Vyšehrad strana 87 z 143

Gnóze neboli náboženství „poznání“ či „vědění“ (řec. gnósis) představuje významný nábožensko-filosofický proud pozdní antiky s kořeny v židovském mudrosloví a apokalyptice, íránsko-zoroastrovských náboženských představách a řeckém myšlení. Ve svébytné interpretaci převzala gnóze i dědictví křesťanské, a tak se v prvních staletích po Kr. stala jeho vážnou konkurentkou a nutila je k neustálé obhajobě a zkoumání vlastního učení. Některé gnostické motivy kromě toho ovlivnily evropské duchovní dějiny, zejména teosofii, filosofii a mystiku. Zásadní podnět bádání o gnózi dalo v polovině 40. let 20. století nalezení koptských gnostických textů poblíž egyptského Nag Hammádí (ty nyní vycházejí v komentovaném překladu i v češtině). Jedním z nejvýznamnějších plodů tohoto bádání se stala kniha z pera známého religionisty prof. Kurta Rudolpha. Jeho Gnóze dodnes představuje spolehlivou a ve svém záběru nepřekonanou práci, opírající se – kromě zpráv nejstarších křesťanských „heresiologů“ — zejména o důkladnou znalost řeckých a koptských rukopisných dokladů. Kniha je rozčleněna do tří částí, z nichž první podává přehled antických pramenů a moderního bádání o gnózi, druhá se pokouší o charakteristiku gnostického myšlení a náboženské praxe a třetí se zabývá otázkou inspirační zdrojů a vývoje. Kapitoly jsou přehledné a spletitou problematiku podávají stručně, čtivě a přitom fundovaně. Spolu s oblíbenou Písní o perle Petra Pokorného doplňuje tato kniha naši znalost duchovního vývoje v raných křesťanských staletích.

Gnóze neboli náboženství „poznání“ či „vědění“ (řec. gnósis) představuje významný nábožensko-filosofický proud pozdní antiky s kořeny v židovském mudrosloví a apokalyptice, íránsko-zoroastrovských náboženských představách a řeckém myšlení. Ve svébytné interpretaci převzala gnóze i dědictví křesťanské, a tak se v prvních staletích po Kr. stala jeho vážnou konkurentkou a nutila je k neustálé obhajobě a zkoumání vlastního učení. Některé gnostické motivy kromě toho ovlivnily evropské duchovní dějiny, zejména teosofii, filosofii a mystiku. Zásadní podnět bádání o gnózi dalo v polovině 40. let 20. století nalezení koptských gnostických textů poblíž egyptského Nag Hammádí (ty nyní vycházejí v komentovaném překladu i v češtině). Jedním z nejvýznamnějších plodů tohoto bádání se stala kniha z pera známého religionisty prof. Kurta Rudolpha. Jeho Gnóze dodnes představuje spolehlivou a ve svém záběru nepřekonanou práci, opírající se – kromě zpráv nejstarších křesťanských „heresiologů“ — zejména o důkladnou znalost řeckých a koptských rukopisných dokladů. Kniha je rozčleněna do tří částí, z nichž první podává přehled antických pramenů a moderního bádání o gnózi, druhá se pokouší o charakteristiku gnostického myšlení a náboženské praxe a třetí se zabývá otázkou inspirační zdrojů a vývoje. Kapitoly jsou přehledné a spletitou problematiku podávají stručně, čtivě a přitom fundovaně. Spolu s oblíbenou Písní o perle Petra Pokorného doplňuje tato kniha naši znalost duchovního vývoje v raných křesťanských staletích.

Druhé vydání reprezentativní ekumenicky pojaté antologie, která přináší zásadní studie předních křesťanských teologů i těch myslitelů, které křesťanství inspirovalo při promýšlení základních problémů lidské existence. Její texty ukazují, že dvacáté stolet

Gnóze neboli náboženství „poznání“ či „vědění“ (řec. gnósis) představuje významný nábožensko-filosofický proud pozdní antiky s kořeny v židovském mudrosloví a apokalyptice, íránsko-zoroastrovských náboženských představách a řeckém myšlení. Ve svébytné interpretaci převzala gnóze i dědictví křesťanské, a tak se v prvních staletích po Kr. stala jeho vážnou konkurentkou a nutila je k neustálé obhajobě a zkoumání vlastního učení. Některé gnostické motivy kromě toho ovlivnily evropské duchovní dějiny, zejména teosofii, filosofii a mystiku. Zásadní podnět bádání o gnózi dalo v polovině 40. let 20. století nalezení koptských gnostických textů poblíž egyptského Nag Hammádí (ty nyní vycházejí v komentovaném překladu i v češtině). Jedním z nejvýznamnějších plodů tohoto bádání se stala kniha z pera známého religionisty prof. Kurta Rudolpha. Jeho Gnóze dodnes představuje spolehlivou a ve svém záběru nepřekonanou práci, opírající se – kromě zpráv nejstarších křesťanských „heresiologů“ — zejména o důkladnou znalost řeckých a koptských rukopisných dokladů. Kniha je rozčleněna do tří částí, z nichž první podává přehled antických pramenů a moderního bádání o gnózi, druhá se pokouší o charakteristiku gnostického myšlení a náboženské praxe a třetí se zabývá otázkou inspirační zdrojů a vývoje. Kapitoly jsou přehledné a spletitou problematiku podávají stručně, čtivě a přitom fundovaně. Spolu s oblíbenou Písní o perle Petra Pokorného doplňuje tato kniha naši znalost duchovního vývoje v raných křesťanských staletích.

Závěrečný svazek edice, která se prvně snaží zahlédnout dějiny ve skutečné globální provázanosti různých kultur a „jejich“ historických událostí. Šestidílná řada vrcholí analýzou dějin 20. století s jeho překotným hospodářským, technologickým a informačním vývojem. Na závěr svazek přináší výhled do století jednadvacátého.

V úvodu ke své knize, v originále nazvané podle jedné z Cohenových neslavnějších písní A Broken Hallelujah, Liel Leibovitz upozorňuje, že se ve skutečnosti nejedná o životopis, jako spíše o filosofické zamyšlení nad Cohenovým dílem. Základní etapy umělcova života jsou samozřejmě načrtnuty, jádrem knihy je však něco jiného. Autor pátrá po oné „nadčasovosti“ a hluboké pravdivosti, díky nimž má hudebník, spisovatel, filosof a básník L. Cohen nejširšímu publiku stále co říci, a snaží se zodpovědět některé otázky, například: Čím to, že je Leonard Cohen už téměř šedesát let uznávaný a obdivovaný? Čím to, že když vejde na pódium, nabitý sál ztichne a všichni čekají se zatajeným dechem? V konfrontaci s dobou se Leibovitz zabývá i dílem některých zpěváků a rockových skupin, které se v Cohenově „éře“ spolupodílely na utváření měřítek, s nimiž se Cohen musel vyrovnávat a kterým ne vždy vyhovoval. Na rozdíl od nich se však Cohenovi podařilo udržet se na vrcholu: díky tomu, že zůstal věrný svému jedinečnému prorockému vnímání, vnímání, které je pro miliony lidí na celém světě hluboce pravdivé, a díky obrovskému charismatu, které dokázalo kdysi, v roce 1970, zkrotit zdivočelý statisícový dav na hudebním festivalu na ostrově Wight.

V úvodu ke své knize, v originále nazvané podle jedné z Cohenových neslavnějších písní A Broken Hallelujah, Liel Leibovitz upozorňuje, že se ve skutečnosti nejedná o životopis, jako spíše o filosofické zamyšlení nad Cohenovým dílem. Základní etapy umělcova života jsou samozřejmě načrtnuty, jádrem knihy je však něco jiného. Autor pátrá po oné „nadčasovosti“ a hluboké pravdivosti, díky nimž má hudebník, spisovatel, filosof a básník L. Cohen nejširšímu publiku stále co říci, a snaží se zodpovědět některé otázky, například: Čím to, že je Leonard Cohen už téměř šedesát let uznávaný a obdivovaný? Čím to, že když vejde na pódium, nabitý sál ztichne a všichni čekají se zatajeným dechem? V konfrontaci s dobou se Leibovitz zabývá i dílem některých zpěváků a rockových skupin, které se v Cohenově „éře“ spolupodílely na utváření měřítek, s nimiž se Cohen musel vyrovnávat a kterým ne vždy vyhovoval. Na rozdíl od nich se však Cohenovi podařilo udržet se na vrcholu: díky tomu, že zůstal věrný svému jedinečnému prorockému vnímání, vnímání, které je pro miliony lidí na celém světě hluboce pravdivé, a díky obrovskému charismatu, které dokázalo kdysi, v roce 1970, zkrotit zdivočelý statisícový dav na hudebním festivalu na ostrově Wight.

Závěrečný svazek edice, která se prvně snaží zahlédnout dějiny ve skutečné globální provázanosti různých kultur a „jejich“ historických událostí. Šestidílná řada vrcholí analýzou dějin 20. století s jeho překotným hospodářským, technologickým a informačním vývojem. Na závěr svazek přináší výhled do století jednadvacátého.

Fakty nabitá kniha o velkém bouřlivákovi Hollywoodu z pera uznávaného autora Marka Eliota (napsal též publikace o Michaelu Douglasovi, Stevu McQueenovi, Paulu Simonovi a dalších) vnáší nové světlo do života Jacka Nicholsona na plátně i mimo ně. Ve své práci vychází z obšírného bádání i rozhovorů se zasvěcenci, kteří tohoto vynikajícího herce znají nejlíp. Dočteme se o jeho ne zrovna lehkém dětství v New Jersey, kdy veškerá tíha starosti o rodinu ležela na bedrech matky a hrozilo, že vypluje na povrch nepříjemné tajemství jeho pravého původu, o nevázaném nočním životě s Warrenem Beattym, o vášnivých vztazích se začínajícími herečkami, například Michelle Phillipsovou, Anjelikou Hustonovou a Larou Flynn Boyleovou, a též o spolupráci s tak skvělými režiséry a kolegy, jako jsou Dennis Hopper, Stanley Kubrick, Roman Polanski či Meryl Streepová. Publikace poutavým způsobem mapuje pět desítek let trvající kariéru Jacka Nicholsona, která mu mimo jiné vynesla dvanáct nominací na Oscara (tři proměnil), sedm Zlatých glóbů a legendární role ve filmech Bezstarostná jízda, Malé životní etudy, Cena za něžnost, Osvícení, Přelet nad kukaččím hnízdem a dalších. Široký prostor dostává i jeho soukromý život, který je neméně dobrodružný. Byl plný krásných žen, bujarých večírků, ale také alkoholu a drog.

Dnes, s odstupem poloviny století, už můžeme bezpečně povědět, že osobností papeže Jana XXIII . a jím svolaným Druhým vatikánským koncilem začalo nové a nadějné období v životě církve, otevírající se po letech společenské izolace nejen celému křesťanstvu, ale i světu svým programem aggiornamenta, „zdnešnění“. Kniha známého teologa, profesora Otto H. Pesche, vycházející nyní ve druhém vydání, zevrubně informuje o všech velkých koncilových tématech. Umožňuje nadto i nahlédnout do lidských zápasů o jednotlivé formulace, dokud jejich znění nedosáhlo náležité zralosti. K hlubšímu pochopení koncilových jednání i závěrů přispívá autor i četnými postřehy z církevních dějin. Česky dosud žádná jiná kniha o Druhém vatikínském koncilu nevyšla.

Poslední ekonomická krize byla připsána do značné míry na vrub chybějícím regulačním mechanismům na finančním trhu. Tato skutečnost nastolila i v tradičně liberálních státech znovu otázku státních zásahů do hospodářství. Ian Bremmer ve své čtivé knize pečlivě rozkrývá výchozí situaci a formuluje argumenty zastánců linie volného trhu i těch, kteří volají po větší míře státního dirigismu. Ukazuje, že ve skutečnosti neexistuje ani jedna z obou variant v ideální podobě, ale jde vždy o proměnlivou směs obojího. Protikladem liberálního kapitalismu není socialismus, ale státní kapitalismus, za nímž nestojí ideologická východiska, ale politické zájmy státu, jimž je podřízena sféra ekonomiky. Anglický politolog Bremmer, autor několika knih, předkládá kritické zamyšlení nad jejich pozitivy i negativy a poukazuje na problémy, které s sebou každá z cest přináší.

Za svitu srpnového měsíce padne k zemi střelen do zátylku po večeru stráveném ve společnosti přátel milovaný a respektovaný otec rodiny Sven-Gunnar Erlandsson. Kdo si mohl přát Erlandssonovu smrt? Jediné, čeho se dá chytit, je rozmáčený kus papíru a balíček karet, které se našly v kapse oběti. Mohla vražda mít nějakou souvislost s pokerem? Byl Erlandsson falešný hráč, který zašel příliš daleko a byl popraven kulkou do hlavy? Nebo se stal obětí někoho z lidí, které navštěvoval v ghettu obytných přívěsů v lese Huddingeskogen a se kterými se tak velkoryse dělil o svůj nadbytek?

Čeští (a slovenští) hokejisté se za posledních několik desetiletí zapsali výrazným písmem do historie nejkvalitnější a nejsledovanější hokejové soutěže světa. Kniha Jiřího Stránského a Kamila Ondrouška, navazující na dříve ve Vyšehradu vydané tituly s hokejovou tematikou, je zasvěceným přehledem všech českých hráčů v kanadskoamerické NHL. Výpravná kniha přináší podrobné statistické údaje i zajímavé osobní informace, to vše doplněno atraktivním obrazovým doprovodem. Nepostradatelný průvodce pro všechny milovníky českého i kanadskoamerického hokeje.

Princ, který byl za svého života zván „šťastným“, protože jej strávil za branami svého paláce v radostech a dostatku a nepoznal žal ani utrpení, byl po své smrti zvěčněn v soše, která z vysokého podstavce shlíží na veškerou bídu svého města. Jednoho dne přistane u jeho nohou malá vlaštovka na cestě do Egypta. S její pomocí princ začne pomáhat těm nejubožejším z ubohých: rozdá jim veškeré zlato a drahokamy, které zdobí jeho sochu. Pohádky irského dandyho Oscara Wilda (1854–1900) patří dodnes k autorovým nejčtenějším dílům. Pětice příběhů, kterou otvírá dojemné vyprávění o vlaštovce a soše Šťastného prince, zdaleka není určena jen dětským čtenářům, i když právě pro své syny je prý Wilde kdysi napsal. Pod krystalicky čistým, s až dětskou naivností líčeným příběhem o upřímné lásce, bolestném utrpení a zaslepené marnivosti světa, zaznívají hlubší tóny, jejichž symbolické poselství už více než 120 let rozechvívá srdce čtenářů Pohádka Šťastný princ vychází v novém překladu Martina Žemly s podmanivými ilustracemi Jana Híska.

„Všichni žijem’ v blázinci,“ tvrdí renomovaný psychiatr a psychoterapeut Radkin Honzák, muž vzdělaný a také vtipný, který už padesát let naslouchá lidským strastem. V rozhovorech s novinářkou Renatou Červenkovou se zamýšlí nad způsobem života, který dnes vedeme, i nad stavem společnosti, v níž duchovní rozvoj výrazně pokulhává za technickým. Co nám to přinese? Opravdu nám psychofarmaka pomohou k pocitu štěstí? Nejsou některé nové choroby spíš zlozvyky? Proč se mlčí o odvrácené straně papírových plen? Je psychoterapie léčba, nebo ztracený čas? Je pravda, že u vesla jsou teď psychopati? Proč umíráme v nemocnicích – tedy tam, kde nechceme? Témata jednotlivých rozhovorů tedy nejsou příliš povzbudivá, Radkin Honzák se jich ale ujímá s nadhledem a s lehkou ironií a vtipně komentuje fenomeny dnešní doby, které se, jak říká, „příčí Matce přírodě a psychiatrům zajišťují dostatek pacientů i do budoucna“.

Jedinečný průřez vývojem evropského náboženského a filosofického myšlení od konce antiky do 19. století. Kniha rakouského historika, autora řady monografií a zejména velkých syntéz, je Heerovou nejrozsáhlejší „esejí“ o myšlenkových dějinách západní Evropy. Od starověkých počátků a klasické antiky přes patristiku, raný a vrcholný středověk, reformaci a renesanci až po hlavní myšlenky 19. století ukazuje souvislost a sepjatost západoevropského myšlení, jehož hlavní osou je křesťanství. Heer si všímá nejen myslitelů teoretických, ale také umění, literatury a hlavně těch širokých a často přehlížených proudů „ducha doby“, které se v Evropě