Vyšehrad strana 93 z 143

Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou překlad významného spisu německého filosofa Immanuela Kanta (1724–1804) Náboženství v hranicích pouhého rozumu (1793). V době, kdy text vyšel, byl již K ant proslulým filosofem, autorem trojice svých „Kritik“ (1781, 1788, 1790). V Kritice čistého rozumu shrnuje podstatu lidského tázání do tří otázek: Co mohu vědět? Co mám dělat? V co smím doufat? Jsou-li K antovy tři K ritiky pokusem o odpověď především na první dvě z těchto otázek, je jeho spis o náboženství jeho odpovědí na otázku třetí. V ýchozím bodem jeho úvah se zde stává otázka původu zla a vztah dobrého a zlého principu v člověku. K antovo dílo mělo velký význam pro vývoj novověké filosofie náboženství. L ze je považovat jednak za vyvrcholení první fáze vývoje osvícenské filosofie náboženství, jednak ale i za jakousi „výhybku“, jež vlivem Kantova kriticismu (jeho tzv. „kopernikánského obratu“) dala dalšímu vývoji filosofie náboženství od 19. století až do naší doby zcela nový směr.Překlad Karla Šprunka je doplněn komentářem a úvodní studií Stanislava Sousedíka.

Třetí, závěrečný svazek antických židovských pseudepigrafů. Tento díl obsahuje: Zjevení Abrahamovo, Závěť Abrahamova, Mojžíšovo nanebevzetí, Třetí kniha Makabejská, Čtvrtá kniha Makabejská, Modlitba Menašeho, Ódy Šalamounovy, Syrské žalmy, Josef a Asenat.

Anorexie jako závažná porucha příjmu potravy je alarmujícím fenoménem dnešní doby, který si občas vybírá oběti na životě. Autorka knihy, novinářka Michala Jendruchová, se rozhodla předložit čtenářům svůj příběh po dvacetiletém a nakonec snad úspěšném boji s ní. Ve svých 30 letech vážila pouhých 32 kg a lékaři jí nedávali velkou šanci na přežití. Nakonec se jí s vypětím všech psychických sil podařilo „našeptávání“ nemoci odolat a ze začarovaného kruhu vystoupit. V autentickém vyprávění nechává čtenáře nahlédnout do svých nejniternějších pocitů a situací, které ji přivedly až na hranici života a smrti, a líčí svou cestu k „normálnímu životu“. Její osobní zpověď doplňují postřehy a názory její rodiny, přátel i lékařů. Rádi bychom, aby tato kniha přinesla nemocným naději, že i z jejich situace existuje cesta ven. Zároveň může pomoci rodinám a blízkým pochopit postižené, jejich chování a myšlení -- ukáže, čeho se raději vyvarovat při komunikaci s nimi, na co naopak upozornit, čeho si všímat a tím jim třeba nakonec zachránit život.

Židovské pseudepigrafy (z řec. pseudés = „nepravý, falešný“, epigrafé = „nápis, název“) nebo též „apokryfy“ jsou literární památky, které vznikly ve staletích mezi Starým a Novým zákonem, některé dokonce zároveň s evangelii. V jejich názvu se namísto jména skutečného autora nejčastěji objevuje jméno významné a okruhu čtenářů známé nežijící osobnosti. Většina židovských pseudepigrafních spisů je pojmenována po známých postavách Starého zákona (kniha Henochova, Závěť Mojžíšova, Závěti patriarchů, Žalmy Šalomounovy apod.), výjimečně po postavách mimobiblických (knihy Sibylliny, list Aristeův). Dalším charakteristickým rysem této literatury je její apokalyptické zaměření na zlom věků a na příchod mesiáše. Židovské pseudepigrafy, které jsou významným svědectvím o životě a myšlení doby, do níž vstoupilo evangelium.

Hluboce lidská kniha amerického autora dr. I. Byocka Dobré umírání vychází z osobních i klinických zkušeností praktického lékaře, člověka, který usiluje o to, aby poslední chvíle člověka proběhly důstojně. Prostřednictvím různých příběhů těžce nemocných lidí a jejich rodin přibližuje situace, jimiž dříve či později prochází každý. Tyto životní fáze předkládá bez přehnaného sentimentu, citlivě a s velkým pochopením, se zdravou věcností, která umožňuje na danou situaci přistoupit, pochopit ji a smířit se s ní.

Nezaměnitelný slovní i situační humor, osobitá galerie nejrůznějších figurek, obyčejných lidí žijících všední životy, kdy se hlavním zdrojem komiky stává charakteristika postav. To je K arel P oláček v povídkách a humoristických románech, v drobných novinářských prózách i v práci pro film a divadlo. U kázkou jeho mistrovského stylu i humoru je i povídka Kouzelná šunka, v níž se stane zázrak, který ovšem nemůže dopadnout dobře.

Básnickou sbírku Deštník z Piccadilly napsal Jaroslav Seifert (1901–1986) v roce 1979, dva roky po podepsání Charty 1977. Sbírka se jmenuje podle jedné z básní, ve které Seifert vzpomíná, jak mu jeho syn, když se vracel z Anglie, koupil na londýnské Piccadilly vycházkový deštník. Tento deštník může posloužit jako vlastní malé nebe, pod kterým má tak dlouho hledanou svobodu. Mimořádnost jeho díla byla ve světě oceněna a jako jediný český básník obdržel v roce 1984 Nobelovu cenu za literaturu.

Latinské duchovní hymny a další texty patří k pokladnici evropské slovesné kultury. Vznikaly v církevním prostředí od pozdní antiky do vrcholného středověku a shrnují hutnou a poeticky vytříbenou formou základní prvky křesťanské věrouky. Dodnes jsou živé v různých formách liturgie, v eucharistické bohoslužbě, modlitbě breviáře a dalších příležitostech. Autory těchto hymnů a dalších textů jsou nejvýznamnější církevní učitelé, od Ambrože Milánského přes Hrabana Maura a Bernarda z Clairvaux až po Tomáše Akvinského. Některé skladby (Stabat mater, Dies irae, Te Deum) se staly součástí hudební tradice a dočkaly se mnoha zhudebnění. Překlad Markéty Koronthályové, klasické filoložky a vyučující na Katolické teologické fakultě UK, se zaměřuje na věrné převedení obsahu, aby mohla v co největší míře zpřístupnit krásu starobylých skladeb dnešnímu čtenáři. Knihu doplňuje zasvěcený doslov.

Dramatické období evropských dějin na rozhraní starověku a novověku, během něhož se rozložila západořímská říše a zároveň zcela změnila mapa našeho kontinentu. Autorka, působící na katedře historie Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, předkládá v této populárněvědné knížce vlastně první původní pokus naší historiografie o výklad onoho dramatického období evropských dějin na rozhraní starověku a novověku. Autorka vychází nejen z odborné literatury, ale především z vlastních výzkumů, takže v mnohém přináší i nové skutečnosti a osobité pohledy na toto období, kdy mezi jiným přišli do české kotliny i naši slovanští předkové.

Monografie z pera předního znalce problematiky dějin Izraele z roku 2008, kterou její autor pro české vydání aktualizoval k současnému stavu roku 2012. Historické podání se organicky propojuje s úvahami nad problematickými tématy politickými i náboženskými, jež v případě Izraele tvoří nedílný celek. Kniha je určena všem těm, kdo díky lepšímu porozumění politickému vývoji Izraele chtějí hlouběji proniknout do složité situace na Blízkém východě. Michael Krupp se po studiu teologie věnoval judaistice a islamistice. Od roku 1970 se v Jeruzalémě zasazuje o mezináboženský dialog židovství, křesťanství a islámu.

Monografie z pera předního znalce problematiky dějin Izraele z roku 2008, kterou její autor pro české vydání aktualizoval k současnému stavu roku 2012. Historické podání se organicky propojuje s úvahami nad problematickými tématy politickými i náboženskými, jež v případě Izraele tvoří nedílný celek. Kniha je určena všem těm, kdo díky lepšímu porozumění politickému vývoji Izraele chtějí hlouběji proniknout do složité situace na Blízkém východě. Michael Krupp se po studiu teologie věnoval judaistice a islamistice. Od roku 1970 se v Jeruzalémě zasazuje o mezináboženský dialog židovství, křesťanství a islámu.

Dr. Emil Holub je také zároveň jediným, jehož jméno se dosud udrželo v povědomí široké veřejnosti. V Africe strávil Emil Holub celkem jedenáct let. První cestu vykonal v letech 1872–1879 zcela sám, s nedostatečným vybavením i finančním zabezpečením. Druhou absolvoval v letech 1883–1887 v čele rakousko-uherské expedice. Během svých cest procestoval úze­mí dnešní Jihoafrické republiky, Botswany a části Zimbabwe a Zambie. Do Čech přivezl neuvěřitelně početné sbírky etnografických předmětů, přírodnin apod., ale také cenné vědecké poznatky z mnoha oborů, výkresy, meteorologické poznámky apod. Ve Vídni a v Praze uspořádal velkolepé výstavy svých sbírek. Intenzivně se věnoval literární a před­náškové činnosti. Lze říci, že touto činností do značné míry utvářel obraz Afriky a jejích původních obyvatel v zemích rakouské monarchie. Své bohaté sbírky později většinou rozdal vědeckým a vzdělávacím ústavům. V současné době jsou chloubou nejvýznamněj­ších evropských muzeí.Emil Holub si vydobyl slávu a uznání prakticky po celém světě. Jeho zásluhy byly oceněny vysokými řády snad všech evropských zemí. Mnohé vědecké společnosti a spolky jej zvolily čestným členem. Vzdor všem těmto poctám, slávě a uznání nakonec zemřel takřka v zapomnění a chudobě. Kniha vychází ve spolupráci s Národním muzeem.

Úvod do Nového zákona, který se konečně dostává k českým čtenářům, sepsal profesor Pokorný – na objednávku prestižního tübingenského nakladatelství Mohr Siebeck – jako univerzitní učebnici dvou oborů: literárního úvodu do Nového zákona a teologie Nového zákona. Vzhledem k tomu, že od vydání staršího a podstatně kratšího českého Literárního a teologického úvodu do Nového zákona (Vyšehrad 1993) vstoupila biblistika v metodologii i výsledcích jednotlivých exegetických projektů do nové etapy, rozhodl se celou látku zpracovat nově. Strukturou zůstává sice kniha blízká žánru literárních úvodů (kdo, kdy, kde, pro koho a proč jednotlivé texty sepsal), přesahuje je však důsledným pojednáním teologie jednotlivých spisů a vrstev Nového zákona a přináší též náčrt celkové koncepce novozákonního kánonu s jeho společnými intencemi i vnitřním napětím.Díky přispění Ulricha Heckela se pak kniha stala skutečnou učebnicí se shrnutími obsahu biblických knih, přehledy a tabulkami; tento německý teolog ji též obohatil o některé údaje týkající se dobového pozadí vzniku Nového zákona, tematická shrnutí a v oddílech o janovských spisech a deuteropavlovských listech má významný podíl i na vlastním výkladu.

Kniha, jež byla v Německu vydána v krátké době dvakrát, přináší v současné době nejaktuálnější souhrnný pohled na život a dílo Antonína Dvořáka. Německému autorovi se v ní podařilo spojit do jednoho svazku fundovanou biografii českého skladatele, komentáře k jeho tvorbě s četnými notovými příklady, Dvořákova interview pro anglický a rakouský tisk, ukázky korespondence, jakož i několik esejů týkajících se Dvořákovy skladatelské metody a přijímání jeho díla v německé oblasti. Pro českého čtenáře, milovníka hudby i znalce, bude objevné dovědět se, jaký ohlas vyvolávalo Dvořákovo dílo ve své době i později, jaká klišé byla spojována s osobou tohoto „českého muzikanta“ v cizině a jakými argumenty je vyvrací moderní vědec.

Neposkvrněná pověst, zaoblená postava a prořídlý vlas jsou nejvzácnější statky komorníka, s nímž se čtenář často setkává v díle P. G. Wodehouse. Díky těmto vlastnostem se Horace Appleby stával komorníkem bez obtíží, byť jen příležitostně, neboť jeho hlavním povoláním bylo vedení lupičské bandy. Kupodivu bez obtíží získal i místo v srdci sekretářky prezidenta soukromé banky na malém městě, kterou mylně považoval za zlatý důl. Leckoho to překvapilo, že by se komorník mohl pokusit o vyloupení banky. Do jeho snažení zasáhlo několik překážek, zejména nečekaná konkurence dvou odhodlaných žen, americký pistolník a ovšem i místní policejní náčelník a s ním jeho švagr, ctižádostivý mladý seržant Scotland Yardu na dovolené. Situace se nebezpečně vyhrotila, ale konec byl šťastný jako vždy, pokud ovšem vaše sympatie nejsou na straně ctižádostivého seržanta.

Po Ťü-i, dosud považovaný za jednu z velkých stálic na klenbě čínského básnictví, žil v první polovině devátého století, tedy v tchangské epoše, kdy tato poezie vrcholí.V PoŤü-iově pohledu a postoji se harmonicky doplňuje intelektuální potence a zároveň sentiment, přičemž to obojí nekontrastuje, ale harmonicky se doplňuje - připomíná to pozdní osmnácté století v Evropě a ukazuje, že evropský a čínský duch se často pohybovaly po obdobně vymezených drahách.