Vyšehrad strana 92 z 143

I když nelze dát jednoznačný návod na to, jak myslet a jednat správně, je možné identifikovat a odstranit to, co je zaručeně chybné a vede k jiným než zamýšleným výsledkům. Rolf Dobelli odhaluje a pojmenovává 52 takovýchto klamů, jimž většina z nás podléhá, a podává návod, jak se jich vyvarovat. To, jak připomíná, dokáže úplně každý: stačí jen rozpoznat, kde se ve svém myšlení, rozhodování a jednání opakovaně dopouštíme chyb, jimž bychom přitom mohli předcházet­. Autor k těmto poznatkům dospívá v krátkých, vtipně formulovaných, pointovaných zamyšleních nad různými otázkami: Proč je někdy méně informací lepší než více? Proč funguje propaganda? Jak poznat podvodníka? Proč často právě to nejlepší nevidíme? A proč toho chceme stihnout tak moc?

I když nelze dát jednoznačný návod na to, jak myslet a jednat správně, je možné identifikovat a odstranit to, co je zaručeně chybné a vede k jiným než zamýšleným výsledkům. Rolf Dobelli odhaluje a pojmenovává 52 takovýchto klamů, jimž většina z nás podléhá, a podává návod, jak se jich vyvarovat. To, jak připomíná, dokáže úplně každý: stačí jen rozpoznat, kde se ve svém myšlení, rozhodování a jednání opakovaně dopouštíme chyb, jimž bychom přitom mohli předcházet­. Autor k těmto poznatkům dospívá v krátkých, vtipně formulovaných, pointovaných zamyšleních nad různými otázkami: Proč je někdy méně informací lepší než více? Proč funguje propaganda? Jak poznat podvodníka? Proč často právě to nejlepší nevidíme? A proč toho chceme stihnout tak moc?

Autorka, Karina Havlů, má již pět let v Táborském deníku gastronomickou rubriku, do které přispívá svými recepty, popřípadě kulinářskými radami a ,,moudry". Nejzajímavější recepty tvoří kuchařku, která nás bude provázet po celý rok. Celá kniha je rozdělena do 12 částí, z nichž každá je věnována jednotlivým měsícům od ledna do prosince. Všechny recepty jsou nějakým způsobem vázány jednak k příslušným svátkům (Velikonce, Vánoce) a k zajímavým událostem (lidové slavnosti, zvyky), jednak k typickým vyhlášeným tuzemským produktům a jednak k sezonnímu ovoci či zelenině. Takovéto řazení by mělo pomoci všem vybrat si v dané chvíli vhodný recept pro každou příležitost.

Známý český byzantolog se v této knize vrací k tématu, jímž se zabýval už před padesáti lety, aby s využitím nových vědeckých poznatků znovu vyprávěl příběh cyrilometodějské misie. Zasvěceně líčí byzantské prostředí, z něhož oba soluňští bratři, Konstantin-Cyril a Metoděj, na Velkou Moravu přišli, vysvětluje motivy jejich vyslání i roli, kterou sehráli v utváření tamní společnosti. Autor dále ukazuje, jak osudy jejich misie souvisely nejen s bojem moravských vládců o nezávislost jejich státu na franské říši, ale i s velmocenským zápasem konstantinopolského patriarchátu a římské kurie o církevní jurisdikci nad územím někdejšího Illyrika, konkrétně nad nově christianizovaným Bulharskem. V neposlední řadě osvětluje původnost a jedinečnost kulturního díla Cyrila a Metoděje, zvláště vytvoření slovanského písemnictví a zavedení slovanského jazyka do liturgie. Vyzdvihuje přitom význam skutečnosti, že Slované žijící tehdy na našem území se stali prvním evropským národem, do jehož jazyka bylo přeloženo Písmo svaté – Bible. V závěru pak stručně nastíní, nakolik se tento jedinečný počin stal základem kulturního a duchovního života jižních a později i východních Slovanů a jakou roli cyrilometodějská tradice sehrála v různých historických etapách našich národních dějin. Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR.

Svými myšlenkami o smrti Boha, vůli k moci a nadčlověka budil Nietzsche ve své době zděšení a pohoršení, a na vnímavého čtenáře budou znepokojivě působit i dnes – a možná právě dnes. Nejde navíc o suchopárně odborné výklady, těch Nietzsche nikdy nebyl zastáncem, a snad právě v Zarathustrovi dovedl k dokonalosti žánr filosofické básně. Díky kongeniálnímu a dnes již klasickému překladu Otokara Fischera (+ 1938) máme možnost okusit sílu tohoto textu i v českém jazyce.

V krátkém časovém sledu dojde ve středním Švédsku k několika bestiálním vraždám, které zpočátku zdánlivě nemají nic společného. Když komisař Conny Sjöberg z policejní stanice ve stockholmské čtvrti Hammarby začne tušit, že mají spojitost, případ dostane děsuplný spád. Někde se pohybuje člověk, jehož pohnutky jsou velmi osobní a ojedinělé a který se před ničím nezastaví. Stáváme se svědky strašlivých vražd, sledujeme práci policie pod vedením komisaře Conny Sjöberga a vyšetřovatelky Petry Westbergové. Švédská spisovatelka Carin Gerhardsen nás nechá nahlížet do deníku vraha a barvitě a detailně líčí prostředí velkoměsta i předměstí i charaktery a sociální východiska postav, které jsou psychologickou kresbou nezapomenutelné.

V krátkém časovém sledu dojde ve středním Švédsku k několika bestiálním vraždám, které zpočátku zdánlivě nemají nic společného. Když komisař Conny Sjöberg z policejní stanice ve stockholmské čtvrti Hammarby začne tušit, že mají spojitost, případ dostane děsuplný spád. Někde se pohybuje člověk, jehož pohnutky jsou velmi osobní a ojedinělé a který se před ničím nezastaví. Stáváme se svědky strašlivých vražd, sledujeme práci policie pod vedením komisaře Conny Sjöberga a vyšetřovatelky Petry Westbergové. Švédská spisovatelka Carin Gerhardsen nás nechá nahlížet do deníku vraha a barvitě a detailně líčí prostředí velkoměsta i předměstí i charaktery a sociální východiska postav, které jsou psychologickou kresbou nezapomenutelné.

Zatím poslední z knih o sestře Fidelmě nás v životě hlavní hrdinky zavádí do doby, kdy ještě není vdaná. Fidelma je na cestě z Říma domů do rodného Irska a v Janově se za dramatických okolností seznámí s mnichem, který se právě vrací do odlehlého opatství Bobbia, v němž pobývá i Fidelmin stařičký irský učitel. Fidelma se rozhodne starého pána navštívit a k mnichovi a jeho společníkům se přidá, ale už cestou do kláštera je jejich skupinka ze zálohy přepadena záhadnými útočníky. Fidelma i ostatní vyváznou, ale pocit hrozby trvá i po příjezdu do Bobbia, kde Fidelmu její učitel varuje před blížícím se neznámým nebezpečím. K dyž je krátce poté starý pán zavražděn a následují i další úmrtí, Fidelma přísahá, že viníka najde. I v této knize čtenáře potěší Fidelmin břitký úsudek a logické vývody, kterými hrdinka mnichy v opatství uvádí opakovaně v úžas. Také zde ale vidíme Fidelmu coby mladou dívku, která k vlastnímu překvapení zjišťuje, že se jí velice stýská po mladém mnichovi Eadulfovi, s nímž se seznámila nějakou dobu předtím. A tak se musí vypořádat nejen se zmatkem ve vlastním nitru, ale také přijít na kloub spletitému spiknutí dříve, než bude pozdě.

Zatím poslední z knih o sestře Fidelmě nás v životě hlavní hrdinky zavádí do doby, kdy ještě není vdaná. Fidelma je na cestě z Říma domů do rodného Irska a v Janově se za dramatických okolností seznámí s mnichem, který se právě vrací do odlehlého opatství Bobbia, v němž pobývá i Fidelmin stařičký irský učitel. Fidelma se rozhodne starého pána navštívit a k mnichovi a jeho společníkům se přidá, ale už cestou do kláštera je jejich skupinka ze zálohy přepadena záhadnými útočníky. Fidelma i ostatní vyváznou, ale pocit hrozby trvá i po příjezdu do Bobbia, kde Fidelmu její učitel varuje před blížícím se neznámým nebezpečím. K dyž je krátce poté starý pán zavražděn a následují i další úmrtí, Fidelma přísahá, že viníka najde. I v této knize čtenáře potěší Fidelmin břitký úsudek a logické vývody, kterými hrdinka mnichy v opatství uvádí opakovaně v úžas. Také zde ale vidíme Fidelmu coby mladou dívku, která k vlastnímu překvapení zjišťuje, že se jí velice stýská po mladém mnichovi Eadulfovi, s nímž se seznámila nějakou dobu předtím. A tak se musí vypořádat nejen se zmatkem ve vlastním nitru, ale také přijít na kloub spletitému spiknutí dříve, než bude pozdě.

Saigjó se narodil ve vznešené rodině v Kjótu, namísto dvorského života v hlavním městě si však zvolil život v ústraní, v následování Buddhova učení. Pobýval na mnoha místech a svými cestami a poetickými meditacemi inspiroval pozdější autory, jako byl Macuo Bašó. V bohaté škále Saigjóových motivů je pomíjivost života postavena do kontrastu s krásou přírody, smuteční žalozpěvy se střídají s básněmi milostnými, verše oslavují božstva pozemská i nebeská. Vybrané básně z klasické japonské sbírky Šinkokinšú a Saigjóovy sbírky Sankašú do češtiny převedli japanoložka Zdeňka Švarcová a básník Zdeněk Gerych, jejichž spolupráce přinesla již první české přebásnění díla Ono no Komači (Do slov má láska odívá se, Vyšehrad 2011). I v případě Odstínů smutku jde o první úplný český překlad veršů jednoho z nejvšestrannějších básníků japonské literatury.

Desatero přikázání patří k nejzávažnějším textům S tarého zákona. Jeho písemné podobě však předcházelo tisícileté ústní předávání krátkých, snadno zapamatovatelných ustanovení, tvořících základ pradávné boží smlouvy s izraelským lidem uzavřené na hoře S ínaji. O podobě a významu tohoto textu v biblických i kulturních dějinách lidstva pojednává v této knížce u nás známý, světově uznávaný teolog. Jednotlivé kapitoly v ní představují Desatero především jako předpoklad lidského života ve svobodě. U každého přikázání se autor nejprve zabývá konkrétní povahou naší víry v Boha a v druhé části naznačuje, jak by mohla inspirace tímto přikázáním přispět k pravdivému lidskému smýšlení a jednání.

,,Ve fejetonech se snažím řídit radami K arla Č apka, že fejeton může být až sžíravý a tvrdý, ale musí z něj být patrno, že autor má sklon k humoru, je založením laskavý a velmi dbá na to, aby si zachoval nadhled či odstup.“ (Jiří S tránský) Po knize rozhovorů s Libuší Koubskou Můžeš-li udělat radost, musíš přináší nakladatelství Vyšehrad výbor z kritických fejetonů, ve kterých Jiří S tránský – potomek šlechtického rodu, bývalý politický vězeň, spisovatel, scenárista a dramaturg, který vešel do širšího povědomí zásluhou televizního seriálu Zdivočelá země a filmu Bumerang – glosuje naše současné dění. Ř eč jeho fejetonů je, podobně jako jeho psaní, přímočará a věcná, dovolává se zdravého rozumu a spravedlivého řádu věcí. D íky své morální autoritě bývalého „mukla“ se Jiří S tránský, někdy lehce vysmívaný pro svůj nezlomný optimismus a idealismus, s ironií sobě vlastní snaží „narovnat“ naše vnímání a posunout tuhle zemi kousek dál k otevřené a slušné společnosti.

Desatero přikázání patří k nejzávažnějším textům S tarého zákona. Jeho písemné podobě však předcházelo tisícileté ústní předávání krátkých, snadno zapamatovatelných ustanovení, tvořících základ pradávné boží smlouvy s izraelským lidem uzavřené na hoře S ínaji. O podobě a významu tohoto textu v biblických i kulturních dějinách lidstva pojednává v této knížce u nás známý, světově uznávaný teolog. Jednotlivé kapitoly v ní představují Desatero především jako předpoklad lidského života ve svobodě. U každého přikázání se autor nejprve zabývá konkrétní povahou naší víry v Boha a v druhé části naznačuje, jak by mohla inspirace tímto přikázáním přispět k pravdivému lidskému smýšlení a jednání.

Další díl šestisvazkové edice Dějiny světa přináší na přibližně 500 stranách nejnovější poznatky k danému období, jímž je nyní doba zhruba od nástupu islámu po velké zámořské objevy. Uspořádání kapitol má opět v komplexní perspektivě ukázat souvislost historických událostí, socioekonomického vývoje a kulturních výdobytků v rámci celého světa. Svazek se ve třech velkých oddílech věnuje tématům „různorodosti světa“, „uspořádání světa“ a „výkladu světa“. První část načrtává náboženskou a politickou mapu zkoumaného období, druhá se věnuje mocenské expanzi islámu, křížovým tažením i dění na indickém subkontinentě a ve střední a východní Asii. Konečně třetí část se podrobně zabývá náboženskými systémy – kulturou středověkého křesťanství, islámským myšlením či náboženskými proudy v Číně a Indii.

Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou překlad významného spisu německého filosofa Immanuela Kanta (1724–1804) Náboženství v hranicích pouhého rozumu (1793). V době, kdy text vyšel, byl již K ant proslulým filosofem, autorem trojice svých „Kritik“ (1781, 1788, 1790). V Kritice čistého rozumu shrnuje podstatu lidského tázání do tří otázek: Co mohu vědět? Co mám dělat? V co smím doufat? Jsou-li K antovy tři K ritiky pokusem o odpověď především na první dvě z těchto otázek, je jeho spis o náboženství jeho odpovědí na otázku třetí. V ýchozím bodem jeho úvah se zde stává otázka původu zla a vztah dobrého a zlého principu v člověku. K antovo dílo mělo velký význam pro vývoj novověké filosofie náboženství. L ze je považovat jednak za vyvrcholení první fáze vývoje osvícenské filosofie náboženství, jednak ale i za jakousi „výhybku“, jež vlivem Kantova kriticismu (jeho tzv. „kopernikánského obratu“) dala dalšímu vývoji filosofie náboženství od 19. století až do naší doby zcela nový směr.Překlad Karla Šprunka je doplněn komentářem a úvodní studií Stanislava Sousedíka.

Jaké velké dílo by pravděpodobně po sobě zanechal Jiří Orten, kdyby nežil tak krátce! Tento básník intimní milostné lyriky, která doposud oslovuje čtenáře různých generací, se věnoval i spolupráci s novinami a časopisy a divadlu. Za okupační perzekuce byl z rasových důvodů vyloučen z konzervatoře i z veřejného kulturního života. M ožnosti emigrace nevyužil, střídal různá zaměstnání a místa pobytu i různé pseudonymy. Zemřel ve dvaadvaceti letech, kdy ho srazil německý sanitní vůz. Z jeho díla připomínáme sbírku Elegie – soubor devíti elegií. Mladý básník v nich hodnotí a loučí se se svým existujícím životem, se svým důvěřivým dětstvím a mládím. Sbírka byla ukončena těsně před básníkovou tragickou smrtí. Jejího vydání se Jiří Orten již nedožil.