Vyšehrad strana 78 z 143

Další z oblíbených sbírek vtipných citátů a bonmotů je tentokráte určena těm, kdo se obávají, že by šedesátka mohla v jejich životě něco změnit k horšímu. No a co, tak je vám 60. V klidu sfoukněte svíčky na dortu a zkuste se na to podívat z té lepší stránky: Je vám osmnáct a máte dvaačtyřicet let zkušeností!

Málokterý text dovede ve zkratce přiblížit osobnost Vladimíra Holana, básníka a překladatele jako slova Rudolfa Kvíze, který výbor z Holanovy poezie uspořádal: ,, Vladimír Holan mi čni nad tou líbeznou, mírně zvlněnou krajinou mých milovaných básníků jako zčernalý, hrubý monolit, jako bludný balvan, který sem kdosi odkudsi přivalil, snad sám bůh poezie. Zatímco on "vyzařuje” zvláštní magickou silou obraznosti a ponorem do podstaty člověčenství. Ne nadarmo ctil Shakespeara a Dostojevského a snad jen on z našich básníků se s nimi může rovnat. Znal lidskou duši jako málokdo. O člověku nám jeho poezie vyjevuje nejen "běsy" a nejzasutější a nejúděsnější tajemství, ale podává i svědectví plná prostoty, krásy a něhy - ať psal o rudoarmějcích nebo o dítěti spadlém do kopřiv. Jeho srdce tlouklo pro člověka a bylo naplněno porozuměním, láskou a soucitem. A když se bouřilo proti nespravedlnosti, ponižování a nízkosti, pak opravdu "bušilo jako malba olejem na plech". Přestože žil v dobrovolné klauzuře na Kampě, svým pronikavým zrakem viděl za - tam, kam my se neodvažujeme a co můžeme ve vzácné chvíli jen tušit."

Nejúspěšnější román japonského autora Šúsaku Endó. Kniha byla vyznamenána Tanizakiho literární cenou a je přeložena do mnoha světových jazyků. Autor se ve své rozsáhlé románové tvorbě často zabývá otázkami vztahů kultur Východu a Západu. Není proto divu, že jej zaujalo období konce středověku a začátku novověku, odpovádající druhé polovině 16. a začátku 17. století, kdy se jeho vlast vyrovnávala s první vlnou evropské civilizace. Děj románu je zasazen do doby, kdy po desetiletích otevřených styků se Japonsko, střežící své kulturní tradice a politickou nezávislost, evropskému vlivu uzavřelo a nežádoucí vetřelce krutě trestalo. Pronásledování neunikl ani hrdina románu, jehož osudy líčí podle osobnosti, Siciliána Giuseppe Chiary, jednoho z takzvaných ,,korobi bateren", misionářů, kteří podlehli mučení a zřekli se své víry. Dramatický příběh zaujme nejen věrností historického rámce, ale především hloubkou svědectví o síle naděje, která zbavena povrchní iluze dokáže překonat i krajní lidskou nouzi. Snad právě tento důvěryplný pohled na svět založil mimořádný ohlas Endóovy knihy.

V edici Světová próza vychází již v 5. vydání úplný překlad Saint-Exupéryho Citadely. Text, který se našel v Saint-Exupéryho pozůstalosti, byl z poloviny autorem neupravovaný a na mnoha místech docházelo k opakování myšlenek. Při krácení textu byly vybrány metafory, které byly nejvíce výstižné a které nejpřesněji vyjadřovaly Exupéryho myšlení. Také nebyly vytištěny texty, které nemohly vyjít z ideologických důvodů. Neupravený text bude zvlášť kladně hodnocen milovníky Citadely, protože budou moci patrněji sledovat vývoj myšlenkových pochodů a vytváření básnické řeči. V tomto komplexu je také nejvíce zvýrazněna duchovní linka autorovy básnické meditace. Úplné vydání jistě zaujme i vlastníky zkráceného vydání, které v Čechách vycházelo dříve.

V receptech je snížený obsah cholesterolu a potravin, které při tomto onemocnění způsobují podráždění žlučníku a žlučových cest. U jednotlivých receptů je propočtena nutriční hodnota pro jednu osobu.

Další vydání slavného Werflovarománu "Píseň o Bernadettě", je vlastně dokumentární román, který na základě faktů vypravuje o životě Bernadetty Soubirousové, chudobného a neduživého děvčátka z pyrenejského podhůří. Autor jej napsal r. 1941, krátce poté, co se mu podařilo uprchnout před hitlerovským nacismem z okupované Francie. O pohnutkách, které ho k tomu vedly, říká: ,,V červenci roku 1940 jsem ve chvíli velké tísně slíbil před jeskyní v Lurdech, že vyváznu-li z nebezpečí a bude-li mi dopřáno dospět k spásnému pobřeží Ameriky, zazpívám Píseň o Bernadettě, a to dříve než se pustím do nějaké jiné práce...“ Slavného pražského rodáka připomínáme jeho dalšími romány, např. Jeremiáš, Čtyřicet dnů.

Vypravěčské umění představovalo ve staré Číně celé zvláštní, košaté odvětví literatury, jehož začátky sahají do dávné minulosti. Čínští lidoví vypravěči vytvořili osobitý novelistický útvar z vyprávění i veršů, který dosáhl značné literární úrovně a jehož čtenářská přitažlivost daleko přesáhla okruh původních posluchačů. Jejich rozkvět se obvykle klade do doby mezi epochou Sungů, zhruba jedenáctým stoletím, a koncem epochy Mingů, začátkem sedmnáctého století. Literární věda je odvozuje od mravoučných příběhů, vyprávěných buddhistickými mnichy na tržištích a jiných veřejných prostorách, ale jejich spřízněnost s čínskou domácí tradicí, např. se staršími tchangskými povídkami, je hlubší. Lecčím také připomínají evropskou renesanční povídku, hlavně starší. České vydání výboruz čínských povídek pořízeného Jarmilou Häringovou vyniká krásou jazyka a díky poznámkám a úvodnímu slovu umožňuje nahlédnout hlouběji do ducha staré čínské kultury.

Příznivé klimatické podmínky Egypta umožnily dochování rukopisů různého obsahu a rozličných literárních žánrů. Jedinečné svědectví o tom podává soubor koptsky psaných textů, který je znám pod názvem kodexy z Nag Hammádí (sestaveny v 4./5. stol.). První svazek našeho výboru textů z Nag Hammádí přináší spisy z druhého kodexu, které jsou tak různorodé jako celý soubor sám. Ve druhém kodexu se dochovalo mj. tzv. Tomášovo evangelium (pol. 2. stol.), jakási sbírka výroků Ježíše navazující na některé proudy staré křesťanské tradice o Ježíšovi a částečně poznamenaná i předgnostickým platonizujícím myšlením; dále Filipovo evangelium, které je ovlivněno valentinskou gnózí (2. stol.) a vyjadřuje mj. zajímavé gnostické pojetí smrti. Patří sem i spis zvaný Podstata archontů (2. pol. 3. stol.), kde se čtenář dozvídá něco o vzniku, povaze a působení nižších božských bytostí, které stvořily tento svět a snaží se v něm svévolně uplatňovat svoji moc. Další spis O původu světa (konec 3. / začátek 4. stol.) pojednává o celé historii světa, přičemž vykládá první kapitoly knihy Genesis v gnostickém duchu. Výklad o duši představuje pokus interpretovat řecký mýtus o pádu duše svébytným a tvůrčím způsobem za použití biblických citátů, ale i citátů z Homéra. A konečně Tomášova kniha, text stylizovaný jako dialog se vzkříšeným Kristem, je výzva k duchovnímu zdokonalení, v níž jsou prvky platónské etiky spojeny s vypjatym asketismem.

Pozoruhodné náboženství Keltů, jejich kultura i svět představuje stále fascinující téma – nejen pro obdivovatele druidů či milovníky dobrodružství Asterixe a Obelixe… Nová kniha odborníků z německého nakladatelství WBG přináší pestrý obraz tohoto národa, spjatého historicky též s českým územím. Autoři se věnují mimo osudům keltských skupin v průběhu staletí, jejich jazyku, folklóru či právu. V neposlední řadě se zabývá také aktuální situací keltského živlu a jeho dodnes patrným historickým vlivem

Co způsobilo oslabení a v některých případech i zánik vyspělých civilizací a měst ve východním Středomoří jakými byly Egypt, Chetitská říše, nebo třeba kosmopolitní obchodní přístav Ugarit na konci 13. století př. Kr. – v období, které můžeme s jistou rezervou označit jako „první mezinárodní věk“ v dějinách lidstva“? Jak vlastně v těchto oblastech došlo k nástupu „doby železné“ a jaký to mělo význam pro formování kořenů dnešní „západní“ kultury? Tyto změny jsou tradičně spojovány s příchodem tzv. mořských národů. Můžeme je ale z větší části přičíst jednomu faktoru, události a datu, nebo spíše sérii katastrof a dominovému efektu, posílenému vzájemným propojením tehdejších politických útvarů? Na tyto otázky, zajímavé mimo jiné i díky svým paralelám se současností, se pokouší poctivě a zároveň čtenářům přístupně odpovědět přední americký archeolog a historik Eric H. Cline.

Americký psychiatr Daniel J. Siegel se dlouhá léta věnuje zkoumání lidského mozku a o svých výzkumech píše populární knihy. Ve své nové knize s názvem Mysl, která je poutavou koláží teoretických úvah a výstižných příkladů o fungování lidské mysli, se chopil tématu, kterým se dosud zabývali převážně filozofové. Je jím vědomí jako esence naší podstaty, nejvnitřnější smysl pro to, že jsme naživu, tady a teď. Vědomí či „mysl“ v Siegelově pojetí však není pouze produktem mozku nebo těla jedince, je rovněž výsledkem sociálních energií, naší každodenní interakce se světem. Mysl je tedy závislá na toku energií a informací, rozšiřuje se však i přes hranice našeho těla do sféry mezilidských vztahů. V kritických situacích jí hrozí chaos nebo rigidita. Cestou z tohoto rizika je integrace, k níž autor přináší i konkrétní návod. Daniel J. Siegel působí v Centru pro kulturu, mozek a vývoj (Center for Culture, Brain and Development) kalifornské univerzity v Los Angeles a současně vede zdejší Výzkumné centrum pro vyspělé vědomí (Mindful Awareness Research Center). Ve středu jeho zájmu je koncept „mindfulness“, který významově odpovídá plnému uvědomění komplexního prožitku bytí teď a tady. V češtině vyšlo již několik knih tohoto autora, věnovaných výchově dětí a osobnímu rozvoji.

Rok 1746. Do New Yorku, tehdy malého obchodního přístavu se sedmi tisíci obyvateli ve vzdálené Americe, přijíždí mladý Angličan se směnkou na závratnou částku 1000 liber ve zlatě, k vyplacení jistou firmou do 60 dnů. Jaké je jeho poslání a jak hodlá peníze použít? Ve městě se ale nic neutají a zpráva o závratně bohatém cizinci se rozšíří rychlostí blesku. Smith je v lepším případě považován za podvodníka – je směnka vůbec pravá? – v horším případě za tajného posla či prodlouženou ruku anglického krále. Je bedlivě sledován místními vysokým politiky, zejména lstivým a všeho schopným nejvyšším soudcem De Lanceyem, který kolonii ovládá. Strhující román britského spisovatele Francise Spufforda barvitě popisuje tehdejší New York, jak ho dnešní čtenář nezná, bravurně vykresluje jeho ráz, atmosféru, obyvatele – směsici anglických a holandských přistěhovalců ve třetím koleně, s jejich tradicemi, rozdílnými povahami, a také dravostí.

Gustáv Husák, poslední z komunistických prezidentů Československa, zůstává v paměti nejvíce jako představitel „gerontokracie“, ztělesnění normalizačního režimu 70. a 80. let.Kniha historika Michala Macháčka ukazuje však i jiné, méně známé stránky Husákovy osobnosti. Vystupuje tu jako významný slovenský intelektuál meziválečné éry, účastník slovenského národního povstání i jako obžalovaný v procesu s „buržoazními nacionalisty“. Michal Macháček sleduje Husákův vzestup a pád, jeho vynucenou sebekritiku a proces, i jeho úsilí o rehabilitaci a pozvolný návrat k moci, završený po srpnu 1968. Stranou nezůstává ani osobní rovina Husákova života, obě jeho manželství, stejně jako osobní vztahy mezi příslušníky komunistické nomenklatury. Postava Gustáva Husáka vystupuje v knize jako neodolatelně přitahovaná mocí, z jejíhož zajetí se Husák, ať jižjako vězeň či jako nejvyšší představitel satelitního režimu, nikdy nedokázal a zřejmě ani nechtěl vymanit.

V květnu 832 míří k chalífovi do Bagdádu císařské poselstvo, které má vyjednat mír na východních hranicích byzantské říše. V kapadocké Kaisareji, která je poslední zastávkou delegace před hranicemi, to vře. Arabové chystají povstání, mniši jsou vesměs heretickými uctívači ikon, obchodníci s bílým masem kradou dívky, aby je mohli prodat na trzích s otroky v Sýrii. Zdá se, že správce nemá město pod kontrolou, a tak, když dojde k děsivé vraždě třináctileté dcery místního soudce, požádá o pomoc císařského vyslance Leona. Leon do té doby žil klidným životem vysoce postaveného státního úředníka a samotářského starého mládence. Jeho koníčkem je četba antických milostných románů a hra na loutnu. Mezi kaisarejskými kasárnami, nálevnami a nevěstinci se ocitne nejen tváří v tvář zločinům, s nimiž se dosud nesetkal, ale také ztracenému příteli z minulosti. Ebenová loutna je prvním svazkem volné trilogie historických detektivek z pera Panagiotise Agapitose, byzantologa a spisovatele, jehož dílo si nejen v Řecku získává rostoucí oblibu. Autorovi se podařilo vytvořit napínavý detektivní příběh, a zároveň poutavě přiblížit dobu a kulturu byzantské říše, která jsou dnes známé spíše užšímu okruhu odborníků. Hlavní postava byzantského hodnostáře Leona vystupuje i v dalších dvou dílech trilogie nazvaných Smaltová Medúza a Měděné oko. Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR

Jak dlouhou cestu musel urazit automobil, než se mohl pochlubit všemi úžasnými technologiemi, kterými je v současné době nabitý? Ilustrovaná kniha O autech z nové edice „Zvědavosti“ vám otevře bránu do minulosti a zavede vás o více než dvě stě let zpátky až za pradědečkem automobilů, na start této klikaté a kamenité cesty. Po ní se pak můžete vydat úskalími a úspěchy prvních konstruktérů, přes dlouhou cestu vytrvalých průkopníků hledajících nové a lepší odbočky až k nejmodernějším, pomocí počítačů vyvíjeným vozům, jimiž se vozíme dnes. Namísto nudných čísel a nezáživných výkladů se před vámi otevírá příběh technologických a historických zajímavostí, který jistě potěší malé i velké kluky.

Výročí sedmi set let od nastoupení Lucemburků na český trůn se nedávno stalo příležitostí k mnoha připomínkám této druhé vládnoucí dynastie našich dějin. Dalším příspěvkem je nový životopis prvního Lucemburka na českém trůně. Král Jan Lucemburský se v českých dějinách netěší zvláštní přízni. Stále se traduje přesvědčení, že se k Českému království choval jako cizinec, že nebyl dobrým manželem ani milujícím otcem. Lenka Bobková, profesorka českých dějin na Karlově univerzitě v Praze, se pokouší o vyvážené hodnocení osoby a vlády Jana Lucemburského, světlých i stinných stránek tohoto významného českého panovníka. Jan přinesl do českého prostředí i politického myšlení několik nových momentů. Současné panování nad Českým královstvím a lucemburským hrabstvím pro něj znamenalo důležitý potenciál, který mu dovolil rozvinout jak politickou aktivitu v říši směřující k získání římského trůnu pro Lucemburky, tak zároveň udržovat intenzivní vazby k francouzské královské rodině a pařížskému dvoru. Janova západní kulturní orientace postupně pronikala i do české společnosti a významně ji ovlivnila. Podstatné zvětšení území Českého království (o Chebsko, Horní Lužici a Slezsko) představovalo Janův trvalý odkaz do budoucnosti, s nímž se naše dějepisectví dosud zcela nevyrovnalo. Stranou nezůstane ani Janův osobní život, jeho dvůr a kulturní zájmy.