Univerzita Palackého v Olomouci strana 3 z 7

Již třetí, přepracované vydání učebnice nabízí stručně, ale srozumitelně podaný výklad všech oblastí fyziky (mechaniky, molekulové fyziky a termiky, akustiky, elektřiny a magnetizmu, paprskové, vlnové a kvantové optiky, fotometrie, atomové a jaderné fyziky, astrofyziky), jasně formulované testové otázky s uvedením správné odpovědi v závěru knihy, v každé kapitole početní příklady s uvedením správného číselného výsledku, fyzikální veličiny a jednotky, 160 ilustrací doprovázejících výklad učiva.

Přestože multikulturalismus jako koncept v rámci humanitních studií představuje už poněkud vyčerpané téma, chceme vymezit prostor, který v rámci multikulturního přístupu v české společnosti zůstává dosud nenaplněn. Naším cílem je upozornit na možnosti znovu-promyšlení multikulturní ideologie na bázi kritického přístupu k ní a na možnosti její aplikace do sfér výchovy a vzdělávání. Chceme ukázat, jak přehnaná akcentace etnické diferenciace znehodnocuje cíle multikulturalismu založené na spravedlivém přístupu i napříč jinými typy odlišností. Pokud nevytyčíme možnosti, jak mluvit o ideách multikulturalismu bez zúžení této problematiky na etnickou otázku, nemáme naději na přijetí multikulturní výchovy jako nezbytné součásti školního kurikula, jako platformy pro nové společenské paradigma.

V roku 1535 vychádza v Ríme dielo Dialoghi dAmore, ktoré napísal židovský mysliteľ Jehuda Abravanel, známy pod menom Leone Ebreo. Obsiahle a tajomné dielo napísané formou fiktívneho dialógu medzi mužom a ženou sa stalo jednou z najčítanejších kníh európskej kultúry v období 16. a 17. storočia. Príťažlivosť pre rozmanité intelektuálne a umelecké publikum získalo vďaka synkretickému charakteru a jedinečnosti Leonovej filozofickej vízie. Pre mnohých bolo dielo renesančnou encyklopédiou, bludiskom alegorických interpretácií pohanskej mytológie, súperiacich kozmológií, biblickej exegézy, židovskej kabaly alebo komentárov k antickej filozofickej tradícii. Práca, ktorá si všíma vybrané otázky Leonovej filozofie (inšpiračné zdroje, ontologický a kozmologický princíp lásky, vzťah židovskej a pohanskej múdrosti, hľadanie spoločného jazyka mýtu a filozofie) je úvodnou štúdiou k porozumeniu diela, ktoré predstavuje filozofický a umelecký klenot renesančnej epochy.

Kniha analyzuje tištěnou kazatelskou produkci luterského duchovního Matyáše Hoë z Hoëneggu (1580-1645) v průběhu jeho života, a tedy v odlišných situacích a konfesně-politickém kontextu. Autorka přináší rozbor tištěné homiletiky Matyáše Hoë, která je nahlížena v kontextu jeho působení v různých profesních pozicích jako plavenského superintendenta, představitele německého luterského sboru v Praze a vrchního dvorského kazatele v Drážďanech. Tento přístup doplňuje mozaiku dosavadních znalostí o luterském kazatelství částečně nazírání životních osudů jednotlivých duchovních a jejich působení v knižní kultuře umožňuje lépe pochopit a přiblížit povahu tišteného kázání v raném novověku a uvědomit si a plně docenit jeho důležitost a využitelnost pro historické bádání.

Kniha přináší akademickou biografii sv. Bernarda z Clairvaux, opata a mystika, klíčové postavy cisterciáckého řádu v první polovině 12. století, který pro napětí mezi životem kontemplativního mnicha a aktivitami v politické oblasti sám sebe nazýval chimérou svého století. Cílem knihy je také vyznačit Bernardovo místo v dějinách filosofie.

Ještě před sto lety byli Češi na Volyni, tedy na dnešní severozápadní Ukrajině, velmi významnou národnostní menšinou, která prosperovala po stránce hospodářské i kulturní. Historické okolnosti 20. století však vedly k tomu, že dnes na Volyni česká tradice již jen dožívá. Předkládaná kniha popisuje současný stav jazyka volyňských Čechů a usiluje o to, zasadit jazyková i další kulturní data do širšího historického rámce. Tématem této knihy je tedy nejen užívání jazyka, jak jej autenticky dokumentuje série nahrávek, které byly pořízeny v r. 2018, ale také prožívání jazyka jako hlavního znaku etnické příslušnosti. V rámci analýzy tohoto prožívání se autoři věnují etnicky reprezentativním hodnotám češtiny v hudebním a literárním životě volyňských Čechů, dále dějinám českých spolků na Volyni a v neposlední řadě i osudům tamního českojazyčného školství.

Jednáme, nebo chtě nechtě (také) přihlížíme tomu, co se (nám) děje? Můžeme svůj život plně sdílet s druhými? A jsme-li herci na jevišti světa, kdo nám píše scénář? Takové otázky se vynořují v souvislosti s Kierkegaardovou recepcí Antigony. Dánský myslitel opakovaně promýšlel některé motivy Sofoklovy tragédie a dále je rozvíjel. Nejvýznamnějším příspěvkem je esej Reflex tragična antického v tragičnu moderním (Buď anebo I), kde se táže po pravém tragičnu a načrtává modernizující remake zmíněného dramatu. Toto téma, ačkoliv nepředstavuje pouhou kuriozitu z dějin myšlení nebo okrajovou záležitost, zatím nebylo plnohodnotně pojednáno. Vzhledem k vrstevnatosti hermeneutického terénu začíná předkládané zkoumání třemi přípravnými kapitolami, které představují nezbytné podmínky dalších rozborů. Autor se nejdříve věnuje specifikům antického dramatu a upozorňuje na klíčové (a někdy přehlížené) motivy Sofoklovy Antigony, pak se zabývá vlivnými Hegelovými úvahami o tragičnu a Antigoně (Fenomenologie ducha, Estetika), jejich výkladovými úskalími a limity. Neopomíjí ani problematiku kierkegaardovských interpretací (ironie, niternost, pseudonymita nebo úskalí existencialistických filiací). Následuje pojednání o samotných Kierkegaardových Antigonách. Kniha se zmiňuje o všech výskytech v díle kodaňského autora, největší pozornost přirozeně věnuje již zmíněné kapitole z Buď anebo I. Stručně uvádí do četby tohoto pseudonymního spisu (obsah, struktura, aluze, netypičtí autoři), shrnuje základní momenty tázání po rozdílu mezi antickou a moderní tragédií a nabízí rozbor proponované moderní Antigony: srovnání s původním Sofoklovým dramatem i jeho hegelovskou interpretací a analýzu klíčových motivů modernity, reflexe, fragmentu, pohřbení zaživa, štěstí, víry a ticha. Kniha by mohla posloužit také jako zevrubnější uvedení do četby Kierkegaarda.