Univerzita Palackého v Olomouci strana 4 z 8

Již třetí, přepracované vydání učebnice nabízí stručně, ale srozumitelně podaný výklad všech oblastí fyziky (mechaniky, molekulové fyziky a termiky, akustiky, elektřiny a magnetizmu, paprskové, vlnové a kvantové optiky, fotometrie, atomové a jaderné fyziky, astrofyziky), jasně formulované testové otázky s uvedením správné odpovědi v závěru knihy, v každé kapitole početní příklady s uvedením správného číselného výsledku, fyzikální veličiny a jednotky, 160 ilustrací doprovázejících výklad učiva.

V této knize jsou představeny zkušenosti lékařů a terapeutů ruky v České republice s terapií pacientů s postižením funkcí ruky v oblasti neurologie, traumatologie, revmatologie a plastické chirurgie ruky. Na jejím vzniku se spolupodílelo 15 autorů z řad zkušených lékařů a terapeutů ruky. Kniha vznikla pod záštitou České společnosti terapie ruky České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a Fakulty zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci. Kniha je určena terapeutům ruky (ergoterapeutům, fyzioterapeutům), lékařům zabývajícím se problematikou ruky z hlediska své profese (traumatologům, plastickým chirurgům, ortopedům, revmatologům, neurologům, rehabilitačním lékařům, popř. dalším zájemcům), jejichž vzájemná spolupráce je nezbytnou podmínkou úspěšné léčby těchto pacientů.

Předkládaná monografie zahrnuje 17 kapitol, jež jsou tematicky i metodologicky provázány a zahrnují období od romantiky a biedermaieru přes realistickou a naturalistickou literaturu konce 19. a začátku 20. století až k dílům napsaným po roce 1945. Lokálně a regionálně se pohybují mezi literaturou centrálního Německa a Rakouska, ale zaměřují se především na literární tvorbu pražskou a moravskou, přičemž v centru pozornosti stojí literatura německy píšících židovských autorů. Kniha je určena nejen pro akademickou, ale i širší čtenářskou veřejnost.

Sociální mobilita Romů není ve veřejném ani akademickém prostředí výrazným tématem. Dá se říci, že je naopak předmětem soustavného opomíjení a popírání. V knize prezentované etnografické výzkumy přinášejí svědectví o historickém či aktuálním sociálním vzestupu Romů ve vybraných lokalitách. Zvolené téma zároveň umožňuje dkrýt a popsat silné bariéry a tlaky, které proti této mobilitě stále působí – jedná se o mocenskou dominanci „majority“. Kniha se tedy snaží o formulování nového rámce pro pochopení dynamiky vztahů mezi etnicitou, sociální mobilitou a mocí. Publikace je výsledkem tříleté práce skupiny kulturních antropologů z Univerzity Palackého v Olomouci. Empiricky je založena na výzkumu přímo v terénu čtyř slovenských vesnic na Spiši, jejichž romští obyvatelé nenaplňují běžné stereotypy o lidech žijících na okraji společnosti. Počáteční zaměření výzkumu na vyhledávání příkladů minulé i současné vertikální sociální mobility postupně vedlo ke kladení otázek nejen po podmínkách, ale také překážkách sociálního vzestupu Romů. Bohatá data o lokální historii a paměti, práci a migraci, moci a interetnických vztazích umožňovala průběžnou komparaci a diskuzi v týmu výzkumníků. Návraty do terénu a ověřování analytického rámce následně vedly k formulaci závěrů, které podstatným způsobem rozšiřují dosavadní pochopení situace Romů v současné slovenské společnosti.

Terorismus představuje významnou hrozbu národní i mezinárodní bezpečnosti a již několik let se stává velice diskutovaným tématem také v České republice. Tato publikace přináší hlubší vhled do problematiky terorismu v jeho rozmanitých dimenzích, které jsou obohaceny o rozhovory s českými odborníky.

Proč J. S. Mill usiloval o svobodnou společnost? V českém prostředí není zvykem odpovídat na tuto otázku s odkazem na epistemologii, autorka však ukazuje, že Millovy úvahy o svobodě výrazně formuje jeho pojetí poznání a že svoboda je pro něj do jisté míry prostředkem jeho dosažení. Epistemologická podstata Millovy koncepce svobody má několik významných konsekvencí, jejichž objasnění přispívá ke komplexnějšímu chápání Millova liberalismu zejména v českém prostředí. Kniha navazuje rovněž na mezinárodní debatu o tom, zda má Millovo pojetí poznání obsažené v jeho koncepci svobody vědecký charakter - všímá si zde čtyř paralel: induktivismu, redukce a specifického přístupu k relativismu a kontradikcím.

Kolektivní monografie zachycuje odraz známé literární postavy dobrého vojáka Švejka v různých uměleckých a kulturních projevech v kontextu střední Evropy. Přenos románové postavy „dobrého vojáka Švejka“ z literárního textu na zdi, ubrusy, pivní tácky a další objekty současných českých restaurací a hospod představuje zajímavý a interpretačně vydatný typ intermediálního vztahu, který se vyznačuje řadou jedinečností, ale pootevírá se také jisté míře zobecnění. V rámci socio-kulturního výkladu jej lze chápat jako specifickou variantu posvěcení, vyjádřitelnou za pomoci Bourdieuova konceptu symbolického kapitálu. V rámci psychoanalytického výkladu jej lze uchopit jako svébytný projev fetišizace, v níž se individuální „rozkoš“ snoubí s kolektivním povědomím. A lze jej nejspíš také vnímat sémanticky jako tvorbu emblematické redukce, generované cestou kulturního transferu. Náš výklad Švejků na zdech soudobých českých restaurací a hospod zkusí jít všemi třemi výkladovými cestami. Členěn nebude podle té které naznačené cesty, ale podle příznakově švejkovského materiálu, který svět švejkovské hospody nabízí; každý zvolený typ materiálu bude osvětlován souběžně z hlediska jednotlivých konceptů a metodologií.

Cílem publikace je podat ucelený a aktuální obraz o složité a v současnosti velice dynamické problematice možností terapeutického ovlivnění imunitního systému. Pozornost je věnována jak léčbě alergií a autoimunitních chorob, tak možnostem stimulace imunitního systému a vakcinaci. Zvláštní kapitoly jsou věnovány sérové terapii, biologické léčbě a transplantaci krvetvorných buněk. Skripta jsou určena studentům oboru všeobecné lékařství na lékařských fakultách, ale i studentům postgraduálních vzdělávacích programů.

Monografie je zaměřena na problematiku využívání ICT nástrojů v práci učitelů základních a středních škol. Sumarizuje tak dílčí vědecko-výzkumné aktivity řešitelského kolektivu, které se zaměřují na problematiku využití informačních a komunikačních technologií ve vzdělávacím procesu s přesahem do oblasti netradičních vzdělávacích přístupů a integruje je do podoby komplexního výzkumu zaměřeného na možnosti a limity tohoto využívání ze strany učitelů základních a středních škol.

Práca sa zaoberá problematikou filozofického poradenstva, pomáhajúcej profesie, ktorá nadväzuje na antické poňatie filozofie ako praktického nástroja určeného na zaobchádzanie s ľudským utrpením a kultiváciu našej mysle, respektíve správania. br>Filozofickí poradcovia tvrdia, že filozofia disponuje terapeutickým potenciálom v tom zmysle, že vedie k rastu subjektívneho pocitu pohody klienta a domnievajú sa, že filozofické znalosti a zručnosti zvyšujú našu schopnosť orientovať sa vo svete a vynášať lepšie morálne súdy. Výskum však ukazuje, že filozofickí poradcovia vplyv filozofie na zlepšenie klientovho psychického stavu preceňujú, pretože ignorujú celý rad faktorov, ktoré sa na ňom podieľajú, vrátane psychologického imunitného systému alebo terapeutického (poradenského) vzťahu. S pomocou poznatkov z experimentálnej filozofie a morálnej psychológie ukážem, že ani druhá z vyššie uvedených téz, ktorú filozofickí poradcovia obhajujú, nie je platná. Na skutočnosti, že sme naratívne tvory, uvidíme, že ak filozofické poradenstvo lieči a zvyšuje subjektívny pocit pohody klienta, tak potom tým, že pôvodne negatívne alebo chaotické zážitky, ktoré sú pre neho zdrojom utrpenia, prerozpráva do nového životného príbehu, ktorý udelí jeho utrpeniu zmysel a z chaosu vytvorí poriadok. Filozofickí poradcovia nie sú trénovaní v psychológii a psychiatrii a podnikajú neprofesionálne filozofické vhľady do povahy klientových problémov, vedení iba svojou intuíciou a subjektívnymi preferenciami. Filozofické poradenstvo nasiaklo pavedou a pseudovedou, čo vzbudzuje oprávnené obavy o jeho škodlivosti pre klienta. Filozofickí poradcovia nedisponujú žiadnymi exkluzívnymi metódami – odlišnými od postupov používaných v psychoterapii – a preto neexistuje dôvod, prečo vzťah medzi filozofiou a psychoterapiou riešiť založením samostatného oboru filozofického poradenstva.

Práca sa zaoberá problematikou filozofického poradenstva, pomáhajúcej profesie, ktorá nadväzuje na antické poňatie filozofie ako praktického nástroja určeného na zaobchádzanie s ľudským utrpením a kultiváciu našej mysle, respektíve správania. br>Filozofickí poradcovia tvrdia, že filozofia disponuje terapeutickým potenciálom v tom zmysle, že vedie k rastu subjektívneho pocitu pohody klienta a domnievajú sa, že filozofické znalosti a zručnosti zvyšujú našu schopnosť orientovať sa vo svete a vynášať lepšie morálne súdy. Výskum však ukazuje, že filozofickí poradcovia vplyv filozofie na zlepšenie klientovho psychického stavu preceňujú, pretože ignorujú celý rad faktorov, ktoré sa na ňom podieľajú, vrátane psychologického imunitného systému alebo terapeutického (poradenského) vzťahu. S pomocou poznatkov z experimentálnej filozofie a morálnej psychológie ukážem, že ani druhá z vyššie uvedených téz, ktorú filozofickí poradcovia obhajujú, nie je platná. Na skutočnosti, že sme naratívne tvory, uvidíme, že ak filozofické poradenstvo lieči a zvyšuje subjektívny pocit pohody klienta, tak potom tým, že pôvodne negatívne alebo chaotické zážitky, ktoré sú pre neho zdrojom utrpenia, prerozpráva do nového životného príbehu, ktorý udelí jeho utrpeniu zmysel a z chaosu vytvorí poriadok. Filozofickí poradcovia nie sú trénovaní v psychológii a psychiatrii a podnikajú neprofesionálne filozofické vhľady do povahy klientových problémov, vedení iba svojou intuíciou a subjektívnymi preferenciami. Filozofické poradenstvo nasiaklo pavedou a pseudovedou, čo vzbudzuje oprávnené obavy o jeho škodlivosti pre klienta. Filozofickí poradcovia nedisponujú žiadnymi exkluzívnymi metódami – odlišnými od postupov používaných v psychoterapii – a preto neexistuje dôvod, prečo vzťah medzi filozofiou a psychoterapiou riešiť založením samostatného oboru filozofického poradenstva.

Kniha ve svých třech částech prezentuje současný kontext debaty mezi judaistickými mysliteli a křesťany o postavě Ježíše z Nazareta, historii prvních staletí, kde se objevují různé proudy židokřesťanství, a následně pojednává o problematice mesiánských židů, s nimiž je autor řadu let v příímém osobním kontaktu. V české odborné literatuře se jedná o téma naprosto nové.

Přestože multikulturalismus jako koncept v rámci humanitních studií představuje už poněkud vyčerpané téma, chceme vymezit prostor, který v rámci multikulturního přístupu v české společnosti zůstává dosud nenaplněn. Naším cílem je upozornit na možnosti znovu-promyšlení multikulturní ideologie na bázi kritického přístupu k ní a na možnosti její aplikace do sfér výchovy a vzdělávání. Chceme ukázat, jak přehnaná akcentace etnické diferenciace znehodnocuje cíle multikulturalismu založené na spravedlivém přístupu i napříč jinými typy odlišností. Pokud nevytyčíme možnosti, jak mluvit o ideách multikulturalismu bez zúžení této problematiky na etnickou otázku, nemáme naději na přijetí multikulturní výchovy jako nezbytné součásti školního kurikula, jako platformy pro nové společenské paradigma.

Monografie se zabývá emocemi a postoji k cizincům. Na pozadí terminologie z oblasti multikulturní výchovy objasňuje roli médií v postojích k imigrantům, dále definuje emoce a představuje sociální funkci emocí. Rovněž charakterizuje hodnoty a výchovu k hodnotám. Prezentuje a analyzuje výsledky výzkumu, který byl uskutečněn v roce 2016 na populaci vysokoškolských studentů a dospělých. Jeho hlavním cílem bylo zjistit, jak korelují osobnostní vlastnosti jedince, vnímání národní identity a emoce s postoji vůči cizincům. Publikace je určena nejen studentům pomáhajících profesí, ale také odborníkům v praxi.

Předkládaná publikace se zabývá fenoménem percepce v kontextu představivosti u osob v situaci zrakového postižení. Teoreticko-kritická analýza stavu výzkumu v dané oblasti přináší základní rámec pro vlastní výzkum kvalitativního charakteru. Ačkoliv je téma percepce v kontextu představivosti zpracováno v literatuře psychologické i neurovědecké, je naopak spíše spoře zapracováno do literatury pedagogické, potažmo speciálněpedagogické určené pedagogům, speciálním pedagogům, sociálním pracovníkům a dalším profesionálům pracujícím s osobami v situaci zrakového postižení. Snahou odborného textu je doplnit chybějící poznatky na poli tyflopedie a obohatit tak speciální pedagogiku osob se zrakovým postižením jak vzhledem k výzkumu, tak směrem k praxi.

Předkládaná monografie vznikla jako výstup z projektu s názvem: Proces individualizace ve výchově a vzdělávání dětí předškolního věku, č. IGA_PdF_2016_004, jehož hlavní řešitelkou je Doc. PhDr. Eva Šmelová, Ph.D. Tento projekt byl schválen v rámci Studentské grantové soutěže Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v roce 2016. Výzkumná šetření byla realizována ve školních rocích 2015/2016 a 2016/2017. Monografie se zaměřuje na problematiku pedagogické diagnostiky dětí v prostřední mateřských škol a prvních tříd základních škol v olomouckém regionu se zaměřením na oblast fyzického, psychického a sociální rozvoje. Cílem výzkumných šetření bylo zjistit potřebu individualizace ve výchově-vzdělávacím procesu s důrazem na psychický, fyzický i sociální vývoj.