Univerzita Pardubice strana 3 z 5

Literárněvědná monografie A. K. K. Kudláče zkoumá vybraný segment současné české populární literatury, konkrétně tzv. populární fantastiku (science fiction, fantasy, horor) a komparativně též detektivní prózu, z hlediska teorie literárních žánrů. Analýza textů je funkčně doplněna vhledy do recepčních a komunikačních kontextů této literatury. Kudláčova kniha představuje minimálně svým tematickým záběrem zřejmě první takto komplexní odborné zhodnocení domácí populární literatury v českém akademickém prostředí.

Prof. PhDr. Milena Lenderová, CSc., patří mezi několik nejvýznamnějších českých historiků počátku 21. století. Je zakladatelkou a první děkankou (2001-2007) Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. Ve svém výzkumu se zaměřuje na dějiny česko-francouzských vztahů a na problematiku Gender History. Je autorkou řady vědeckých publikací, které se dočkaly široké čtenářské pozornosti i ocenění. Tato kniha vznikla u příležitosti životního jubilea Mileny Lenderové jako společné dílo některých jejích přátel a žáků. Jednotlivé tematicky zaměřené kapitoly jsou věnovány dílčím problémům historického výzkumu v kontextu genderové problematiky a česko - francouzských vztahů od 16. do druhé poloviny 20. století.

Josef Bartoloměj Procházka, bratr známého hudebního publicisty a skladatele Ludevíta Procházky, si začal psát deník jako šestnáctiletý počátkem školního roku 1881 a pokračoval v něm následující dva roky. Jeho zápisník je jedinečným pramenem pro poznání každodennosti studenta z měšťanského prostředí v 80. letech 19. století, v němž vedle školních i mimoškolních aktivit, rodinných a přátelských vztahů či událostí celospolečenského dosahu rezonují také otázky sociální diference, vlastních ambicí nebo vlasteneckého cítění. Druhá část edice představuje Procházkův deník z let 1888–1889, zachycující dojmy z cesty a počátku pobytu v Guatemale, kde až do své smrti působil jako šéf firemní pobočky a kde se po čase stal c. k. rakouským a říšskoněmeckým honorárním konzulem. Nabízí osobitý pohled Čecha konfrontovaného s cizí kulturou a zvyklostmi.

Alternativní léčba je obvykle interpretována jako nežádoucí stín provázející moderní vědecké lékařství. Publikace Vladana Hanulíka zprostředkovává vhled do historie vzniku a růstu popularity nekonvenčních léčebných praktik v první polovině 19. století. Originální interpretace ukotvuje dění v lázních Gräfenberg v kontextu etablující se medicíny a nabízí především napínavý a strhující příběh – příběh vody, léčení, Vincenze Priessnitze a jeho pacientů. Jakkoliv novátorský je přístup, kterým autor vymezil postavení nekonvenčních/alternativních léčebných praktik, především hydropatie, tak za originální lze považovat již samotné uchopení tématu. V duchu praktik každodenního života Michela de Certeau autor poukazuje na schopnost dějinných aktérů nabourávat dominantní strategie moci a jejich působení na možnost nezávislého jednání.

Odborná publikace Interní komunikace v teorii a praxi přináší čtenáři ucelený pohled na problematiku interní komunikace. Interní komunikace se v současné době emancipuje jako samostatná manažerská disciplína, která se stává stále významnější součástí dnešního managementu v jakékoliv organizaci. Kniha je zajímavým příspěvkem k poznávání a diskusím této problematiky. V první části přináší přehled stávajících přístupů k interní komunikaci, vymezuje její formu i obsah, které vyúsťují do návrhu modelu systémového nastavení ve firmě. A v druhé části tento model verifikuje konfrontací s praxí. Kromě akademiků a vysokoškolských studentů může být kniha také prospěšná manažerům snažícím se o zvyšování kvalifikace a kompetencí. Kniha by měla patřit do seznamu doporučené literatury v předmětech zaměřených na organizační kulturu, sociální komunikaci a rozvoj manažerských dovedností. Kniha však také může obohatit běžnou manažerskou praxi.

Publikace představuje výbor nejdůležitějších odborných textů význačného českého historika profesora Eduarda Maura, které jsou vydávány u příležitosti jeho významného životního jubilea. Ze značného tematického a časového rozpětí badatelského zájmu autora bylo vyzdviženo pět tematických okruhů, které dobře charakterizují jeho celoživotní dílo. Součástí práce je také rozsáhlá bibliografie dokládající a podrobně přibližující více než půlstoletí trvávající vědecký záběr jubilanta, jenž se nesmazatelně zapsal do české i zahraniční historiografie.

Narození, láska a umírání vymezují život člověka odpradávna a rituály spjaté s těmito mezníky patřily vždy k nejdůležitějším okamžikům života, jejichž prostřednictvím lidé navazovali na kontinuitu svých předků, formovali svou vlastní identitu, rodovou i společenskou paměť, jejich sdílením upevňovali své místo v komunitě, která je obklopovala. Způsob, jakým prožíváme tyto okamžiky dnes, výrazně poznamenala podoba církevních rituálu v minulosti, ale také změny, které tyto tzv. přechodové rituály prodělaly v 19. a 20. století pod tlakem modernizace a sekularizace společnosti. Předložená kniha se pokouší přiblížit podobu čtyř klíčových katolických rituálů - křtu, biřmování, sňatku, umírání - a nastínit jejich proměnu způsobenou modernizací společnosti v 19. století. Zmapování této problematiky si klade za cíl nalézt odpověď nejen na to, proč dnes prožíváme tyto rituály jinak, než tomu bylo dříve, ale především na to, jak je prožívali naši předkové a co z jejich původní podoby zůstalo součástí dnešních životních rituálů.

Finanční stráž byla od svého vzniku součástí finanční správy a v Čechách sloužil v tomto sboru nejvyšší počet mužů ze všech zemí celé habsburské monarchie. V knize jsou popsány jak základní správní struktury sboru, tak mechanismy jeho fungování od vzniku až do rozpadu monarchie. Pozornost je věnována konkrétním oblastem působnosti, pravomocím a služebním postupům uvnitř finanční stráže, právě tak jako protivníkům - pachatelům nejrůznějších důchodkových deliktů. Opomenuto není ani socioprofesní ukotvení mužů od sboru, jejich rodiny a společenský kontext života, včetně odrazu v kolektivní paměti či literárním ztvárnění.

Publikace se soustřeďuje na strukturální problémy historiografie právě uplynulého čtvrtstoletí. První oddíl je věnován budování organizačních základů oboru po roce 1989 se zaměřením na změněné prostředí univerzit, nově otevřených mezinárodním vztahům, akademických pracovišť na půdorysu Historického ústavu a Českého historického ústavu v Římě, vědeckých periodik na příkladu Českého časopisu historického, či profesní organizace Sdružení historiků ČR; ilustruje proměny komunikace v historických vědách prostřednictvím encyklopedií, biografických lexikonů a bibliografií. Druhý oddíl zachycuje diskuse o povaze historického výzkumu, které na přelomu 20. a 21. století určovaly jeho směřování. Ve třetím oddílu obrací pozornost k postavení české historiografie ve světě a k jejímu vzestupu, jak se projevil na mezinárodních kongresech historických věd v letech 1990-2015. Aktuální tematice hodnocení širšího souboru humanitních věd je věnován čtvrtý oddíl. Závěrečný pátý oddíl předkládá pohledy na proměny Evropy na počátku třetího tisíciletí a klade otázku, zda historici mohou k současnému tápání světa povědět něco podstatného.

Odborná kniha se tematicky věnuje souhrnně aktuálnímu stavu rané péče v České republice v referenčním poli speciální pedagogiky a sociálních služeb. Hlavní motivací a podnětem pro zpracování odborné knihy byl současný stav, kdy moderní speciální pedagogika rozšířila v rámci změn svého paradigmatu působení vzhledem k cílovým skupinám - tedy rozšířila jej o problematiku rodiny s dítětem raného věku s limitovaným psychosomatickým vývojem. Vzhledem k tomu, že se autorka zaměřuje v rámci své vědecké práce na spolupráci se slovenskými, polskými, ruskými a arménskými specialisty na dané téma, je zpracování odborné knihy více směrováno na komparaci se systémy těchto zemí včetně použitých teoretických zdrojů. V textu jsou také publikována data z realizovaných kvalitativních i kvantitativních výzkumných šetření a výstupy, dilemata a doporučení pro praxi. Cílem odborné knihy je nejen odůvodnit aktuálnost a opodstatněnost rané péče v rozsáhlém referenčním poli speciální pedagogiky a sociálních služeb, ale také její praktický dopad v rámci společenskopolitické, sociální a edukační reality.

V odborné literatuře, zabývající se historickými konstrukcemi jako "abecedou" poznávání historických staveb (tedy klíčové součásti hmotné kultury a památkového fondu) chybělo dosud stručné a přehledné shrnutí základních informací; tuto mezeru se snaží publikace vyplnit. Uspořádána je v obvyklém pořadí počínaje základními konstrukcemi (stěnové svislé - zdivo, dřevěné stěny, hlína a lepenice, vodorovné - stropy, klenby) přes schodiště, krovy a vytápění až k doplňkům staveb (dveře, okna, podlahy a dlažby, zábradlí a mříže) a úpravě jejich povrchů. Základním hlediskem textu je vývoj popisovaného jevu v časovém postupu, a to pokud možno včetně podmíněnosti dalšími vazbami ("postup" konstrukcí od vyššího sociálního prostředí až k přežívání jednodušších archaických forem na venkově - lidová architektura). Obrazový doprovod tvoří výběr téměř 350 barevných fotografií.

V publikaci se zabýváme životem a dílem Josepha Conrada, anglického prozaika polského původu Na rozdíl od jiných monografií spatřujeme v jeho emigraci, kdy si za umělecký jazyk zvolil angličtinu, podnětný příklad překročení bariér národního myšlení, přehodnocení polské romantické tradice a začlenění se do cizí literární kultury. Věnujeme se conradovské tradici, kterou rozvíjeli ve svých dílech Virginie Woolfová, William Faulkner, Marie Dabrowská, Zofie Nalkowská, Jerzy Andrzejewski, Jan Józef Szczepanski, Gustaw Herling-Grudzinski, Tadeusz Konwicki, Josef Škvorecký a Lubomír Martínek. Zaměřujeme se na překlady, nakladatelskou propagaci, literární kritiku a školní čtenářskou výchovu. Celkové vzato esejistická monografie slouží osvětlení smyslu čtenářské sebereflexe, která muže být conradovsky kreativní.

Složité společenské a sociální problémy si žádají komplexní řešení, na kterém se musejí podílet týmy napříč obory včetně společenskovědních. To si uvědomují i specialisté na problematiku resocializace a resocializační pedagogiky. Jsou si vědomi její teoreticko-praktické důležitosti ve vztahu k budoucímu sociálnímu vývoji v evropském i českém prostředí. Kvalifikované analýzy a vědecké výstupy jim pomáhají se na tento sociální vývoj lépe připravit. Odborná kniha (Re)socializace v rané péči reflektuje na tento trend. Je teoreticko-praktickou analýzou vysoce aktuálního společenského tématu. Péče o ohrožené dítě v raném věku a podpora a pomoc včetně služeb jeho rodině je diskutovaným tématem na světové, evropské i státní úrovni, tématem mezirezortním, interdisciplinárním. Na dané téma již byla realizována řada významných evropských, ale i českých výzkumných projektů s vědecko-praktickými výstupy. Cílem knihy je poskytnout tematicky ucelené specifické odborné informace nejen zainteresovaným odborníkům, ale také těm, kteří mají zájem o hlubší vhled do problematiky. Odborná kniha svým tématem podporuje myšlenku inkluzivního prostředí ve vztahu k ohroženému dítěti a jeho rodině. Potřebné komplexní odborné služby personálně zajištěné kvalifikovaným týmem odborníků jsou významným prostředkem pro soudržnost společnosti, která si je vědoma práv dětí a jejich rodin.

Při výchově a vzdělávání dětí v náhradní rodinné péči se pěstouni a osvojitelé setkávají s mnoha situacemi, které běžní rodiče nezažívají. Autorka se proto zabývá vybranými pedagogickými aspekty náhradní rodinné péče, které se dnes ukazují jako zásadní a které mohou významně ovlivnit její průběh. Ty se pak snaží blíže analyzovat. Jedná se o postavení a význam rodiny ve společnosti, motivaci k přijetí dítěte, chápání náhradního rodičovství, vzdělávání náhradních rodičů, průběh socializace dítěte v rodině i ve škole, rozvoj podpůrných pedagogických aktivity pro rodinu a nakonec vzdělávání dítěte. Podstatná část textu je věnována výsledkům kvalitativního výzkumu zaměřeného na proces vzdělávání dětí. Položena je základní otázka: Jak probíhá vzdělávání dítěte v náhradní rodinné péči z pohledu náhradních rodičů a co ho ovlivňuje? Výzkum je zpracován jako mnohopřípadová studie. Ukazuje, že náhradní rodiny tvoří svůj vlastní záměrný způsob dosahování výchovně-vzdělávacích cílů, který je pojmenován jako rodinné kurikulum.

Monografie Sedm statečných a spol. se zaměřuje na analýzu fenoménu prózy psané ženami v polistopadové české literární kultuře a v tomto směru otevírá řadu otázek, jejichž obsah představuje pro domácí literární vědu relativně novou výzvu. Žádný z členů autorského kolektivu v kontextu své kapitoly rozhodně nestřílí jen tak od boku, ostatně samotná kategorie tzv. ženského psaní je v knize postupně podrobována systematické kritické reflexi, ať už se jedná o souvislosti současné literatury psané ženami s tematizací postpaměti, feministických a genderových aspektů tvorby, slovanských meziliterárních vztahů, středoevropské intertextuality, žánrové problematiky populární literatury nebo třeba tvůrčího psaní. V záměrně širokém metodologickém rámci knihy se uvedené téma prezentuje jako interaktivní průsečík mnoha dílčích subsystémů soudobé české literární kultury, jejíž vnitřně diferencovaná hodnotová struktura statečně překračuje všechny zbytkové i stávající ideologické předsudky a estetické limity.

Monograie je věnována evropské gastronomii od středověku do 20. století, geograficky je zaměřena na střední Evropu. Vychází z předpokladu, že jídlo uspokojuje jednu ze základních životních potřeb a způsob tohoto uspokojení se proměňuje jak ve vztahu k době, zeměpisné poloze a vývojovému stupni lidské společnosti, tak v závislosti na příslušnosti k té které sociální, případně profesní vrstvě. První svazek se skládá ze čtrnácti chronologicky řazených kapitol, které - většinou metodou sondy - přibližují nejrůznější aspekty dějin stravování v Evropě v širokém chronologickém i teritoriálním záběru. "Ambiciózní projekt ukotvený v prostoru Evropy má široké rozpětí - sledovaný časový úsek zasahuje středověk až po osmdesátá léta 20. století. Prostřednictvím stravy je zde definován životní styl společnosti včetně stravování armády či civilního obyvatelstva v období válek. Předností záměru je, že se nesoustředí jen na dílčí časové či sociální téma, jak to dle svého zaměření až dosud činí jednotlivé historické disciplíny, ale pokouší se prezentovat komplexní obraz. Tato komplexnost i širší časový a geografický záběr jsou předností a přínosem předkládané kolektivní monografie." PhDr. Hana Dvořáková (Etnografický ústav Moravského zemského muzea).