Vyšehrad strana 112 z 143

Makrobiotická kuchařka je určena všem, kteří chtějí změnit způsob života včetně stravy. Úvodní část přiblíží makrobiotiku a její léčebné účinky. Chutná jídla, která jsou v kuchařce uvedena, jsou připravována ze surovin dosažitelných v prodejnách se zdravou výživou.

Sbírka Alkoholy obsahuje autorovy básně z let 1898-1913 a je zcela zásadní pro další vývoj evropské poezie. Hned první báseň, "slavné "Pásmo" je typickým příkladem Apollinairova (surrealistického) uměleckého vyjadřování.

Pod názvem „Duchovní energie“ slavný francouzský filosof a nositel Nobelovy ceny za literaturu Henri Bergson shrnul na žádost přátel sedm svých psychologických a filosofických studií. Dotýká se v nich pozoruhodným způsobem témat, jako „Vědomí a život“, „Duše a tělo“, „Sen“, „Mozek a myšlení“ aj. Z těchto, zčásti přednáškových, textů je dobře patrný Bergsonův osobitý a svého času převratný způsob myšlenkové práce. V době zvýšeného zájmu o Bergsonovo dílo chce český překlad přispět k širší obeznámenosti s tvorbou tohoto inspirujícího autora.

Křišťálový serail

Jiří F. Franěk , jak sám říká, dostal nadlidský úkol: uspořádat z Mathesiova zcela promyšleného výboru ještě užší výbor pro edici Poezie. Neutuchající zájem o Mathesiovy čínské zpěvy se dá vysvětlit jediným - jeho básnické dílo se stalo českou poezií a jeho verše ovlivnily i další vývoj českého básnictví, konkrétně české ohlasové poezie.

Doktor Otto Betz je autorem řady publikací z oblasti spirituality, mytologie a symboliky. V předkládané knize se zabývá symbolickým významem čísel, tajuplným mystériem, jež je uloženo v jejich hloubi. Výklad se opírá o interpretaci čísel v různý ch kulturách a textech. Číslo se zde stává cestou k nahlédnutí analogií a jednot v komplikované struktuře světa.

Václav Tomek, významný český historik politického myšlení, autor řady prací o dějinách českého anarchismu, a Ondřej Slačálek, znalec současného anarchismu, zde poprvé v české odborné literatuře podávají souhrnný obraz vývoje této kdysi vlivné politické ideologie od jejího zrodu v 1. polovině XIX. století až do současnosti.

Odpovědět na otázku o povaze české státnosti a o jejích dějinných proměnách se pokusil význačný český filosof profesor Milan Machovec, který se již od počátku své badatelské činnosti soustředil na zkoumání dějin českého myšlení. Své úvahy o vývoji této ideje zde předkládá čtenáři ve formě působivě napsaného eseje vysoké literární hodnoty.

Poeticko-filosofické dílko myšlenkového velikána raného středověku. Jan Scotus Eriugena (9. stol.) patří mezi největší syntetiky křesťanského myšlení. Jeho monumentální novoplatónský systém rozvinutý v díle De divisione naturae (O rozdělení přírody) byl ve své době jedinečným zjevem. Podobně mimořádná byla Eriugenova znalost řečtiny, díky níž byl s to číst, promýšlet, komentovat a překládat díla řeckých Otců, a tím je zprostředkovávat latinskému Západu. Myšlenkovou sílu autora přitom vyjevují nejen jeho rozsáhlá díla, ale v krystalické podobě je přítomna i v rozsahem nevelké Homilii na prolog Janova evangelia, jež byla ve středověku hojně čtena. Eriugena se tu ukazuje nejen jako hluboký myslitel, ale též jako básnický duch. První český překlad tohoto díla je doplněn fragmentem Komentáře k Janovu evangeliu, jenž navazuje v místě, kde Homilie končí, a přitom je jeho styl tolik odlišný. Překlad Ireny Zachové je doplněn doslovem.

Prostřednictvím strhujícího vyprávění ožívá před čtenářem svět starověkých říší, těch, kdo určovali jejich osudy, stejně jako těch, kdo se doptávali hvězd či vůle bohů ve snaze uvést běh věcí na zemi v soulad s božským úradkem. Ohniskem děje světového románu je Jeruzalém za dnů posledních izraelských králů, a především osudy proroka Jeremjáše.

V této knize, která se dočkala už mnoha vydání ve všech světových jazycích, se koncilový teolog a filosof náboženství Hans Kůng vyrovnává s posledními otázkami smyslu časově omezeného lidského pobytu na světě. Co se děje ve smrti? Co přichází poté? V moderní společnosti se často zdála být otázka věčného života vyřízena. Nicméně právě z oblasti současné medicíny a lékařské etiky se nově diskutují otázky související s umíráním, smrtí a dalších forem života. Tyto problémy vyžadují komplexního posouzení multidisciplinárního, z hlediska dnešní medicíny, přírodních věd, filosofie i dějin náboženství. Také křesťanská teologie se nově ocitá před nutností odpovědět na řadu dílčích problémů: Co dokazují prožitky umírajících? Je věčný život pouhou projekcí lidských přání nebo je skutečností? Jak posuzovat reinkarnaci? Z čeho vychází židovsko-křesťanská naděje vzkříšení? Není víra jen pouhou útěchou? A co konec světa? Co tedy vlastně znamená víra v život věčný? Na tyto otázky odpovídá Hans Küng ve svých přednáškách pro posluchače všech fakult univerzity v Tübingen. Nemají podobu akademických traktátů, ale nabízejí srozumitelnou ekumenickou teologii, koncipovanou nejen s ohledem na různé křesťanské konfese, ale i na velká světová náboženství.

Prostřednictvím strhujícího vyprávění ožívá před čtenářem svět starověkých říší, těch, kdo určovali jejich osudy, stejně jako těch, kdo se doptávali hvězd či vůle bohů ve snaze uvést běh věcí na zemi v soulad s božským úradkem. Ohniskem děje světového románu je Jeruzalém za dnů posledních izraelských králů, a především osudy proroka Jeremjáše.

Základní oblasti hermeneutického výzkumu (jazyk, komunikace se „světem textu“) jsou v první části seřazeny podle ustálených oblastí, pro jejichž výzkum byly postupně vypracovány metodické postupy. Druhou část tvoří příspěvky našich odborníků, věnované jednotlivým problémům a postavám hermeneutické diskuse. Třetí je věnována ukázkám exegeze a komentářům převážně biblických textů.

Další svazek řady Člověk a jeho svět se obrací k jedné z prvních velkých civilizací dějin lidstva. Studie historiků z celého světa ukazují skutečného člověka starého Egypta ( rolníka, řemeslníka a umělce, písaře, úředníka, kněze, vojáka, otroka, cizince). Zvláštní část je věnována světu mrtvých a postavení ženy. Na vrcholku pyramidy pak pochopitelně stojí postava faraona.

Další svazek řady Člověk a jeho svět se obrací k jedné z prvních velkých civilizací dějin lidstva. Studie historiků z celého světa ukazují skutečného člověka starého Egypta ( rolníka, řemeslníka a umělce, písaře, úředníka, kněze, vojáka, otroka, cizince). Zvláštní část je věnována světu mrtvých a postavení ženy. Na vrcholku pyramidy pak pochopitelně stojí postava faraona.

Odborník na starověké dějiny Werner Dahlheim ve své knize vychází z předpokladu, že u počátků evropské civilizace stojí Řím jako vzor městské kultury a zároveň vzor státního uspořádání. V jednotlivých kapitolách se autor zabývá snahou Římanů o vytvoření jednotného impéria, které srovnává se středověkým evropským soustátím. Dále popisuje politické uspořádání antických měst pod římskou nadvládou, všímá si rovněž náboženství a jeho role v antických městech, každodenního života, poměru sféry soukromé a veřejné a role armády. Konečně se věnuje také rozhodujícímu setkání římské kultury s křesťanstvím, s „pohanskými“ národy, rozebírá proměnu a postupný rozpad římské říše a znovuoživení městské kultury a městských svobod ve středověké Evropě. V závěru autor líčí, jak se ideál antického města promítá do pozdější Evropy, „znovuobjevování Říma“ v 14. až 19. století.