Vyšehrad strana 92 z 143

Žijící legenda světové medievistiky, francouzský historik Jacques Le Goff, připravil s týmem spolupracovníků působivou sbírku portrétů významných mužů a žen středověku. Králové a královny, světice a učenci, obchodníci a objevitelé, umělci a povstalci, kacíři a inkvizitoři předstupují před čtenáře představeni výstižnými a čtivými portréty, jejichž autory jsou více než čtyři desítky evropských historiků. Text a obraz mají v knize rovnocenné místo: obrazová příloha je skutečnou galerií, souborem jedinečných obrazových svědectví. Po čtyřech chronologicky zaměřených kapitolách následuje závěrečná, věnovaná imaginárním postavám, které sehrávaly v představivosti a životě středověkých lidí tak významnou úlohu: legendární král Artuš, víla Meluzína, papežka Jana či mýtický Kněz Jan se nacházejí v sousedství ztělesněného Dobra a Z la – Panny Marie a Satana. Důstojné zastoupení mají i postavy českého středověku: svatý Václav, svatý Vojtěch, císař Karel IV . a Jan Hus; přední český medievista (a žák J. Le Goffa) Martin Nejedlý je členem autorského kolektivu. Muži a ženy středověku představují důstojný, obrazový protipól k úspěšné Encyklopedii středověku. Potěší všechny, které uhranula barvitost, rozmanitost a tajemnost tisíciletého období, jež nazýváme středověkem.

Když se sejde virtuózní předloha s neméně virtuózním překladem, vznikne mimořádné dílo. A právě takový je Zrzavý Orm Franse G. Bengtssona. Tento skvělý švédský vypravěč uchopil severské ságy a s nenapodobitelným humorem a nápaditostí nechává vikinského náčelníka Orma a jeho přátele putovat do Anglie, Irska, Normandie, na Pyrenejský poloostrov a samozřejmě i doma na Severu. V jeho podání slavná doba vikinských válečníků ani trochu neutrpěla, neboť jeho hrdinové jsou lidé se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi, touhami i sny lidí všech dob a jejich příhody překypují vtipem, kterému čas neubral na jiskřivosti. Frans G. Bengtsson vystudoval filosofii, byl velice sečtělý a zanechal vpravdě pozoruhodné dílo. Zrzavý Orm je ovšem jeho jediným románem a nechce se uvěřit, že baví čtenáře po celém světě už dobře šedesát let.

Kanadský benediktin Laurence Freeman je známým autorem řady knih o křesťanské meditaci, s níž má bohaté zkušenosti. Spolupodílel se na organizování křesťanského meditačního společenství v Montrealu, roku 1991 založil v Anglii Mezinárodní centrum světového společenství pro křesťanskou meditaci. Aktivně se podílí také na mezináboženském dialogu. V knize s podtitulem Meditace jako čistá modlitba nepodává teoretický rozbor, ale praktický návod, doplněný řadou užitečných postřehů a rad, které během let nasbíral. Kniha bude užitečná každému vážnému zájemci o tuto křesťanskou praxi.

Základní dílo tibetského buddhismu, zejména buddhistické morálky a filosofie. Jeho vznik se datuje do 8. století n. l., kdy byla Kniha mrtvých patrně poprvé zapsána, avšak v následujících zhruba šesti stoletích patřila k tajným, „zakopaným“ knihám, které nepronikly na veřejnost. Kniha mrtvých je formulována jako poučení zemřelému na jeho cestě do „zásvětí“ – v „mezistavu“, který následuje po fyzické smrti. P oučení člověku na přechodu mezi těmito dvěma stavy pak není jen popisem pohřebního rituálu, nýbrž také, a vlastně především, plánem správné životní cesty, vedoucí k vysvobození. Pro E vropany je ojedinělým kulturněhistorickým svědectvím o myšlení a způsobu život ve starém Tibetu.

Český básník Jan Skácel s bytostným vztahem k Moravě je autorem dvaceti básnických sbírek, dvou děl prozaických a rozmanité tvorby pro děti. Od roku 1969 nesměl publikovat, takže se jeho tvorba objevovala v samizdatu a v exilové literatuře. V jeho díle jsou patrné ozvuky moravského folkloru a na některé jeho básně složil Jiří Pavlica z Hradišťanu hudbu. Oceňován byl hlavně v zahraničí, připomeňme Petrarkovu cenu z roku 1989. Jeho básnická sbírka z roku 1965 Smuténka je připomínkou díla tohoto ojedinělého autora.

I když nelze dát jednoznačný návod na to, jak myslet a jednat správně, je možné identifikovat a odstranit to, co je zaručeně chybné a vede k jiným než zamýšleným výsledkům. Rolf Dobelli odhaluje a pojmenovává 52 takovýchto klamů, jimž většina z nás podléhá, a podává návod, jak se jich vyvarovat. To, jak připomíná, dokáže úplně každý: stačí jen rozpoznat, kde se ve svém myšlení, rozhodování a jednání opakovaně dopouštíme chyb, jimž bychom přitom mohli předcházet­. Autor k těmto poznatkům dospívá v krátkých, vtipně formulovaných, pointovaných zamyšleních nad různými otázkami: Proč je někdy méně informací lepší než více? Proč funguje propaganda? Jak poznat podvodníka? Proč často právě to nejlepší nevidíme? A proč toho chceme stihnout tak moc?

I když nelze dát jednoznačný návod na to, jak myslet a jednat správně, je možné identifikovat a odstranit to, co je zaručeně chybné a vede k jiným než zamýšleným výsledkům. Rolf Dobelli odhaluje a pojmenovává 52 takovýchto klamů, jimž většina z nás podléhá, a podává návod, jak se jich vyvarovat. To, jak připomíná, dokáže úplně každý: stačí jen rozpoznat, kde se ve svém myšlení, rozhodování a jednání opakovaně dopouštíme chyb, jimž bychom přitom mohli předcházet­. Autor k těmto poznatkům dospívá v krátkých, vtipně formulovaných, pointovaných zamyšleních nad různými otázkami: Proč je někdy méně informací lepší než více? Proč funguje propaganda? Jak poznat podvodníka? Proč často právě to nejlepší nevidíme? A proč toho chceme stihnout tak moc?

Žili muslimové a židé ve středověku mírumilovně bok po boku v jakési „mezináboženské utopii“? N ebo byli židé pod muslimskou nadvládou pronásledováni podobně jako v křesťanských zemích? V e své knize Pod křížem a půlměsícem, která přehledně rozebírá postavení židů v křesťanském a islámském světě z hlediska právního (srovnává islámské, křesťanské a pohanské římské právo), hospodářského a sociologického, se historik M ark C ohen snaží vyvracet zažité stereotypy a mýty o „zlém křesťanství a hodném islámu“, zejména zjednodušující pojetí „temného“ židovského středověku v křesťanských zemích a idealizaci soužití s muslimy ve Španělsku. S ystematické srovnání života židů „pod křížem a půlměsícem“, které autor nabízí, nicméně ukazuje, že vztahy islámu a judaismu, jakkoli nebyly ideální, byly méně konfrontační a násilné než soužití křesťanů a židů na západě. Autor nechává promlouvat četné prameny a přináší nový pohled na otázky hierarchie, marginality a etnicity a na téma pronásledování a kolektivní paměti. Kniha se ve světě dočkala velmi pozitivního přijetí jak u laických čtenářů, tak i u odborné veřejnosti. V anglofonním světě se stala bestsellerem a byla přeložena do řady evropských jazyků i do hebrejštiny, arabštiny a turečtiny.

Známý český byzantolog se v této knize vrací k tématu, jímž se zabýval už před padesáti lety, aby s využitím nových vědeckých poznatků znovu vyprávěl příběh cyrilometodějské misie. Zasvěceně líčí byzantské prostředí, z něhož oba soluňští bratři, Konstantin-Cyril a Metoděj, na Velkou Moravu přišli, vysvětluje motivy jejich vyslání i roli, kterou sehráli v utváření tamní společnosti. Autor dále ukazuje, jak osudy jejich misie souvisely nejen s bojem moravských vládců o nezávislost jejich státu na franské říši, ale i s velmocenským zápasem konstantinopolského patriarchátu a římské kurie o církevní jurisdikci nad územím někdejšího Illyrika, konkrétně nad nově christianizovaným Bulharskem. V neposlední řadě osvětluje původnost a jedinečnost kulturního díla Cyrila a Metoděje, zvláště vytvoření slovanského písemnictví a zavedení slovanského jazyka do liturgie. Vyzdvihuje přitom význam skutečnosti, že Slované žijící tehdy na našem území se stali prvním evropským národem, do jehož jazyka bylo přeloženo Písmo svaté – Bible. V závěru pak stručně nastíní, nakolik se tento jedinečný počin stal základem kulturního a duchovního života jižních a později i východních Slovanů a jakou roli cyrilometodějská tradice sehrála v různých historických etapách našich národních dějin. Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR.

Autorka, Karina Havlů, má již pět let v Táborském deníku gastronomickou rubriku, do které přispívá svými recepty, popřípadě kulinářskými radami a ,,moudry". Nejzajímavější recepty tvoří kuchařku, která nás bude provázet po celý rok. Celá kniha je rozdělena do 12 částí, z nichž každá je věnována jednotlivým měsícům od ledna do prosince. Všechny recepty jsou nějakým způsobem vázány jednak k příslušným svátkům (Velikonce, Vánoce) a k zajímavým událostem (lidové slavnosti, zvyky), jednak k typickým vyhlášeným tuzemským produktům a jednak k sezonnímu ovoci či zelenině. Takovéto řazení by mělo pomoci všem vybrat si v dané chvíli vhodný recept pro každou příležitost.

Svými myšlenkami o smrti Boha, vůli k moci a nadčlověka budil Nietzsche ve své době zděšení a pohoršení, a na vnímavého čtenáře budou znepokojivě působit i dnes – a možná právě dnes. Nejde navíc o suchopárně odborné výklady, těch Nietzsche nikdy nebyl zastáncem, a snad právě v Zarathustrovi dovedl k dokonalosti žánr filosofické básně. Díky kongeniálnímu a dnes již klasickému překladu Otokara Fischera (+ 1938) máme možnost okusit sílu tohoto textu i v českém jazyce.

V krátkém časovém sledu dojde ve středním Švédsku k několika bestiálním vraždám, které zpočátku zdánlivě nemají nic společného. Když komisař Conny Sjöberg z policejní stanice ve stockholmské čtvrti Hammarby začne tušit, že mají spojitost, případ dostane děsuplný spád. Někde se pohybuje člověk, jehož pohnutky jsou velmi osobní a ojedinělé a který se před ničím nezastaví. Stáváme se svědky strašlivých vražd, sledujeme práci policie pod vedením komisaře Conny Sjöberga a vyšetřovatelky Petry Westbergové. Švédská spisovatelka Carin Gerhardsen nás nechá nahlížet do deníku vraha a barvitě a detailně líčí prostředí velkoměsta i předměstí i charaktery a sociální východiska postav, které jsou psychologickou kresbou nezapomenutelné.

V krátkém časovém sledu dojde ve středním Švédsku k několika bestiálním vraždám, které zpočátku zdánlivě nemají nic společného. Když komisař Conny Sjöberg z policejní stanice ve stockholmské čtvrti Hammarby začne tušit, že mají spojitost, případ dostane děsuplný spád. Někde se pohybuje člověk, jehož pohnutky jsou velmi osobní a ojedinělé a který se před ničím nezastaví. Stáváme se svědky strašlivých vražd, sledujeme práci policie pod vedením komisaře Conny Sjöberga a vyšetřovatelky Petry Westbergové. Švédská spisovatelka Carin Gerhardsen nás nechá nahlížet do deníku vraha a barvitě a detailně líčí prostředí velkoměsta i předměstí i charaktery a sociální východiska postav, které jsou psychologickou kresbou nezapomenutelné.

Saigjó se narodil ve vznešené rodině v Kjótu, namísto dvorského života v hlavním městě si však zvolil život v ústraní, v následování Buddhova učení. Pobýval na mnoha místech a svými cestami a poetickými meditacemi inspiroval pozdější autory, jako byl Macuo Bašó. V bohaté škále Saigjóových motivů je pomíjivost života postavena do kontrastu s krásou přírody, smuteční žalozpěvy se střídají s básněmi milostnými, verše oslavují božstva pozemská i nebeská. Vybrané básně z klasické japonské sbírky Šinkokinšú a Saigjóovy sbírky Sankašú do češtiny převedli japanoložka Zdeňka Švarcová a básník Zdeněk Gerych, jejichž spolupráce přinesla již první české přebásnění díla Ono no Komači (Do slov má láska odívá se, Vyšehrad 2011). I v případě Odstínů smutku jde o první úplný český překlad veršů jednoho z nejvšestrannějších básníků japonské literatury.

Zatím poslední z knih o sestře Fidelmě nás v životě hlavní hrdinky zavádí do doby, kdy ještě není vdaná. Fidelma je na cestě z Říma domů do rodného Irska a v Janově se za dramatických okolností seznámí s mnichem, který se právě vrací do odlehlého opatství Bobbia, v němž pobývá i Fidelmin stařičký irský učitel. Fidelma se rozhodne starého pána navštívit a k mnichovi a jeho společníkům se přidá, ale už cestou do kláštera je jejich skupinka ze zálohy přepadena záhadnými útočníky. Fidelma i ostatní vyváznou, ale pocit hrozby trvá i po příjezdu do Bobbia, kde Fidelmu její učitel varuje před blížícím se neznámým nebezpečím. K dyž je krátce poté starý pán zavražděn a následují i další úmrtí, Fidelma přísahá, že viníka najde. I v této knize čtenáře potěší Fidelmin břitký úsudek a logické vývody, kterými hrdinka mnichy v opatství uvádí opakovaně v úžas. Také zde ale vidíme Fidelmu coby mladou dívku, která k vlastnímu překvapení zjišťuje, že se jí velice stýská po mladém mnichovi Eadulfovi, s nímž se seznámila nějakou dobu předtím. A tak se musí vypořádat nejen se zmatkem ve vlastním nitru, ale také přijít na kloub spletitému spiknutí dříve, než bude pozdě.

Zatím poslední z knih o sestře Fidelmě nás v životě hlavní hrdinky zavádí do doby, kdy ještě není vdaná. Fidelma je na cestě z Říma domů do rodného Irska a v Janově se za dramatických okolností seznámí s mnichem, který se právě vrací do odlehlého opatství Bobbia, v němž pobývá i Fidelmin stařičký irský učitel. Fidelma se rozhodne starého pána navštívit a k mnichovi a jeho společníkům se přidá, ale už cestou do kláštera je jejich skupinka ze zálohy přepadena záhadnými útočníky. Fidelma i ostatní vyváznou, ale pocit hrozby trvá i po příjezdu do Bobbia, kde Fidelmu její učitel varuje před blížícím se neznámým nebezpečím. K dyž je krátce poté starý pán zavražděn a následují i další úmrtí, Fidelma přísahá, že viníka najde. I v této knize čtenáře potěší Fidelmin břitký úsudek a logické vývody, kterými hrdinka mnichy v opatství uvádí opakovaně v úžas. Také zde ale vidíme Fidelmu coby mladou dívku, která k vlastnímu překvapení zjišťuje, že se jí velice stýská po mladém mnichovi Eadulfovi, s nímž se seznámila nějakou dobu předtím. A tak se musí vypořádat nejen se zmatkem ve vlastním nitru, ale také přijít na kloub spletitému spiknutí dříve, než bude pozdě.