Vyšehrad strana 23 z 112

Hlavní postava, mladík Sam Marlowe, je sice chlapík se srdcem na pravém místě, zároveň je však neuvěřitelný smolař a stejně tak neuvěřitelné jsou situace, do nichž se dostává. Při cestě na lodi do Evropy se zamiluje do dívky Billie a nakonec přes všechny nástrahy osudu, v nichž jiskří Wodehousův slovní a situační humor, vše dobře dopadne i pro Sama. Ilustrace na obálce je opět dílem Adolfa Borna, s jehož jménem jsou všechny Wodehouseovy knížky vydané ve Vyšehradu nerozlučně spjaty.

Básnické prózy významného libanonského spisovatele a malíře Chalíla Džibrána jsou dnes už proslaveným poselstvím moudrosti a lásky. Džibrán původně zamýšlel napsat trilogii (Prorok, Zahrada prorokova a Smrt prorokova). V úvodní části mladý prorok Mu stafa promlouvá o všem podstatném mezi zrozením a smrtí. Ve druhém, ne zcela dokončeném oddíle Mustafa učí v zahradě své matky devět žáků. Ze zamýšlené třetí části se bohužel zachovalo jen několik náčrtů. Smrt ukončila básníkův život dříve, než dílo dokončil. Avšak i v této podobě zůstává stále vyhledávaným pramenem tvořivé životní inspirace.

V edici Světová próza vychází již ve 3. vydání úplný překlad Saint-Exupéryho Citadely. Text, který se našel v Saint-Exupéryho pozůstalosti, byl z poloviny autorem neupravovaný a na mnoha místech docházelo k opakování myšlenek. Při krácení textu byly vybrány metafory, které byly nejvíce výstižné a které nejpřesněji vyjadřovaly Exupéryho myšlení. Také nebyly vytištěny texty, které nemohly vyjít z ideologických důvodů. Neupravený text bude zvlášť kladně hodnocen milovníky Citadely, protože budou moci patrněji sledovat vývoj myšlenkových pochodů a vytváření básnické řeči. V tomto komplexu je také nejvíce zvýrazněna duchovní linka autorovy básnické meditace. Úplné vydání jistě zaujme i vlastníky zkráceného vydání, které v Čechách vycházelo dříve.

Vzpomínky francouzského spisovatele a dramatika. Český soubor, který obsahuje romány Tatínková sláva, Maminčin zámek a Čas tajemství, je doplněn i nedokončenou částí Čas lásek. Čtenáře v nich zavádí do svého rodného kraje Provence s překrásnou přírodou.

Západ zná Chalíla Džibrána jako básníka a malíře a jako autora Proroka, oné „malé černé knížky“, o které básník řekl: „Když jsem psal Proroka, Prorok psal mne.“ Západ ho zná jako tvůrce s širokým duchovním rozhledem, jako jemného člověka, milujícího a milovaného, s neocenitelným smyslem pro humor a s božským darem přátelství… S Džibránovou nadčasovou moudrostí a životním nadhledem se setkáváme i v jeho parabolách – krátkých vypointovaných příbězích, přirovnáních a bajkách věnovaných věcem, které tohoto původem libanonského spisovatele zajímaly po celý život: kráse a ošklivosti, radosti a utrpení, svobodě a útlaku, lásce a nenávisti, duši a tělu, Bohu a člověku. Knížka Blázen a jiné paraboly, sestavená a přeložená orientalistou Svetozárem Pantůčkem, obsahuje Džibránovy drobnější texty „Blázen“, „Předzvěst“, „Poutník“ a „Chalíl neznaboh“.

Přestože „proroci“ tvoří významnou část hebrejské bible a jejich knihy byly převzaty i do křesťanského kánonu, literatury věnované tomuto tématu je v našem prostředí poskrovnu. Tuto nerovnováhu chce napravit obsáhlá monografie Jiřího Hoblíka Proroci, jejich slova a jejich svět, která je věnována starověké profétii. V první části se autor zabývá otázkou, co profétií rozumět a jak ji zařadit, a sleduje její dějiny od prvních dokladů na starém Předním východě až po rané křesťanství. Protože odkaz hebrejské tradice je nejobsáhlejší a bádání mu věnuje největší pozornost, je zvláštní prostor vyhrazen právě prorokům hebrejským. Druhá část knihy se pokouší z různých úhlů postihnout fenomén hebrejské profétie a formální a obsahové rysy starozákonní prorocké literatury, ale nalezneme tu i obecnější úvahy, například o prorocké inspiraci. Základní rovinu pojednání tvoří literární dějiny a výsledky jejich zkoumání chtějí být prospěšné pro bádání o dějinách starého Předního východu, religionistice i biblistice. Knížka je ale otevřená všem zájemcům o svět starověkých proroků a prorokyň a může se stát průvodcem při hledání odpovědi na otázku, co hledat v prorockých spisech Starého zákona.

Vzhledem k sedavému životnímu stylu se dnes bolest zad stala skutečným problémem, neřkuli civilizační chorobou. Nezbývá než pomoci si osvědčeným prostředkem – speciálním cvičením. K tomu nám pomůže brožurka cviků podle osvědčené metody paní Mojžíšové, kterou sestavila zkušená fyzioterapeutka dr. Simona Sedláková. Kromě fotografií a popisků k jednotlivým cvikům zde naleznete zásady cvičení a kapitolu věnovanou ergonomii, tedy tomu, jak se ke svému tělu i při práci chovat co nejšetrněji. Osobní vzpomínkou na paní Mojžíšovou doplnil text MUDr. Jan Hnízdil z Centra komplexní péče v Dobřichovicích.

Císař František Josef byl králem Herodem telegraficky požádán o pomoc při stíhání podezřelých osob, a tak pronásleduje velitel četnické stanice Hawlitschek společně s panem čertem Pospíšilem (v podobě řeznického & uzenářského psa Tyrase) svatou rodinu na jejím útěku zasněženým Královstvím českým do Egypta. Svatí poutníci jsou vedeni a před pekelným psem chráněni betlémským oslem, do něhož vstoupil archanděl Gabriel. Avšak nejen nebe a peklo zasahují do děje; při dobrodružném útěku ožívají také pozapomenuté obyčeje a svět c.k. monarchie. Připadá to ctěnému čtenáři jako anachronismus? Nechť se tedy rozpomene na své dětské okouzlení zasněženými jesličkami a začte se do tohoto líbezného povídání. Otfried Preussler v něm navazuje na tradici lidových betlémů, jež staví onen biblický příběh doprostřed české krajiny. Přesto vězí v Útěku do Egypta přes Království české víc než rozmarný vtip. Zaznívá z něj i trocha nostalgie po staré vlasti, ale hlavně po tom, aby český a německý národ zapomněly na vzájemná příkoří a konečně si podaly ruce.

Další z románů rytíře anglické literatury, jehož dílo je symbolem staré dobré Anglie a zašlých časů. Když se lord Ickenham, jinak vážený postarší majitel panství, vydá do Londýna, vjede do něho pokušení pěkně si to užít, zkrátka se rozšoupnout, aby v metropoli viděli, že není žádný troškař. Jen co dorazil z venkovských luhů tentokrát, neodolal vzpomínce na chlapecká léta a sestřelil para ořechem cylindr váženého sira Bastablea. Sir Bastable se rozhořčil tak, že se rozhodl napsat knihu o nezvedené mládeži, aby si to vyřídil s bujarými mladíky a slečnami, kteří by jen tancovali, pili koktejly, radovali se ze života a sestřelovali z praku para ořechy cylindry ctihodných občanů. Sir Bastable nemusí chodit pro inspiraci daleko, vždyť jeho vlastní synovec je hotový budižkničemu, exemplář, k němuž pociťuje sir Bastable výraznou nechuť, a výborně se bude hodit jako odstrašující příklad. A tak spatřila světlo světa šokující kniha Koktejlový věk a nadrobila svému autorovi spoustu nepříjemností a nedorozumění, takže musel zasáhnout lord Ickenham a s veškerou svou vynalézavostí dát vše opět do pořádku.

Tanečnice Manon a jiné drobné texty Velkou událostí bylo na sklonku minulého roku ve Francii vydání dosud nepublikovaných, a tudíž prakticky neznámých textů Antoine de Saint-Exupéryho. Dnes mají i čeští čtenáři možnost se s nimi seznámit a to ve čtyřech útlých svazcích, podobně, jak je vydalo francouzské nakladatelství. První svazek obsahuje povídku Tanečnice Manon a drobný obrázek Letec, který je blízký jeho románům z leteckého prostředí. Další svazek tvoří korespondence z doby, kdy psal díla Kurýr na Jih a Noční let. Třetí svazek obsahuje trojici kratších textů Dnes večer jsem šel obhlédnout své letadlo, přednáškový text Letec a Věřit lidem je možné. V posledním svazku najdeme sedm milostných dopisů Natalii Paley. Výjimečnost souboru dotvářejí grafiky Jana Híska

„Představte si, že stavíme katedrálu. Sedíme na chladné zemi, nejsme v nebi, třeba i prší. Tesáme kameny, to jest čteme staré texty, probíjíme se gramatikou, zápasíme se svými nároky, když se chceme rozdělit s bližním, signujeme svůj kámen jako v gotické huti, ne abychom se chlubili, ale abychom potvrdili, že stojíme za tím, co prošlo našima rukama a na čem jsme pracovali. Katedrála je vysoká a strmá. Roste pomalu. Třeba budeme zítra odvoláni a nedožijeme se toho, až bude sklenut chór. Ale Bůh může všecko. Třeba nás vír Ducha uchvátí vzhůru jako Eliáše – nad bídu lidského ulpívání, nad strmou výšku katedrál. Strohá katedrála, strohé křesťanství. Dej nám Bůh neumět víc než Krista ukřižovaného.“ Těmito slovy uzavřel 19. srpna 2006 prof. Jan Heller rozhlasový pořad, ve kterém se pokusil vysvětlit posluchačům, na čem mu lidsky i teologicky záleží. A těmito slovy se uzavírá i druhý svazek přepisu rozhlasových rozhovorů nad biblí, které s profesorem Hellerem natočil Petr Vaďura. Z kamenů, které Heller tesal, bylo vystavěno mnohé: sloupy – to jsou Hellerovi žáci, dnes kazatelé a faráři v církvi, stěny – posluchači jeho kázání a čtenáři jeho článků a knih, kteří pochopili, že není třeba chtít být středem katedrály, protože jejím středem je Kristus Pán. Heller však vytesal i řadu dlaždic, po kterých může citlivý návštěvník kráčet hlouběji do nitra chrámu. Těmito dlaždicemi jsou rozhlasové pořady, které vznikaly od roku 2003 až do jeho smrti. Poslední Ranní slovo odvysílala stanice Vltava dva dny před Hellerovým odchodem 13. ledna 2008. Několik měsíců před tím vydalo nakladatelství Vyšehrad první svazek upravených rozhlasových relací Jana Hellera nazvaný Znamení odkazující k nebi. Do tohoto svazku však nemohly být zahrnuty všechny rozhovory, které Petr Vaďura s Janem Hellerem pro rozhlas natočil, mimo jiné ty, které vznikly až po jejím vydání. Protože si čtenáři knižní podobu rozhovorů oblíbili stejně jako podobu rozhlasovou, je na místě po Hellerově odchodu vydat i texty zbývající a pozvat čtenáře na další cestu do hlubin katedrály. Vedle přepisu pořadů zabývajících se starozákonními knihami, perikopami a různými biblickými postavami zde čtenáři naleznou i citované vyznání Jana Hellera Na čem mi záleží, které dalo svazku jméno. Knihu navíc doplňuje jeden text nerozhlasový – je jím přepis besedy Jana Hellera se studenty různých vysokých škol o víře a vztahu k Písmu, který vznikl na vysokoškolské koleji v Praze v roce 2003.

Toto dílo je v nejednom ohledu neobvyklé. Jeho autor, který působil před druhou světovou válkou čtyřicet osm let jako rabín židovské obce v holandském Haarlemu, je nejprve vydával na pokračování v nežidovských novinách. Už to svědčí o neobvyklém liberalismu čtenářů i autora samého. V jednotlivých kapitolách vysvětluje vznik a význam synagogy, slavení šabatu, hlavních židovských svátků, otázky spojené s obřízkou, prvorozenectvím, košer stravou, nemocí i umíráním, a závěrem povahu základních židovských kanonických textů. De Vries si povšiml živého zájmu veřejnosti o život a tradice židovských společenství a vyšel mu ve svém textu vstříc. Učinil tak s nadějí, že popsání forem židovského náboženského života může napomoci odhalit něco z vnitřní povahy a hlubšího smyslu židovství a vést tak k jeho pochopení. Čtenářský zájem o tuto knihu potvrzuje i skutečnost, že vyšla v Holandsku šestkrát a v německém překladu třikrát (naposledy v roce 2005) a získala renomé standardního díla o židovském náboženství, obřadech a předpisech všedního i svátečního života Židů.

Dialog patří k velice potřebným a frekventovaným, ale úměrně tomu i banalizovaným tématům dnešního praktického myšlení. Filosofka Jolana Poláková ve své knize pozorně a důsledně proniká k autentické hloubce a živému potenciálu dialogu. Nezastírá obtížnost dialogické komunikace – ale zároveň systematicky zpřístupňuje její možnosti. Otvírá srozumitelný vhled do utváření dialogu v jeho vzájemně propojených aspektech: praktickém jednání, teoretickém poznávání a duchovním spolubytí. Předností knihy je komplexní, ucelené a dalšímu dialogickému domýšlení otevřené zpracování, které může oslovit čtenáře zainteresované jak profesionálně, tak osobně.

Základy logiky vyložené na jejích dějinách a nevyžadující hlubší matematické znalosti. Doplněné a přepracované další vydání. Autor koncipoval tento text jako učebnici pro studenty humanitních oborů bez hlubších znalostí z daného oboru. Původnost jeho výkladu – alespoň v našem prostředí – tkví v tom, že ho zakládá na přehledu vývoje logiky od Aristotela do současnosti. Čtenář tak získá jak představu o předchozích formách logiky jako vědy, tak o jejím současném stavu.

Soubor exempel – stručných vyprávění s mravním ponaučením, vkládaných do kázání duchovních pro větší přístupnost a srozumitelnost, nabízí unikátní pohled na život středověkých lidí. Jakoby v zrcadle zachycuje jejich ctnosti i neřesti, víru i pochybnosti, zdraví i nemoci, námahy i kratochvíle. Autor sbírky, cisterciácký mnich porýnského kláštera Heisterbachu, směroval své dílo především k poučení řádovým novicům. I dnešní čtenáře však bezpochyby osloví bohatství informací o všech oborech a zákoutích středověkého života. Pozoruhodná jsou například zachycení zbožnosti, představ a často i krutého konce různých skupin heretiků – vyděděnců středověkého světa, či neobyčejná škála barvitých až bizarních líčení setkání s pokušitelem a úhlavním nepřítelem lidí – ďáblem. V úvodu zařazuje překladatelka knihy Jana Nechutová Caesariovo dílo do kontextu dobové literatury a upozorňuje i na vztahy jeho souboru s prostředím středověkých Čech.