání i potýkání utvářelo úroveň vzájemných vztahů a zrcadlilo se v působení místní katolické církve. Československo-vatikánské vztahy vnímáme jako mnohovrstevný příběh, jako neopakovatelný fenomén 20. století, který jen těžko umožňuje komparaci jednotlivých diplomatických misí či širší zobecnění. Každý aktér spoluvytvářel specifickou podobu československo-vatikánských vztahů v jiné době, v rozdílné politické situaci, v době odlišného pontifikátu a osobnosti státního sekretáře, s nestejnými politicko-diplomatickými zkušenostmi, v kontaktu s jinými politicko-církevními představiteli v Československu a ve Vatikánu. Kniha nejen předkládá množství zajímavých historických faktů, ale také živě vykresluje dynamiku diplomatických vztahů.

Ochránce přírody a ekolog Michael Mehta Webster přináší poselství o existenci přirozeného efektu spásy, jímž příroda disponuje a jemuž člověk může v případě nutnosti tu a tam trochu pomoci, a poselství, podle něhož příroda není muzeem výtvarného umění. Taková představa je založena na zjevně mylném předpokladu, že se příroda nemění, pakliže do ní lidé nezasahují. Na základě nesčetných dokladů se můžeme přesvědčit, že takové tvrzení se nezakládá na pravdě. Fosilní záznam dokazuje, že se život po miliardy let neustále vyvíjel a měnil. Ekosystémy se mění i v řádu tisíců let, klima na Zemi se mění neustále, změny se prohlubují a vyhlídky podle většiny odborníků nejsou dobré. Autor nicméně nebije na poplach; poukazuje na to, že naději můžeme spatřovat v samovolném efektu spásy, spočívajícím ve vrozené schopnosti přírody pomáhat organismům přežívat i v časech nepříznivých. Na lidech jako na pozorovatelích (a často i jako na pachatelích) je, aby zvážili, zda využijí nejrůznější nové technologie a podají efektu spásy pomocnou ruku. Kniha je souborem čtivých kazuistik ohrožených druhů, mezi nimiž nechybí tygr bengálský, losos nerka, vakoplch trpasličí, americké kaštanovníky, koráli na útesech u pobřeží Hondurasu, cichlidy ve Viktoriině jezeře či rostlinná společenstva na ostrově Asciensionu. Vydáme se dokonce na pouť do pleistocénu a zvážíme možnosti vzkříšení dávno vyhynulých druhů: jeskynních medvědů či mamutů srstnatých.

Podobně jako Písmo svaté, i čtvrtý díl Legend Židů oplývá příběhy, proroctvími, zázraky vzkříšení a teologickými úvahami, z nichž o mnohých znalci Písma dosud ani neslyšeli. Například o tom, že Jozue byl pozřen velrybou, hrozil mu oidipovský osud a že Mojžíš použil kouzla k posílení Jozuova intelektu; že izraelští zvědové byli kněží a že k něží jsou jako andělé: viditelní, když chtějí být viděni, neviditelní, když nechtějí být viděni; že na Kenaze sestoupil Duch Boží, takže měl vizi, podle níž tento svět bude existovat jen po dobu pouhých sedmi tisíc let, po nichž přijde Království nebeské; že město Lúz zůstalo nedotčeno Sancheríbem a Nebúkadnésarem a ani anděl smrti nemá nad jeho obyvateli moc, takže Lúzané, pokud nejsou unaveni životem a neopustí město, nikdy neumírají; že se všichni proroci narodili svým matkám v sedmém měsíci těhotenství; že Abnérova matka, čarodějnice z Én-dóru, Samuela viděla, ale neslyšela, co říká, a že Saul naopak Samuelova slova slyšel, ale neviděl ho; že když se statný muž postavil do oční jamky Abšalómovy lebky, zapadl do ní tak, že mu ven vyčuhoval jen nos; že svět byl stvořen jen pro nesmírně zbožné nebo pro velice hříšné; pro prvně zmíněné svět příští, pro ty druhé svět tento; že když se Šalomoun oženil s faraónovou dcerou, sestoupil z nebes archanděl Gabriel a zasadil v moři rákos, na nějž se postupně ukládalo stále víc sedimentu, až byla na ostrůvku vybudována malá chýše, jež se stala základem osady, z níž povstal Řím; že Šalomoun nepanoval pouze nad lidmi, ale i nad polní zvěří, ptactvem nebeským, démony, duchy a nočními přízraky, a že znal dobře jejich řeč a všechny tyto bytosti zase rozuměly jemu; že po zasvěcení Chrámu se bouřlivé deště, jež – počínaje měsícem marchešvanem – každoročně bičovaly zem již od samotné Potopy, poprvé nedostavily a již nikdy se neopakovaly; že je Elijáš psýchopompos, jehož úkolem je stát na křižovatkách ráje a navigovat zbožné do jednotlivých, jim vyhrazených příbytků; že známá arabská legenda o Al-Chadirovi (Al-Chidrovi) má zcela zřejmý původ v židovské agadě o Elijášovi; že na konci perského období byl Izrael opuštěn prorockým duchem, z čehož vyvstala nutnost kanonizovat posvátné texty; ž e mužové tohoto ctihodného shromáždění skrze moc modliteb a vkládání rukou na toho, jenž svádí k hříchům, úspěšně vypudili ze světa touhu po modloslužbě, leč touhu po žádostivosti, druhého velkého nepřítele, vypudit se jim nepodařilo, a když jej drželi v zajetí tři dny, byli nakonec nuceni vypustit jej na svobodu, neboť zjistili, že jakmile ztratí se ze světa sexuální žádostivost, není sneseno ani jediné vejce. Tento závěrečný, nejpestřejší díl tetralogie (po níž následovat bude už jen velmi zevrubný rejstřík) je završen příběhem zaznamenaným v knize Ester, jež představuje poslední ze spisů Písma. Následující dějiny Izraele a veškeré strádání lidu jeho známe pouze na základě ústní tradice. Z toho důvodu byla hrdinka poslední kanonické knihy pojmenována Ester, tj. Venuše, Jitřenka, jež vydává světlo i v době, kdy ostatní hvězdy pohasly a slunce dosud nevyšlo. Skutky královny Ester tudíž vrhají paprsky světla do nejtemnějšího období dějin Izraele. Židé za časů Achašveróšových se podobali holubici, jež usednout chce do hnízda, byť v hnízdě se skrývá stočený had, leč nemá na vybranou, neboť shůry se snáší sokol a chystá se ji napadnout. V Šúšanu nacházeli se Židé ve spárech Hamanových, ale i v jiných zemích vydáni byli na milost a nemilost četným smrtelným nepřátelům rasy své, připraveným uposlechnout Hamanovy výzvy – zabíjet a likvidovat Židy až do úplného vyhlazení.

Dětství je zásadní etapou každého života, a pokud dítěti v prvních letech chybí milující osoba, poznamená to jeho psychický vývoj. Tuto skutečnost si profesor Miloš Velemínský mnohokrát ověřil v průběhu dlouhé praxe pediatra. V jeho pojetí totiž medicína nepředstavuje jen péči o tělo. Díky mimořádné empatii a s přispěním přátel se mu podařilo shromáždit řadu autentických příběhů, jejichž malí protagonisté šťastné dětství neměli. Často se stali bezmocnými oběťmi partnerských bitev a jejich osudy jsou pro ostatní mementem. Vypovídají o tom, kam až může zajít rozvodová či rozchodová zášť a jaké škody páchá na dětské duši. „I v krizi by dospělí měli jednat v nejlepším zájmu dítěte, které má právo na oba rodiče. A nemusí jimi být jen lidé, kteří je přivedli na svět. Jsem zastáncem sociálního rodičovství,“ říká uznávaný pediatr.

Ochránce přírody a ekolog Michael Mehta Webster přináší poselství o existenci přirozeného efektu spásy, jímž příroda disponuje a jemuž člověk může v případě nutnosti tu a tam trochu pomoci, a poselství, podle něhož příroda není muzeem výtvarného umění. Taková představa je založena na zjevně mylném předpokladu, že se příroda nemění, pakliže do ní lidé nezasahují. Na základě nesčetných dokladů se můžeme přesvědčit, že takové tvrzení se nezakládá na pravdě. Fosilní záznam dokazuje, že se život po miliardy let neustále vyvíjel a měnil. Ekosystémy se mění i v řádu tisíců let, klima na Zemi se mění neustále, změny se prohlubují a vyhlídky podle většiny odborníků nejsou dobré. Kniha je souborem čtivých kazuistik ohrožených druhů, mezi nimiž nechybí tygr bengálský, losos nerka, vakoplch trpasličí, americké kaštanovníky, koráli na útesech u pobřeží Hondurasu, cichlidy ve Viktoriině jezeře či rostlinná společenstva na ostrově Asciensionu. Vydáme se dokonce na pouť do pleistocénu a zvážíme možnosti vzkříšení dávno vyhynulých druhů: jeskynních medvědů či mamutů srstnatých.

Mickey7 je postradatelný člen lidské výpravy vyslané kolonizovat ledový svět Niflheim. Kdykoliv je nějaká mise příliš nebezpečná, pošlou Mickeyho. Když zemře, prostě se vyrobí nové tělo, do jehož paměti se nahraje většina Mickeyho starých vzpomínek. Po šesti zmrtvýchvstáních už Mickey7 dobře ví, jak to chodí… a taky chápe, proč bylo v době, kdy se rozhodl připojit k expedici, volné právě tohle jediné místo. Když se během rutinní průzkumné mise ztratí, je považován za mrtvého. A než se stihne vrátit na základnu, už je ve službě Mickey8. Souběžná existence duplicitních lidských bytostí je zakázaná a jestli na to ostatní přijdou, oba je nechají zrecyklovat. A tak musí Mickey7 existenci svého dvojníka před zbytkem kolonie tajit. Život na Niflheimu však není žádný med. Atmosféra je pro lidi nedýchatelná, jídla je málo, teraformace postupuje pomalu a velitel Marshall je z toho značně nervózní. Přežití nakonec záleží právě na Mickeym. Pokud ovšem neumře nadobro.

První ucelená publikace o práci Miltona H. Ericksona uvolnila ve světě vlnu nebývalého zájmu o „ericksonovský“ psychoterapeutický přístup. V Česku vychází tato monografie podruhé. Publikace je pestrým souborem rozmanitých kazuistik, které nejlépe ilustrují autorovu psychoterapeutickou práci. Uspořádal je rodinný terapeut Jay Haley podle takzvaného životního cyklu rodiny. Lidé se svými starostmi, potížemi a nemocemi jsou zde zachyceni v různých životních etapách, kterými procházejí oni i jejich rodiny. Kapitoly s jednotlivými komentovanými kazuistikami následují po úvodu do principů strategické terapie Miltona Ericksona. Mnohdy provokují, vždy inspirují a nutí k přemýšlení. „Myslím, že bychom měli vědět, že každý člověk je jedinečný. Neexistují dva stejní lidé. Jsem přesvědčen o nesprávnosti každé psychoterapie, která vychází z nějaké obecné a zobecňující teorie. Přál bych si, aby všichni ti rogeriáni, gestaltisté, transakční analytikové, skupinoví analytikové a psychoanalytici pochopili, že psychoterapie, která je dobrá a vhodná pro osobu A, nemusí být vhodná pro osobu B. Léčil jsem mnoho pacientů s nejrůznějšími potížemi a každému jsem vymyslel novou terapii, vždy podle jedinečnosti konkrétního člověka a jeho životní situace. Když přemýšlíte o psychoterapii, myslete vždy na pacienta, a ne na teorii nebo techniku.“ MILTON H. ERICKSON

Každý zná cedule, které hlásají: tady staví autobus. Už i děti vědí, že zde mohou nastoupit a autobus je doveze do cíle, kam se chtějí dostat, přestože musí urazit kus cesty. Člověk nastoupí a s důvěrou se nechá odvézt. Právě takovými zastávkami na naší životní cestě mají být rituály. Vyzvednou nás na místě, na kterém stojíme. Takové, jací jsme, v náladě a rozpoložení, jež odpovídají tomu, co právě prožíváme. V každém okamžiku života můžeme do rituálu vstoupit. Všechny pak mají společný cíl: dovést nás k sobě samým. V této knížce P. Zacharias vysvětluje smysl a prospěšnost rituálů a nabízí praktické návody, které můžeme snadno začlenit do všedního života. Povzbuzuje nás, abychom si vytvořili vlastní rituály a obohatili tak svůj život o nový rozměr.

Předkládaný text se stal jakýmsi „bestselerem“ psychoanalytické literatury a byl přeložen do řady jazyků. Kniha dokázala přinést nejen nový pohled na teorii a techniku psychoanalytické práce, ale především pochopení pro obtíže, jež zažívají v terapiích pacienti, kteří se spolu se svými terapeuty vydávají na obtížnou cestu k psychické změně. Koncepty obsažené v knize se již staly nedílnou součástí psychoanalytické teorie, která odráží současnou klinickou praxi – práci s lidmi se závažnějšími osobnostními problémy (hraniční organizace osobnosti, narcistní poruchy, as if osobnosti). Terapeut se tu potkává s projekcemi hlubokých raných, často velmi destruktivních aspektů pacienta a musí zvládat velkou míru úzkosti, protipřenosových zmatků a odehrání. V textu je uvedena i řada klinických ukázek.

První ucelená publikace o práci Miltona H. Ericksona uvolnila ve světě vlnu nebývalého zájmu o „ericksonovský“ psychoterapeutický přístup. V Česku vychází tato monografie poprvé. Publikace je pestrým souborem rozmanitých kazuistik, které nejlépe ilustrují autorovu psychoterapeutickou práci. Uspořádal je rodinný terapeut Jay Haley podle takzvaného životního cyklu rodiny. Lidé se svými starostmi, potížemi a nemocemi jsou zde zachyceni v různých životních etapách, kterými procházejí oni i jejich rodiny. Kapitoly s jednotlivými komentovanými kazuistikami následují po úvodu do principů strategické terapie Miltona Ericksona. Mnohdy provokují, vždy inspirují a nutí k přemýšlení. Milton H. Erickson (1901–1980), psychiatr a psycholog. Co o něm říct nezasvěcenému čtenáři? Jeho práci halí mnoho nedorozumění a mýtů, a jeho samotného – zvlášť po smrti – téměř posvátný kult. Pravda je, že šlo o mimořádně pracovitého, pragmatického, bystrého a hluboce lidského člověka… a také nemocného. S poliomyelitidou bojoval od svých sedmnácti let a poslední roky života strávil na invalidním vozíku. Přesto to byl pravděpodobně nejúspěšnější praktikující psychoterapeut 20. století s naprosto převratným a nebývale efektivním přístupem k psychoterapii. Odkryl nové možnosti hypnózy a poukázal na možnost zdárně psychoterapeuticky pracovat s lidmi, které by jiní léčili jenom medikamenty (například schizofrenici), nebo je odsoudili jako nenapravitelné (psychopati, sexuální devianti). Jeho myšlenky dodnes inspirují všechny zastánce metod komunikační, strategické, systémové, systemické a narativní psychoterapie a moderní hypnoterapie.

Kniha se věnuje diplomatickým stykům Československa a Svatého stolce ve 20. století. Jde o mimořádně dramatickou dobu, která ve vztazích Československa a Vatikánu v mnoha ohledech odráží dějiny habsburské monarchie, dvou světových konfliktů, dvou totalitních ideologií 20. století – nacismu a komunismu – a meziválečné i poválečné doby. Již na první pohled je čtenáři zřejmé, že se jednalo o období mnoha těžkostí, nepochopení a řevnivostí, a to jak na české, resp. československé, tak na vatikánské straně.

ACT, akronym z anglického „Acceptance and commitment therapy“, česky „terapie přijetí a odhodlání“, je psychoterapeutický směr patřící do tzv. třetí vlny kognitivně-behaviorální terapie. Autorem ACTu je americký psycholog Steven C. Hayes, avšak jeho největším propagátorem a popu­larizátorem je Russ Harris. Kniha je inspirací pro terapeuty a přátelským průvodcem pro každého, kdo chce učinit sám první kroky ke zlepšení vlastní situace v rodině či v partnerském vztahu. Se svým partnerem nebo i sami se naučíte, jak: • opustit konflikt, otevřít se a žít plně v přítomnosti, • použít všímavost ke zvýšení intimity, napojení a porozumění, • vyřešit bolestivé konflikty a sladit dlouhodobé odlišnosti, • jednat podle svých hodnot tak, abyste si vybudovali bohatý a smysluplný vztah.

Válka skončila. Její hrdinové jsou zapomenuti. Až do jednoho náhodného objevu... Aby zachránili svůj druh, vytvořili lidé po zničení Země bojovou elitu – zdokonalené lidské bytosti s implantovanými vylepšeními. Jedním z nich je Idris. Od chvíle, kdy ho ve válce přetvořili, nezestárl ani neusnul. Jednoho dne však mimozemští agresoři, Architekti, zmizeli – a Idris a jemu podobní se stali zbytečnými. Kdysi hrdina lidstva se od té doby protlouká na nezávislé sběrné lodi, aby se vyhnul nežádoucí pozornosti. Když Idris a jeho posádka objeví ve vesmíru podivné, opuštěné dílo Architektů, získají něco, co má nevyčíslitelnou hodnotu a pro co by mnozí zabíjeli. Pronásledováni gangstery, kulty a vládami se řítí napříč galaxií a hledají odpovědi. Vracejí se Architekti? A pokud ano, proč?

Třetí díl Legend Židů pojednává o „Mojžíšovi na poušti“. Louis Ginzberg v něm uplatnil i své mimořádné znalosti židovské symboliky. Sám říká: V době, kdy lid Izraele vyšel z Egypta – když se dům Jákobův odpoutal od lidu mluvícího cizí řečí –, stal se „Jákob svatostánkem Jeho a Izrael Jeho panstvím“. Židovská legenda se pokouší popsat, jak Boží svatostánek, náboženství Izraele a Jeho panství, tj. počátky Izraele jako národa, postupně vznikaly v období mezi exodem a vstupem do Svaté země. Mojžíš zde není popisován jen jako největší náboženský vůdce Izraele, ale i jako první vůdce národní; je „nejmoudřejším z moudrých, otcem proroků“, ale též „králem v zemi Ješurún, když shromažďovali se představitelé lidu spolu s izraelskými kmeny“. Odtud pramení Mojžíšovo jedinečné postavení v židovské legendě, na něž si nemůže činit nárok ani Abraham, přítel Boží, ani Šalomoun, nejmoudřejší z lidí, ani Elijáš, pomocník v čase nouze. Velké náboženské a národní instituce, jako šabat, svatostánek a mnoho dalších „Božích přikázání zjevených Mojžíšovi“, jsou s jeho životem a dílem bytostně svázány. Skrze zázrak s manou se posvěcení šabatu stalo Mojžíšovi existenční záležitostí a byl to v podstatě on, kdo vztyčil první svatostánek, stan setkávání. Mojžíšovo působení se proto ani zdaleka neomezuje na minulost, ale nedílně se pojí s každodenním během národního života. Je zřejmé, že lidová představivost využívá k propojování stávajícího stavu věcí s minulými událostmi nejpřirozenější možnou metodu – symboliku. V tomto svazku proto předkládáme množství symbolických výkladů konkrétních pravidel (např. symbolický význam svatostánku), jež tak docela do sféry legend nepatří. Leč život Mojžíšův, jak pojímán jest legendou židovskou, by byl žalostně neúplný, kdybychom hranici mezi legendou a symbolismem rozlišovali příliš přísně. S touto jedinou výjimkou se však tento díl způsobem uspořádání a prezentace materiálu neliší od předchozích svazků ničím.

Sladké řeky pramenící v mořích, odborové svazy mluvících koček, krtek instalatérem v bordelu pro dámy. Sabrina Karasová se ve svých prózách stejně jako v běžném dni pohybuje na hranici snu a reality. V jejím vlastním životním příběhu i v psaní však tyto pojmy ztrácejí své definice a jasné kontury. Autorka roky věří určité skutečnosti, faktu nebo zážitku, aby se pak náhodně přesvědčila, že šlo o sen. Nikdo se ale nediví, že se snový prožitek vzápětí promění v realitu a skutečně se stane, takže vize nabývá statusu splněné věštby. Autorka si svůj setrvalý pobyt v denním snění vysvětluje nízkým tlakem a vyšším podílem theta vln v bdělém EEG spektru. Vliv okolí není vyloučen.

Elizabeth odjela na Západ vyučovat v nové jednotřídce děti osadníků v pohraničí. Osud jí přivedl do cesty „koňáka“ Wynna Delaneyho, člena Severozápadní jízdní policie, a oboustranné vzplanutí vyústilo v svatbu. Pro Elizabeth to znamená jít tam, kam manžel dostane umístěnku. Věděla, že to bude někam na Sever, ale netušila, jak osamělý a náročný život tam na ni, původem městskou ženu z Východu, čeká. Připadá jí, že jejími jedinými jistotami jsou láska k Wynnovi a víra v Boha. Bude to stačit?