Vyšehrad strana 113 z 143

Další svazek z řady Dějiny Evropy navazuje na Evropu raného středověku Rogera Collinse. Dvě staletí zahrnutá v předkládaném svazku přibližují Evropu v období velikých proměn. Veliké milénium, rok 1000, s sebou přineslo vlnu obav a očekávání, vzestup mysticky orientované zbožnosti i lidových kacířských hnutí. Evropa mezi 10. a 12. stoletím se otevírá geograficky – křížovými výpravami dosahuje Svaté země, aby zde uskutečnila jeden ze svých nejskvělejších snů, a dosáhla svého největšího nezdaru. Christopher Brooke se podrobně věnuje významným politickým dějům daného období – vzestupu a krizi svaté říše římské, reformě a vzrůstu moci papežství, normanským výbojům, boji mladé evropské společnosti s expanzivní mocí islámu a vztahu západní Evropy k Byzanci. Stranou autorova zájmu nezůstávají ani dějiny hospodářské a kulturní, pozornosti se dostane novým mnišským řádům, jako byli cisterciáci, i vůdčím postavám středověkého myšlení Anselmovi a Abélardovi. Kniha Christophera Brooka konečně neopomíjí ani dějiny všedního života, poutavě přibližuje mimo jiné postavení žen, role měst či pouti a cestování v Evropě „velkého milénia“.

Prostřednictvím strhujícího vyprávění ožívá před čtenářem svět starověkých říší, těch, kdo určovali jejich osudy, stejně jako těch, kdo se doptávali hvězd či vůle bohů ve snaze uvést běh věcí na zemi v soulad s božským úradkem. Ohniskem děje světového románu je Jeruzalém za dnů posledních izraelských králů, a především osudy proroka Jeremjáše.

V této knize, která se dočkala už mnoha vydání ve všech světových jazycích, se koncilový teolog a filosof náboženství Hans Kůng vyrovnává s posledními otázkami smyslu časově omezeného lidského pobytu na světě. Co se děje ve smrti? Co přichází poté? V moderní společnosti se často zdála být otázka věčného života vyřízena. Nicméně právě z oblasti současné medicíny a lékařské etiky se nově diskutují otázky související s umíráním, smrtí a dalších forem života. Tyto problémy vyžadují komplexního posouzení multidisciplinárního, z hlediska dnešní medicíny, přírodních věd, filosofie i dějin náboženství. Také křesťanská teologie se nově ocitá před nutností odpovědět na řadu dílčích problémů: Co dokazují prožitky umírajících? Je věčný život pouhou projekcí lidských přání nebo je skutečností? Jak posuzovat reinkarnaci? Z čeho vychází židovsko-křesťanská naděje vzkříšení? Není víra jen pouhou útěchou? A co konec světa? Co tedy vlastně znamená víra v život věčný? Na tyto otázky odpovídá Hans Küng ve svých přednáškách pro posluchače všech fakult univerzity v Tübingen. Nemají podobu akademických traktátů, ale nabízejí srozumitelnou ekumenickou teologii, koncipovanou nejen s ohledem na různé křesťanské konfese, ale i na velká světová náboženství.

Prostřednictvím strhujícího vyprávění ožívá před čtenářem svět starověkých říší, těch, kdo určovali jejich osudy, stejně jako těch, kdo se doptávali hvězd či vůle bohů ve snaze uvést běh věcí na zemi v soulad s božským úradkem. Ohniskem děje světového románu je Jeruzalém za dnů posledních izraelských králů, a především osudy proroka Jeremjáše.

Další svazek řady Člověk a jeho svět se obrací k jedné z prvních velkých civilizací dějin lidstva. Studie historiků z celého světa ukazují skutečného člověka starého Egypta ( rolníka, řemeslníka a umělce, písaře, úředníka, kněze, vojáka, otroka, cizince). Zvláštní část je věnována světu mrtvých a postavení ženy. Na vrcholku pyramidy pak pochopitelně stojí postava faraona.

Základní oblasti hermeneutického výzkumu (jazyk, komunikace se „světem textu“) jsou v první části seřazeny podle ustálených oblastí, pro jejichž výzkum byly postupně vypracovány metodické postupy. Druhou část tvoří příspěvky našich odborníků, věnované jednotlivým problémům a postavám hermeneutické diskuse. Třetí je věnována ukázkám exegeze a komentářům převážně biblických textů.

Odborník na starověké dějiny Werner Dahlheim ve své knize vychází z předpokladu, že u počátků evropské civilizace stojí Řím jako vzor městské kultury a zároveň vzor státního uspořádání. V jednotlivých kapitolách se autor zabývá snahou Římanů o vytvoření jednotného impéria, které srovnává se středověkým evropským soustátím. Dále popisuje politické uspořádání antických měst pod římskou nadvládou, všímá si rovněž náboženství a jeho role v antických městech, každodenního života, poměru sféry soukromé a veřejné a role armády. Konečně se věnuje také rozhodujícímu setkání římské kultury s křesťanstvím, s „pohanskými“ národy, rozebírá proměnu a postupný rozpad římské říše a znovuoživení městské kultury a městských svobod ve středověké Evropě. V závěru autor líčí, jak se ideál antického města promítá do pozdější Evropy, „znovuobjevování Říma“ v 14. až 19. století.

Další z prací proslulého francouzského medievalisty je věnována atraktivnímu tématu těla a tělesnosti v dějinách středověké kultury. Ke spolupráci si Le Goff tentokrát přizval novináře a editora N. Truonga. V centru zájmu autorů je tělo se všemi svými funkcemi – sexualitou, zdravím a nemocí, smrtí a umíráním. Postupně se seznamujeme s napětím mezi odříkáním půstu a nevázaností karnevalu, s hodnotou dětství i stáří v očích středověké společnosti, metodami středověké medicíny, nahlédnout můžeme do tajů středověké kuchyně. Le Goffově pozornosti neuniknou ani bizarní detaily, dokreslující plastický obraz imaginace člověka středověku – svět středověkých monster, či naopak „sportovní“ výkony středověkého člověka. Závěrečná část knihy seznamuje s funkcí a významem metafory těla v myšlení a sociální struktuře středověku, éry, v níž je lidské tělo obrazem světa, mikrokosmem.

Další svazek řady Člověk a jeho svět se obrací k jedné z prvních velkých civilizací dějin lidstva. Studie historiků z celého světa ukazují skutečného člověka starého Egypta ( rolníka, řemeslníka a umělce, písaře, úředníka, kněze, vojáka, otroka, cizince). Zvláštní část je věnována světu mrtvých a postavení ženy. Na vrcholku pyramidy pak pochopitelně stojí postava faraona.

Ten, kdo má rád humor britského spisovatele P. G. Wodehouse, humor nápaditý a zábavný jak staré grotesky, ten si v příběhu o Samu Shotterovi, jeho příteli, lodním kuchaři Todhunterovi, okouzlující Kay, Kláře a dalších a dalších obyvatelích londýnského předměstí přijde na své. P. G. Wodehouse napsal desítky románů a Ukvapený Sam patří bezesporu k jeho nejlepším.

"Svědomí, etická kategorie vlastní pouze člověku, ho vede ke smyslu pro čest a správné jednání," dí filosof. Někdy funguje naopak, snaží se zahladit stopy, aby člověk zůstal čestný. Na povrchu... Svědomí se projevuje jako racionální chápání vlastního jednání a podněcuje emocionální prožitky, např. pocit viny, odpovědnosti, strachu. A co když tento hlas vnitřního já se snaží zakrýt něco strašného, co dřímá zapomenuté, ukryté, zamlžené, zalhané... Příběh začíná náhodným hrůzným nálezem. Manželský pár chce pohřbít mrtvého psa na zvířecím hřbitůvku. Odhrnou hlínu a narazí na kostru mladé ženy s kojencem. Život, do té doby poklidně žijících lidí, se vrací do minulosti, kdy před deseti lety skupina mladých lidí trávila bujaré bezstarostné léto na opuštěném statku. Až do jednoho jediného dne, jenž jako krkvavý imperativ nikdy nemohou skutečně vypudit z mysli. Znovu se otvírá dávný boj s vlastním svědomím, snahou zamlčet okolnosti, zachovat si novou masku úspěšného člověka, vyhovět morálce, a džina udržet v lahvi za každou cenu. Poničil by pracně vybudované image. Ruth Rendellová, tvořící nyní pod pseudonymem Barbara Vineová, psala velmi úspěšné detektivky, ale tímto románem prokázala, že nejenže zúročila detektivní stavbu, jež dílem prolíná, ale uplatnila i románové prvky. V Osudném zvratu svižně vypráví dramatický příběh s detektivní zápletkou plný děsivých zvratů, proher, vítězství, nadějí, náhod, štěstí i smůly. Sice bez detektiva, ale o to hloupěji proniká prostřednictvím výčitek svědomí do záhadného tajemství, nad nímž čas vytvořil zdánlivě neproniknutelnou bariéru. Odhalení by dozajista obrátilo na ruby životní dráhy několika úspěšných. Ale osud je nevyzpytatelný, rád bere spravedlnost do svých rukou a trestá, někdy spravedlivě, jindy ne. Hluboce prokreslené sondy do psychiky štvaných přináší barvité vyprávění s nečekaným rozuzlením... někdy to holt vyjde - okamžik (ne)pravdy

Práce poskytuje příležitost hlouběji se seznámit s Tibetem od jeho přírodního utváření, až po původ a vývoj tibetských kmenů a dobu jejích prvních králů. Vychází přitom z tibetských dokumentů z osmého a devátého století a dalších zdrojů. Kniha představuje jak úvodní studijní pramen pro ty, kteří se hlouběji zajímají o studium tibetské kultury a civilizace, tak poutavé čtení pro ty, kterým Tibet učaroval.

Další svazek z řady Dějiny Evropy navazuje na Evropu raného středověku Rogera Collinse. Dvě staletí zahrnutá v předkládaném svazku přibližují Evropu v období velikých proměn. Veliké milénium, rok 1000, s sebou přineslo vlnu obav a očekávání, vzestup mysticky orientované zbožnosti i lidových kacířských hnutí. Evropa mezi 10. a 12. stoletím se otevírá geograficky – křížovými výpravami dosahuje Svaté země, aby zde uskutečnila jeden ze svých nejskvělejších snů, a dosáhla svého největšího nezdaru. Christopher Brooke se podrobně věnuje významným politickým dějům daného období – vzestupu a krizi svaté říše římské, reformě a vzrůstu moci papežství, normanským výbojům, boji mladé evropské společnosti s expanzivní mocí islámu a vztahu západní Evropy k Byzanci. Stranou autorova zájmu nezůstávají ani dějiny hospodářské a kulturní, pozornosti se dostane novým mnišským řádům, jako byli cisterciáci, i vůdčím postavám středověkého myšlení Anselmovi a Abélardovi. Kniha Christophera Brooka konečně neopomíjí ani dějiny všedního života, poutavě přibližuje mimo jiné postavení žen, role měst či pouti a cestování v Evropě „velkého milénia“.

Další svazek z řady Dějiny Evropy navazuje na Evropu raného středověku Rogera Collinse. Dvě staletí zahrnutá v předkládaném svazku přibližují Evropu v období velikých proměn. Veliké milénium, rok 1000, s sebou přineslo vlnu obav a očekávání, vzestup mysticky orientované zbožnosti i lidových kacířských hnutí. Evropa mezi 10. a 12. stoletím se otevírá geograficky – křížovými výpravami dosahuje Svaté země, aby zde uskutečnila jeden ze svých nejskvělejších snů, a dosáhla svého největšího nezdaru. Christopher Brooke se podrobně věnuje významným politickým dějům daného období – vzestupu a krizi svaté říše římské, reformě a vzrůstu moci papežství, normanským výbojům, boji mladé evropské společnosti s expanzivní mocí islámu a vztahu západní Evropy k Byzanci. Stranou autorova zájmu nezůstávají ani dějiny hospodářské a kulturní, pozornosti se dostane novým mnišským řádům, jako byli cisterciáci, i vůdčím postavám středověkého myšlení Anselmovi a Abélardovi. Kniha Christophera Brooka konečně neopomíjí ani dějiny všedního života, poutavě přibližuje mimo jiné postavení žen, role měst či pouti a cestování v Evropě „velkého milénia“.

Původní práce věnovaná dějinám a myšlenkovým podnětům německé romantiky, především tzv. jenskému romantickému okruhu. Osu výkladu tvoří u nás ani v zahraničí neprozkoumaná problematika náboženských zdrojů, vývoje a celkové intence tohoto významného období evropských kulturních dějin. Autor vychází z textů raného Schellinga, Fichta, ale především z díla Fr. Schlegela, Hölderlina, Novalise a Schleiermachera, od nichž vzešly rozhodující podněty k utvoření romantické kultury. Výklad je doveden k romantickému (zejména Novalisovu) pojetí tzv. siderického člověka, básníka, který spoluurčuje, sjednocuje a vede společnost příkladem své osobnosti, vynikající lidskými charakteristikami jak v oblasti poznání, umění, filosofie, tak ve sféře morální a náboženské. K vlastní studii je připojena textová příloha, představující výbor z nejzávažnějších děl interpretovaných autorů. V převážné většině tu čtenář nalezne prvopřeklady těchto textů do češtiny.

Původní práce věnovaná dějinám a myšlenkovým podnětům německé romantiky, především tzv. jenskému romantickému okruhu. Osu výkladu tvoří u nás ani v zahraničí neprozkoumaná problematika náboženských zdrojů, vývoje a celkové intence tohoto významného období evropských kulturních dějin. Autor vychází z textů raného Schellinga, Fichta, ale především z díla Fr. Schlegela, Hölderlina, Novalise a Schleiermachera, od nichž vzešly rozhodující podněty k utvoření romantické kultury. Výklad je doveden k romantickému (zejména Novalisovu) pojetí tzv. siderického člověka, básníka, který spoluurčuje, sjednocuje a vede společnost příkladem své osobnosti, vynikající lidskými charakteristikami jak v oblasti poznání, umění, filosofie, tak ve sféře morální a náboženské. K vlastní studii je připojena textová příloha, představující výbor z nejzávažnějších děl interpretovaných autorů. V převážné většině tu čtenář nalezne prvopřeklady těchto textů do češtiny.