Univerzita Palackého v Olomouci strana 2 z 7

Existence závislých domů, proboštství, představuje v rámci benediktinského mnišství poměrně zásadní novum. Jedná se totiž o prvek, který původní řehole sv. Benedikta nereflektuje, neboť se zde počítá pouze s jednotlivými autonomními komunitami bez formálních hierarchických vazeb. Přesto během středověku ke vzniku expozitur mateřských opatství došlo a nejpozději od 13. století o jejich existenci vypovídají i české a moravské prameny. Cílem knihy je nastínit proměnu, kterou prošlo benediktinství od svých počátků v 6. století až na práh vrcholného středověku, a v tomto kontextu vysvětlit, jakou roli hrála proboštsví v rámci české středověké církve a jaké faktory vývoj sítě českých a moravských benediktinských klášterů utvářely.

Druhé vydání úspěšné publikace. Kniha Fyzika stručně a jasně je určena nejen pro přípravu studentů k přijímacím zkouškám z fyziky na lékařských fakultách, ale lze ji doporučit i pro studenty bakalářských oborů, kde je třeba v rámci jejich odbornosti vycházet ze znalostí fyziky v rozsahu gymnaziálního učiva. Učebnice obsahuje kapitoly: Mechanika, Gravitační pole, Mechanické kmitání a vlnění, Molekulová fyzika a termodynamika, Elektřina a magnetismus, Optika, Fyzika atomového jádra a Astrofyzika.

Výbor polonistických textů Václava Buriana zpřístupňuje v jednom svazku to nejhodnotnější, co autor napsal v letech 1981–2014 na téma polské kultury, literatury a společnosti. Kniha je rozdělena na tři tematické celky: v oddílu Svědkem Historie jsou zařazeny texty, v nichž autor přibližuje svůj osobní pohled na důležité události v Polsku 80. let, od vzniku Solidarity, přes válečný stav, až po postupnou demokratizaci vrcholící rokem 1989. Druhý oddíl, nazvaný Zprávy z cest, přináší málo známé cykly drobných úvahových zápisků vzniklých při Burianových pobytech v Polsku v letech 1993 a 1995. Byly publikovány na pokračování v Hanáckých novinách a zrcadlí podobu polské, ale také české společnosti postkomunistické éry. Třetí oddíl, Čtenář literatury, mapuje nejdůležitější Burianovy reflexe polské literatury, ať už jde o jeho časopisecké recenze, příležitostné studie, předmluvy k českým překladům, brilantní reflexe poezie nebo osobněji laděné chvalořeči na osobnosti současné polské kultury, jež počítal mezi své přátele.

Jan Zahradníček (19051960) se stal významnou součástí české literární scény již ve druhé polovině dvacátých let, kdy začal své básně publikovat časopisecky, především v revue Tvar. Spolu s dalšími autory spojenými s touto revue (Bedřich Fučík, Jan Čep, Albert Vyskočil ad.) vytvořili sice neoficiální, zato však velice vlivnou generační skupinu, jež pod teoretickým vedením Bedřicha Fučíka nalezla vlastní básnický výraz v mnoha různých ohledech přesahující úzký a svazující termín katolická literatura který mohl konkurovat tehdy populárním avantgardním poetikám i dalším literárním proudům a skupinám. O pět let mladší Timotheus Vodička (19101967) na sebe poprvé hlasitěji upozornil roku 1932, kdy začal přispívat do nově založené revue Řád, již také zpočátku spoluredigoval. Přestože Vodička ani Zahradníček s pozdějším vývojem Řádu pod Lazeckého vedením nesouhlasili, pozice redaktora tehdy Vodičkovi umožnila přijít do styku s významnými osobnostmi (nejen) katolicky orientovaného proudu české literatury s Jaroslavem Durychem, Františkem Lazeckým, Aloysem Skoumalem či právě se Zahradníčkem, který do prvních ročníků Řádu příležitostně přispíval. Vzhledem k tomu, že Vodička spojil převážnou část svého života s Olomoucí, seznámil se také s Janem Čepem, který strávil velkou část třicátých let v nedalekých Myslechovicích. Právě v Olomouci, a právě spoluprací Čepa, Vodičky a Zahradníčka na překladu Baringova románu Cesta do neznáma začíná zde publikovaná korespondence.

Publikace Kniha jako svědek uvádí čtenáře do světa knih a jejich tvůrců v sedmi příbězích, o nichž vypovídají knihy z fondu rukopisů a starých i raně novověkých tisků Vědecké knihovny v Olomouci. Zdrojem informací o těchto příbězích jsou knihy ve své hmotné podobě stejně jako písemné podání, které obsahují. Mozaika příběhů postihuje různou podobu výpovědí, která je dána dobou vzniku i oblastí, z níž kniha pochází. Výběr knih pochází z 15. až 18. století, z Moravy i z různých sousedních zemí, původ spisů v nich chovaných je mnohdy mnohem starší a země jejich původu vzdálenější, a stejně tak i příběhy, o nichž knihy a spisy svědčí. Najdeme mezi nimi příběh matematika, astronoma a lékaře z Bagdádu stejně jako příběh mladých bratislavských redaktorů prvních slovenských novin (psaných česky). Přesvědčíme se, že dávní autoři i vydavatelé knih prožívali své často nelehké osudy v přesvědčení o hodnotách tolerance a přátelství, svobodného myšlení a pokroku vědění, že o dané hodnoty zápasili a jejich knihy toto úsilí zprostředkovaly čtenářům dalších století.