Vyšehrad strana 95 z 143

V pořadí druhý román se sestrou Fidelmou zavádí čtenáře do Říma. Zde je Fidelma bez bratra Eadulfa a musí si poradit s řešením záhadné vraždy sama. Sám autor se vrátil v čase zpátky v dalším nedávno vydaném románu Spatřit plavého koně, který na druhý případ sestry Fidelmy časově navazuje.

Prvorozený Samuel přišel kvůli maceše a jejímu čerstvě narozenému synovi o dědický nárok a stal se v rodné tvrzi nežádoucím. Než aby přistoupil na to, že se bude věnovat církevní kariéře ve vzdálené Pešti, rozhodne se uprchnout. Útočiště hledá u svého strýce, transylvánského velmože Aybarse Egerváriho, proslulého svou krutostí. Očekává, že na jeho hradě najde klid i náklonnost Egerváriho sebevědomé dcery Erzsébet. A snad se jednou bude moci vrátit domů – jako dědic. Místo toho se však stává svědkem únosů dětí a je zatažen do vztahů poznamenaných dědičným šílenstvím. Ale záleží vůbec na osudu jednoho člověka nebo jednoho panství? Konec světa se blíží a s ním jezdci Apokalypsy. Ordál není jen zkouškou Samuela Sigraye – ordál přinášejí Tataři. A ohni čelí celá Evropa.

Pavel Rychetský, stávající předseda Ústavního soudu, někdejší generální prokurátor České republiky, místopředseda federální a později i české vlády pro legislativu a senátor patří k nejrespektovanějším osobnostem na naší politické scéně. V rozhovoru, který s ním vedl novinář Lidových novin specializující se na tematiku práva a spravedlnosti Tomáš Němeček, se ale Pavel Rychetský představuje také ve své méně připomínané roli předlistopadové – jako jeden z prvních signatářů Charty 77 a její právní expert, aktivní v samizdatové publicistice, v listopadu 1989 jeden ze zakladatelů Občanského fóra. Vzpomínky na předlistopadou dobu tvoří první část knihy, na ně pak navazují úvahy o demokracii a právním systému po roce 1989. Do jaké míry se „útěk před právníky“ v období naší polistopadové transformace dodnes projevuje v politickém a společenském životě? Jaká byla role polistopadových vlád, především vlád Václava Klause a Miloše Zemana? Jaká je role Ústavního soudu coby poslední instance ochrany ústavnosti? Na tyto a další otázky hledá odpověď knižní rozhovor s jedním z našich předních odborníků v oblasti práva.

Prvorozený Samuel přišel kvůli maceše a jejímu čerstvě narozenému synovi o dědický nárok a stal se v rodné tvrzi nežádoucím. Než aby přistoupil na to, že se bude věnovat církevní kariéře ve vzdálené Pešti, rozhodne se uprchnout. Útočiště hledá u svého strýce, transylvánského velmože Aybarse Egerváriho, proslulého svou krutostí. Očekává, že na jeho hradě najde klid i náklonnost Egerváriho sebevědomé dcery Erzsébet. A snad se jednou bude moci vrátit domů – jako dědic. Místo toho se však stává svědkem únosů dětí a je zatažen do vztahů poznamenaných dědičným šílenstvím. Ale záleží vůbec na osudu jednoho člověka nebo jednoho panství? Konec světa se blíží a s ním jezdci Apokalypsy. Ordál není jen zkouškou Samuela Sigraye – ordál přinášejí Tataři. A ohni čelí celá Evropa.

Šlechtici, kteří se r. 1318 sejdou na hradě Zlenicích, aby srovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se již zpočátku svého rokování nepohodnou, a tak poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, padá vlastní podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští. Kromě postavy ,,detektiva“ Petra Ptáčka, která je smyšlená, jsou všechny postavy historicky doložené. Radovan Šimáček prostudoval řadu historických materiálů, aby se mu podařilo vystihnout dobu počátku 14. století, posázavskou krajinu v onen čas i způsob myšlení lidí, kteří vládu Jana Lucemburského zažili.

Jaroslav Seifert, přední český básník a první nositel Nobelovy ceny za literaturu, ukončil svou alegorickou protiokupační tvorbu sbírkou Kamenný most ( 1944). Jedná se o pět romancí oslavující krásu Prahy.

Kristiánova legenda je věnovaná druhému pražskému biskupu Vojtěchovi a patří k nejvzácnějším historickým dílům české literatury. Sepsaná zprvu latinsky koncem 10. století vypráví o životě a umučení sv. Václava a jeho báby sv. Ludmily. Autor této zakladatelské památky, mnich Kristián z rodu Slavníkovců, ji připisuje ve svém prologu svému synovci, druhému biskupu pražskému Vojtěchovi. To znamená, že psal své dílo v posledním desetiletí 10. století a že je to tedy nejstarší historický spis českého autora, psaný ovšem latinsky. Toto rané datování vedlo k dlouhodobým diskusím, jichž se zúčastnilo mnoho historiků a slavistů. Složitou problematikou vzniku, obsahu a autorství této legendy – vyprávějící o pokřtění Moravy Řekem Cyrilem, o jeho obraně slovanské bohoslužby před papežem v Ř ímě, o působení biskupa Metoděje na dvoře Svatoplukově a posléze o sv. Ludmile a sv. Václavu – se významnou měrou zabýval i profesor Jaroslav Ludvíkovský (1895–1984) v četných článcích, studiích a recenzích. V této publikaci přehledně shrnuje výsledky své mnohaleté práce a po letech vydává i latinský text Kristiánovy legendy, o němž se sice mnoho psalo a mluvilo, ale který zůstával pro většinu zájemců prakticky nedostupný. Vydání obsahuje i paralelní český překlad a textovou kritiku. V poznámkách se profesor Ludvíkovský zabývá zejména Kristiánovým stylem a komentuje zvláště ty pasáže, které jednoznačně potvrzují pravost legendy a její datování do 10. století.

Kristiánova legenda je věnovaná druhému pražskému biskupu Vojtěchovi a patří k nejvzácnějším historickým dílům české literatury. Sepsaná zprvu latinsky koncem 10. století vypráví o životě a umučení sv. Václava a jeho báby sv. Ludmily. Autor této zakladatelské památky, mnich Kristián z rodu Slavníkovců, ji připisuje ve svém prologu svému synovci, druhému biskupu pražskému Vojtěchovi. To znamená, že psal své dílo v posledním desetiletí 10. století a že je to tedy nejstarší historický spis českého autora, psaný ovšem latinsky. Toto rané datování vedlo k dlouhodobým diskusím, jichž se zúčastnilo mnoho historiků a slavistů. Složitou problematikou vzniku, obsahu a autorství této legendy – vyprávějící o pokřtění Moravy Řekem Cyrilem, o jeho obraně slovanské bohoslužby před papežem v Ř ímě, o působení biskupa Metoděje na dvoře Svatoplukově a posléze o sv. Ludmile a sv. Václavu – se významnou měrou zabýval i profesor Jaroslav Ludvíkovský (1895–1984) v četných článcích, studiích a recenzích. V této publikaci přehledně shrnuje výsledky své mnohaleté práce a po letech vydává i latinský text Kristiánovy legendy, o němž se sice mnoho psalo a mluvilo, ale který zůstával pro většinu zájemců prakticky nedostupný. Vydání obsahuje i paralelní český překlad a textovou kritiku. V poznámkách se profesor Ludvíkovský zabývá zejména Kristiánovým stylem a komentuje zvláště ty pasáže, které jednoznačně potvrzují pravost legendy a její datování do 10. století.

Druhý svazek šestidílné řady Dějin světa se soustřeďuje na dvě nejdůležitější oblasti vývoje ve starověku – Středomoří a Blízký východ, a čínskou civilizaci Dálného východu. Tato dvě centra světových dějin se vyvíjela do velké míry nezávisle, a jejich vliv zasáhl rozsáhlé sousedící oblasti Asie, Afriky a Evropy. Editory svazku jsou Gustav-Adolf Lehmann, vedoucí Ústavu starověkých dějin v Göttingen, a Helwig Schmidt-Glintzer, sinolog, ředitel Herzog-August-Bibliothek ve Wolfenbüttelu. První ze čtyř částí knihy sleduje postupně významné státy a kultury antického světa – novoasyrskou říši, Írán, starověký Izrael, antické Řecko. Druhá část sleduje dramatické proměny v epoše helénismu počínaje Alexandrovým tažením, třetí pak období dominance Říma a jeho boje se sousedy, především sasánovskou Persií. Čtvrtá a závěrečná část pak obrací pohled k Indii, Číně a dalším oblastem Dálného Východu. Autoři svazku se nesoustřeďují pouze na politické dějiny, ale pozornost věnují i dějinám kulturním a náboženským, jednotlivé kapitoly se věnují klasickému řeckému umění, vědě a technice v období helénismu, náboženství pozdní antiky nebo obchodu a kulturní výměně podél asijské Hedvábné stezky.

Druhý svazek šestidílné řady Dějin světa se soustřeďuje na dvě nejdůležitější oblasti vývoje ve starověku – Středomoří a Blízký východ, a čínskou civilizaci Dálného východu. Tato dvě centra světových dějin se vyvíjela do velké míry nezávisle, a jejich vliv zasáhl rozsáhlé sousedící oblasti Asie, Afriky a Evropy. Editory svazku jsou Gustav-Adolf Lehmann, vedoucí Ústavu starověkých dějin v Göttingen, a Helwig Schmidt-Glintzer, sinolog, ředitel Herzog-August-Bibliothek ve Wolfenbüttelu. První ze čtyř částí knihy sleduje postupně významné státy a kultury antického světa – novoasyrskou říši, Írán, starověký Izrael, antické Řecko. Druhá část sleduje dramatické proměny v epoše helénismu počínaje Alexandrovým tažením, třetí pak období dominance Říma a jeho boje se sousedy, především sasánovskou Persií. Čtvrtá a závěrečná část pak obrací pohled k Indii, Číně a dalším oblastem Dálného Východu. Autoři svazku se nesoustřeďují pouze na politické dějiny, ale pozornost věnují i dějinám kulturním a náboženským, jednotlivé kapitoly se věnují klasickému řeckému umění, vědě a technice v období helénismu, náboženství pozdní antiky nebo obchodu a kulturní výměně podél asijské Hedvábné stezky.

Druhý svazek šestidílné řady Dějin světa se soustřeďuje na dvě nejdůležitější oblasti vývoje ve starověku – Středomoří a Blízký východ, a čínskou civilizaci Dálného východu. Tato dvě centra světových dějin se vyvíjela do velké míry nezávisle, a jejich vliv zasáhl rozsáhlé sousedící oblasti Asie, Afriky a Evropy. Editory svazku jsou Gustav-Adolf Lehmann, vedoucí Ústavu starověkých dějin v Göttingen, a Helwig Schmidt-Glintzer, sinolog, ředitel Herzog-August-Bibliothek ve Wolfenbüttelu. První ze čtyř částí knihy sleduje postupně významné státy a kultury antického světa – novoasyrskou říši, Írán, starověký Izrael, antické Řecko. Druhá část sleduje dramatické proměny v epoše helénismu počínaje Alexandrovým tažením, třetí pak období dominance Říma a jeho boje se sousedy, především sasánovskou Persií. Čtvrtá a závěrečná část pak obrací pohled k Indii, Číně a dalším oblastem Dálného Východu. Autoři svazku se nesoustřeďují pouze na politické dějiny, ale pozornost věnují i dějinám kulturním a náboženským, jednotlivé kapitoly se věnují klasickému řeckému umění, vědě a technice v období helénismu, náboženství pozdní antiky nebo obchodu a kulturní výměně podél asijské Hedvábné stezky.

V knize Barmy a světla ramp popsal autor Wodehous idylický svět humoru, který neztratil ani za dlouhé desítky let nic na svém půvabu. Když se milý Barmy, jinak též Cyril Fotheringay-Phipps, od věštkyně dozvěděl, že vykoná dlouhou cestu, pozná krásnou dívku a do jeho života zasáhne neznámý cizinec, nelenil. Odjel do Ameriky a dlouhou dobu se nedělo nic. Až najednou. Seznámil se s idolem ženských srdcí, hercem Mervynem Potterem, a podědil po strýci. Mervyn Potter z něho s velkorysostí sobě vlastní udělal milionáře a Barmy se nestačil divit, jaký je najednou o něho zájem. Nechce si koupit hotel? Stačí říct. A co takhle investovat do skvělé divadelní show? Zaručený úspěch. Barmyho ovšem zajímá krásná dívka, a když ji skutečně potká, nechá se uvrtat do všeho možného. V tomto zábavném příběhu autor využil svých zkušeností z divadel, pro něž psal, a tak postavy v jeho vyprávění jako by vyskočily z broadwayského divadelního světa čtyřicátých let.

Slavný text z konce antiky, který jeho autor, platónský filosof, křesťan a „poslední Ř íman“ sepsal v žaláři císaře Theodoricha, kde čekal na smrt, již mu vynesly pomluvy od nepřátel. V podmanivých dialozích zaznívají nejhlubší filosofické a životní otázky, na něž Boëthiovi odpovídá zosobněná Filosofie. Jde o jeden z nejkrásnějších a nejzásadnějších textů dějin filosofie, který se v dějinách křesťanského myšlení setkal s širokou recepcí. Autor tu vystupuje jako přesvědčený platonik, jenž si natolik vystačí rozumovými důvody i v těch nejobtížnějších bodech, že si vysloužil podezření, zda byl vůbec doopravdy křesťanem. Jeho úvahy o smrti, životě, osudu a prozřetelnosti dodnes neztratily nic ze svého půvabu.

Praktická příručka stručných portrétů čtenáře seznámí se základními informacemi o světcích a o jejich symbolech, pomocí nichž je znalec dokáže identifikovat. Skoro každý den v roce je zasvěcen některému ze světců či i několika z nich. S jejich jmény se setkáváme na stránkách kalendářů, mnohá z nich nám dokonce připomínají sochy či obrazy, ale o velké většině nevíme vlastně vůbec nic. Praktická příručka stručných portrétů čtenáře seznámí se základními informacemi o světcích a o jejich symbolech, pomocí nichž je znalec dokáže identifikovat. Sestavena podle církevního roku.

Henri Nouwen není českému čtenáři postavou neznámou. Vlivný autor duchovní literatury, spojující osobní zkušenosti s nejhlubšími myšlenkami křesťanství i jiných spirituálních a náboženských tradic, v knize Duchovní život jako cesta ukazuje tři fáze pohybu člověka k dosažení zralého lidství, zdravých vztahů s druhými lidmi a osobního vztahu s Bohem v modlitbě. Tato cesta růstu vede od zraňující osamělosti k plodné a duchovně plné samotě, od nepřátelství a agresivity k otevřené pohostinnosti, od iluzí a sentimentality ve vztahu k Bohu až k nalezení osvobozující otevřenosti v modlitbě. Henri Nouwen doplňuje svůj výklad moudrými vyprávěními z řady náboženských tradic, od klasiků křesťanských (Thomas Merton, Chalíl Džibrán, pravoslavné hnutí hésychastů) až po příběhy zenové. Připojen je i samostatný autobiografický text „Za zrcadlem“, který líčí autorovu vážnou nehodu a novou, proměňující zkušenost s Bohem na prahu smrti.

Knihu Šťastný domov napsal Jaroslav Hašek. „Chceš se zb láznit? ! Čti Šťastný domov! “ Tak by mohl znít reklamní slogan k jedné z delších povídek Jaroslava Haška. Je to příběh muže, který se ožení s půvabnou a milou dívkou, ovšem vášnivou čtenářkou časopisu Šťastný domov. „Šťastný domov přináší domovům štěstí!“ volá hlavní hrdina v závěru. Dospěl k tomu složitou cestou, lemovanou domácí strojní výrobou párátek, tácem, ukutěným jeho manželkou z klavíru, za tím účelem zakoupeného, léčením bezvědomí v sudu, neboť „výpary z kyselého zelí brání mdlobě“. Na první pohled je Haškova povídka pouze skvělou satirou (dodnes aktuální) na nejrůznější mediální Paty a M aty, kteří čtenářům dávají všelijaké praktické i „praktické“ rady. Ovšem Haškův humor ve Šťastném domově obsahuje prvky absurdity, jež se v umění programově objevují až mnohem později. A to absurdity mazaně (u H aška se nesluší říci rafinovaně) propojené s prvky zdánlivě všedního života.