Vyšehrad strana 90 z 143

Po více než pětadvaceti letech znovu vychází výbor ze staré čínské lidové poezie v přebásnění Jaromíra Vochaly. Čínská poezie se pro svoji zvláštní poetiku, obrazivost, něhu a přitom výrazovou střídmost již tradičně setkává se zájmem čtenářů a okouzluje ty, kteří se s ní setkávají poprvé. Upoutá prostými lidskými příběhy vetkanými do básní, jejichž ozvuky dokáží oslovovat milovníky poezie bez ohledu na čas, který od jejich vzniku uplynul, i na kulturní rozdíly.

Tato kuchařka je určena těm, které postihlo onemocnění jater. Vychází z přísné jaterní diety a snaží se nemocným zpestřit jídelníček.

Může charitativní práce ovlivnit katolickou teologii? Sociální práce je významnou součástí života církví i společnosti jako celku. Stále více lidí pracujících v pomáhajících profesích, často v institucích zřizovaných a provozovaných církvemi, přináší své specifické přístupy do církevního prostředí. Práce Michala Opatrného, docenta na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, se zaměřuje na otázku, zda a jak může sociální práce obohatit křesťanskou, konkrétně katolickou teologii. Východiskem je teologie 2. vatikánského koncilu, konkrétně pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes, která stanovila základní směr dialogu církve se světem, otevřenosti učit se a přijímat pomoc od oblastí a profesí považovaných tradiční teologií za světské. Důležité místo má také koncilní pojem znamení času, zdůrazňující zasazenost církve a jejího zvěstování do konkrétního historického a sociálního kontextu. Pozornost je věnována soudobé diskusi zejména v odborné německojazyčné literatuře, stejně jako stavu současné české katolické praktické teologie. Kniha M. Opatrného je příspěvkem k teologii charitativní práce, jejíž význam z hlediska církve i společnosti stále narůstá. Práce, vytvořená v době pontifikátu Benedikta XVI., vychází symbolicky za jeho nástupce Františka, který sociální angažovanosti církve a její citlivosti vnímat znamení času otevřel nové horizonty.

Kniha historika a spisovatele Vlastimila Vondrušky vypráví čtivým, ale přitom fundovaným způsobem o proměnách života staré Šumavy. Je doplněna téměř stem unikátních dobových fotografií ze sbírek Muzea Šumavy v Sušici. Autor popisuje osídlení hor od pravěku až do počátků 20. století a prostřednictvím příběhů a citací z dobových pramenů představuje rozmanité skupiny tehdejších obyvatel, ať již to jsou rolníci, dřevaři, skláři, pastýři nebo pašeráci a lupiči. Kniha rovněž popisuje lidovou architekturu, oděv, zvyky i způsob obživy. Potěší určitě nejen ty, kteří obdivují krásu Šumavy, ale všechny, kteří si váží života našich předků. Publikace vychází již ve druhém, upraveném a rozšířeném vydání.

Esejistická knížka z pera vynikajícího českého historika Zdeňka Kalisty je zároveň jeho knihou poslední – jejího vydání se autor již nedočkal. „Poznámky, které zabloudily na okraj života, skicář problémů a odpovědí,“ jak zní podtitul této knihy, nevznikaly snadno. Ve svých pětasedmdesáti letech Kalista začal náhle ztrácet zrak, což mu znemožnilo pracovat dále na svých rozpracovaných věcech. A tak naslepo, závislý na pomoci svých přátel a spolupracovníků, vyťukával na psacím stroji své úvahy o barokní epoše. Historické prameny mu byly nedostupné, a tak jediným zdrojem, z něhož mohl čerpat při promýšlení svého celoživotního tématu, byla jeho obdivuhodná paměť. Baroko a jeho duchovní rozměr zaměstnávalo Kalistu už od třicátých let 20. století, ale teprve v Tváři baroka nabývají jeho úvahy působivě emotivního, osobního rázu. Kalista rozvažuje o tom, proč jeho badatelský zájem spočinul právě v této oblasti, a uvědomuje si, že základ jeho vnitřního spříznění s barokem leží v principech, které utvářely jak charakter doby, tak jeho samého – tedy nikoliv v činitelích vnějších, nýbrž v osudových danostech hlubinného rázu. A onou osudovou daností je Kalistovi snaha poznat Boha skrze tento svět… a zastihnout v přirozeném nepřirozené. Knihu lze doporučit jak historikům a kunsthistorikům, tak zájemcům o historii a umění vůbec.

Tato kuchařka je určená pacientům, kterým byla diagnostikována dna a vysoká hladina kyseliny močové. Dna neboli podagra či lidově pakostnice je onemocnění projevující se metabolickou poruchou purinů. Projevuje se zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi a ukládáním krystalek její soli do kloubů, ledvin a šlach, nebo jejich okolí. Uložené krystalky vyvolávají bolestivé zarudnutí a až akutní záchvat. Nejzávažnějším projevem této choroby je ukládání kyseliny močové do ledvin, kde může tvořit písek, kameny, vyvolat záněty a v nejtěžších případech přivodit selhání ledvin. Kuchařka je návodem na stravování v akutním stadiu nemoci, ale i pomocníkem ve výběru potravin ve stadiu chronického onemocnění k předcházení problémů spojených s akutními stavy.

Islamolog a afrikanista Luboš Kropáček se již desítky let věnuje putování po neschůdných cestách poznávání dějin a kultury islámského světa. Rozhovor, který s ním vedli dva zkušení novináři, sleduje nejprve životní příběh absolventa arabistiky, anglistiky a afrikanistiky v Praze, který se v roce 1968 účastnil studentské expedice do nemocnice Alberta Schweitzera v Lambaréné. Tato mnohaměsíční cesta předznamenala celoživotní zájem Luboše Kropáčka o A friku. Až do roku 1974 působil jako odborný asistent na FF UK , poté byl donucen odejít a živil se překlady a tlumočením z arabštiny. Po roce 1989 se na fakultu vrátil, v roce 2001 byl jmenován profesorem. Luboš Kropáček je autorem mnoha úspěšných knih o dějinách, kultuře a duchovnosti islámského světa. Připomeňme asi nejznámější, opakovaně vydávaný přehled Duchovní cesty islámu (Vyšehrad, 5. vydání 2011). Islám, islámský fundamentalismus a život muslimské společnosti proto představují druhé významné téma knihy. Tím třetím je křesťanská víra, pevný základ a opora v mnoha nelehkých životních situacích. I o nich je možné se v knize rozhovorů s jednou z výrazných osobností české vzdělanosti dočíst.

Po velmi pozitivním přijetí Veselých chvil v životě lidu českého přichází nakladatelství Vyšehrad s dalším „zíbrtovským“ projektem, jímž je výbor z textů tohoto významného etnologa na téma našeho národního nápoje – piva. Základ výboru tvoří Zíbrtova kniha „Z dějin piva a pivovarnictví“, doplněná o další texty z publikací „Listy z kulturních dějin měst pivovarů v českých zemích“, „Sladovnické obyčeje, zábavy, slavnosti a pověry v pivovarech českých“ a „Pivo v písních lidových a znárodnělých“. Čeňka Zíbrta zajímalo pivo a pivovarnictví jako fenomén české historie a kultury, ale také jako živý současný jev. Mravenčí prací se mu podařilo shromáždit jedinečné literární texty, které jsou svým obsahem přístupné laikům i odborníkům řady oborů, neboť se v nich dobře spojuje zemědělský a kulturně-historický základ s pohledem člověka jakožto pěstitele chmelu, znalce vaření piva i milovníka nápoje. V knížce tak najdeme jak zajímavé informace o české chmelařské a pivovarnické tradici, která se v posledních dvaceti letech opět úspěšně rozvíjí, tak i umění díkůvzdání za plody země, váhu a prestiž dobrého řemesla i vtip a lásku k věci, projevenou slovem (pořekadlem, příslovím) i zpěvem (písněmi). Zvláštní postavení v této tradici zaujímají sladovnické obyčeje a slavnosti, v naší současnosti vyhledávané, neboť představují protiváhu fyzické práci a materiální péči o chmel a pivo. Doufáme proto, že se nám novým vydáním Zíbrtových textů podaří otevřít nový pohled na kulturní dědictví po našich předcích.

Od dob osvícenství je křesťanská B ible předmětem kritického zkoumání. Zatímco představitelé církví tuto kritiku zprvu spíše odmítali, snaží se ji biblisté na univerzitách zúročit kladně. V ýsledkem této snahy byl od konce 18. století nový žánr, nazvaný teologie Starého nebo teologie Nového zákona. P ráce, které nesly tento název, byly odpovědí na otázku, jaký je tedy ve světle kritického zkoumání smysl a význam B ible. V otázkách pravdy a smyslu hrály právě od dob osvícenství rozhodující roli dějiny. K e konci 20. století však i ony zažily sesazení z trůnu neomylnosti. O stří kritiky se přesunulo ze zkoumaných předmětů k procesu zkoumání jako takovému, k jeho přiznaným i zamlčeným agendám. Tato kniha se soustřeďuje na to, jak dějinám rozumějí a jak s nimi pracují nejdůležitější starozákonní teologie 19. a 20. století. P rávě úloha, jakou přikládají dějinám, je důležitým klíčem k pochopení jejich celkové koncepce.

V loňském roce vydal Vyšehrad obsáhlou antologii Přemysla Ruta Orchestrion v hlavě. Česká písnička mezi poezií a divadlem. „Rádi bychom,“ napsal tehdy editor v úvodu, „aby se tato antologie časem stala druhým dílem šířeji pojatého celku: aby byla doplněna o antologii české autorské písně od středověkých počátků do národního obrození.“ Kniha Gloria i gaudium. Česká písnička mezi kostelem a hospodou plní toto přání: sleduje oba hlavní proudy české zpěvnosti – duchovní i světský – od nejstarších dochovaných písní přes zpěvy z liturgických her středověku, písně „žáků darebáků“, kánony a jinou písňovou tvorbu renesance a zejména baroka, kdy už ji reprezentují autoři známých a vážených jmen: Adam Michna z O tradovic, Felix Kadlinský, Jan Amos Komenský. Nevynechává však ani produkci kramářskou, písně poutní, pastorely a nakonec připomíná ohlasy barokního zpěvu na českých kůrech 19. století. I tentokrát je antologie zaměřena na písně umělé, „autorské“, byť jejich autoři zůstávají pro nás často anonymní. I tentokrát jsou písně publikovány s nápěvy, ty pozdější též s harmonickými značkami. I tentokrát je doprovází dobový i editorův komentář a četné ilustrace.

Po velmi pozitivním přijetí Veselých chvil v životě lidu českého přichází nakladatelství Vyšehrad s dalším „zíbrtovským“ projektem, jímž je výbor z textů tohoto významného etnologa na téma našeho národního nápoje – piva. Základ výboru tvoří Zíbrtova kniha „Z dějin piva a pivovarnictví“, doplněná o další texty z publikací „Listy z kulturních dějin měst pivovarů v českých zemích“, „Sladovnické obyčeje, zábavy, slavnosti a pověry v pivovarech českých“ a „Pivo v písních lidových a znárodnělých“. Čeňka Zíbrta zajímalo pivo a pivovarnictví jako fenomén české historie a kultury, ale také jako živý současný jev. Mravenčí prací se mu podařilo shromáždit jedinečné literární texty, které jsou svým obsahem přístupné laikům i odborníkům řady oborů, neboť se v nich dobře spojuje zemědělský a kulturně-historický základ s pohledem člověka jakožto pěstitele chmelu, znalce vaření piva i milovníka nápoje. V knížce tak najdeme jak zajímavé informace o české chmelařské a pivovarnické tradici, která se v posledních dvaceti letech opět úspěšně rozvíjí, tak i umění díkůvzdání za plody země, váhu a prestiž dobrého řemesla i vtip a lásku k věci, projevenou slovem (pořekadlem, příslovím) i zpěvem (písněmi). Zvláštní postavení v této tradici zaujímají sladovnické obyčeje a slavnosti, v naší současnosti vyhledávané, neboť představují protiváhu fyzické práci a materiální péči o chmel a pivo. Doufáme proto, že se nám novým vydáním Zíbrtových textů podaří otevřít nový pohled na kulturní dědictví po našich předcích.

Po velmi pozitivním přijetí Veselých chvil v životě lidu českého přichází nakladatelství Vyšehrad s dalším „zíbrtovským“ projektem, jímž je výbor z textů tohoto významného etnologa na téma našeho národního nápoje – piva. Základ výboru tvoří Zíbrtova kniha „Z dějin piva a pivovarnictví“, doplněná o další texty z publikací „Listy z kulturních dějin měst pivovarů v českých zemích“, „Sladovnické obyčeje, zábavy, slavnosti a pověry v pivovarech českých“ a „Pivo v písních lidových a znárodnělých“. Čeňka Zíbrta zajímalo pivo a pivovarnictví jako fenomén české historie a kultury, ale také jako živý současný jev. Mravenčí prací se mu podařilo shromáždit jedinečné literární texty, které jsou svým obsahem přístupné laikům i odborníkům řady oborů, neboť se v nich dobře spojuje zemědělský a kulturně-historický základ s pohledem člověka jakožto pěstitele chmelu, znalce vaření piva i milovníka nápoje. V knížce tak najdeme jak zajímavé informace o české chmelařské a pivovarnické tradici, která se v posledních dvaceti letech opět úspěšně rozvíjí, tak i umění díkůvzdání za plody země, váhu a prestiž dobrého řemesla i vtip a lásku k věci, projevenou slovem (pořekadlem, příslovím) i zpěvem (písněmi). Zvláštní postavení v této tradici zaujímají sladovnické obyčeje a slavnosti, v naší současnosti vyhledávané, neboť představují protiváhu fyzické práci a materiální péči o chmel a pivo. Doufáme proto, že se nám novým vydáním Zíbrtových textů podaří otevřít nový pohled na kulturní dědictví po našich předcích.

Význační herci jsou zpravidla lidé s výjimečnými životními osudy. Pro Michaela Douglase jistě nebylo jednoduché vystoupit ze stínu svého slavného otce Kirka. Podařilo se mu to po jistém úsilí dokonale, i když jejich filmové životy, na nichž se podepsala vzájemná rivalita, nelze tak docela oddělit. Kniha Marka Eliota samozřejmě vypráví o osobním a profesním životě Michaela Douglase, avšak nemůže přitom zcela opomenout kariéru jeho otce Kirka, neboť v ní tkví kořeny Michaelových začátků i jeho osobitého herectví. Zároveň má čtenář možnost nahlédnout do filmových ateliérů a poznat i jisté stránky amerického života té které doby.

Jsou kolapsy dávných civilizací jen zapomenutou stránkou v knize historie? Rozhovor s prof. Miroslavem Bártou, naším předním egyptologem, přináší zajímavé pohledy na tento fenomén. Nejnovější výzkumy celé řady vědních oborů totiž ukazují, že faktory, které vedly k pádu starověkých říší, se cyklicky opakují. Naše současná západní civilizace, jež byla vůdčí silou světa v posledních stoletích, se těmto vlivům také nemůže vzepřít. Čeká nás tedy podobný osud, o němž jsme se zatím jen učili v hodinách dějepisu? Rozhovor však nepřináší žádné apokalyptické vize. Spíše zamyšlení, jak bychom o případném kolapsu společnosti měli uvažovat. Sám kolaps totiž neznamená konec. Rozhovor s prof. Bártou vede Tomáš Tureček, šéfredaktor české edice National Geographic.

Vítejte opět ve starém Irsku! Píše se právě rok 670 a nedaleko královského paláce v Cashelu je v potoce nalezeno tělo zavražděného urozeného mladíka. Král tedy povolá svou sestru Fidelmu, zkušenou znalkyni irského práva, a jejího věrného společníka Eadulfa, aby případ prošetřili. Jediným klíčem k totožnosti zemřelého je zvláštní spona na šatech, jejíž tvar naznačuje, že nositelem byl příslušník sousedního královského rodu Laiginů. Nemůže snad vražda neznámého mladíka nějak souviset s nepokoji, které v téže době propukají v západní části království? V jejich čele stojí fanatický člověk, jenž o sobě prohlašuje, že jej povolal „sedmý anděl“, aby ze země odstranil všechny, kteří nectí pravou víru, a F idelma s E adulfem jsou zakrátko vtaženi do spleti intrik a vražd. Existuje snad nějaká spojitost mezi mrtvým šlechticem, zavražděným mnichem – pijanem a hrůzu nahánějícím opatem, který svůj klášter přebudoval na vojenskou pevnost? Než Fidelma tuto záhadu rozřeší, sama se stává obětí únosu a pak už je na Eadulfovi, aby ji zachránil před smrtí. Snad se jim podaří spojenými silami spletitý případ nakonec vyřešit…

Vítejte opět ve starém Irsku! Píše se právě rok 670 a nedaleko královského paláce v Cashelu je v potoce nalezeno tělo zavražděného urozeného mladíka. Král tedy povolá svou sestru Fidelmu, zkušenou znalkyni irského práva, a jejího věrného společníka Eadulfa, aby případ prošetřili. Jediným klíčem k totožnosti zemřelého je zvláštní spona na šatech, jejíž tvar naznačuje, že nositelem byl příslušník sousedního královského rodu Laiginů. Nemůže snad vražda neznámého mladíka nějak souviset s nepokoji, které v téže době propukají v západní části království? V jejich čele stojí fanatický člověk, jenž o sobě prohlašuje, že jej povolal „sedmý anděl“, aby ze země odstranil všechny, kteří nectí pravou víru, a F idelma s E adulfem jsou zakrátko vtaženi do spleti intrik a vražd. Existuje snad nějaká spojitost mezi mrtvým šlechticem, zavražděným mnichem – pijanem a hrůzu nahánějícím opatem, který svůj klášter přebudoval na vojenskou pevnost? Než Fidelma tuto záhadu rozřeší, sama se stává obětí únosu a pak už je na Eadulfovi, aby ji zachránil před smrtí. Snad se jim podaří spojenými silami spletitý případ nakonec vyřešit…