Univerzita Pardubice

Kniha ukazuje přednostní zájem Petra Posledního o tři vzájemně propojené oblasti literární komunikace. První oddíl s názvem Vrstvy času zachycuje stylistické a významové souvislosti mezi zobrazeným časem a časem zobrazování fiktivních světů; následně druhý oddíl pod titulem Navržený prostor přináší texty pojednávající hlavně o českém a polském literárním životě a rozdílných možnostech vydávání a interpretace děl v závislosti na kulturní politice sousedních zemí; nakonec třetí oddíl pojmenovaný Smysl četby nabízí představu o tvůrčí povaze recepce literatury a přeměně spisovatelem vytvořeného artefaktu ve významotvorně otevřený estetický objekt, která se opírá o dobové normy, ale také o reinterpretace tradic. Díky chronologickému řazení statí v každém oddílu je patrný vývoj autorovy literárněvědné metodologie. Zatímco do poloviny osmdesátých let se Poslední v duchu strukturalismu věnoval vnitřní stavbě jednotlivých děl nebo žánrů, od druhé poloviny let osmdesátých přechází k otázkám literární komunikace a česko-polských literárních vztahů. Svůj vývoj dovršuje po roce 2000, kdy rozpracovává koncept literární kultury, v jehož rámci se věnuje komparatistice a hermeneutickému pojetí českých a polských paradigmat kulturního dění.

Historici ve víru raného novověku jsou třetím rozsáhlým souborem studií a článků Jaroslava Pánka. Předchozí Historici mezi domovem a světem (2013) a Historici mezi vědou a vědní politikou (2016) pojednávají jednak o pozoruhodných osobnostech české a zahraniční bohemikální historiografie, jednak o strukturálních problémech a proměnách české historiografie od roku 1990 do současnosti. Kniha Historici ve víru raného novověku pak představuje výběr studií k dějinám 16.-18. století, které Jaroslav Pánek napsal v letech 1980-2020. Skládá se ze sedmi tematických oddílů: Historiografický obraz českých zemí; Kosmografický obraz světa; Stavovský stát a společnost; Šlechta a církev; Města a venkov; Náboženství a politika; Cestování, komunikace a kultura. Analytické a syntetizující studie jsou věnovány podstatným stránkám a problémům českých a středoevropských dějin raného novověku a posunům v jejich historiografické interpretaci.

Kniha je novým původním příspěvkem české historiografie k interpretaci evropských dějin 16. století. Autor znovu otvírá zdánlivě jednoduché téma, kterým je tzv. Šmalkaldská válka (1546-1547). Na základě nového výzkumu přináší vlastní interpretaci, zohledňující kontext italský a český, který v německé historiografii není doceněn. Německo tehdy doplatilo na existenci personální unie španělsko-říšské, které vládl Karel V. Španělské impérium, rozkládající se na Pyrenejském i Apeninském poloostrově a rychle rozšiřující své zdroje v Latinské Americe, bylo tehdy hlavní evropskou velmocí. S cílem zničit ĺuteránskou opozici, politicky organizovanou v tzv. Šmalkaldském spolku, vtrhla na německé území španělsko-habsburská vojska z Neapolska a Milánska, podporovaná italskými knížaty. Poprvé v dějinách také překročila Alpy velká armáda papežská, kterou po vyhlášení křížové výpravy proti luteránským heretikům vyslal do Německa papež Pavel III. Na bojišti nakonec rozhodly jednotky španělské, italské a nizozemské ve prospěch Habsburků v bitvě u Mühlberka 24. dubna 1547. V severním Německu však válka pokračovala a přerostla v další velký konflikt, který Karel V. prohrál, byl nucen vzdát se císařského trůnu a Německo opustit (1555). Římsko-německá říše tak nemohla být ani reformována jako absolutistický stát podle španělského vzoru, ani přetvořena v moderní stát spolkového typu, který formoval Šmalkaldský spolek. Zůstala na další staletí jen volně spojeným nadstátním útvarem, rozdrobeným politicky, ekonomicky i konfesijně. Fragmentovaná říše neměla k dispozici základní nástroje pro koloniální expanzi, jejímž prostřednictvím začaly v průběhu 16. a 17. století posilovat své mocenské pozice Španělsko, Portugalsko, Anglie, Francie i Nizozemí.

Monografie představuje multioborový přístup k teoriím a metodám sociální práce. Na základě bohaté praxe a širokého teoretického rámce - filozofie, pedagogika, psychoterapie, sociální práce, tak vznikla publikace bohatá na tradiční, ale i opomíjená témata a otvírající dveře k širšímu diskurzu. V textu se tak snoubí sociální práce, pedagogické a psychoterapeutické modely a přístupy v praxi sociálního pracovníka, včetně využití moderních technologií především v E-social work. Čtenář je průběžně seznámen s principy a historií sociální práce, včetně jejího ovlivňování sociální politikou, osobností sociálního pracovníka, stávajícími i novými paradigmaty v sociální práci. Další velká část publikace je věnovaná teoriím sociální práce, které jsou obohaceny východisky a případně i historickým kontextem s přesahem do současnosti. Závěrečná část knihy je spíše praktická. Je zaměřena na práci s jednotlivcem, rodinou, skupinou a komunitou. Samozřejmě se zabýváme i supervizí a nestandardní evaluací v sociální práci.

Jakým způsobem se odrážela komunistická totalita v science fiction osmdesátých let? Jak viděli sami sebe básníci za první republiky? A jak vypadal typický vypravěč v legionářských románech? O tomto i o dalších podobných tématech píší na stránkách knihy Cestami Mnémosyné doktorandi Fakulty filozofické Univerzity Pardubice pod vedením historika Antonína K. K. Kudláče. Hledání osobní i kolektivní identity skrze paměť patří dnes k plodným námětům, kterým se věnují historikové kultury, a právě tímto směrem míří také bádání autorů knihy.

Bojkot nacistického Německa ze strany světové židovské komunity byl pokusem o zejména hospodářské oslabení, jež by nakonec vedlo k pádu Hitlerova režimu. Autoři monografie na základě zevrubného výzkumu v odborné literatuře, dobovém tisku a v archivech německých, britských, amerických, českých, polských a rakouských ukazují, že bojkot se více či méně projevil ve většině zemí, kde se v minulosti Židé usídlili, a zasáhl i oblast kultury a sportu. Zejména v počátcích vzbudil velkou pozornost a také obavy na straně nacistů, kteří zavedli řadu protiopatření. Bojkot nakonec nedosáhl z různých důvodů svého cíle, ale ve své době poměrně výrazně postihl německý zahraniční obchod a přitáhl větší pozornost k tomu, co se v nacistickém Německu skutečně dělo.

Poeticky nazvaná kolektivní monografie Pozdrav milý od Polabí k jihu pílí! je souhrnným výstupem více než pětileté spolupráce Filologické fakulty Bělehradské univerzity a Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. Během společných setkání, přednášek a workshopů měli badatelé různého oborového zaměření z obou pracovišť možnost promýšlet aktuální otázky recepce české a slovenské literatury v jinoslovanském prostředí, připomínat různá témata vzájemných kontaktů v rozpětí mezi filologií a historiografií a v neposlední řadě s vědomím zřejmých transkulturních přesahů reflektovat komplexní historický vývoj v širších souvislostech středovýchodní Evropy. Mnohé příspěvky se proto v naznačených pohledech a metodologických paradigmatech imanentně dotýkají otázky místa a smyslu slovanských studií literárněvědného, kulturologického i historiografického profilu v soudobém světě. Východiskem z jejich problematické situace může být důsledně rozvíjená interdisciplinarita a otevřenost tematické pestrosti, se kterými lze překonat limitující interpretace národních kultur a jejich hranic.

Netradičně pojatý životopis fyzikálního chemika a současného rektora Univerzity Pardubice Jiřího Málka.

Drama listopadových a prosincových dnů roku 1989 známe spíše z pohledu událostí, které se odehrávaly v Praze. Univerzita Pardubice ale vydala po 30 letech stávkové deníky pardubických vysokoškolských studentů, které události sametové revoluce přibližují z pohledu regionálního. Ojedinělý dokument zachycuje v každodenních záznamech hlavních aktérů dění studentů, události na tehdejší Vysoké škole chemicko-technologické. Její studenti se museli postavit proti vedení školy a prosadit vstup do studentské stávky, která odstartovala další události Listopadu 89. Studenti popsali průběh prvních demonstrací v Pardubicích i konfrontaci s děním v Praze a dalších městech. Doplnili je vlastními fotografiemi, články ze studentských novin, karikaturami i vtipy, které během stávky šířili. Jejich originální pohled plně dokresluje atmosféru tehdejších dnů.

Jaké procesy generují náš barevný vjem? Jak lze exaktně definovat a měřit barvu? Na tyto a mnoho dalších otázek odpovídá tato kniha. V první části nazvané Barevné vidění jsou uvedeny procesy tvořící barevný vjem. Mimo standardní kapitoly zabývající se fotometrií a světlem je pozornost věnována teoriím barevného vidění, vzniku a šíření neuronových signálů do mozku. Ve druhé části knihy s označením Kolorimetrie jsou uvedeny základní matematické vztahy, pomocí nichž lze definovat a vytvořit barvové prostory dle norem CIE. Publikaci završuje kapitola o kolorimetrických přístrojích a metodách měření. Tato kniha vznikla na základě mnoholetých zkušeností autora získaných při řešení úloh kolorimetrie a výuce těchto předmětů na vysoké škole. Je výjimečná tím, že její obsah je konceptuálně ukotven ve více vědních disciplínách. Vyznačuje se vysokou metodologickou úrovní a náročností zpracování. Osloví nejen odbornou veřejnost, ale i čtenáře zabývající se tvorbou a reprodukcí barevného obrazu.

Podvod je delikt, jehož definice existovala ve všech moderních právních systémech a zůstává určený až do dnešní doby. Kromě toho jde o jednání, které je vnímáno a také diskutováno v širokém obecně společenském, ne jenom striktně právním vymezení. Každá doba však podvodné jednání zpracovává svým způsobem, brání se mu prostředky sobě vlastními, vymezuje se proti němu podle aktuálních zvyklostí, případně jeho určitou variantu toleruje, resp. dokonce v jistém smyslu akceptuje, v krajní poloze výjimečně i oceňuje. Nad tím vším se zamýšleli autoři kolektivní monografie zachycující problematiku v časovém rozpětí od 16. až po 20. století především na území českých zemí, ovšem v širokých souvislostech nejenom geografických.

Uplynulo sto let od konce 1. světové války a založení Československé republiky, jejíž existence trvala pouhých dvacet let. Ve městech a především po venkovské krajině východních Čech je na ni rozptýlena řada památek z oblasti hmotné kultury, které stojí za ochranu a péči, zachování do budoucích let a turistické objevování. Formou bedekru knížka přináší úvod do tematiky památníků a pomníků padlých vojáků z 1. světové války na území východních Čech. Představuje reprezentativní vzorek pomníků, které byly zpracovány s výraznější uměleckou invencí a snaží se nejen o výklad jejich ikonografie z hlediska národní a armádní symboliky, ale také upozorňuje na literární reflexi válečných střetů v deníkové, memoárové a krásné literatuře se zaměřením na tzv. legionářskou literaturu, vytvářenou veterány a dalšími přímými účastníky bojů, především z ruské válečné fronty. Vedle památníků představuje publikace také významné architektonické památky, vzniklé v regionu v období mezi oběma světovými válkami a prezentující vysokou úroveň stavební kultury veřejných staveb té doby. Vydejte se s námi na krátkou pouť východočeským regionem do časem velmi vzdáleného a přece stále aktuálního Československa.

První v češtině psanou biografii o životních osudech nelegitimního syna objevitele Ameriky Kryštofa Kolumba (1451-1506), Hernanda Colóna (1488-1539). Netradiční přístup autora spočívá v mapování životních osudů jedné z nejvýraznějších postav kulturních dějin Španělska první poloviny 16. století, vášnivého bibliofila a (v tom nejlepším slova smyslu) knihovníka, jenž shromáždil na svoji dobu největší humanistickou knihovnu v Evropě. Neotřelost autorova pohledu spočívá v tom, že vykresluje Colóna a jeho aktivity (a mnohdy nelehké životní osudy) nejen na základě svědectví, dobových pramenů, výpovědí jeho přátel a spolupracovníků, ale rovněž, a to především, na bázi rozboru knih jeho nevšední sbírky. Nechybí ani pokus o psychohistorický pohled na protagonistu knihy. Hlavní text knihy je doplněn výkladovými rejstříky, jež rozšiřují znalosti o osobách, reáliích a geografii (a tvoří tak vlastně jakousi knihu v knize) a také přílohami, jež zahrnují znění některých důležitých pramenů.

Respekt k odlišnosti se stal jedním ze základních požadavků současného vzdělávání. Jakým způsobem však evropská kultura popisuje "jinakost" neevropských kultur a jakou roli v těchto popisech sehrává náboženství? Tato otázka je hlavním předmětem předkládané knihy, která hledá odpovědi v analýze středoškolských učebnic. Ta sleduje, jakým způsobem autoři uchopují fenomén náboženství, jakou roli mu v historickém vývoji přisuzují a jakou roli náboženství hraje v interpretaci současných událostí vybraných kultur. Publikace rovněž nabízí stručnou reflexi diskusí problematiky vztahu náboženství a vzdělávání v evropském, potažmo v českém kontextu.

Rozsáhlé osmisetstránkové dílo tvoří čtyři hlavní oddíly: "Těžiště prvního z nich tvoří studie, které jsem věnoval regionu svého badatelského mládí - malebnému kraji kolem Blaníku; tam jsem našel a postupně prostudoval dílo několika osobností spjatých s Podblanickem a uvědomil jsem si, že v malém koutku středních Čech lze sledovat vývoj od zakladatelů historického místopisu přes klasiky české a dokonce i moravské historické vlastivědy až po ústřední osobnost českého kulturního dějepisu a mikrohistorie Josefa Petráně, a poté i po recepci jeho podnětů v současném regionálně historickém bádání. Druhý oddíl, věnovaný českým historikům, se skládá ze dvou částí, jejichž názvy jsem volil ve shodě s titulem knihy svého dávného učitele Ivana Hlaváčka. Většině "předchůdců" jsem se původně věnoval v souvislosti se studiem jejich pojetí raně novověkých dějin, zatímco u "současníků" mi šlo o alespoň částečné vystižení vědecké a lidské osobitosti v rámci historické obce, v níž jsem se sám pohyboval. Třetí oddíl, členěný geograficky, přináší převážně stručné charakteristiky vybraných zahraničních historiků bohemikálního zaměření, které jsem měl možnost v minulých desetiletích blíže poznat; zde mohu jen vyslovit politování, že jsem dosud nestihl napsat medailóny mnoha dalších představitelů zahraniční bohemistiky, s nimiž jsem se seznámil a kteří by si byli zasloužili stejnou pozornost. Tuto mezeru částečně zaplňuje čtvrtý oddíl - rozhovory se zahraničními historiky o jejich postoji k českým dějinám."

Monografie Současní Irokézové: severoameričtí indiáni a utváření jejich identit se zabývá problematikou identifikace skupin lidí, kteří se označují za Irokéze nebo jsou označováni za Irokéze. Irokézové jsou původní obyvatelé Severní Ameriky žijící převážně v severovýchodní části USA (zejména Stát New York) a v přiléhajících částech Kanady (Ontario, Quebec). Práce se zaměřuje především na proces utváření identity či identit v kontextu politiky USA (a jednotlivých amerických států) a Kanady (a jednotlivých kanadských provincií), které stanovují právní rámec pro vymezení příslušníků skupiny, pravidla pro přechod státních hranic a jurisdikci v rezervacích. Dále se zabývá sebeidentifikací Irokézů na základě příbuzenství, místa bydliště, uznávání, či odmítání vlastních politických reprezentantů a s tím souvisejících frakcí komunit, náboženství, původních jazyků, symboliky, ústní tradice a specifických záležitostí, jimiž je například hra lakros. Speciální důraz je věnován internátním školám, které byly součástí asimilační politiky USA i Kanady a měly na podobu identity původních obyvatel ohromný vliv. Irokézové a jejich postavení a působení v mezinárodním prostoru je také pojato v širší rovině formování identity a kategorizace tvz. domorodých či původních obyvatel, ovlivňované soudobými ideologiemi spjatými s mezinárodním společenstvím. Součástí práce je přehled lokalit, v nichž současní Irokézové žijí, s jejich specifickými charakteristikami.