Univerzita Pardubice strana 4 z 5

Kniha Třetí odboj - ČSR v letech 1948-1953 renomovaného historika Václava Vebera (autora knihy Osudové únorové dny, NLN 2008, na niž kniha navazuje) se zabývá méně známou kapitolou novodobých československých dějin. Popisuje aktivity protikomunistického odboje, který chápe jako aktivní činnost směřující k obnovení svobody a demokracie v naší zemi po únoru 1948. Obhajuje a dokládá jeho existenci a legitimitu, odmítá občasné tvrzení, že třetí odboj neexistoval a že vše řídila neviditelná ruka Státní bezpečnosti. Snaží se dovodit, že Češi i Slováci nebyli pouze pasivními oběťmi komunistického násilí, ale že se dokázali i bránit, často i se zbraní v ruce.

Kniha se věnuje vývoji a výrobě radiolokační techniky v Československu od druhé světové války až do jeho rozpadu a dále jsou zde popsány navazující aktivity podniků v České i Slovenské republice. Autoři stručně nastiňují vývoj této techniky ve světě, detailněji popisují vznik a vývoj podniku Tesla Pardubice a jeho výzkumného pracoviště ÚVR Opočínek. Celá kapitola je věnována stacionárním (převážně civilním) letištním radarům, které představovaly nejrozsáhlejší a komerčně nejúspěšnější kapitolu předlistopadové éry radiolokační historie v Československu. V dalších kapitolách autoři uvádějí mobilní (vojenské) radary a soupravy, které zpravidla předznamenávaly vývoj radiolokační techniky a použitých technologií. Dále je v knize popsán vývoj a produkce lodních, zejména říčních radarů, v další kapitole je věnována pozornost speciálním aktivním radiolokačním zařízením, jako meteolokátorům, dopplerovským senzorům nebo přistávacím zařízením, vyvíjeným v ÚVR. V závěru autoři uvádějí pasivní radiolokační zařízení včetně velkých průzkumných systémů TAMARA, které získaly velkou publicitu po r. 1990. Publikace s množstvím barevných dobových fotografií vznikla jako editovaný soubor příspěvků, vypracovaných řadou autorů, kteří se aktivně podíleli na utváření historie československé radarové techniky.

Jak vypadalo dětství v 19. století? Jak rodiče vychovávali své děti? Jaká byla role otce a matky při výchově? Jaké byly požadavky pedagogů na výchovu dětí v rodině? Kde získávaly děti své vzdělání? Co očekávala společnost od školy? Jaké vzdělání poskytovala chlapcům a jaké dívkám? Jak vypadala výuka slohu? Jakou roli hrálo ve výchově náboženství? Jaká byla úroveň vzdělanosti žen v řemeslnických rodinách? Jak byly vzdělávány měšťanské dívky z "lepších rodin"? Proč duchovním vadily negramotné ženy a proč pedagogové tolik volali po (přiměřeném) vzdělání žen? Tyto a mnohé další otázky si klade autorka této knihy. Odpovědi na ně hledala v dobové korespondenci, odborné literatuře i beletrii.

Jak vypadalo dětství v 19. století? Jak rodiče vychovávali své děti? Jaká byla role otce a matky při výchově? Jaké byly požadavky pedagogů na výchovu dětí v rodině? Kde získávaly děti své vzdělání? Co očekávala společnost od školy? Jaké vzdělání poskytovala chlapcům a jaké dívkám? Jak vypadala výuka slohu? Jakou roli hrálo ve výchově náboženství? Jaká byla úroveň vzdělanosti žen v řemeslnických rodinách? Jak byly vzdělávány měšťanské dívky z "lepších rodin"? Proč duchovním vadily negramotné ženy a proč pedagogové tolik volali po (přiměřeném) vzdělání žen? Tyto a mnohé další otázky si klade autorka této knihy. Odpovědi na ně hledala v dobové korespondenci, odborné literatuře i beletrii.

Fenomén propagandy průběžně reflektuje historie, sociologie, filozofie, lingvistika, psychologie, ekonomie, politologie nebo nověji tzv. postdisciplinární kulturální či mediální studia. Přítomná kolektivní monografie by k těmto reflexím chtěla přispět zejména svou mezioborovou perspektivou, jež má hned několik předností - především jde o časovou a metodologickou pestrost uchopení a analýzy konkrétních podob a důsledků propagandistických aktivit. Díky tomu je pak možná i konfrontace přímých propagandistických forem a poměrně různorodých forem zastřených (nepřímých), a v neposlední řadě tento přístup umožňuje též poukaz na podmíněnost dobovým kontextem či dalšími rysy persvazivního nátlaku. První ze čtyř oddílů této monografie představí jednotlivé dílčí pohledy na propagandu jako teoretický koncept reflektovaný ze zorného úhlu některých humanitních disciplín. Druhý a třetí oddíl nabídnou analýzy konkrétních historicky podmíněných projevů užití mocenských nástrojů persvaze, tematizovaných nacionálně, respektive totalitně. Poslední oddíl je pak zaměřen na masová média spoluvytvářející diskurz, v němž se specificky realizuje novodobé propagandistické působení především a pravděpodobně nejčastěji.)

Jaký byl každodenní život našich předků v 19. století? Jaký byl vztah obyvatelstva k instituci manželství? Jak se lidé připravovali na vstup do manželství a do jaké míry se nechali ovlivnit působením katolické církve? Jaká byla role pohlaví (gender) v procesu výchovy prosazované ze strany kněží? Bylo působení církve na ženy a na muže rozdílné? V čem? Nejen tyto otázky si klade autorka této publikace. Odpovědi na ně poskytly dosud málo využívané prameny - modlitební knihy, dobová náboženská periodika a odborná literatura pro kněze. Mezi nejzajímavější bezesporu patři zpovědní příručky, které pomohly poodhalit tajemství rozhovorů skrytých za mřížkou zpovědnice.

Jak zabránit vraždě dítěte? Jak se postarat o odložené či osiřelé dítě? Jsou vhodnější ústavy nebo pěstouni? To jsou otázky aktuální i v naši době. Museli je však řešit i naši předkové. Kniha se věnuje otázce ochrany děti a mládeže od osvícenských reforem Marie Terezie až do roku 1914. První část knihy je věnována podobám dětství. Jsou zde představeny způsoby výchovy od rodinné k institucionalizované. Dále autorka na základě pramenného výzkumu ukazuje, jaké jevy byly považovány za ohrožující pro dítě, jakým způsobem se tyto jevy během sledované doby proměňovaly a zda společnost či stát proti tomuto ohroženi zasahovaly preventivně či represivně.

Exemplum virtuose vivendi. Zamyšlení nad vzorem svatosti Kateřiny ze Sieny a nad jeho proměnami v běhu dějin. Reforma vídeňských feniků Maxmiliána I. na počátku 16. století a její vliv na měnový systém českých zemí. Snahy šlechty českého severovýchodu o zmírnění následků pobělohorských konfiskací. Násilí ve šlechtických manželstvích v období baroka: Causa Karla Adama z Mansfeldu. Kristus ukřižovaný na palmě, "locus tristis" a emblematika 17. Století. Dopisy Maxmiliána Hillebrandta hraběti Vratislavovi z Mitrovic z obsazené Prahy roku 1742. Slohová cvičení a výuka psaní korespondence na elementárních školách na přelomu 18. a 19. Století. Fenomén středoškolský profesor druhé poloviny 19. století v habsburské monarchii. Robert Christian Riedl (1838-1909). Zdeňka Havlíčková: Dcera národa fabulosa. Dětství v otroctví pohledem dobových ego-dokumentů. Vuk S. Karadžić: Srbi všetci a všade. Od juhoslovanstva k myšlienke "Veľkého Srbska". Československá vojenská mise v Kanadě: Činnost a výsledky. Projevy odporu proti nastupující kolektivizaci na Novobydžovsku.

Kniha poukazuje na nezbytnost vytvoření centrálního národního vědomostního zdroje spravovaného státní institucí, do kterého bude řízeným způsobem odborná veřejnost ukládat odborné vědomosti s cílem zefektivnit proces vzdělávání a garantovat každému jedinci snadný přístup k ověřeným, aktuálně platným odborným vědomostem po celý život. Kniha je rozdělena do tří částí. V první autor analyzuje současný stav technického a společenského prostředí v souvislosti s mechanismem tvorby a sdílení zdrojů odborných vědomostí v České republice. Okrajově hodnotí využitelnost osvojených vědomostí v reálném životě. Druhá část je kritickou analýzou nadčasového díla Via lucis, ve kterém Jan Amos Komenský již za svého života vyzýval k založení centrálního celoplanetárního vědomostního zdroje. Třetí část je studií možnosti realizovat založení centrálního národního vědomostního zdroje ČR v současné době.

Autorský kolektiv tuto knihu koncipoval jako soubor čtrnácti analytických případových studií z různých časových období, přičemž jednotícím principem zůstává povaha využívajících pramenů a jejich domácí provenience, vztahující se (s jednou výjimkou) k prostředí habsburské monarchie. Jednotlivé kapitoly jsou řazeny chronologicky a pokrývají období novověku, vymezeného pro tyto účely na spodní hranici tzv. patnáctiletou válkou s Turky na přelomu 16. a 17. století, na té horní pak první světovou válkou.

Kniha se zabývá rituálními performancemi na svátek ášúrá v Íránu, ktere se každoročně konaji v desátý den prvniho islamskeho lunarniho kalendaře. Ašúra je zde podrobena zkoumaníi z mnoha zorných uhlů , ať už z hlediska svých funkci pro společnost (náboženských, sociálních, psychologických, etno-nacionálnich, sociálněekonomických, kulturních, ideologických), tak z hlediska forem politických strategií spějícím ke svržení dosavadního řádu revolucemi, protesty či reformami.

Kniha usiluje o definici a vymezení oboru vizuální antropologie v rámci sociální a kulturní antropologie a zaměřuje se především na souvislosti filmu a audiovizuálních médií s vědní disciplínou. Vedle historie etnografického filmu a popisu historických užití audiovizuálních prostředků v antropologii se práce snaží vymezit základní metodologii této antropologické specializace a nastínit možnosti interdisciplinárního přístupu v propojování uměleckých způsobů zakoušení světa s dispozitivem vědeckým. Publikace přináší ucelený přehled dosavadních odborných publikací v oboru vizuální antropologie se zaměřením na film a audiovizi a podává přehled paradigmatických posunů v interdisciplinárních přesazích.

Kniha pojednává o fenoménu tradiční pamírské architektury, o pamírském domu. Střecha nad hlavou, a zároveň fundamentální opora tamní society značné symbolické hodnoty, vypovídá mnohé o materiální a duchovní kultuře, religiozitě a historii etnik žijících v drsném horském prostředí Autonomní oblasti Horský Badachšán, která je součástí republiky Tádžikistán. Text se zaobírá nejen symbolikou tradičního obydlí pamírských-badachšánských etnik (Šugnánců, Vachánců, Rynců, Pamírských Tádžiků aj.), ale práce prostřednictvím domu popisuje a analyzuje vztah Pamírců k vlastním tradicím, historii, náboženství a kultuře v nejširším slova smyslu. Dále studie reflektuje proces sovětské a postsovětské transformace a dopad historickopolitických událostí na společnost. Těžiště antropologické monografie představují z větší části výsledky z dvou střednědobých intenzivních terénních výzkumů, které autor absolvoval v letech 2006 a 2008, vedle nich též analýza literatury a pramenů. Pamírský dům (šug. čid, vach. chun, tádž. chona, ryn. chon)-tradiční obydlí tamních etnik-je téma aktuální hlavně tím, že v něm Pamírci již po mnoho generací doposud žijí. Prakticky všichni Pamírci zajímající se o kořeny vlastního etnika (respektive vlastních etnik), náboženství a kultury, jsou přesvědčeni o tom, že první domy byly stavěny takřka stejným způsobem jako dnes již před 2 500 lety a jsou spjaty se zoroastrijským náboženstvím, které v té době Pamírci vyznávali. Přibližně o půl druhého tisíciletí později byl zoroastrismus vystřídán jednou z odnoží (sekt) šícitského islámu-ismácílíjou. Nové náboženství však částečně absorbovalo a částečně nahradilo zoroastrijské prvky a symboly, což se značně projevilo právě na symbolice pamírského domu, který je doposud stále živým důkazem synkreze obou zmiňovaných duchovních směrů.

Kniha pojednává o fenoménu tradiční pamírské architektury, o pamírském domu. Střecha nad hlavou, a zároveň fundamentální opora tamní society značné symbolické hodnoty, vypovídá mnohé o materiální a duchovní kultuře, religiozitě a historii etnik žijících v drsném horském prostředí Autonomní oblasti Horský Badachšán, která je součástí republiky Tádžikistán. Text se zaobírá nejen symbolikou tradičního obydlí pamírských-badachšánských etnik (Šugnánců, Vachánců, Rynců, Pamírských Tádžiků aj.), ale práce prostřednictvím domu popisuje a analyzuje vztah Pamírců k vlastním tradicím, historii, náboženství a kultuře v nejširším slova smyslu. Dále studie reflektuje proces sovětské a postsovětské transformace a dopad historickopolitických událostí na společnost. Těžiště antropologické monografie představují z větší části výsledky z dvou střednědobých intenzivních terénních výzkumů, které autor absolvoval v letech 2006 a 2008, vedle nich též analýza literatury a pramenů. Pamírský dům (šug. čid, vach. chun, tádž. chona, ryn. chon)-tradiční obydlí tamních etnik-je téma aktuální hlavně tím, že v něm Pamírci již po mnoho generací doposud žijí. Prakticky všichni Pamírci zajímající se o kořeny vlastního etnika (respektive vlastních etnik), náboženství a kultury, jsou přesvědčeni o tom, že první domy byly stavěny takřka stejným způsobem jako dnes již před 2 500 lety a jsou spjaty se zoroastrijským náboženstvím, které v té době Pamírci vyznávali. Přibližně o půl druhého tisíciletí později byl zoroastrismus vystřídán jednou z odnoží (sekt) šícitského islámu-ismácílíjou. Nové náboženství však částečně absorbovalo a částečně nahradilo zoroastrijské prvky a symboly, což se značně projevilo právě na symbolice pamírského domu, který je doposud stále živým důkazem synkreze obou zmiňovaných duchovních směrů.

Publikace je prezentací oboru sociální antropologie vyučovaného na Katedře sociálních věd (KSV) Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. Autory studií v českém a anglickém jazyce, zaměřených na problematiku teorie antropologie, kultury, lingvistiky, etnicity, identity, migrace, sexuality, romistiky a ekologie, jsou členové a studenti KVSa zahraniční kolegové. Součástí knihy jsou i zprávy z terénních výzkumů pedagogů a studentů KSV, zprávy z mezinárodních etnologických a antropologických kongresů a seznam obhájených bakalářských a diplomových prací z let 2004-2007. Regionálně se témata týkají Alžírska, Francie, Chorvatska, Indonésie, Kanady, Keni, Kyrgyzstánu, Litvy, Moldávie, Polska, Rumunska, Sibiře, Slovenska, USA, etnickynapříklad Romů, Slovanů, Benuaqů, Irokézů a Němců.

Publikace je prezentací oboru sociální antropologie vyučovaného na Katedře sociálních věd (KSV) Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. Autory studií v českém a anglickém jazyce, zaměřených na problematiku teorie antropologie, kultury, lingvistiky, etnicity, identity, migrace, sexuality, romistiky a ekologie, jsou členové a studenti KVSa zahraniční kolegové. Součástí knihy jsou i zprávy z terénních výzkumů pedagogů a studentů KSV, zprávy z mezinárodních etnologických a antropologických kongresů a seznam obhájených bakalářských a diplomových prací z let 2004-2007. Regionálně se témata týkají Alžírska, Francie, Chorvatska, Indonésie, Kanady, Keni, Kyrgyzstánu, Litvy, Moldávie, Polska, Rumunska, Sibiře, Slovenska, USA, etnickynapříklad Romů, Slovanů, Benuaqů, Irokézů a Němců.