Univerzita Pardubice strana 2 z 4

První v češtině psanou biografii o životních osudech nelegitimního syna objevitele Ameriky Kryštofa Kolumba (1451-1506), Hernanda Colóna (1488-1539). Netradiční přístup autora spočívá v mapování životních osudů jedné z nejvýraznějších postav kulturních dějin Španělska první poloviny 16. století, vášnivého bibliofila a (v tom nejlepším slova smyslu) knihovníka, jenž shromáždil na svoji dobu největší humanistickou knihovnu v Evropě. Neotřelost autorova pohledu spočívá v tom, že vykresluje Colóna a jeho aktivity (a mnohdy nelehké životní osudy) nejen na základě svědectví, dobových pramenů, výpovědí jeho přátel a spolupracovníků, ale rovněž, a to především, na bázi rozboru knih jeho nevšední sbírky. Nechybí ani pokus o psychohistorický pohled na protagonistu knihy. Hlavní text knihy je doplněn výkladovými rejstříky, jež rozšiřují znalosti o osobách, reáliích a geografii (a tvoří tak vlastně jakousi knihu v knize) a také přílohami, jež zahrnují znění některých důležitých pramenů.

Alternativní léčba je obvykle interpretována jako nežádoucí stín provázející moderní vědecké lékařství. Publikace Vladana Hanulíka zprostředkovává vhled do historie vzniku a růstu popularity nekonvenčních léčebných praktik v první polovině 19. století. Originální interpretace ukotvuje dění v lázních Gräfenberg v kontextu etablující se medicíny a nabízí především napínavý a strhující příběh – příběh vody, léčení, Vincenze Priessnitze a jeho pacientů. Jakkoliv novátorský je přístup, kterým autor vymezil postavení nekonvenčních/alternativních léčebných praktik, především hydropatie, tak za originální lze považovat již samotné uchopení tématu. V duchu praktik každodenního života Michela de Certeau autor poukazuje na schopnost dějinných aktérů nabourávat dominantní strategie moci a jejich působení na možnost nezávislého jednání.

Odborná publikace Interní komunikace v teorii a praxi přináší čtenáři ucelený pohled na problematiku interní komunikace. Interní komunikace se v současné době emancipuje jako samostatná manažerská disciplína, která se stává stále významnější součástí dnešního managementu v jakékoliv organizaci. Kniha je zajímavým příspěvkem k poznávání a diskusím této problematiky. V první části přináší přehled stávajících přístupů k interní komunikaci, vymezuje její formu i obsah, které vyúsťují do návrhu modelu systémového nastavení ve firmě. A v druhé části tento model verifikuje konfrontací s praxí. Kromě akademiků a vysokoškolských studentů může být kniha také prospěšná manažerům snažícím se o zvyšování kvalifikace a kompetencí. Kniha by měla patřit do seznamu doporučené literatury v předmětech zaměřených na organizační kulturu, sociální komunikaci a rozvoj manažerských dovedností. Kniha však také může obohatit běžnou manažerskou praxi.

Josef Bartoloměj Procházka, bratr známého hudebního publicisty a skladatele Ludevíta Procházky, si začal psát deník jako šestnáctiletý počátkem školního roku 1881 a pokračoval v něm následující dva roky. Jeho zápisník je jedinečným pramenem pro poznání každodennosti studenta z měšťanského prostředí v 80. letech 19. století, v němž vedle školních i mimoškolních aktivit, rodinných a přátelských vztahů či událostí celospolečenského dosahu rezonují také otázky sociální diference, vlastních ambicí nebo vlasteneckého cítění. Druhá část edice představuje Procházkův deník z let 1888–1889, zachycující dojmy z cesty a počátku pobytu v Guatemale, kde až do své smrti působil jako šéf firemní pobočky a kde se po čase stal c. k. rakouským a říšskoněmeckým honorárním konzulem. Nabízí osobitý pohled Čecha konfrontovaného s cizí kulturou a zvyklostmi.

Estetika je etika. Samo originální oslovení skutečnosti nestačí; aby mohlo být umělecké ztvárnění vpravdě plnohodnotné, musí svými estetickými postupy sledovat etický požadavek. Dvojnásob to platí u románu, jehož úlohou je psát mravní dějiny současnosti. Za svého života musel James Joyce čelit kritickým komentářům, jež jeho poetiku označovaly přinejlepším za zručné řemeslnictví či za arbitrární estetické hříčky bez vážnější vypovídající hodnoty. V postkulturní éře pak symbolizuje irský modernista umělce uvězněného ve slonovinové věži, jehož řeč zůstává řečí němou, jelikož jí nikdo nerozumí. Tato práce se soustředí na Joyceovy dva vrcholné romány Odysseus a Oplakávání Finnegana. Na základě jejich rozborů se pokouší osvětlit význam a smysl zvolených estetických postupů a odpovědět na otázku, zda v rámci uměleckého ztvárnění nesou etickou hodnotu. Michal Kleprlík (1986) pochází z východočeského Broumova. Na Ostravské univerzitě vystudoval anglickou a německou filologii, na Univerzitě Palackého v Olomouci získal titul Ph.D. v oboru Anglická a americká literatura. Profesně se zabývá angloamerickými kulturními dějinami, literaturou a filmem. Zajímá se především o estetické a z nich vyplývající mravní a etické otázky moderní společnosti. Rovněž překládá z angličtiny a němčiny (J. Conrad, H. Broch).

Literárněvědná monografie A. K. K. Kudláče zkoumá vybraný segment současné české populární literatury, konkrétně tzv. populární fantastiku (science fiction, fantasy, horor) a komparativně též detektivní prózu, z hlediska teorie literárních žánrů. Analýza textů je funkčně doplněna vhledy do recepčních a komunikačních kontextů této literatury. Kudláčova kniha představuje minimálně svým tematickým záběrem zřejmě první takto komplexní odborné zhodnocení domácí populární literatury v českém akademickém prostředí.

Kniha Cesta lesem je pokusem o sblížení dvou odlišných přístupů k psaní v rámci sociální a kulturní antropologie. Nahlíží na skupinu původních obyvatel Sibiře - Manse z různé perspektivy. V práci je použit, do jisté míry, experimentální přístup k etnografickému psaní. Umístěny jsou vedle sebe dva texty, které plynou paralelně. První z nich vychází z přístupu ekologické antropologie v širším významu, kdy je tento podobor sociální antropologie chápán jako studium vztahů mezi různými složkami etnického ekosystému a krajiny. Tento, převážně pozitivistický, popis je doplněn paralelním reflexivním textem, který popisuje okolnosti výzkumu z čistě subjektivního hlediska autora, včetně emocionálního prožívání. Oba texty by mohly existovat nezávisle na sobě. Zároveň se však mohou dobře doplňovat, tak jak oba popisují stejná místa a aktéry, ale z odlišné perspektivy.