Triton strana 16 z 140

Přeskočte elektronické obchodování, mantru konce dvacátého století … a přivítejte mobilní obchodování, heslo nového milénia! Všichni si pamatujeme příjemný slogan propagující telefonování na konci minulého století: "Je

Jacques Lacan (1901–81), známý jako "francouzský Freud”, je klíčovou postavou postmoderní psychoanalýzy, kterému někteří kritikové zlořečí a jiní ho uctívají jako nejoriginálnějšího psychoanalytického teoretika po Freudovi. Také "postfeminismus” je problematický termín. Může znamenat zpětný ráz médií proti tradičnímu boji feminismu za ženskou rovnost, nebo ve zcela odlišném smyslu upevnění feminismu, aby se mohl postavit skutečnostem zabarikádovaného patriarchátu a marginalizace žen. Co mají Lacan a postfeminismus společného – kromě toho, že se jim špatně rozumí? Ústřední otázkou je otázka identity. Lacan bojoval proti tomu, aby se identita omezovala na biologický determinismus, a požadoval pro identitu prvek transakce nezávislé na biologickém původu. Přišel čas se zamyslet, jak by feminismus mohl využít afirmativní nebo pozitivní identitu. Lacan je v té věci klíčovou postavou, protože kromě stanovení nenapadnutelné pozice pro ženskost, kritizoval pozitivní identitu, aniž by ji zcela eliminoval nebo dekonstruoval. Elizabeth Wrightová se ve svém eseji pokouší narýsovat takovou cestu s Lacanovou podporou.

Problematika interpretace symbolu se ve 20. století v nebývalém rozsahu rozvinula v řadě společensko-vědních oborů. Podle Paula Ricoeura je možné četné přístupy rozdělit do dvou hlavních linií: redukcionistické přírodovědně orientované a humanisticky zaměřené restitutivní linie. Boreckého práce zdůrazňuje imaginativní restitutivní východisko a sleduje přístupy k interpretaci symbolu u C. G. Junga, M. Bosse a Gastona Bachelarda. Seznamuje též s koncepcemi u nás nepříliš známých osobností francouzské provenience: s psychologií motivace Paula Diela, s fenomeno-strukturální psychologií Rogera Mucchielliho a zejména s obecnou archetypologií Gilberta Duranda. Konečně uvádí i pojímání symbolické imaginace v postmoderní rozumějící sociologii Michela Maffesoliho.

Knížek o etice vychází dnes hodně ve světě i u nás. Většinou se však opírají jen o kantovský postulát rovnosti a jeho "kategorický imperativ". Eseje a články shromážděné v této knížce se snaží hledat jiná východiska etické myšlení a zakotvit je v samé kulturně-biologické povaze člověka. Jak se s otázkou občanské etiky vyrovnávaly antické společnosti? Jaký je vztah mezi etologií a etikou?...

Prim. MUDr. PhDr. Jan Poněšický, dipl. psych., vkládá do této publikace nejen své zkušenosti lékaře a psychoterapeuta, jak tomu bylo v jeho předešlých dvou knihách, ale navíc se rozepisuje o ženství a mužství z pozice psychoanalytika a psychologa.

Planeta Duha byla využita jako megalaboratoř pro fyzikální pokusy. Vědci si však ukousli větší sousto, než bylo únosné, a časoprostor planety Duha se zhroutil. Od obou pólů se směrem k rovníku blíží dvě Vlny a za sebou zanechávají jen trosky a poušť.

Křečové žíly představují vleklé onemocnění žilního systému dolních končetin, které postihuje značnou část populace, a to až 25 % lidí ve věku 30-70 let. Tato publikace vychází s cílem zlepšit informovanost nemocných. Dává potřebné rady těm, kdo chtějí přispět ke zmírnění projevů choroby a aktivně se podílet na její léčbě. Určitě by si ji však měli přečíst i ti, kteří zjevné známky křečových žil nemají, ale mají tzv. “pozitivní rodinnou zátěž” – tj. pokud se křečové žíly objevily u některého z rodičů, prarodičů či sourozenců. Dobře informovaný a aktivně spolupracující pacient má totiž mnohem větší naději oddálit pokročilé formy nemoci (trvalé otoky nohou, bércové vředy) nebo jim v mnoha případech dokonce předejít

Druhá světová válka začala v září 1939 jako regionální konflikt ve střední Evropě a skončila o šest let později podpisem bezpodmínečné kapitulace Japonska. Za běžným výkladem válečného dění jako dramatického sledu bojových či politických operací je ovšem nutné vidět každodenní utrpení milionů vojáků na frontě a civilního obyvatelstva v zázemí, koncentrační tábory s plynovými komorami, rozbombardovaná města a nekonečné proudy zoufalých běženců. Je relativně snadné sledovat válku na mapách generálních štábů, ale je to jen část pravdy. Její větší díl je ukryt ve strachu útočícího vojáka, ve sténání raněných či v pláči pozůstalých.

Nesmírně spletitá historie psychoanalýzy, historie vášnivě soupeřících idejí, teorií i jednotlivých frakcí byla dlouhou dobu sužována otázkou, zda je psychoanalýza věda, umění či snad dokonce jakási verze literární kritiky. V této skvělé knize zastává Joseph Schwartz názor, že psychoanalýza je věda, věda o lidské subjektivitě, jejímž cílem je probádat vnitřní svět člověka a porozumět mu.Od počátků psychoanalýzy na konci devatenáctého století, kdy se začala rozvíjet na základě neurologie, sledujeme cestu této disciplíny jako systematické snahy o porozumění prožívání lidí, k němuž se za posledních sto let snažilo přispět velké množství vědců. Psychoanalýza je výtvorem dvacátého století, století, v němž došlo ke kataklyzmatické válce a genocidě, k velkému stěhování národů, nárůstu bohatství i chudoby. Dostalo se jí nezáviděníhodného úkolu – léčit lidské duše, kterým ublížilo společenské uspořádání, jejž jsme si sami připravili.V knize Dějiny psychoanalýzy sledujeme Freudovo rané období, kdy byl cílevědomým mladým neurologem v antisemitsky naladěné Vídni, začátky jeho spolupráce s Josephem Breuerem při vytváření „léčby mluvením“ a politický chaos ve střední Evropě dvacátých a třicátých let, kdy se náš příběh přesouvá do Velké Británie a Spojených států. Ve Spojených státech poskytly nejextrémnější formy duševní bídy nové poznatky o tom, že interpersonální vztahy zaujímají centrální místo v duševním zdraví člověka; v Británii zase vedla práce v oblasti dětské psychoanalýzy k převratnému průlomu v chápání struktury a dynamiky lidské duše.V knize Dějiny psychoanalýzy autor velice jasně a precizně propojuje velké události dvacátého století a teoretické proudy psychoanalýzy, aby popsal paradigmatický posun, kterým psychoanalýza prošla od původního Freudova pohledu na lidskou bytost jako primárně usilující o snížení napětí vzniklého z působení instinktů až k modernímu psychoanalytickému pohledu na lidskou bytost jako v zásadě hledající uspokojující lidské vztahy. Tento lidský, neškolometský pohled na spletitou a různými rozkoly sužovanou historii ukazuje, že psychoanalýza podněcuje k pochybnostem o jednom z největších mýtů moderní západní společnosti, mýtu o člověku žijícím samotně. Z toho důvodu lze očekávat, že se setká se silným nesouhlasem u lidí zastávajících vžitý, nicméně mylný názor, že člověk je nezávislý, což s sebou zároveň ponese popření toho, jak velice důležité jsou lidské bytosti pro sebe navzájem.Kniha Dějiny psychoanalýzy představuje první obsáhlé dějiny jednoho z největších výdobytků dvacátého století – začátku systematického a účinného chápání sebe sama.

Kolonizační loď Phoenix se ztratila při průletu hyperprostorem a po strastiplném putování dorazila k obyvatelné planetě. Ta však už své obyvatele měla…Nyní, dvě století po katastrofální válce s domorodými atevy, žijí obě rasy v přísném apartheidu, neboť ani jedna z nich není schopná pochopit tu druhou. Je tu však jedna výjimka…

Konfederace bojuje na všech frontách, ale nejurputnější bitvy svádějí tajné služby. Zapojuje se do nich i Jozue Calvert, jemuž osud chystá jednu ránu za druhou. Neumírají však jen jeho blízcí. Temný mesiáš Quinn Dexter chce dobýt Norfolk,sestry Kavanaghovy míří do ještě většího nebezpečí. Ze záhrobí se vrací geniální mafián rozhodnutý pokořit celou galaxii. Je čas získávat spojence i tam, kde by je nikdo nehledal. A kdesi ve vesmíru se skrývá ztracená zbraň schopná ničit slunce...

Planeta Worlorn, osamělý vesmírný tulák bloudící mezihvězdnou temnotou na okraji galaxie, zažila krátké období slávy když tu všechny lidské světy Periferie uspořádaly okázalý Festival, důkaz své síly a výkonnosti. Festivalový rej skončil a na světě mířícím do šera zapomnění zůstalo jen pár dobrodruhů a fantastů. Soumrak na Worlornu bývá považován za vrchol tvorby G. R. R. Martina z dob, než začal psát své rozsáhlé fantasy cykly.

Livak je profesionální hazardní hráčka. Když se pokusí vylepšit svůj rozpočet zdánlivě jednoduchou krádeží, začne mít poněkud problémy – vydírání, loupeže a vraždy tvoří náhle spíše klidnější náplň dne. Jejími zaměstnavateli totiž nejsou překupníci kradených starožitností, ale podivní lidé, provozující naprosto neznámou magii a financovaní arcimágem. Jsou tak trochu jiní. A neradi platí…

James Tiptree, Jr. (Alice Sheldonová), podstatně ovlivnila vývoj světové fantastiky dvacátého století. Sbírka je průřezem její povídkovou tvorbou. V širokém záběru se dotýká hlavních problémů – od práv menšin, potažmo žen, přes exotické vztahy a krajiny či jiné způsoby myšlení mimozemšťanů až po napínavou vesmírnou robinzonádu.