Vyšehrad strana 93 z 143

,,Ve fejetonech se snažím řídit radami K arla Č apka, že fejeton může být až sžíravý a tvrdý, ale musí z něj být patrno, že autor má sklon k humoru, je založením laskavý a velmi dbá na to, aby si zachoval nadhled či odstup.“ (Jiří S tránský) Po knize rozhovorů s Libuší Koubskou Můžeš-li udělat radost, musíš přináší nakladatelství Vyšehrad výbor z kritických fejetonů, ve kterých Jiří S tránský – potomek šlechtického rodu, bývalý politický vězeň, spisovatel, scenárista a dramaturg, který vešel do širšího povědomí zásluhou televizního seriálu Zdivočelá země a filmu Bumerang – glosuje naše současné dění. Ř eč jeho fejetonů je, podobně jako jeho psaní, přímočará a věcná, dovolává se zdravého rozumu a spravedlivého řádu věcí. D íky své morální autoritě bývalého „mukla“ se Jiří S tránský, někdy lehce vysmívaný pro svůj nezlomný optimismus a idealismus, s ironií sobě vlastní snaží „narovnat“ naše vnímání a posunout tuhle zemi kousek dál k otevřené a slušné společnosti.

Desatero přikázání patří k nejzávažnějším textům S tarého zákona. Jeho písemné podobě však předcházelo tisícileté ústní předávání krátkých, snadno zapamatovatelných ustanovení, tvořících základ pradávné boží smlouvy s izraelským lidem uzavřené na hoře S ínaji. O podobě a významu tohoto textu v biblických i kulturních dějinách lidstva pojednává v této knížce u nás známý, světově uznávaný teolog. Jednotlivé kapitoly v ní představují Desatero především jako předpoklad lidského života ve svobodě. U každého přikázání se autor nejprve zabývá konkrétní povahou naší víry v Boha a v druhé části naznačuje, jak by mohla inspirace tímto přikázáním přispět k pravdivému lidskému smýšlení a jednání.

Desatero přikázání patří k nejzávažnějším textům S tarého zákona. Jeho písemné podobě však předcházelo tisícileté ústní předávání krátkých, snadno zapamatovatelných ustanovení, tvořících základ pradávné boží smlouvy s izraelským lidem uzavřené na hoře S ínaji. O podobě a významu tohoto textu v biblických i kulturních dějinách lidstva pojednává v této knížce u nás známý, světově uznávaný teolog. Jednotlivé kapitoly v ní představují Desatero především jako předpoklad lidského života ve svobodě. U každého přikázání se autor nejprve zabývá konkrétní povahou naší víry v Boha a v druhé části naznačuje, jak by mohla inspirace tímto přikázáním přispět k pravdivému lidskému smýšlení a jednání.

Další díl šestisvazkové edice Dějiny světa přináší na přibližně 500 stranách nejnovější poznatky k danému období, jímž je nyní doba zhruba od nástupu islámu po velké zámořské objevy. Uspořádání kapitol má opět v komplexní perspektivě ukázat souvislost historických událostí, socioekonomického vývoje a kulturních výdobytků v rámci celého světa. Svazek se ve třech velkých oddílech věnuje tématům „různorodosti světa“, „uspořádání světa“ a „výkladu světa“. První část načrtává náboženskou a politickou mapu zkoumaného období, druhá se věnuje mocenské expanzi islámu, křížovým tažením i dění na indickém subkontinentě a ve střední a východní Asii. Konečně třetí část se podrobně zabývá náboženskými systémy – kulturou středověkého křesťanství, islámským myšlením či náboženskými proudy v Číně a Indii.

Jaké velké dílo by pravděpodobně po sobě zanechal Jiří Orten, kdyby nežil tak krátce! Tento básník intimní milostné lyriky, která doposud oslovuje čtenáře různých generací, se věnoval i spolupráci s novinami a časopisy a divadlu. Za okupační perzekuce byl z rasových důvodů vyloučen z konzervatoře i z veřejného kulturního života. M ožnosti emigrace nevyužil, střídal různá zaměstnání a místa pobytu i různé pseudonymy. Zemřel ve dvaadvaceti letech, kdy ho srazil německý sanitní vůz. Z jeho díla připomínáme sbírku Elegie – soubor devíti elegií. Mladý básník v nich hodnotí a loučí se se svým existujícím životem, se svým důvěřivým dětstvím a mládím. Sbírka byla ukončena těsně před básníkovou tragickou smrtí. Jejího vydání se Jiří Orten již nedožil.

Jaké velké dílo by pravděpodobně po sobě zanechal Jiří Orten, kdyby nežil tak krátce! Tento básník intimní milostné lyriky, která doposud oslovuje čtenáře různých generací, se věnoval i spolupráci s novinami a časopisy a divadlu. Za okupační perzekuce byl z rasových důvodů vyloučen z konzervatoře i z veřejného kulturního života. M ožnosti emigrace nevyužil, střídal různá zaměstnání a místa pobytu i různé pseudonymy. Zemřel ve dvaadvaceti letech, kdy ho srazil německý sanitní vůz. Z jeho díla připomínáme sbírku Elegie – soubor devíti elegií. Mladý básník v nich hodnotí a loučí se se svým existujícím životem, se svým důvěřivým dětstvím a mládím. Sbírka byla ukončena těsně před básníkovou tragickou smrtí. Jejího vydání se Jiří Orten již nedožil.

Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou překlad významného spisu německého filosofa Immanuela Kanta (1724–1804) Náboženství v hranicích pouhého rozumu (1793). V době, kdy text vyšel, byl již K ant proslulým filosofem, autorem trojice svých „Kritik“ (1781, 1788, 1790). V Kritice čistého rozumu shrnuje podstatu lidského tázání do tří otázek: Co mohu vědět? Co mám dělat? V co smím doufat? Jsou-li K antovy tři K ritiky pokusem o odpověď především na první dvě z těchto otázek, je jeho spis o náboženství jeho odpovědí na otázku třetí. V ýchozím bodem jeho úvah se zde stává otázka původu zla a vztah dobrého a zlého principu v člověku. K antovo dílo mělo velký význam pro vývoj novověké filosofie náboženství. L ze je považovat jednak za vyvrcholení první fáze vývoje osvícenské filosofie náboženství, jednak ale i za jakousi „výhybku“, jež vlivem Kantova kriticismu (jeho tzv. „kopernikánského obratu“) dala dalšímu vývoji filosofie náboženství od 19. století až do naší doby zcela nový směr.Překlad Karla Šprunka je doplněn komentářem a úvodní studií Stanislava Sousedíka.

Třetí, závěrečný svazek antických židovských pseudepigrafů. Tento díl obsahuje: Zjevení Abrahamovo, Závěť Abrahamova, Mojžíšovo nanebevzetí, Třetí kniha Makabejská, Čtvrtá kniha Makabejská, Modlitba Menašeho, Ódy Šalamounovy, Syrské žalmy, Josef a Asenat.

Anorexie jako závažná porucha příjmu potravy je alarmujícím fenoménem dnešní doby, který si občas vybírá oběti na životě. Autorka knihy, novinářka Michala Jendruchová, se rozhodla předložit čtenářům svůj příběh po dvacetiletém a nakonec snad úspěšném boji s ní. Ve svých 30 letech vážila pouhých 32 kg a lékaři jí nedávali velkou šanci na přežití. Nakonec se jí s vypětím všech psychických sil podařilo „našeptávání“ nemoci odolat a ze začarovaného kruhu vystoupit. V autentickém vyprávění nechává čtenáře nahlédnout do svých nejniternějších pocitů a situací, které ji přivedly až na hranici života a smrti, a líčí svou cestu k „normálnímu životu“. Její osobní zpověď doplňují postřehy a názory její rodiny, přátel i lékařů. Rádi bychom, aby tato kniha přinesla nemocným naději, že i z jejich situace existuje cesta ven. Zároveň může pomoci rodinám a blízkým pochopit postižené, jejich chování a myšlení -- ukáže, čeho se raději vyvarovat při komunikaci s nimi, na co naopak upozornit, čeho si všímat a tím jim třeba nakonec zachránit život.

Židovské pseudepigrafy (z řec. pseudés = „nepravý, falešný“, epigrafé = „nápis, název“) nebo též „apokryfy“ jsou literární památky, které vznikly ve staletích mezi Starým a Novým zákonem, některé dokonce zároveň s evangelii. V jejich názvu se namísto jména skutečného autora nejčastěji objevuje jméno významné a okruhu čtenářů známé nežijící osobnosti. Většina židovských pseudepigrafních spisů je pojmenována po známých postavách Starého zákona (kniha Henochova, Závěť Mojžíšova, Závěti patriarchů, Žalmy Šalomounovy apod.), výjimečně po postavách mimobiblických (knihy Sibylliny, list Aristeův). Dalším charakteristickým rysem této literatury je její apokalyptické zaměření na zlom věků a na příchod mesiáše. Židovské pseudepigrafy, které jsou významným svědectvím o životě a myšlení doby, do níž vstoupilo evangelium.

Hluboce lidská kniha amerického autora dr. I. Byocka Dobré umírání vychází z osobních i klinických zkušeností praktického lékaře, člověka, který usiluje o to, aby poslední chvíle člověka proběhly důstojně. Prostřednictvím různých příběhů těžce nemocných lidí a jejich rodin přibližuje situace, jimiž dříve či později prochází každý. Tyto životní fáze předkládá bez přehnaného sentimentu, citlivě a s velkým pochopením, se zdravou věcností, která umožňuje na danou situaci přistoupit, pochopit ji a smířit se s ní.

Nezaměnitelný slovní i situační humor, osobitá galerie nejrůznějších figurek, obyčejných lidí žijících všední životy, kdy se hlavním zdrojem komiky stává charakteristika postav. To je K arel P oláček v povídkách a humoristických románech, v drobných novinářských prózách i v práci pro film a divadlo. U kázkou jeho mistrovského stylu i humoru je i povídka Kouzelná šunka, v níž se stane zázrak, který ovšem nemůže dopadnout dobře.

Básnickou sbírku Deštník z Piccadilly napsal Jaroslav Seifert (1901–1986) v roce 1979, dva roky po podepsání Charty 1977. Sbírka se jmenuje podle jedné z básní, ve které Seifert vzpomíná, jak mu jeho syn, když se vracel z Anglie, koupil na londýnské Piccadilly vycházkový deštník. Tento deštník může posloužit jako vlastní malé nebe, pod kterým má tak dlouho hledanou svobodu. Mimořádnost jeho díla byla ve světě oceněna a jako jediný český básník obdržel v roce 1984 Nobelovu cenu za literaturu.

Latinské duchovní hymny a další texty patří k pokladnici evropské slovesné kultury. Vznikaly v církevním prostředí od pozdní antiky do vrcholného středověku a shrnují hutnou a poeticky vytříbenou formou základní prvky křesťanské věrouky. Dodnes jsou živé v různých formách liturgie, v eucharistické bohoslužbě, modlitbě breviáře a dalších příležitostech. Autory těchto hymnů a dalších textů jsou nejvýznamnější církevní učitelé, od Ambrože Milánského přes Hrabana Maura a Bernarda z Clairvaux až po Tomáše Akvinského. Některé skladby (Stabat mater, Dies irae, Te Deum) se staly součástí hudební tradice a dočkaly se mnoha zhudebnění. Překlad Markéty Koronthályové, klasické filoložky a vyučující na Katolické teologické fakultě UK, se zaměřuje na věrné převedení obsahu, aby mohla v co největší míře zpřístupnit krásu starobylých skladeb dnešnímu čtenáři. Knihu doplňuje zasvěcený doslov.

Dramatické období evropských dějin na rozhraní starověku a novověku, během něhož se rozložila západořímská říše a zároveň zcela změnila mapa našeho kontinentu. Autorka, působící na katedře historie Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, předkládá v této populárněvědné knížce vlastně první původní pokus naší historiografie o výklad onoho dramatického období evropských dějin na rozhraní starověku a novověku. Autorka vychází nejen z odborné literatury, ale především z vlastních výzkumů, takže v mnohém přináší i nové skutečnosti a osobité pohledy na toto období, kdy mezi jiným přišli do české kotliny i naši slovanští předkové.

Monografie z pera předního znalce problematiky dějin Izraele z roku 2008, kterou její autor pro české vydání aktualizoval k současnému stavu roku 2012. Historické podání se organicky propojuje s úvahami nad problematickými tématy politickými i náboženskými, jež v případě Izraele tvoří nedílný celek. Kniha je určena všem těm, kdo díky lepšímu porozumění politickému vývoji Izraele chtějí hlouběji proniknout do složité situace na Blízkém východě. Michael Krupp se po studiu teologie věnoval judaistice a islamistice. Od roku 1970 se v Jeruzalémě zasazuje o mezináboženský dialog židovství, křesťanství a islámu.