Vyšehrad strana 85 z 143

Pravda, ten poznávací zájezd do země Timových předků se moc nevydařil. Kde jinde se tedy zotavit a nabrat síly než ve známém prostředí domova – v bezpečném Mitfordu, kde už na Tima a Cynthii čeká nejen pes Barnabáš a kočka Violeta, ale i všichni staří přátelé a známí. Není však všechno tak poklidné a růžové, jak by se mohlo zdát. Hned po návratu Tima čeká nemilá zpráva: jeho dlouholetý přítel a rodinný lékař Hoppy Harper se rozhodl odejít za prací do Jižního Súdánu. Timův adoptivní syn Dooley řeší závažné dilema, zda dát přednost vztahu s krásnou a nadanou Lace Turnerovou, nebo svému snu stát se uznávaným veterinářem. Ani sympatická majitelka knihkupectví Hope Murphyová nemá na růžích ustláno, určité napětí panuje i mezi Dooleyho sourozenci a jejich matkou. Přesto se čtenáři jistě rádi vrátí do onoho vlídného městečka, po němž se jim už nepochybně stýskalo. Nyní se mohou těšit, že prožijí s našimi hrdiny i s často komickými vedlejšími postavičkami nejednu šťastnou chvíli.

Dán Morten Storm se již v mládí dopouštěl násilného jednání, své třinácté narozeniny oslavil pokusem o ozbrojenou loupež. Po konverzi k islámu propadl jeho radikálnímu výkladu a odešel do Jemenu účastnit se ozbrojeného džihádu. V Jemenu strávil desítku let ve výcvikových táborech al-Káidy po boku nejhledanějších teroristů a postupně se stal jednou z předních postav mezi islamisty. Později však islámskou víru opustil a stal se dvojitým agentem pro americkou, britskou a dánskou tajnou službu. Kniha napsaná s pomocí specialisty na terorismus stanice CNN Paula Cruikshanka a zkušeného reportéra specializujícího se na Blízký východ Tima Listera odhaluje dramatický osud člověka, který se dokázal vymanit z osidel radikální ideologie. V době, kdy tisíce džihádistů evropského původu odcházejí bojovat v řadách Islámského státu do Sýrie a jejich případný návrat do Evropy představuje nemalé bezpečnostní riziko, je příběh agenta Storma o to aktuálnější.

Hlavními postavami první části trilogie Zapomenutá legie jsou dvojčata otrokyně, gladiátor Romulus a Fabiola, kterou prodají do nevěstince, a gladiátor Brenn, jehož rodinu Římané vyvraždili a z něho učinili otroka. Když se Brennovi a Romulovi naskytne příležitost, uprchnou z Říma a přidají se ke Crassově armádě, která se chystá na tažení do Parthie. Tam se spřátelí s Tarquiniem, jedním z posledních Etrusků, věštcem a skvělým bojovníkem, a společně putují na druhý konec světa. V Stříbrném orlovi sledujeme Crassovu armádu, která na druhém konci světa neúspěšně bojuje a prohrává. Naše trojice – Brennus, Tarquinius a Romulus – padá do zajetí Parthů. Fabiola, která se pohybuje v urozených kruzích, se zaplétá do římské politiky. Uprchne z města a doufá, že najde svého milence Bruta, který s Caesarem míří do Alexandrie. Autor čtenáře seznamuje s přesnými historickými podrobnostmi, aniž by tím oslaboval spád děje. Příběh dospěje ke svému konci ve třetím, závěrečném svazku s názvem Cesta do Říma.

První polovina lidského života je dobou budování identity, dosahování výsledků, výkonu. S postupujícím věkem se však před člověkem otevírá nová cesta – cesta, jež zahrnuje omyly, ztráty, bezmoc, utrpení, všechno to, co nás vytrhuje z našeho dřívějšího pohodlí. Tato nová fáze vyžaduje změnu pohledu na sebe sama, v němž se odvážíme dát větší průchod samotnému životu. Tento „pád“ – který ale ve skutečnosti míří vzhůru – je odkazem světových náboženství, jemuž se lidé nejvíce vzpírají a který je v rozporu s běžným míněním. Což platí také – a zejména – pro náboženství křesťanské. Františkánský duchovní exercitátor a zakladatel Centra pro akci a kontemplaci ve své knize umožňuje pochopit zdánlivý paradox, jak se naše prohry a neúspěchy mohou stát podkladem pro další duchovní růst. Opírá se přitom o starobylé mýty, hrdinské příběhy, velké myslitele a posvátné náboženské texty, které ukazují, že jedině ten, kdo padl, „dotkl se dna“, je schopen porozumět tomu, co znamená stoupat „vzhůru“.

Kniha líčí historii pražských lidových hostinců, hospod, šenků a pivnic zhruba od poloviny 19. do poloviny 20. století a navazuje na autorovu úspěšnou monografii Zlatá doba štamgastů pražských hospod (2003), jejíž náklad je rozebrán. Zabývá se historií a kulturním významem piva jakožto nejrozšířenějšího nápoje v rozsáhlém spektru hostinských zařízení hlavního města. Zvláštní pozornost je věnována podnikům, kde bylo pivo na čepu, zejména pak legendárním pražským pivovarským pivnicím. Důkladnému zkoumání je podrobena také pivní kultura kmenových hostů (štamgastů) jednotlivých lidových hostinců, hospod, šenků a pivnic. Kniha také obsáhle pojednává o roli, již pivo hrálo při utváření společenského života ve městě. Práce je výsledkem autorova mnohaletého bádání založeného na analýze dobových pramenů, je však psána populárně naučným stylem přístupným širokým vrstvám čtenářů.

Šótecu (13811459) byl posledním významným představitelem básnické formy tanka. Buddhistický mnich ze samurajského rodu, jeden z nejplodnějších autorů v historii japonské literatury, jehož osobní sbírka Šókonšú (Kořeny trávy) zahrnuje dvacet tisíc bá sní, je českému čtenáři díky přebásnění Zdenky Švarcové a Zdenka Gerycha představen vůbec poprvé. Výbor ze Šótecuových veršů je klasicky uspořádán do čtyř oddílů podle ročních období. Typické motivy japonské poetiky se v básních spojují s motivy marn osti a pomíjivosti vlastními buddhistické životní cestě. Kniha volně navazuje na předchozí svazky vzniklé ve spolupráci Z. Švarcové a Z. Gerycha verše Ono no Komači (Do slov má láska odívá se) a mnicha Saigjóa (Odstíny smutku). Knihu doprovází zasvěcený doslov o autorovi a ilustrace.

Sbírka vtipných citátů a bonmotů určená všem, které začínají přibývající svíčky na narozeninovém dortu poněkud znervózňovat. Není důvod k panice, s touto knížkou vás ani vaše blízké padesátiny nezaskočí!

Jestliže hledáte zdravou a chutnou alternativu běžného stravování s prokázanými příznivým zdravotními účinky, jste na správné stopě: Roman Uhrin, bývalý šéfkuchař pražského řetězce prodejen a jídelen Country Life, ve své nové knize sepsal své nejoblí benější recepty na chutná a každému dostupná jídla. Díky autentické fotogalerii z jeho kuchyně i biozahrádky se sezónními druhy zdravých plodin se můžeme ponořit do tajů přípravy pokrmů přímo v domě autora a jeho rodiny. Atraktivitu této zdravé kuch ařky umocňuje jednoduchá a rychlá úprava receptů, které jsou navíc doplněny informacemi o léčebných účincích použitých potravin, vzorovými jídelníčky a občas i odbornými exkurzy. Recepty, jež kniha přináší, jsou doporučeny při predispozicích či při onemocnění srdce (infarkt, vysoký tlak, zvýšený cholesterol), dále rakovině, cukrovce, artróze, nadváze apod. V neposlední řadě jsou určené všem, kdo chtějí předejít civilizačním chorobám, ozvláštnit a ozdravit svůj jídelníček, či prostě fandům zdr avé výživy. Roman Uhrin vydal již sedm knih a natočil několik DVD a televizních kurzů věnovaných zdravé výživě a zdravotní osvětě. V roce 1997 založil síť dnes již více než padesáti Klubů zdraví, dodnes pracuje jako její koordinátor. Sám byl v minulo sti pacientem se závažnou nemocí a podpoře zdraví je logicky podřízena také jeho tvorba receptů. Kniha vychází ve spolupráci s Prameny zdraví, o.s.

Když se na Postupimské konferenci setkali zástupci vítězných mocností, oznámil prezident Truman Stalinovi, že Spojené státy disponují novou zbraní s mimořádně ničivým účinkem. Stalin však nedal najevo velké překvapení. O existenci atomové bomby dobře věděl a sovětští vědci již intenzivně pracovali na jejím vývoji. Za potřebné poznatky vděčili Klausi Fuchsovi, vědci, kterého lze označit za jednoho z nejúspěšnějších špionů v dějinách. Fuchs, nadaný matematik a zároveň člen německé komunistické strany, uprchl z nacistického Německa a následně byl pověřen klíčovými úkoly v rámci britského a amerického projektu vývoje nukleárních zbraní. V průběhu prací však předával tajné informace KGB. Když svůj úkol splnil, sám se roku 1950 udal britské tajné službě MI6. Jeho špionáž urychlila počátek studené války a dala vznik světu, který po celou jednu generaci žil ve stínu vzájemného nukleárního zastrašování světových velmocí.

Alsaský rodák Albert Schweitzer, lékař, filantrop, teolog, varhanní virtuos a hudební teoretik v jedné osobě, patří mezi ty nečetné postavy, které k sobě stále znovu poutají pozornost jak pro svůj životní příběh, tak pro svůj odkaz a dílo. Monografie německého evangelického teologa, historika a právníka, profesora univerzity v Lüneburgu, přináší komplexní zpracování bohaté a mnohostranné Schweitzerovy osobnosti. V chronologickém uspořádání sleduje základní etapy Schweitzerova života, jeho mládí a teologická studia, lásku k hudbě a zájem o osobnost Johanna Sebastiana Bacha, kterému věnoval přelomovou monografii, rozhodnutí stát se „pralesním doktorem“ a pobyty v gabunském Lambaréné, jeho rozsáhlé veřejné působení a politickou korespondenci. N. O. Oermann se pokouší odpovědět na mnohé dosud nezodpovězené otázky: Jak se stalo, že právě Schweitzerova pralesní nemocnice, jedna z mnoha, si získala takovou proslulost? Jak zapadala jeho filosofie kultury do myšlení doby a jaké bylo Schweitzerovo politické a strategické myšlení?

Alsaský rodák Albert Schweitzer, lékař, filantrop, teolog, varhanní virtuos a hudební teoretik v jedné osobě, patří mezi ty nečetné postavy, které k sobě stále znovu poutají pozornost jak pro svůj životní příběh, tak pro svůj odkaz a dílo. Monografie německého evangelického teologa, historika a právníka, profesora univerzity v Lüneburgu, přináší komplexní zpracování bohaté a mnohostranné Schweitzerovy osobnosti. V chronologickém uspořádání sleduje základní etapy Schweitzerova života, jeho mládí a teologická studia, lásku k hudbě a zájem o osobnost Johanna Sebastiana Bacha, kterému věnoval přelomovou monografii, rozhodnutí stát se „pralesním doktorem“ a pobyty v gabunském Lambaréné, jeho rozsáhlé veřejné působení a politickou korespondenci. N. O. Oermann se pokouší odpovědět na mnohé dosud nezodpovězené otázky: Jak se stalo, že právě Schweitzerova pralesní nemocnice, jedna z mnoha, si získala takovou proslulost? Jak zapadala jeho filosofie kultury do myšlení doby a jaké bylo Schweitzerovo politické a strategické myšlení?

Básně napsané během pobytu v komunistickém vězení. Letošní rok je připomínkou významného kulturního výročí – 110 let od narození a 55 let od smrti Jana Zahradníčka, tvůrce expresivní, meditativní lyriky prostoupené křesťanskou spiritualitou. Básník, překladatel, publicista a esejista Jan Zahradníček patří mezi významné české básníky 20. století a je vrcholným představitelem české katolické poezie. V roce 1951 byl zatčen a v roce následujícím při vykonstruovaném procesu s katolickými spisovateli a intelektuály – B. Fučík, Z. Kalista, J. Knap, F. Křelina, L. Kuncíř aj. – odsouzen v Brně k 13 letům vězení. Jeho dílo odráží válečná a vězeňská traumata i tíživé osobní zážitky, jež se promítly do melancholie a smutku pro jeho básně charakteristické. Sbírku doplňuje doslov Miloše Doležala.

Kniha Radovana Krátkého Bubáci s podtitulem Malý přírodopis duchů, přízraků a strašidel vyšla poprvé v roce 1961 a v paměti ji má v této podobě nejedna generace. V lehce rozpustilém duchu a s pomocí nepřekonatelných ilustrací Miroslava Váši nám autor přivádí před oči strašidla, přízraky a další roztodivná stvoření, která se zrodila v lidské fantazii. Kromě těch známějších, jako jsou Bazilišek, Bezhlavý jezdec, Diblík, Hejkal, Ježibaba, Klekánice či Meluzína, tu najdeme i Nemodlenku, Zimnici, Škrabinožku a Rýbrcoula. Svérázná encyklopedie, přinášející vyčerpávající přehled strašidel na našem území, je určena nejen pro děti a mládež.

Ve své komplexní monografii o historii Anežského kláštera, vydané ve druhém přepracovaném vydání ve Vyšehradu v roce 2011, doc. Helena Soukupová, uznávaná historička umění zaměřující se na řádovou architekturu středověku, představila dějiny a význam nejdůležitějšího Anežčina díla. Nyní autorka věnuje pozornost osobnosti Přemyslovny v bohatství jejích rozměrů: v její charitativní činnosti a založení špitálního řádu křížovníků s červenou hvězdou, kterým zajistila první organizovanou péči o nemocné na našem území, stejně jako její angažovanosti v řádu sv. Františka a založení prvního zaalpského kláštera klarisek a aktivního podílu na formování ženské části františkánského řádu. Autorka oceňuje Anežčin hluboký duchovní život a důslednost, ale v šímá si i jejího smyslu pro reprezentaci státu a přemyslovského rodu. Anežka Přemyslovna, jedna ze svatých ochránkyň českých zemí, spolu s králi Václavem I. a Přemyslem Otakarem II. napomohla včlenit Čechy mezi nejkulturnější země Evropy a v galerii velkých postav českých dějin jí patří nepřehlédnutelné místo.

Autor se zamýšlí v této své zatím poslední knize, k níž dalo podnět jeho vlastní onemocnění, nad dosavadními texty o vážném ohrožení života. Dospívá k stanovisku, že ,,dobrá smrt nemá nic společného se sebevraždou, nýbrž, že znamená lidsky důstojné ukončení života. Otázkám s tím spojeným je věnován i jeho nedávný rozhovor se známou německou moderátorkou Anne Willovou, který vysílala celoněmecká televize. Záznam této relace tvoří první část knihy. Následují úvahy a reakce posluchačů a na ně navazuje závěrečný oddíl, shrnující autorův postoj k mezní situaci lidského života.

Slavný italský básník a prozaik Francesco Petrarca (13041374) bývá považován za otce renesančního humanismu. Jedním z rozhodujících momentů jeho života se stalo jeho setkání s krásnou Laurou, do níž se platonicky zamiloval a jež se mu stala mohutnou inspirací podobně jako dříve Beatrice Dantovi. Lauře věnoval Petrarca řadu svých veršů, procítěné kancony či sonety Lauře představují snad nejčtenější součást jeho díla, které dodnes má svůj půvab. Zároveň je Petrarkova milostná lyrika prvním význ amným literárním svědectvím o proměně sebepojímání člověka končícího středověku: Petrarca sám sebe nechápe jen jako součást okolního celku, ale vyzvedá svou subjektivitu, hrouží se do svého vnitřního světa a líčí svár milostných citů ve svém nitru. V českém jazyce se překladu několika Petrarkových sonetů podjal již František Ladislav Čelakovský a Jaroslav Vrchlický. Z následujících jsme k novému vydání zvolili překlad Václava Renče z roku 1965.