Vyšehrad strana 97 z 143

Dílo je rozděleno na šest oddílů. Úvod seznamuje čtenáře s prameny a vývojem duchovního myšlení před Buddhou. Další kapitoly se věnují legendám o životě Siddhárthy a společnosti jeho stoupenců. Nejobsáhlejší kapitola ,,Nauka“ seznamuje s Buddhovým učením a jednotlivými školami. Další kapitoly se zabývají různými filosofickými aspekty buddhismu a buddhistickými literárními díly. Vladimír Miltner převyprávěl Mahábháratu, přeložil Kámasútru a Otázky Milindovy, zabýval se klasickou indickou medicínou. Z jeho děl je nejvýznamnější slovník Malá encyklopedie buddhismu.

Próza Muž, který sázel stromy z roku 1953 jako by byla návratem k původní Gionově fascinaci prostým člověkem a jeho dokonalým splynutím s přírodou. Obraz provensálského pastýře je oslavou neokázalé vytrvalé činnosti, která si nedělá nárok na odměnu, a přece se svým výsledkem blíží aktu Stvoření. Vydavatel mu však z nepochopení příběh vrátil, a ten byl uveřejněn o rok později v časopise Vogue pod titulem „Muž, který sázel naději a vypěstoval štěstí“. V té době sám autor jistě netušil, že jeho próza, rozsahem nevelká, v celé řadě překladů záhy oběhne svět, a že navíc splní autorův záměr – stane se inspirací pro ochránce přírody k zalesňování celých oblastí.

Zápletka dalšího humoristického příběhu anglického spisovatele P. G.Wodehouse se točí, jak jinak, kolem Dívky v modrém. Není to ovšem nic jiného než originál Gainsboroughova obrazu, který zmizel. Přijít na kloub záhadě by měl Jerry West, propátrat zchátralý venkovský dům, poradit si s komorníkem, který není komorník, americkým právníkem se sestrou kleptomankou a dalšími podezřelými, ale co je mu do nějaké Dívky v modrém, když jeho srdce zahořelo pro dívku zcela jinou… a to tak, že úplně zapomněl, že už je zasnoubený.

Kniha Výživa od A do Z neobsahuje pouze recepty, jak je tomu u běžných kuchařek, ale poskytuje množství informací nezbytných pro správnou výživu dítěte. Autorkou je dětská lékařka s četnými zkušenostmi, se kterými velmi přehledně a srozumitelně seznamuje maminky. Velkým doporučením práce doktorky Kejvalové je to, že všechny recepty a předávané zkušenosti jsou nabyté v praxi a ne vyčtené pouze z knih a zahraničních časopisů. Příručka čtenáře zaujme hlavně svojí rozmanitostí a novými podněty. Najdete v ní vše o těhotenství, kojení a následně o výživě kojenců, batolat i dětí školního věku. Inspiruje často bezradné maminky co nachystat dobrého a zdravého k snídani či svačině. Mnohé maminky jistě zaujme kapitola o dětské alergii, o pitném režimu dítěte, o výživě a krevních skupinách. Brožura se zabývá ale i věcmi nevážnými – oslavou dětských narozenin, přípravou dětské party a ukáže, že správné grilování není zdraví nebezpečné. Ilustrace Václav Hradecký.

Životopis jednoho ze zakladatelů Sokola, Miroslava Tyrše, představitele ,,věčně mladé" generace osobností české kultury a společnosti 50. let 19. století. Sokolské hnutí se za 150 let od svého vzniku v roce 1862 stalo významnou součástí našich dějin, s mnoha rozměry – tělovýchovným, kulturním i politickým. Životopis jednoho ze zakladatelů Sokola, Miroslava Tyrše, nabízí ale víc než jen pohled na okolnosti zrodu tohoto společenského fenoménu. Robert Sak již řadu let mapuje osudy významných před­stavitelů českého politického a kulturního života 19. a 20. století (Josef Jungmann, Fran­tišek Ladislav Rieger, Bedřich Fučík). V monografii věnované Miroslavu Tyršovi ukazuje neobyčejný rozhled, hloubku vzdělání a šíři působení jednoho z klíčových příslušníků „věčně mladé“ generace osobností české kultury a společnosti, které do veřejného života vstoupily na konci 50. let 19. století. Můžeme sledovat dynamický proces „čechizace“, formování ambiciózní české kulturní identity. Vznik Sokola je představen jako událost přesahující pouhé založení tělovýchovné společnosti, jako realizace humanistické představy o člověku i krok na cestě k posílení národní samostatnosti. Zajímavá a objevná je kapitola o Tyršovi – výtvarném kritikovi a estetikovi, který uváděl do české kultury a umění významné podněty evropské tvorby. Mnohostrannost osobnosti Miroslava Tyrše doplňuje přehled jeho „druhého života“, včetně bouřlivých osudů Sokola v době nástupu komunistické diktatury, a krátký výbor z Tyršových textů.

Kniha historika Jana Rychlíka, vycházející nyní v novém, aktualizovaném a doplněném vydání, si klade za cíl přiblížit především českému čtenáři „druhou stranu“, slovenskou politiku v celém období společného státu. Jeho zasvěcené a podrobné líčení, začínající za první světové války, sleduje vývoj česko-slovenských vztahů především v politické oblasti, postupné zesilování autonomistických tendencí ve slovenské politice s vrcholem v rozbití ČSR po Mnichovu a vytvoření samostatného slovenského státu. Autor věnuje dostatečný prostor nejznámějším aktérům slovenské politiky tohoto období – Andreji Hlinkovi, Milanu Hodžovi či Jozefu Tisovi. Druhá polovina knihy se věnuje slovenské politice v lidově demokratickém Československu, na cestě od centralizace k federaci, a v období husákovské normalizace. Závěrečná kapitola pojednává o rozpadu Československa, sleduje postoje jednotlivých aktérů tehdejších složitých jednání. Kniha J. Rychlíka, založená na velkém množství archivních materiálů, je ojedinělým příspěvkem k naší stále ještě nedávné a dosud živé minulosti.

A můžete mi teď upřímně povědět, v co vy osobně věříte?“ Taková nebo podobná otázka byla Hansi Küngovi, jak sám říká, během jeho dlouholetého teologického působení položena nesčetněkrát a v této knize na ni chce čtenářům odpovědět. V deseti rozsáhlých kapitolách jim předkládá „celistvý pohled na svět“ a věnuje se základním problémům lidského života: čemu a komu lze věřit, na co se dá spoléhat, v co je možno doufat, z čeho se můžeme radovat, čím se máme řídit na své životní cestě, čeho se nesmíme zříci, jak se máme vyrovnat s utrpením, co nebo koho bychom si měli brát za vzor, jaké si máme klást cíle, čeho je k dobrému životu zapotřebí, jaký má život vůbec smysl. Hans Küng je pokládán za univerzálního myslitele současnosti, za badatele, který novo­dobé teologické myšlení ovlivnil více než kdo jiný, a jeho díla zná v překladech do mnoha jazyků celý svět. Kniha V co věřím na jeho předchozí publikace přirozeně navazuje, ale zároveň se od nich liší. Je jeho osobním vyznáním a uceleným shrnutím jeho životních postojů. Zve nás na napínavou myšlenkovou „horskou túru“ a cestou nám ukazuje jádro autorovy víry, jádro, které v Küngových odborněji zaměřených dílech zůstávalo ukryté pod vrstvou vědeckých poznatků, ustálené teologické terminologie a teoretických úvah.

Básnická sbírka Hodina mezi psem a vlkem pochází z tvorby 60. let, stejně jako Smuténka či Metličky. Po vydání těchto děl byl básník zahnán do politického ústraní. Za své dílo byl oceněn až po roce 1989. Najděte dva kusy dřeva/ a zkuste tlouci polínkem o polínko./ Tak jsem to dělal doma, / když jsem vyklepával hodinu mezi psem a vlkem./ Musíte klepat do rytmu./ Musíte vyšívat tím dřevem./ Snad se vám podaří/ probudit v sobě hvozd.

Co můžeme my, občané, dělat s nízkou úrovní politiky jako správy věcí veřejných v naší zemi? Jaké jsou vnitřní příčiny trvalé vratkosti našeho státu, opakujících se selhání politických elit tváří v tvář kritickým situacím během 20. století, a naší „národní nesamo­zřejmosti“? Autor Luděk Ryhetník, ekonom působící dnes na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, s bohatými zkušenostmi života a působení ve Velké Británii, se zaměřuje na otázku organizace a fungování společnosti – otázku řádu. Právě úspěšnost fungování pravidel podmiňuje úspěšnost dané společnosti a kvalitu života v ní. Autor se ve svých analýzách opírá o výzkum provedený ve více než sto padesáti zemích světa a zohledňující úroveň řádu a svobody v nich. Svoboda souvisí s řádem, právě země s tradicí pevného a spraved­livého řádu se těší největší svobodě a stabilitě. Český stát a česká společnost se nachází na nestabilní periferii Evropy. Otevírají se před námi dvě cesty: sklouznutí do oblasti chaosu a zvůle, nebo cesta cílevědomé kultivace řádu. Obtížná cesta, která ale vede ke skutečně demokratickým a stabilním systémům.

S každým dalším románem, v němž Eadulf a Fidelma řeší záhadné případy, v nichž není nouze o pikle, zrady a důmyslné vraždy, sledujeme i osudy hlavních hrdinů. V tomto příběhu se Eadulf s Fidelmou rozejdou. Fidelma si přeje zůstat u toho, co umí nejlépe, tedy věnovat se právu a jeho uplatňování. Eadulf by ovšem chtěl, aby spolu se svým malým synem žili poklidným rodinným životem v klášterní komunitě. Svým rozchodem oba strádají, ale každý umíněně trvá na svém. Nicméně podivná smrt v opatství Lois Mor si žádá přítomnost jich obou, neboť je král poslal, aby vyšetřili, jakým způsobem význačný učenec v Lois Mor zemřel. Strhující vyprávění „záhady zamčeného pokoje“ nabízí překvapivé a nečekané rozřešení.

S každým dalším románem, v němž Eadulf a Fidelma řeší záhadné případy, v nichž není nouze o pikle, zrady a důmyslné vraždy, sledujeme i osudy hlavních hrdinů. V tomto příběhu se Eadulf s Fidelmou rozejdou. Fidelma si přeje zůstat u toho, co umí nejlépe, tedy věnovat se právu a jeho uplatňování. Eadulf by ovšem chtěl, aby spolu se svým malým synem žili poklidným rodinným životem v klášterní komunitě. Svým rozchodem oba strádají, ale každý umíněně trvá na svém. Nicméně podivná smrt v opatství Lois Mor si žádá přítomnost jich obou, neboť je král poslal, aby vyšetřili, jakým způsobem význačný učenec v Lois Mor zemřel. Strhující vyprávění „záhady zamčeného pokoje“ nabízí překvapivé a nečekané rozřešení.

Petr Pokorný patří k našim nejznámějším biblistům. Vydal mnoho odborných publikací a zapsal se do srdcí celé řady svých žáků. Řadů let však také spolupracuje s Českým rozhlasem 3 Vltava, pro který připravuje čas od času nedělní Ranní slovo. Nejprve s etrem Kolářem a od roku 2004 s Petrem Vaďurou se zamýšlí nad nedělními perikopami liturgického kalendáře. Právě přepisy těchto pořadů, které s Petrem Pokorným vedl Petr Vaďura, tvoří jádro nové knihy z edice Rozhovory nad biblí. Jestliže v odborných pracích je Petr Pokorný skutečným vědcem, vyrovnávajícím se s množstvím odborné literatury a pečlivě mapujícím každý zákrut biblického textu, je v těchto rozhlasových rozhovorech obdivuhodně srozumitelný a přístupný. Hluboká znalost novozákonní látky mu přitom umožňuje hledět na jednotlivé texty jakoby z nadhledu a vnímat je v širších filosofických i etických souvislostech. Petr Pokorný je nejen biblista, ale také pečlivý pozorovatel doby znepokojený pocitem bezvýchodnosti a nedostatku perspektivy svých současníků. Proto je hlavním motivem jeho úvah naděje, pramenící z hlubokého přesvědčení, že život má smysl, a proto stojí za to jej žít. Pevným bodem dějin i života jednotlivce je mu vzkříšený Kristus, ten pravý člověk, který k žití pravého lidství inspiruje i každého z nás. Knihu doplňuje přepis pořadu o J. B. Součkovi a rozhovor o Pokorného životě a díle, který byl odvysílán na vlnách Českého rozhlasu Plzeň.

Román Ethana Canina Ani králové, ani hvězdy je příběhem o přátelství mezi dvěma zcela odlišnými muži. Caninův román vyniká nejen pestrou galerií portrétů různorodých postav, ale především detailně popisuje proces zrání člověka se všemi jeho přednostmi a chybami, které formují jeho budoucnost. Když Orno Tarcher, mladík z prosté venkovské rodiny, přijede studovat do New Yorku, prvním člověkem, s nímž se seznámí, je charismatický Newyorčan Marshall Emerson. Je těžké představit si nesourodější dvojici: těžkopádný, poctivý, pracovitý Orno, který, jak sám říká, má „na čele napsáno Missouri“, a oslnivý bohém Marshall s fenomenální pamětí, díky níž si navždy zapamatuje vše, co si přečte, a rodiči, kteří jsou oba univerzitními profesory. Přesto mezi nimi vznikne zvláštní pouto; Orno je takřka proti své vůli vtahován do Marshallova světa bujných pitek, planého filosofování a sexu, jenž ho odvádí od studia, i do spletitých vztahů panujících v Marshallově rodině. Zatímco Marshall, který by mohl vystudovat cokoli, opustí univerzitu, aby se posléze stal hollywoodským scenáristou a producentem, Orno nemá dost dobré výsledky na to, aby mohl jít na medicínu, a proto se spokojí s budoucností zubaře. Zuby „nejsou pojmenované ani po králích, ani po planetách. Jsou označené pouze čísly,“ omlouvá se v dopise Marshallovi. Když se zamiluje do Marshallovy sestry Simone, napětí panující v rodině Emersonových spěje k tragédii.

Sbírka Agogh, která je považována za jeden z vrcholů tvorby autora Oldřicha Mikuláška.Básnická sbírka vyšla nejprve v cizině v r. 1980, v Čechách až v roce 1989.Básník Oldřich Mikulášek je autorem čtenáři stále vyhledávaným, neboť jeho přemýšlivá poezie oslovuje další a další generace. ůsobil v literární skupině Host do domu, po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem. Znovu publikovat směl až po roce 1980.

Básníckou sbírku Rouška Veroničina napsal Jan Zahradníček, nejvýznamnější básník ka­tolického proudu české literatury. V roce 1949 vychází sbírka básní Rouška Veroničina jako lyrický doprovod sbírky La Saletta. Verše jsou svědectvím autorovy víry, lásky a odhodlání. Ve verších této sbírky „nabývají básně Roušky Veroničiny velikého nadosobního rozmě­ru, přesahují literaturu a nesou pečeť bezvýhradného osobního nasazení a nezvratného svědectví celé básní­kovy osobnosti.“ (Mojmír Trávníček)

Legenda aurea (Zlatá legenda) je vyvrcholením více než tisíciletého vývoje latinské legendy, tj. vyprávění o životě a zázračných skutcích svatých. Složil ji nejspíše koncem padesátých let 13. století dominikánský mnich a pozdější janovský arcibiskup Jakub de Voragine. Autor ji koncipoval jako základní příručku pro dominikánské kazatele, ať působili kdekoli. Na základě dosavadní legendistické literatury zpracoval a podle sledu církevního roku seřadil 176 vyprávění o svátcích Kristových a o svatých, uctívaných v celé katolické Evropě. Legenda aurea později zastínila všechny ostatní sbírky legend (proto se také nazývá „Zlatá“) a dodnes se zachovala ve více než tisíci latinských rukopisech. Jakub de Voragine měl vypravěčské nadání. Svým čtenářům přibližuje pravdy víry v pou­tavých příbězích, z kterých měli potěšení jak duchovní, tak nejprostší laici. Proto hned ve 13. století začala být „Zlatá legenda“ překládána a adaptována do národních jazyků, do některých dokonce několikrát. Jednotlivé příběhy z ní pronikaly do lidových vyprávění a jsou obsaženy i v pohádkách. Česky byla zpracována r. 1357 neznámým českým domi­nikánem, působícím na Pražském hradě, který byl ve styku s králem Karlem IV. i s jeho kancléřem Janem ze Středy. První novočeský překlad výboru ze „Zlaté legendy“ (Vyšehrad, 1984) byl koncipován tak, aby v něm byly zastoupeny nejrůznější typy Jakubových legend. V témž duchu byl výbor později rozšířen, takže zpřístupňuje česky asi třetinu „Zlaté legendy“. Kromě toho přináší i několik ukázek z legend o českých světcích (sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Ludmila), které byly k základnímu souboru přidány.