Vyšehrad strana 98 z 143

Knihu Bible a moderní kritika napsal Tomáš Petráček, český katolický kněz, historik a teolog, který je autorem řady studií a článků z oblasti sociálních dějin raného středověku a moderních církevních dějin. V roce 1904 vydal jezuitský generál Luis Martin varování před novou herezí při výkladu Bible, kterou nazývá „historická metoda“. Tento postoj záhy potvrdily nejvyšší církevní autority. O téměř devadesát let později Papežská biblická komise vydává dokument, ve kterém se konstatuje, že historickokritická metoda musí být považována za samotný základ veškeré vědecké exegeze v církvi. Jak došlo k tak radikální změně názoru během devadesáti let? Jaké byly peripetie zápasu o vědecký a kritický výklad Bible v katolické církvi? To jsou některé z otázek, na které se tato práce pokouší formulovat odpověď. Významným přínosem je integrování české katolické exegeze, která v té době měla přinejmenším čtyři vynikající představitele světové úrovně, do příběhu progresivní katolické exegeze té doby. Téma dějin zápasu katolické biblické vědy o přijetí náročných vědeckých kritérií umožňuje otevřít celou řadu dalších otázek: vztah církve a moderní doby, svobody teologické a exegetické práce, způsob výkonu učitelského úřadu církve, vznik a výklad církevních dokumentů, otázku cenzury a autocenzury v církvi, ohrožení vlastní osobní víry vědeckým bádáním či otázku následků ignorování a popírání reálně existujících problémů.

Nejrozsáhlejší Pagnolův román Živá voda zavádí čtenáře do krásného, divokého kraje, do horské vísky, kam jednoho dne přivítá se svou ženou a dcerkou pan Jean. S nadšením se všichni ujímají pochybného dědictví - osamělé usedlosti. Velmi brzy však narážejí na hlavní problém tohoto kraje - nedostatek vody. Jean se snaží vodu získat, i když se proti němu staví příroda, ale i lidé z okolí. Úsilí, s kterým pan Jean bojuje s lidskou zlobou, nenávistí, hloupostí, je marné. Dcera Manon však smrt a neštěstí svého otce pomstí.

Druhý díl výboru ze starověkých martyrologií. Svazek obsahuje překlady celkem 13 latinských a řeckých textů vzniklých ve 4. a 5. století. Jejich hlavními hrdiny jsou opět ženy a muži, kteří pro své náboženské přesvědčení neváhali podstoupit mučení a smrt. Do druhého dílu byly vybrány texty sepsané až po vítězství křesťanství v římské říši na počátku 4. století, které dobře dokumentují další vývoj hagiografické literatury a zohledňují žánrové a ideové rozrůznění pozdější mučednické literatury na prahu jejího přechodu k raně středověké hagiografii. Kromě textů vědomě stylizovaných do podoby dřívějších mučednických akt (Umučení Eupla) kniha obsahuje žánrově různorodá vyprávění, sahající od novelistických líčení (Umučení Konóna) po ukázku rozsáhlých skladeb, jež se staly nesmírně populárními na konci antiky (Akta Šebestiánova). Významnou část svazku zabírají rovněž překlady textů věnovaných mučedníkům z řad donatistů – severoafrických křesťanů, kteří byli ve 4. století jako schismatici pronásledováni katolickou většinou. Všechny texty, přeložené pracovníky Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty při Univerzitě Palackého v Olomouci, doplňují dílčí úvody i obsáhlý poznámkový aparát; celou knihu pak uvádí předmluva italského odborníka na hagiografii F. S. Barcellony z univerzity v Římě (sepsaná speciálně pro tuto knihu) a úvodní literárně historická studie J. Šubrta. Svazek je doplněn barevnou obrazovou přílohou, která ikonograficky doplňuje přeložené texty, bibliografií a rejstříky.

Jean Carperová fundovaně a přehlednou formou nabízí současné informace týkající se výzkumu, léčení a prevence této nemoci, jež hrozí stát se morem jedenadvacátého století. Kniha 100 jednoduchých věcí, které můžete udělat proti Alzheimerově nemoci a úbytku paměti oslovuje o to víc, že je psána z pohledu nositele genu způsobujícího Alzheimerovu chorobu. Carperová nijak nezastírá skutečnost, že věda dosud nezná mechanismus, jenž Alzheimerovu chorobu spouští, a tudíž neexistuje ani spolehlivý návod, jak se tomuto extrémně limitujícímu a izolujícímu onemocnění vyhnout. Ví se však, že určité zvyklosti v životním stylu, jako je například stravování, tělesná aktivita či ochota učit se neustále novým věcem, mohou mít zásadní vliv na trénink mozku, takže není tolik náchylný k degeneraci. Autorka Jean Carperová zdůrazňuje, že nejsme nuceni trpně čekat na to, zda se nemoc u nás projeví: předkládá desítky možností, jakým způsobem udržet organismus a zejména mozek v činnosti až do pozdního věku nejen pomocí nejrůznějších potravinových doplňků ale také optimistickým přístupem k životu, udržováním bohatých mezilidských vztahů a osvojením si aktivního způsobu života.

Jean Carperová fundovaně a přehlednou formou nabízí současné informace týkající se výzkumu, léčení a prevence této nemoci, jež hrozí stát se morem jedenadvacátého století. Kniha 100 jednoduchých věcí, které můžete udělat proti Alzheimerově nemoci a úbytku paměti oslovuje o to víc, že je psána z pohledu nositele genu způsobujícího Alzheimerovu chorobu. Carperová nijak nezastírá skutečnost, že věda dosud nezná mechanismus, jenž Alzheimerovu chorobu spouští, a tudíž neexistuje ani spolehlivý návod, jak se tomuto extrémně limitujícímu a izolujícímu onemocnění vyhnout. Ví se však, že určité zvyklosti v životním stylu, jako je například stravování, tělesná aktivita či ochota učit se neustále novým věcem, mohou mít zásadní vliv na trénink mozku, takže není tolik náchylný k degeneraci. Autorka Jean Carperová zdůrazňuje, že nejsme nuceni trpně čekat na to, zda se nemoc u nás projeví: předkládá desítky možností, jakým způsobem udržet organismus a zejména mozek v činnosti až do pozdního věku nejen pomocí nejrůznějších potravinových doplňků ale také optimistickým přístupem k životu, udržováním bohatých mezilidských vztahů a osvojením si aktivního způsobu života.

Rabínskou dobu, tj. období od zničení jeruzalémského Chrámu v roce 70 až do konce existence rabínských akademií kolem roku 1040, můžeme právem označit za „klasické židovství“. V těchto stoletích byly položeny základy, které později významným způsobem formovaly židovský život a do dneška na něj svým způsobem působí. Podstatnou část daného období představuje vznik a rozvoj rabinátu. Rabín zastupuje židovství, v němž Chrám nahradila Tóra, které se vzdalo snu o vlastním státě a jehož existence se postupně přesouvá do diaspory. Ačkoli se Židé zřekli politického uspořádání, nespokojili se s náboženskou uzavřeností; svými nároky zahrnuli veškerý život svého společenství. Židovství se neutvářelo pouze zevnitř, ale vyrovnávalo se také s vlivy okolí. Přejímalo mnohé z představ i myšlenek helénismu, nemohlo se vyhnout náboženským směrům gnóze ani střetu s křesťanstvím. Kniha se zabývá proměnami sociální struktury po pádu Druhého chrámu, hledá odpovědi na otázky, jakým způsobem se prosazoval vůdcovský nárok patriarchů v Palestině, exilarchů v Babylonii a rabínů v obou centrech židovského života v talmudické době. V souvislosti s nástupem nových židovských vůdců zohledňuje také hospodářské a politické okolnosti. V neposlední řadě se zabývá duchovní stránkou klasického židovství a s ní spojenými texty. Text přináší nejnovější výsledky bádání z oblasti judaistiky, historie a archeologie, ale současně se opírá o odkaz tradiční rabínské literatury. Rabínské židovství se snaží představit pravdivě jako celistvou historickou skutečnost, přičemž alespoň letmo nastiňuje některé vnější dějinné okolnosti, pokouší se vylíčit kulturněhistorické souvislosti, zdůrazňuje problematiku náboženského práva, halachy atd. Sleduje sociální i hospodářský vývoj rabínské doby, zabývá se vztahem vládnoucích sil a židovské společnosti. Stále však systematicky zdůrazňuje, že židovství je v první řadě náboženství činu, nikoli víry, ačkoli se jedno od druhého nedá jednoznačně oddělit.

Americká autorka Jan Karonová pokračuje v knize Z Mitfordu do staré vlasti psaním o otci Timovi téměř v detektivním příběhu. Otec Tim, již několik let v penzi, se konečně vypraví na dlouho plánovanou a z nejrůznějších důvodů odkládanou cestu do země svých předků – do Irska, které chce ukázat své milované ženě Cynthii. Jejich cesta nezačíná zrovna šťastně: letadlo má sedmihodinové zpoždění už při odletu, a když oba konečně dorazí do Sliga, čeká na ně místo pěkného auta s řidičem stařičké Volvo a strašlivý liják. Otec Tim, který cestuje nerad, si už říká, že přece jenom měli raději zůstat doma, ale když dorazí do rybářské chaty Broughadoonu, krása okolí a srdečnost majitelů, Liama a Anny Conorových, i dalších hostů mu dá zapomenout na prožité útrapy. Zdánlivou idylku však brzy naruší neznámý útočník, který vyskočí na Cynthii ze skříně a způsobí jí zranění nedávno zlomeného kotníku. Navíc se ukazuje, že výpadek elektrického proudu nemá na svědomí jenom déšť a vichr z předešlé noci. Cynthie objeví v knihovně deník jistého lékaře z 19. století. Z deníku se dovídá o historii místa i panského domu Catharmore na protějším kopci, kde vyrostl Liam a jeho bratr Paddy. Mezi bratry panuje zlá krev a ukazuje se, že oba domy chovají

Slovo Vánoce v nás vyvolává mnoho pocitů, vzpomínky na dětství, domov provoněný jehličím, hořícími svíčkami a vánočním cukrovím. Vydejte se s touto knihou do provoněné kuchyně našich babiček a prababiček a nechte se inspirovat skvělými recepty na rozmanité druhy vánočního pečiva, jejichž poetické názvy lákají k ochutnání – Medové půlměsíčky, Oříškové hubinky, Napoleonské kloboučky, Berlínské kotouče, Citronové bochánky, Dalmatské vínky…. Nedílnou součástí knihy jsou i zajímavé informace o vánočních lidových tradicích, zvycích a pověrách.

Touha vyzvědět úmysly svých potenciálních nepřátel uvnitř státu i za jeho hranicemi je už od dob antiky vlastní všem vládcům – diktátorům stejně jako demokratům, monarchům nejinak než prezidentům. Tajné služby, agenti, šifrovací techniky a kontrašpionáž nejsou vynálezem novověku, ale jsou zde odnepaměti. Ve svém strhujícím a hluboce fundovaném přehledu Wolgang Krieger ukazuje výzvědné techniky a tajné agenty jako organickou součást tří tisíciletí lidských dějin a dokládá postupný vývoj tajných služeb. I známé historické události se v tomto pohledu mohou ukázat v novém světle. Autor Wolfgang Krieger barvitě líčí, jakou roli v konkrétních případech tajné služby sehrály, a mistrně rozplétá složité předivu vztahů v této šedé zóně pohybující se často na hranicích ilegality. Wolfgang Krieger vyučoval na Harvardu a v Oxfordu, v současné době působí na univerzitě v Marburgu a je odborným poradcem francouzského ministerstva obrany.

Neuropatologa MUDr. Františka Koukolíka jistě není nutno představovat. Skoro třicet let je primářem patologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Jeho život je v zajetívědy, která ho okouzluje, vzrušuje a stále překvapuje. Svoje vědecké poznatky přiblížilčtenářům velice přístupnou formou v mnoha publikacích. V rozhovoru s novinářkouLibuší Koubskou se zpovídá ze svého vztahu k medicíně, hovoří o povaze a evoluci životana Zemi, o lidském mozku a o povaze lidských společností. Tedy o všem, co p ovažuje zanejpodstatnější. Kniha rozhovorů vychází k 70. výročí narození autora.

Jak voní tymián je vzpomínkové vyprávění autora Marcela Pagnola, které dovolí čtenáři vstoupit do rodného autorova kraje Provence, bujné a překrásné přírody, kde pod jižním sluncem kvete levandule a tymián dorůstá do výšky člověka. Marcel Pagnol naps al tyto nezapomenutelné vzpomínky, když už překročil šedesátku, a přesto se dokázal podívat na svět mladýma očima chlapce, který i věci docela obyčejné dokázal vnímat jako vzácné a neopakovatelné okamžiky.

Kdo byl kníže Václav, kterého ctíme jako světce? Jak vypadal jeho život veřejný i soukromý, co můžeme povědět o jeho hodnotovém žebříčku a vládní strategii? Na některé z těchto otázek se pokouší odpovědět nová kniha Václav, kníže Čechů věnovaná život u a skutkům knížete Václava (925-935), připravovaná v nakladatelství Vyšehrad. Petr Charvát , archeolog a historik, navazuje v této knize na úspěšné tituly Boleslav II. Sjednotitel českého státu (Vyšehrad, 2004) a Zrod českého státu 568-1055 (Vyšehra d 2007). Na základě velmi skrovných pramenných údajů se pokouší o alespoň letmý portrét nejproslulejšího panovníka českého raného středověku, jak se o něm dozvídáme z listin, kronik, legend a archeologických nálezů. Vypisuje příběh jeho vlády a snaží se i o postižení okolností, které vedly k nejproslulejší vraždě českých dějin.

Kdo byl kníže Václav, kterého ctíme jako světce? Jak vypadal jeho život veřejný i soukromý, co můžeme povědět o jeho hodnotovém žebříčku a vládní strategii? Na některé z těchto otázek se pokouší odpovědět nová kniha Václav, kníže Čechů věnovaná život u a skutkům knížete Václava (925-935), připravovaná v nakladatelství Vyšehrad. Petr Charvát , archeolog a historik, navazuje v této knize na úspěšné tituly Boleslav II. Sjednotitel českého státu (Vyšehrad, 2004) a Zrod českého státu 568-1055 (Vyšehra d 2007). Na základě velmi skrovných pramenných údajů se pokouší o alespoň letmý portrét nejproslulejšího panovníka českého raného středověku, jak se o něm dozvídáme z listin, kronik, legend a archeologických nálezů. Vypisuje příběh jeho vlády a snaží se i o postižení okolností, které vedly k nejproslulejší vraždě českých dějin.

Životopisný portrét Johann Sebastian Bach napsal profesor hudebních věd Christoph Wolff. Více než sto let chyběla na světovém trhu taková kniha shrnuje všechno, co je dnes zjištěno o životě Johanna Sebastiana Bacha (1685 1750), geniálního barokníh o skladatele, varhaníka, cembalisty, dirigenta, učitele a teoretika. Tato monumentální biografie z pera profesora Harvardovy university a ředitele Bachova archivu v Lipsku Christopha Wolffa se okamžitě po svém prvním vydání v USA stala událostí bacho vského roku 2000 a o rok později se dostala do finále Pulitzerovy ceny. Následovaly překlady do němčiny, holandštiny, italštiny, japonštiny, maďarštině a španělštiny. Dílo je výsledkem autorova celoživotního bádání, poskytuje neuvěřitelné množství fa ktů a řadu objevných závěrů přitom je poutavé a čtivé, věcné a zároveň zaujaté. Pomocí četných vyobrazení a mnoha dobových citátů přenáší čtenáře do Bachovy doby a prostředí, a stále odkazuje na jeho skladby. Skladatel sám nezanechal žádné autobiog rafické záznamy. O to důležitější je, že místo dohadů a legend, které byly s jeho jménem v minulosti často spojovány, můžeme poznat příběh reálného člověka a jeho rodiny v konkrétním období evropského kulturního vývoje. Stojíme v údivu nad velikostí umělecké osobnosti, která uzavřena v hranicích své éry a země přesáhla svým významem obojí a dodnes zůstává mezi tvůrci jedinečným zjevem. Milovník hudby může číst knihu jako román, odborník v ní najde nepřeberný faktický materiál a díky bohatému rej stříku také orientaci v rozsáhlé bachovské literatuře. České vydání je překladem aktualizované německé verze z r. 2005.

Kniha Učitelé a žáci ve středověku zahrnuje období od 6. do 15. století, od sklonku pozdně antické vzdělanosti přes renesance karolinské a otonské éry až po rozkvět evropské univerzitní scholastiky ve vrcholném středověku a nový počátek v renesančn ím období. Autoři Pierre Riché a Jacques Verger se zaměřují jak na velké osobnosti středověkých vzdělanců (Anselm, Abélard, Hugo od sv. Viktora, Tomáš Akvinský aj.), tak i na každodenní život škol a žáků, který je hlavním tématem knihy. Pozornost s e přitom nesoustřeďuje jen na nejvyšší patro vzdělávacího systému, ale čtenáři se mohou seznámit se širokou škálou škol klášterních i laických, městských i vesnických, škol židovských i královen středověkého vzdělávání, univerzit. Čestné místo se p řitom dostává nejstarší univerzitě v prostoru střední Evropy té pražské. Kde, kdy a jak probíhala školní výuka, jak si žáci i učitelé obstarávali prostředky k živobytí, jak fungovaly školní instituce, jaký byl život středověkých mistrů obchodník ů se vzděláním? Na tyto a další otázky kniha odpovídá s využitím bohaté škály zajímavých dobových textů listin a dokumentů, ale také citátů literárních děl od Einhardova Života Karla Velikého po Chaucerovy Canterburské povídky, textů kanonického p ráva či třeba univerzitních statut. Knize se tak bohatě dostává živosti a přístupnosti, které jdou ruku v ruce s nepochybnou akribií obou autorů.

Bez velké nadsázky se dá říci, že snad každý, kdo se zajímá o naše nejnovější dějiny, četl paměti Prokopa Drtiny nazvané Československo můj osud. Někdejší ministr spravedlnosti, jeden z čelných představitelů demokratické politiky předúnorové doby, v nich zachytil zlomové okamžiky československých dějin, události, jichž byl sám aktivním účastníkem. Kniha historika Ondřeje Koutka sleduje osud politika, jehož život se téměř bezezbytku překrýval s dobou existence Československa. Autor věnuje pozorno st všem obdobím Drtinova života, počínaje první republikou, kdy mladý příslušník národně socialistické strany vstoupil do služeb prezidenta Beneše. Po Mnichovu se Drtina angažoval v odboji a po útěku do exilu se stal aktivním členem politické repreze ntace a také pod pseudonymem Pavel Svatý známou a oblíbenou postavou zahraničního rozhlasového vysílání. Vrchol a zlom Drtinovy politické kariéry představuje poválečné tříletí, kdy působil jako ministr spravedlnosti v tehdejších československých vlád ách. Jeho poúnorové osudy byly dramatické po pokusu o sebevraždu skokem z okna byl zatčen, do roku 1960 vězněn, po nepříliš úspěšných pokusech o rehabilitaci pak za normalizace působil aktivně v disentu. Kniha O. Koutka, vycházející z velkého množs tví pramenů, je současně portrétem demokrata, člověka veřejně aktivního za všech režimů, a dějinami československé demokracie jako takové.