Vyšehrad strana 21 z 113

Práce poskytuje příležitost hlouběji se seznámit s Tibetem od jeho přírodního utváření, až po původ a vývoj tibetských kmenů a dobu jejích prvních králů. Vychází přitom z tibetských dokumentů z osmého a devátého století a dalších zdrojů. Kniha představuje jak úvodní studijní pramen pro ty, kteří se hlouběji zajímají o studium tibetské kultury a civilizace, tak poutavé čtení pro ty, kterým Tibet učaroval.

Jak probíhal příchod Slovanů do českých zemí a jaké byly jejich vztahy k domorodému obyvatelstvu? Kdo jsou „Bohemi“ západních pramenů? Jak došlo k utvoření přemyslovské dynastické pověsti? Proč nikdo nikdy nezpochybnil přemyslovský primát? Vyvážely se čes

100 zábavných moudrých příběhů s hlubokou, ale i humornou pointou. Příběhy ze života pro život. Když nahlédnete za oponu a nebudete považovat věci často až příliš samozřejmé za bernou minci, vynoří se v šedi každodennosti oázy oázy pro duši, kde je vždy možné najít útěchu a které přinášejí do života záblesk světla.

Český básník, spisovatel, novinář a překladatel Jaroslav Seifert se narodil 23. září 1901 v dělnické rodině v Praze na Žižkově, zemřel 10. ledna 1986 v Praze. Studoval na několika pražských gymnázií, studia ovšem pro mnoho neomluvených hodin nedokončil. První básnická sbírka mu vyšla v roce 1921, kdy rovněž vstoupil do Komunistické strany. Ve dvacátých letech byl považován za hlavního představitele československé umělecké avantgardy. V březnu 1929 jej s dalšími šesti předními komunistickými spisovateli z Komunistické strany kvůli podpisu manifestu proti bolševizaci v novém vedení strany vyloučili. V roce 1949 zanechal žurnalismu a začal se věnovat výhradně literatuře. V letech 1936, 1955 a 1968 obdržel za svou poezii významné státní ceny, v roce 1967 byl pojmenován národním umělcem. V letech 1968 až 1970 byl oficiálním předsedou Československého svazu spisovatelů a v důsledku toho byl v době tzv. normalizace nucen stáhnout se do ústraní. V tomto období se stále více orientoval na český disent a jeho díla pravidelně vycházela v samizdatu. Nejvyššího ocenění jeho díla se mu dostalo v roce 1984, kdy obdržel Nobelovu cenu za literaturu. (ulkázka knihy)

V dalším příběhu anglického autora Petera Tremaynea se čtenáři znovu setkají s hlavní postavou těchto vyprávění, sestrou Fidelmou. Bývalá příslušnice klíštera sv. Brigid v Kildare, řeholnice Fidelma, je žena výjimečná i ve svobodomyslném Irsku sedméh o století. Dosáhla vysokého vzdělání a stala se dálaigh, advokátkou soudního dvora. Opravňuje ji to k vyšetřování zločinů, může vystupovat jako žalobkyně i jako obhájkyně a někdy i vynášet rozsudky. Příběh Dým ve větru se odehrává v době, kdy Fidelma se saským bratrem Eadulfem, který ji věrně na cestě dobrodružství provází, putuje do Canterbury, města vévodícího anglosaským královstvím. Bouře je přinutila přistát na pobřeží království Dyfed a dl ouho nepotrvá a ocitnou uprostřed událostí, jež vyvolala vražda mladé dívky. Po nejrůznějších svízelích nakonec Fidelma s Eadulfovou pomocí pravého viníka odhalí.

Mezinárodní zločin a globalizovaná ekonomika Průkopnická studie významného jihoamerického ekonoma a politika odhaluje praktiky pašeráků, ilegálních obchodníků a padělatelů všeho druhu, jež byly umožněny novým prostorem celosvětové ekonomiky. Autor si získal uznání nejen svými odbornými články, ale též jako editor významného časopisu Foreign Policy (Zahraniční politika). Své teoretické znalosti zúročil na postu ministra průmyslu a obchodu ve Venezuele a jako výkonný ředitel Světové banky. Ve své nové knize nepodává jen truchlivý obraz šedé ekonomiky a čile fungujícího nezákonného obchodu se zbraněmi, drogami, lidmi a všemožným zbožím napříč hranicemi, ale snaží se především ukázat kořeny toho, proč je takové podnikání možné a co proti těmto praktikám mohou konkrétně vykonat vlády jednotlivých zemí.

Dva význační znalci biblické tematiky, archeolog Finkelstein a historik Silberman, představují v této knize výsledky svého současného bádání o starověkém Izraeli. Oba autoři patří k předním odborníkům svých disciplín, vedli řadu terénních výzkumů, inovovali archeologickou metodologii a o výsledcích své práce publikovali četné studie i knihy určené širší veřejnosti. Jejich dílo doznalo v mnoha zemích nesporných úspěchů. V této knize se zabývají otázkami základního charakteru: Co víme o době izraelských patriarchů Abraháma, Izáka a Jákoba? Kdy vznikl monoteismus? Kdy a kde se objevily první Izraelité? Jak se izraelský lid poprvé dostal do země zaslíbené? Kdy a proč se stal Jeruzalém hlavním městem starověkého Izraele? Na tyto a další otázky zde dostáváme nové a často překvapivé odpovědi. Tak si oba autoři vytvářejí základ pro svůj fascinující výklad, jak a proč se biblická vyprávění výrazně liší od místních archeologických nálezů. Postupně dospívají k nové verzi dějin starověkého Izraele a vytvářejí tak předpoklad pro objasnění otázek kdy, kde a proč byla Bible sepsána a v čem stále tkví její všeobecný význam duchovní i kulturní.

Básnická skladba významného libanonského spisovatele a malíře, která byla dokončena v r. 1929. „Bohové země“ (The Earth Gods, 1930) je posledním dílem, které vyšlo za autorova života. Džibrán, autor nesmrtelného „Proroka“, v něm působivým způsobem zpracov

Židovské náboženství a otázka nesmrtelnosti v Bibli, středověké židovské mystice a v současné reflexi. Neil Gillman, profesor židovské filosofie na univerzitě v New Yorku, je jedním z předních náboženských myslitelů současné Ameriky. V knize původně nazvané „Smrt smrti“ se nejprve zabývá otázkou, zda lze i ve starších vrstvách hebrejské Bible nalézt představu jakéhosi trvání života po smrti a kdy, kde a proč se ve starých textech tato myšlenka vynořuje v plné síle. Autor se věnuje postupnému formování této ideje, přičemž klade důraz i na koncepce středověké a raně novověké židovské mystiky, a končí debatou o současném pojímání otázky vzkříšení v myšlení židovských autorů. Kniha je jedním strhujícím, hluboce poučeným a zároveň osobně angažovaným představením dějin jedné z nejhlubších otázek lidského bytí.

Tato kniha začíná u otázky, položení první částí křesťanské Bible, u otázky, jaký význam má pro rozumění textu skutečnost, že je jako svatá Písma uznávají dvě náboženství, totiž židovství a křesťanství. Specifická zkušenost, že stejné texty mají očividně rozdílné výklady, může být v kontextu hermeneutiky zohledněna jen tak, že se nebudem ptát pouze po výkladech a metodách uplatňovaných v průběhu dějin, ale objasníme, že a jak se toto faktum stává podmínkou rozumění textu. Z toho vyplývá, že v této knize navržený model dvojí hermeneutiky je nezbytný pro odkrytí problémů a otázek věcně přiměřeného porozumění. Na tyto otázky a problémy naráží křesťanský pohled, a to nejen v kontextu edice studijních materiálů ke křesťanské teologii, nýbrž proto, že křesťanská Bible Starého a Nového zákona se svým specifickým rysem - dvoudílnou strukturou - odkazuje křesťanství k jeho kořenům a jeho rodové příslušnosti, to znamená ke spojení s živým židovstvím. Křesťanská hermeneutika tedy neřeší pouze otázku teologického významu první a rozsáhlejší části křesťanské Bible, která je starší než křesťanství a která již před ním byla a nadále zůstává základním dokumentem víry jiného náboženství, židovství. Problémem je také význam židovského výkladu Bible pro křesťanské chápání Starého zákona, a tím pádem i celé dvoudílné Bible křesťanství. Jinými slovy se také ptáme, zda má dřívější i současné chápání "starších sourozenců" nějaký význam pro zacházení se stejnými knihami a pro jejich pojetí u "mladších sourozenců".

První svazek našeho výboru textů z Nag Hammádí přináší spisy z druhého kodexu, které jsou tak různorodé jako celý soubor sám. Ve druhém kodexu se dochovalo mj. tzv. Tomášovo evangelium (pol. 2. stol.), jakási sbírka výroků Ježíše navazující na některé proudy staré křesťanské tradice o Ježíšovi a částečně poznamenaná i předgnostickým platonizujícím myšlením; dále Filipovo evangelium, které je ovlivněno valentinskou gnózí (2. stol.) a vyjadřuje mj. zajímavé gnostické pojetí smrti. Patří sem i spis zvaný Podstata archontů (2. pol. 3. stol.), kde se čtenář dozvídá něco o vzniku, povaze a působení nižších božských bytostí, které stvořily tento svět a snaží se v něm svévolně uplatňovat svoji moc. Další spis O původu světa (konec 3. / začátek 4. stol.) pojednává o celé historii světa, přičemž vykládá první kapitoly knihy Genesis v gnostickém duchu. Výklad o duši představuje pokus interpretovat řecký mýtus o pádu duše svébytným a tvůrčím způsobem za použití biblických citátů, ale i citátů z Homéra. A konečně Tomášova kniha, text stylizovaný jako dialog se vzkříšeným Kristem, je výzva k duchovnímu zdokonalení, v níž jsou prvky platónské etiky spojeny s vypjatym asketismem.

Úsměv ve správnou chvíli dokáže prolomit ledy v mezilidských vztazích. Často je to právě úsměv, který stojí na počátku přátelství, spolupráce nebo i manželství. Smích nejen stmeluje rodiny a pracovní týmy, ale také pronikavě ovlivňuje řadu tělesných funkcí a slouží tělu jako signál, že je možné se uvolnit. Smích je starší než řeč a je vrozený. O příznivých účincích smíchu na duševní i tělesné zdraví je přesvědčena řada lékařů v různých částech světa, kteří smích a humor systematicky využívají při léčbě. Jedná se tedy o téma, jemuž stoji zato věnovat pozornost a zabývat se jím do hloubky. Tato kniha je praktická, čtivá a srozumitelná. Najdete v ní mimo jiné více než 50 způsobů, jak prozářit a proteplit svůj život smíchem, i když právě nesvítí slunce a nemáte to lehké.

Nad zámkem Beevor se rozklenul krásný den. Tetelí se šveholením ptactva a mocnými přísliby. Nic z toho však nemůže rozehnat chmury lorda Shortlandse, který touží uniknout ze zámku a z bdělého dohledu své dcery Adély, která železnou rukou všem vládne. Jak jiný by byl život, kdyby měl lord Shortlands dvě stě liber, mohl si koupit hospodu, oženit se s kuchařkou a tak navždy uniknout z ovzduší zámku, prosyceného vůní ovomaltiny, do radostného života, libě vonícího po whisky. Nic však není ztraceno… vždyť lord Shortlands má ještě další dceru, která má nápaditého nápadníka a všichni tři vymyslí znamenitý plán. Jarní horečka je dalším z dlouhé řady úsměvných románů P. G. Wodehouse, do jehož idylického světa, který tento mistr situačního a slovního humoru vytvořil, s potěchou vstupují další čtenářské generace.

Jsou knihy, při jejichž čtení by člověk nevěřil, že může být jinak než hezky slunečno, s nebem do modra. A taková jsou všechna díla P.G.Wodehouse. Jméno tohoto anglického autora je pro milovníky humoristické literatury pojmeme. Žil v letech 1881-1975 a napsal přes šedesát románů, tři sta povídek, šestnáct divadelních her a třiadvacet muzikálů. Jeho práce se překládaly po celém světě a dosáhly obliby především díky vynalézavé a osobité slovní komice a nápaditým situačním gagům. Wodehousovou doménou je svět anglických rodových sídel, s poněkud natvrdlými erbovními pány, kteří by byli zcela ztraceni bez svých oddaných lišáckých komorníků.Psal románové cykly se svými nejzdařilejšímí postavami nebo okolo svých oblíbenýchlokalit, jako je řekněmě zámek Blandings. I v románě Až naprší a uschne se stává zámek Blandings dějištěm nečekaných příhod, v nichž klíčovou roli sehrají miláčkové místních urozených usedlíků- prasata, která mají získat ostruhy na zamědělské výstavě. Souběžně zde autor rozehrává četné epizodní příběhy, které nejdříve pořádně proplete, aby pak s tím větší potěchou dovedl vše k šťastnému konci.

Tento titul je novým vydaním knihy Recepty se sníženým obsahem cholesterolu z roku 2001Kuchařka je určena pro osoby se zvýšenou a vysokou hladinou cholesterolu v krvi. Recepty jsou obohaceny výpočtem živin, cholesterolu, vlákniny a energie pro jed nu osobu.

Novým vydáním slavného románu Ohně na planinách navazujeme na dlouhou vyšehradskou tradici vydávání japonské literatury. Pozoruhodná kniha japonského autora Šohei Óoky je zasazena do roku 1944, kdy japonská armáda čelila americké invazi na Filipínách. Špatné zásobování, nedostatek léků i hmotné podpory přivedly ustupující japonské jednotky na pokraj vyčerpání i k naprostému morálnímu rozkladu. Vojáci se rozprchli do hor s vyhlídkou na smrt hladem nebo vlastní rukou, resp. k tomuto účelu přiděleným granátem; nechat se zajmout bylo dle kodexu japonské císařské armády nepřijatelné. Hrdinou románu Ohně na planinách je svobodník Tamura, nemocný tuberkulózou, kterého zapudila vlastní jednotka a odmítl polní lazaret, a tak je odsouzen k deprimující izolaci od světa lidí. Ponechán sobě samému protlouká se filipínskou džunglí v neustálém ohrožení života, s nepatrnou nadějí na záchranu. Šóhei Óoka v tomto psychologickém románu prozkoumává hranice lidství, líčí příběh člověka v mezní situaci, kterého hlad, samota a beznaděj přivedou na okraj šílenství. Ohně na planinách jsou jednou z nejpůsobivějších výpovědí o zrůdnosti války ve světové literatuře.