Vyšehrad strana 16 z 111

Publikace se zabývá správnou životosprávou, duševní hygienou a pohybovou aktivitou. Je zde také osvětleno, co by měla být tzv. "normální hmotnost". Postupně jsou pak probírány chyby v životních zvyklostech, ve výživě (kolik energie, jaké je složení i jaké časové rozložení), ve výdaji energie. Na závěr jsou uvedeny možné patologické změny endokrinního systému.

Edice Teologie. Tématem knihy je současná etická problematika v celé její šíři. Základní faktor křesťanské etiky vztah člověka k Bohu je autorem rozebrán nejprve samostatně. Pak je systematicky zasazován do konkrétních životních situací se zřetel em k poznatkům empirických věd (lékařství, psychologie, sociologie, medialistiky aj.). Hlavní orientující význam zde mají hodnoty lásky k lidem a odpovědnosti za svět. Pro svou přehlednost, srozumitelnost, obsahovou úplnost a přístupnost i pro nekřes ťany může kniha sloužit jako školní učebnice i jako praktická příručka pro širokou veřejnost.

Kniha shrnuje a završuje výsledky autorova mnohaletého, ba celoživotního bádání na poli biblické onomatologie. Správné porozumění významu biblických jmen skýtá hlubší vhled do textu a tím může podnětně ovlivnit jeho interpretaci.

Odborník na starověké dějiny Werner Dahlheim ve své knize vychází z předpokladu, že u počátků evropské civilizace stojí Řím jako vzor městské kultury a zároveň vzor státního uspořádání. V jednotlivých kapitolách se autor zabývá snahou Římanů o vytvoření jednotného impéria, které srovnává se středověkým evropským soustátím. Dále popisuje politické uspořádání antických měst pod římskou nadvládou, všímá si rovněž náboženství a jeho role v antických městech, každodenního života, poměru sféry soukromé a veřejné a role armády. Konečně se věnuje také rozhodujícímu setkání římské kultury s křesťanstvím, s „pohanskými“ národy, rozebírá proměnu a postupný rozpad římské říše a znovuoživení městské kultury a městských svobod ve středověké Evropě. V závěru autor líčí, jak se ideál antického města promítá do pozdější Evropy, „znovuobjevování Říma“ v 14. až 19. století.

Středověká kultura byla v míře nepoměrně větší než ta naše založena na gestech, znameních a nonverbální komunikaci. Gesta plná nejrůznějších významů prostupovala životem člověka středověku, jeho prací a společenským zařazením, výchovou i zbožností. Přední francouzský historik, žák a spolupracovník J. Le Goffa, proniká ke kořenům středověké kultury a jejího dorozumívacího jazyka, řeči gest. Věnuje se symbolice gesta, dědictví antické rétoriky i biblického odkazu, vývoji v období karolinském i ve vrcholném středověku. Sleduje jazyk gest v prostředí laickém i klerickém, na půdě univerzit i v liturgii. Knihu průběžně provází bohatý obrazový materiál.

Rozhovor, který s J. Le Goffem vedl novinář J. Maurice de Montremy, dává nahlédnout do "historické dílny" významného medievalisty a sledovat Le Goffovo myšlení v jeho pohybu a vývoji. Čtenář se spolu s autorem vypraví na cestu k samým kořenům evropské kultury.

Další svazek řady Člověk a jeho svět se vydává do světa lidí a bohů antického Řecka. Významný francouzský autor, dobře známý i českému čtenáři, sestavil soubor esejů od předních odborníků z celého světa, které pronikají do hloubky struktur kultury, jež tak výrazně ovlivnila vývoj kultury evropské. V jednotlivých esejích se autoři věnují ekonomickému životu, zemědělství, válce a míru, výchově a dospívání, pojmu občana, rodinnému a domácímu životu, strukturám společnosti. Stranou nezůstává ani fenomén divadla i vztah Řeků k panteonu jejich bohů. Kniha, která byla již přeložena do řady jazyků, seznamuje čtenáře s životem v antickém Řecku zcela nově: uvádí na správnou míru informace, které si pamatujeme ze školních lavic i z „historických“ filmů.

Osudy Otonů jsou s osudem Čech hluboce spjaty a jejich činy výrazně ovlivnily naše dějiny Hagen Keller působí jako profesor středověkých dějin na univerzitě v Münsteru a po dlouhou řadu let se zabývá dějinami Německa v X. a XI. století. V této knížce podává souhrnně výsledky svého bádání o této epoše, znamenající zakladatelskou éru tzv. Svaté říše římské, jejímž středem dnešní Německo bylo. Otoni, které u nás známe také jako saskou dynastii, vládli v letech 919 až 1024. Jejich osudy jsou s osudem Čech hluboce spjaty. Hned první z nich, Jindřich I., zvaný Ptáčník, se zapsal svým tažením proti knížeti svatému Václavovi výrazně do našich dějin. Též jeho nástupce, Ota I., korunovaný 962 za císaře, válčil dlouho s Boleslavem I.. Ani vztahy Oty II. s Boleslavem II. zdaleka nebyly vždy přátelské, zato Ota III. se spřátelil s pražským biskupem sv. Vojtěchem a společně vytvořili ideu Evropy jako jednotného křesťanského společenství. Jindřichem II., zasahujícím u nás do sporů mezi syny Boleslava II., rod Otonů vymírá.

Osobnost tohoto prvního římského císaře přijavšího křest (vládl od roku 306 do roku 337) je po staletí námětem tuhých sporů: Nechal se pokřtít jako upřímný křesťan, nebo sáhl k tomuto aktu z politického výpočtu? Co mělo znamenat vybudování nového středu říše na Bosporu a nesoucího jeho jméno? Odkud plynula krutost jeho vztahu vůči nejbližším příbuzným? Na tyto i další otázky se pokouší odpovědět profesor starověkých dějin na Goethově univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem, známý odborník na dějiny pozdní antiky. Předností jeho díla je to, že osobnost významného panovníka sleduje na pozadí složitých politických a náboženských dějů, na něž tento nesporně zdatný státník reaguje.

Další v řadě svazků mapujících dějiny Evropy poutavým způsobem přibližuje příběh století poznamenaného dvěma nejničivějšími válečnými konflikty v historii lidstva, dosud nebývalou sociální mobilitou i převratným vývojem vědy a techniky. Práce anglického historika Richarda Vinena, který vyučuje moderní dějiny na londýnské King’s College, obsáhla období od secese až k počátkům jednadvacátého století. Zaobírá se klíčovými událostmi Evropy nedávno skončeného věku, které zařazuje do širších světových souvislostí. V centru pozornosti se ocitají sociální dějiny jako podloží „velkých“ událostí dějin politických: válečné konflikty, studená válka, pád komunismu tak doprovází výklad o proměnách rodiny, sexuální revoluci, vývoji měst i kultury. Jak vyplývá z Vinenovy práce, moderní věk dvacátého století jako by předznamenával počátek nové „postmoderní“ civilizace, pro kterou bude charakteristické sdílení všech problémů, prolínání kultur a národů, období, kdy všichni budou žít všude, kdy hrozby válek a střetů budou neustálé, ale odpovědnost za jejich řešení bude vyžadovat účast čím dál většího počtu lidí. Dnes, kdy stojíme na prahu 21. století a zároveň nové, sjednocující se Evropy, nám může být Vinenova kniha nejen zdrojem důkladného poučení, ale i inspirací při pohledu dopředu.

Nový, dosud nejobsáhlejší soubor vybraných třistaosmdesátisedmi dopisů z korespondence Ludwiga van Beethovena, předkládaný české odborné i zainteresované laické veřejnosti, přibližuje čtenáři osobnost tohoto hudebního skladatele ve světle osobních a citových vztahů, zájmů, myšlenek, tužeb a událostí, které provázely jeho život. Ukazuje zázemí jeho tvorby, ale také si klade za úkol umožnit zájemcům hlubší nahlédnutí do běžného života, psychiky a intelektu tohoto geniálního tvůrce. Snaží se postih nout Beethovenův osobní, duchovní a umělecký vývoj a zachytit osobité rysy jeho lidské přirozenosti, hloubku jeho vnitřního, myšlenkového světa i rozsah jeho názorové orientace.

Ústředním tématem Augustinova díla je biblická exegeze a její vztah k pohanské učenosti, která se rozvíjí vedle výkladu teorie znaku a metody homiletiky, kazatelského umění. V teorii znaku navazuje Augustin na platonismus a helénistickou filozofii, původ hermeneutiky nachází v exegetických metodách alexandrijských gramatiků, jeho homiletika vychází z antické rétoriky, jejíž teorii i praxi se Augustin jako všichni vzdělanci jeho doby povinně učil. Předkládaný spis hluboce ovlivnil vývoj křesťanské kultury a vzdělanosti, jakož i teologického myšlení ve středověku. Největšího porozumění se v některých obdobích dostávalo právě poslední, spíše praktické části, pročež bylo dílo známo také pod názvem De arte predicandi, „O kazatelském umění“. Spis, který vychází česky poprvé, přeložila a úvodem a poznámkami opatřila prof. Jana Nechutová.

Hlavní postavou tohoto detektivního příběhu z keltské Anglie roku 665 je půvabná a vzdělaná právnička, sestra Fidelma, která zná dobře dobové zákony. Fidelmu z kláštera na rodný hrad povolává její bratr, nástupce umírajícího panovníka v království Mu man, aby pomohla objasnit zavraždění učence Dacána, k němuž došlo v klášteře Ros Ailithir, kde byl hostem. Fidelma v klášteře pátrá, vyslýchá a naráží na nové záhady, avšak problémy a mrtví přibývají. Sestra Fidelma postupně odhalí, že Dacán pod zámi nkou studia starých textů pátral po potomcích královského rodu z Osraige a chtěl určit skutečného vlastníka území, o něž se dlouhá léta vedl spor, a právě toto pátrání se stalo důvodem k jeho zavraždění. Autor se zaměřil na studium Keltů a keltské ku ltury. Vedle poutavé detektivky nabízí čtenářům široký historický rámec a seznamuje je tak s pozoruhodnou a poutavou dobou.

Přijít o všechny peníze je věru nepříjemná věc, zvlášť když člověk o ně přijde vlastní vinou, zrovna jako soukromý detektiv Joe Quinn, který v Renu všechno prohrál. Bez dolaru v kapse a s kručícím žaludkem se stopem dostal doprostřed divočiny, kde Quinnovi nezbývá nic jiného než se vydat podle kamarádovy rady do hor k Nebeské věži, obývané obskurní náboženskou sektou. Sestra Požehnání, příslušnice sekty, hladového Quinna nakrmí, a ačkoliv pravidla sekty zakazují mít vlastní úspory, dá mu tajně ušetřené peníze a pověří ho zdánlivě snadným úkolem, vypátrat v nedalekém městě, co se stalo s jistým O’Gormanem. Quinn se vydává do města Chicote a brzy má pocit, že ten úkol splnil během jediného dne. Když se vrátí s výsledkem svého pátrání zpátky k Nebeské věži, ukáže se, že příslušníci sekty nejsou tak neškodní, jak se na první pohled zdálo, alespoň někteří z nich, a že ten úkol, který dostal, není vůbec jednoduchý. Čím více nitek rozmotává, tím více se případ zauzluje.

Půvab mitfordských příběhů, tak jak jej známe z předchozích románů Jan Karonové, tkví v tom, že zvou do idylického světa malého města, kde sice mají lidé svá trápení a starosti, ale především se snaží spolu dobře vycházet, a právě tato vlídnost je tajemstvím čtenářského úspěchu. Mitfordské jesličky je vyprávění především o otci Timovi, laskavém pastorovi, který má pro každého povzbudivé slovo a vždy je připraven pomáhat. Otec Tim dobře ví, že je mu bližší práce duchovní -- zvládne sice vaření, zahradničení a úspěšně vykoupe i psa Barnabáše, ale jinak mu šikovnost rukou zůstala odepřena. Je to tedy velká výzva, když najde staré jesličky a umíní si, že je znovu přivede k životu. V tomhle líbezném vánočním příběhu se setkáváme se všemi postavami z předchozích dílů mitfordské ságy a navštívíme toto poklidné městečko v kouzelném čase Vánoc.