Triton strana 17 z 157

Moderně pojatá učebnice přináší ucelený a systematický přehled základních poznatků z vzájemně souvisejících oborů – mikrobiologie, imunologie, epidemiologie a hygieny. Text je doplněn obrazovou dokumentací a výkladem pojmů nejčastěji užívané odborné terminologie. Učebnice je psána srozumitelnou formou a poskytuje nejnovější odborné informace vhodné jako studijní materiál pro posluchače všech typů zdravotnických škol. Mikrobiologie bakteriologie, virologie, mykologie, parazitologie, kultivační a diagnostické metody Imunologie protilátková a buněčná imunita, laboratorní metody, poruchy imunity, ovlivnění imunitního systému Epidemiologie šíření nákaz v populaci, protiepidemická opatření, očkovací kalendář, přehled infekčních onemocnění, programy WHO, prevence nákaz Hygiena ochrana a podpora veřejného zdraví, vliv životního prostředí na zdraví, hygienicko-epidemiologická problematika provozu zdravotnických zařízení

Válka skončila. Její hrdinové jsou zapomenuti. Až do jednoho náhodného objevu... Aby zachránili svůj druh, vytvořili lidé po zničení Země bojovou elitu – zdokonalené lidské bytosti s implantovanými vylepšeními. Jedním z nich je Idris. Od chvíle, kdy ho ve válce přetvořili, nezestárl ani neusnul. Jednoho dne však mimozemští agresoři, Architekti, zmizeli – a Idris a jemu podobní se stali zbytečnými. Kdysi hrdina lidstva se od té doby protlouká na nezávislé sběrné lodi, aby se vyhnul nežádoucí pozornosti. Když Idris a jeho posádka objeví ve vesmíru podivné, opuštěné dílo Architektů, získají něco, co má nevyčíslitelnou hodnotu a pro co by mnozí zabíjeli. Pronásledováni gangstery, kulty a vládami se řítí napříč galaxií a hledají odpovědi. Vracejí se Architekti? A pokud ano, proč?

Jeho jméno nenajdete v žádném z dobových dokumentů, dopisů, novinových výstřižků, časopiseckých článků ani knižních svazků pojednávajících o dobývání a osidlování Divokého západu. Přestože byl jeden čas mezkařem a zvědem generála George Armstronga Custera, nesetkáte se s ním ani na jednom seznamu, soupisu, výkazu nebo mzdovém výměru americké armády, která o někdejší výsostná území původního severoamerického indiánského obyvatelstva sváděla tuhé boje s kmeny Arapahů, Čejenů, Lakotů a dalšími. Přesto se Jack Crabb, indiánským jménem Malý velký muž, stal přímým účastníkem důležitých bitev a osobně až důvěrně poznal nejen generála Custera, ale i legendárního pistolníka Divokého Billa a jeho přítelkyni Calamity Jane, Wyatta Earpa a další ikonické postavy Západu. Syn bílých rodičů, v dětství unesený a vychovaný Čejeny v duchu indiánské moudrosti, stál podobně jako Forrest Gump u všech zvratů a zlomů utvářejících moderní dějiny Severní Ameriky. Střídavě žil mezi indiány a bílými, několikrát se oženil, zplodil několik dětí, přežil krvavý masakr indiánů v bitvě u Washity i vítěznou odvetu u Little Bighornu. Byl lovcem bizonů, hazardním hráčem i zlatokopem a také další jeho dobrodružství by vydala na několik životů. On sám o nich vypráví „jak mu zobák narost“, tedy jazykem hovorovým, lehce, svižně, poutavě a s vtipnou nadsázkou. Jeho pohled na historii Divokého západu přečtete jedním dechem a o indiánech se toho dozvíte víc než ze všech mayovek dohromady. Podle Bergerovy knihy natočil režisér Arthur Penn v roce 1970 úspěšný stejnojmenný western, v němž v hlavní roli exceluje Dustin Hoffman.

Jeho jméno nenajdete v žádném z dobových dokumentů, dopisů, novinových výstřižků, časopiseckých článků ani knižních svazků pojednávajících o dobývání a osidlování Divokého západu. Přestože byl jeden čas mezkařem a zvědem generála George Armstronga Custera, nesetkáte se s ním ani na jednom seznamu, soupisu, výkazu nebo mzdovém výměru americké armády, která o někdejší výsostná území původního severoamerického indiánského obyvatelstva sváděla tuhé boje s kmeny Arapahů, Čejenů, Lakotů a dalšími. Přesto se Jack Crabb, indiánským jménem Malý velký muž, stal přímým účastníkem důležitých bitev a osobně až důvěrně poznal nejen generála Custera, ale i legendárního pistolníka Divokého Billa a jeho přítelkyni Calamity Jane, Wyatta Earpa a další ikonické postavy Západu. Syn bílých rodičů, v dětství unesený a vychovaný Čejeny v duchu indiánské moudrosti, stál podobně jako Forrest Gump u všech zvratů a zlomů utvářejících moderní dějiny Severní Ameriky. Střídavě žil mezi indiány a bílými, několikrát se oženil, zplodil několik dětí, přežil krvavý masakr indiánů v bitvě u Washity i vítěznou odvetu u Little Bighornu. Byl lovcem bizonů, hazardním hráčem i zlatokopem a také další jeho dobrodružství by vydala na několik životů. On sám o nich vypráví „jak mu zobák narost“, tedy jazykem hovorovým, lehce, svižně, poutavě a s vtipnou nadsázkou. Jeho pohled na historii Divokého západu přečtete jedním dechem a o indiánech se toho dozvíte víc než ze všech mayovek dohromady. Podle Bergerovy knihy natočil režisér Arthur Penn v roce 1970 úspěšný stejnojmenný western, v němž v hlavní roli exceluje Dustin Hoffman.

Stěží někdo dokázal popsat onen podivný a svůdný svět duševní nemoci otevřeněji či krásněji, než jak to dokázala Joanne Greenbergová v tomto románu – v tomto oslnivém příběhu vyprávějícím o třech letech, která mladá dívka strávila v léčebném zařízení pro duševně choré, a o jejím návratu ze světa šílenství do světa skutečnosti. Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem zůstává po více než padesáti letech úchvatným dílem plným naděje, zralým pro znovuobjevení novou generací. Odstranit stigma duševní nemoci, která je i pro dnešní společnost velkou neznámou, nepřestává být stejně naléhavé.

Lidé válku o svůj svět definitivně prohráli. Stali se otroky, lovnou zvěří, chovným dobytkem nových pánů – upírů, nestvůr, psychopatických bohů, démonů a dalších tvorů, pro něž není v žádném lidském jazyce jméno. Smířil jsem se s tím stejně jako ostatní. Přežít v Samarkandu, v sídle nových vládců světa, je ještě těžší než jinde. Ale já jsem šťastný. Miluji svou krásnou ženu a těším se na dítě, které chová pod srdcem. Udělal bych pro ně všechno.

Chcete vědět, jak vznikla vyjmenovaná slova, kde se vzalo kroužkované „ů“ nebo „oslí můstky“ a nakolik vážně byly míněny jazykové brusy typu čistonosoplena, knihovtipník a klapkobřinkotruhla? Co bylo motivem nepříliš povedené reformy pravopisu z roku 1993 a čím to, že dnešní maturanti nechápou význam slov „příkrý sráz“? V knižním rozhovoru s jazykovědcem Karlem Olivou se o naší mateřštině dozvíte spoustu dalších zajímavostí. Třeba čím jsou unikátní výrazy kulaťoučký nebo páteř, proč se v češtině neuchytily pojmy nožehlák či Křemíkové údolí, že užití předložkové vazby díky nehodě už není hřích a spojení umělecká kovářka Jana Kovář skvěle dokládá rozpolcenost feministických lingvistek. Na slovo – zejména na české slovo – vzatý expert, někdejší dlouholetý ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v odpovědích na otázky novinářky Ivany Karáskové fundovaně a vtipně odhaluje mnohdy překvapivé skutečnosti, které vás ve škole neučili – nebo dokonce učili špatně. Jako zkušený popularizátor češtiny s lehkostí přibližuje osobitost jazyka, ať už se to týká jeho historie, slovní zásoby či pravopisu. Rovněž bez okolků glosuje řečnické dovednosti politiků nebo se zamýšlí nad specifiky češtiny. Na úplný závěr se dozvíte, zda naší mateřštině nehrozí zánik a vytěsnění univerzální „evropanštinou“.

Stěží někdo dokázal popsat onen podivný svět duševní nemoci otevřeněji a krásněji, než jak to dokázala Joanne Greenbergová v tomto románu v oslnivém příběhu vyprávějícím o třech letech, která mladá dívka strávila v léčebném zařízení pro duševně choré, a o jejím návratu ze světa šílenství do světa skutečnosti. Kniha je autobiografickým příběhem duševně nemocné dívky, která se díky psychoterapii vyléčí. Je napsána s velkou citlivostí i hlubokým psychologickým ponorem, a protože vyrůstá z autorčiny trýznivé zkušenosti s psychotický onemocněním, je působivou a autentickou výpovědí o kořenech a historii jejího onemocnění i o její léčbě a procesu uzdravování. Autorka, která byla jako šestnáctiletá dívka léčena psychoanalytičkou dr. Friedou Fromm-Reichmannovou, podává dramatické a přesvědčivé svědectví o psychoterapeutické léčbě, která byla prováděna v době, kdy ještě na psychiatrii nebyly k dispozici antipsychotické léky. Z autorčina svědectví vyzařuje obdiv a láska k dr. Friedě Fromm-Reichmannové, která byla zakladatelkou americké interpersonální školy v psychoanalýze a průkopnicí dlouhodobé psychoanalytické psychoterapie psychotických pacientů. Tato žena byla známá svým tvořivým a hluboce empatickým přístupem k psychotickým pacientům, pro jejichž prožívání měla nevšední porozumění.

ACT, akronym z anglického „Acceptance and Commitment Therapy“, česky „terapie přijetí a odhodlání“, je psychoterapeutický směr patřící do tzv. třetí vlny kognitivně-behaviorální terapie. Autorem ACTu je americký psycholog Steven C. Hayes, avšak jeho největším propagátorem a popu­larizátorem je Russ Harris. Kniha je inspirací pro terapeuty a přátelským průvodcem pro každého, kdo chce učinit sám první kroky ke zlepšení vlastní situace v rodině či v partnerském vztahu. Se svým partnerem nebo i sami se naučíte, jak: opustit konflikt, otevřít se a žít plně v přítomnosti, použít všímavost ke zvýšení intimity, napojení a porozumění, vyřešit bolestivé konflikty a sladit dlouhodobé odlišnosti, jednat podle svých hodnot tak, abyste si vybudovali bohatý a smysluplný vztah.

Elizabeth odjela na Západ vyučovat v nové jednotřídce děti osadníků v pohraničí. Osud jí přivedl do cesty „koňáka“ Wynna Delaneyho, člena Severozápadní jízdní policie, a oboustranné vzplanutí vyústilo v svatbu. Pro Elizabeth to znamená jít tam, kam manžel dostane umístěnku. Věděla, že to bude někam na Sever, ale netušila, jak osamělý a náročný život tam na ni, původem městskou ženu z Východu, čeká. Připadá jí, že jejími jedinými jistotami jsou láska k Wynnovi a víra v Boha. Bude to stačit?

Chcete vědět, jak vznikla vyjmenovaná slova, kde se vzalo kroužkované „ů“ nebo „oslí můstky“ a nakolik vážně byly míněny jazykové brusy typu čistonosoplena, knihovtipník a klapkobřinkotruhla? Co bylo motivem nepříliš povedené reformy pravopisu z roku 1993 a čím to, že dnešní maturanti nechápou význam slov „příkrý sráz“? V knižním rozhovoru s jazykovědcem Karlem Olivou se o naší mateřštině dozvíte spoustu dalších zajímavostí. Třeba čím jsou unikátní výrazy kulaťoučký nebo páteř, proč se v češtině neuchytily pojmy nožehlák či Křemíkové údolí, že užití předložkové vazby díky nehodě už není hřích a spojení umělecká kovářka Jana Kovář skvěle dokládá rozpolcenost feministických lingvistek. Na slovo – zejména na české slovo – vzatý expert, někdejší dlouholetý ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v odpovědích na otázky novinářky Ivany Karáskové fundovaně a vtipně odhaluje mnohdy překvapivé skutečnosti, které vás ve škole neučili – nebo dokonce učili špatně. Jako zkušený popularizátor češtiny s lehkostí přibližuje osobitost jazyka, ať už se to týká jeho historie, slovní zásoby či pravopisu. Rovněž bez okolků glosuje řečnické dovednosti politiků nebo se zamýšlí nad specifiky češtiny. Na úplný závěr se dozvíte, zda naší mateřštině nehrozí zánik a vytěsnění univerzální „evropanštinou“.

Americký klinický psycholog Stan Tatkin nás seznamuje s inovativním přístupem k párové terapii, v němž se uplatňují nové poznatky neurovědy ve spojení s teorií attachmentu – citové vazby. Neurověda, která se zabývá fungováním lidského mozku, nám umožňuje lépe pochopit, co vlastně řídí naše vztahy. Máme vrozenou potřebu citově se připoutat k druhým lidem. Porozumění těmto zákonitostem může napomoci při řešení vztahových problémů, ale i při vytváření bezpečného a přijímajícího prostředí, tzv. párové bubliny. Tato publikace je určena především těm, kteří se v ústředním vztahu svého života právě cítí nešťastní, ztracení, zmatení nebo osamělí. Nechává je nově nahlédnout na případný dosavadní vysilující boj, chaos, bolest či rezignaci. Zároveň jistě poslouží těm, jejichž vztahy jsou funkční a láskyplné, ale přesto občas zabloudí do manželské či partnerské slepé uličky. Do třetice může být průvodcem na cestě k sebepoznání všem čtenářům a inspirací pro práci párovým terapeutům a poradcům.

Lidé válku o svůj svět definitivně prohráli. Stali se otroky, lovnou zvěří, chovným dobytkem nových pánů – upírů, nestvůr, psychopatických bohů, démonů a dalších tvorů, pro něž není v žádném lidském jazyce jméno. Smířil jsem se s tím stejně jako ostatní. Přežít v Samarkandu, v sídle nových vládců světa, je ještě těžší než jinde. Ale já jsem šťastný. Miluji svou krásnou ženu a těším se na dítě, které chová pod srdcem. Udělal bych pro ně všechno.

Kniha se zabývá vznikem a vývojem antropologického myšlení na pozadí expanze západní civilizace, od vrcholného středověku po soumrak viktoriánské éry, s přihlédnutím k širším historickým, sociálním a kulturním souvislostem. Autor se pokusil vystihnout svébytnou povahu západní společnosti, utvářenou od prehistorických dob, a porozumět klíčovým epizodám setkávání a střetávání s mimoevropskými civilizacemi a kulturami, které měly osudový dopad na vývoj moderního západního myšlení, vzdělanosti a vědy, například misijnímu úsilí, zámořským výpravám nebo koloniálním výbojům. Ve druhé části své studie podrobně líčí utváření antropologie – jakožto vědecké disciplíny o lidské rozmanitosti a odlišnosti – od raného novověku po počátek dvacátého století, kdy v dějinách tohoto oboru přichází údobí nazývané „klasické“. Pozornost je věnována především biblické antropologii, intelektuálnímu vlivu osvícenství a romantismu na formování moderní antropologie, klasickému evolucionismu, difuzionismu, zrodu rasové ideologie a významu působení Emila Durkheima, Franze Boase, Williama Riverse a dalších výrazných osobností přelomu devatenáctého a dvacátého století. Přehled se uzavírá těsně před vystoupením Bronislawa Malinowského a vznikem funkcionalistické a konfiguracionistické školy.

Tato kniha pojednává o fotografii a psychoanalýze. Vychází z filozofického pohledu na fotografii Rolanda Barthese a psychoanalytických teorií zabývajících se psychickým porozuměním dosud neznámému nebo vytěsněnému mimo vědomí. Je o hledání porozumění pro nepoznané vjemy náhodně vyjmuté z chaosu světa, pro obrazy, které byly v čase opuštěny a zbaveny života, které vnímáme jako neosobní nebo zcizené. Je zde pokus o náhled do počátků způsobu, jak si uvědomujeme viděné, abychom vnímané oživili a dodali mu pro naši mysl vitální smysl, a tak umožnili komunikaci získaného poznání živým a srozumitelným způsobem. Obrazy, které se vynořují v naší mysli při setkání s neznámým, nabízejí evokativní metafory, které poukazují na souvislosti různých nevědomých kontextů psychiky a stávají se východiskem pro naše vědomé poznání. Obrazové metafory nepotvrzují ustálené pojmy, ale poukazují k novým souvislostem a rozšiřují naše poznání.

3. díl Atlasu elektroencefalografie dospělých se zabývá elektroencefalografickými nálezy u kriticky nemocných pacientů a iktálními vzorci epileptických záchvatů. Jde o témata, se kterými elektroencefalografisté nepřicházejí v běžné praxi do styku příliš často. Kniha navazuje na dva předchozí čtenářsky úspěšné díly atlasu a společně s nimi tvoří základ pro pojednání o indikacích a popisu EEG, o kterých autor plánuje pojednat ve 4. dílu atlasu. První kapitola je založena na převodu mezinárodně platné Standardizované EEG terminologie pro vyšetřování kriticky nemocných. Kromě elektroencefalografistů, epileptologů a neurologů může zaujmout i intensivisty. Druhá kapitola kromě instruktivních příkladů skalpově snímaných iktálních vzorců obsahuje i ukázky nejčastějších typů vzorců invazivně snímaných. Kromě elektroencefalografistů a epileptologů je určena zejména ambulantním neurologům, jimž pomůže v orientaci v problematice indikací epileptochirurgických výkonů. Kniha je založena na rozsáhlém studiu světové literatury, ve své textové části je však koncipována vcelku úsporně. Hlavní důraz je kladem na četné komentované příklady úseků grafů, které jsou prezentovány jako minikazuistiky a v řadě případů je doprovází nálezy z neurozobrazovacích vyšetření.