Vyšehrad strana 71 z 143

Cítím se osaměle. Říkala jsem si, že i ty se tak možná cítíš. Tak si říkám, jestli bys ke mně nepřišel. Na noc. Na kus řeči,“ osloví jednoho večera sedmdesátiletá Addie svého souseda Louise. Oba již před lety ovdověli a jejich životy na malém městě plynou ve stereotypech, které chabě vyplňují prázdnotu. Rozhodnou se nebrat ohledy na to, co si pomyslí ostatní, a začnou se scházet. V nočních rozhovorech poodhalují jeden druhému svou minulost, bolesti, touhy a ztracené lásky. Stávají se z nich dobří přátelé, později i milenci, náhle si připadají jako lidé, kteří mají konečně štěstí. Addiin syn je však kategoricky proti jejich vztahu a dá matce ultimátum, které nelze brát na lehkou váhu. Americký spisovatel Kent Haruf psal svou křehkou novelu vážně nemocný s vědomím, že se jejího vydání již nedočká, a vložil do ní vlastní touhu po životě a lásce a smířlivou radost z krátkých momentů štěstí. Dílo zaujalo čtenáře i filmaře a stejnojmenná filmová adaptace (2017, rež. Ritesh Batra) přinesla krásné role osmdesátníkům Robertu Redfordovi a Jane Fondové.

Opomíjená tradice jako inspirace pro současnou církev Tradice církevního života se v jednotlivých zemích a později i světadílech utvářely už od doby apoštolské. Některé přetrvaly staletí, jiné zanikly, přestože mnohdy uchovávaly vzácné hodnoty. Právě jimi se ve své nové knize zabývá významný současný teolog a církevní historik Hubert Wolf. Ve svém díle „sestupuje do krypty“, do hlubin církevních archivů a vynáší na světlo doklady o životě církve, v nejednom případě skryté i očím historiků.

V kontextu dnešní literatury pozoruhodné a odvážné díloKniha Happy end získala Cenu Boženy Němcové za rok 2007. Doktor Mondspiegel pracuje jako dramaturg reality show v jedné komerční televizi, stále více je však pronásledován nejen pochybnostmi o smyslu své práce, ale vůbec otázkou, kým vlastně je. Otec tragicky zahynul ještě před jeho narozením a matka se po manželově smrti zbláznila. Prostřednictvím záhadného muže, jenž jako „našeptávač“ sleduje osudy hrdinů románu, se doktor Mondspiegel setkává s Lilian, ekvádorskou ženou, která žije v táboře pro uprchlíky, a dostane se mu do rukou deník její matky. Lilianina matka, Češka, která odešla s manželem do jižní Ameriky, řeší osudové drama, kdy je na způsob „Sophiiny volby“ nucena se rozhodnout mezi dvěma holčičkami, které se narodily téže noci a z nichž jedna je fyzicky postižená. Prostřednictvím tohoto příběhu začíná Mondspiegel objevovat i skrytá znamení ve svém životě a nakonec i přímou souvislost s Lilianiným příběhem. Otázka, kým vlastně je, tak získává novou naléhavost a vyúsťuje v dramatickérozuzlení. Není však jisté, zda jde o happy end. Fischerová dokáže skloubit napínavé lineární vyprávění s ostrými časovými střihy a významovými posuny. Román můžeme číst jako napínavý příběh, ale pozornější čtenář odhaluje v románu i výrazně prokomponovaný celek, v němž nejen děj, ale i jazyk a sám způsob vyprávění příběhu se podílejí na formování (i deformování) lidské identity.

Knižní rozhovor o smyslu, rozmanitosti a skutečných požitcích života   Knižní rozhovor, který vznikl po sérii pravidelných setkání u ranní kávy s věhlasným profesorem Josefem Kouteckým, zakladatelem české dětské onkologie. Život tohoto moudrého muže mnohonásobně překračuje dimenze jednoho oboru, a tak autorka rozdělila rozhovor celkem do osmi pasáží, jež představují jednotlivé životní lásky profesora Kouteckého. Je to medicína, fauna, hudba, čeština, Praha, starožitnosti, víra, a v neposlední řadě jeho milovaná žena Jitka, která mu loni zemřela. Josef Koutecký, ačkoliv je mu dnes již pětaosmdesát let, zůstává fascinujícím vypravěčem, kterého není třeba podrobovat palbě otázek, ale kterému se vyplatí empaticky a trpělivě naslouchat.

Vzácná a přístupná připomínka temného období nedávných dějin. Viktorka je dcerou „zrádce lidu“. Všichni dávají rodině bez otce najevo, že jsou špína. Přece se však najde někdo, kdo se dcery s matkou ujme. Ani jedna však není na život na faře zvyklá. Zatímco městská dáma Helena se ale do práce vrhne, Viktorka se utíká ke svým veršům. Vztahu chladné matky a citlivé dcery básně dále ubližují. Lyrický román o udavačství, ale i hrdinství, o hořkosti, ale i lásce a melancholii si klade otázky po možnostedch svobodného života.

V úvodu ke své knize, v originále nazvané podle jedné z Cohenových neslavnějších písní A Broken Hallelujah, Liel Leibovitz upozorňuje, že se ve skutečnosti nejedná o životopis, jako spíše o filosofické zamyšlení nad Cohenovým dílem. Základní etapy umělcova života jsou samozřejmě načrtnuty, jádrem knihy je však něco jiného. Autor pátrá po oné „nadčasovosti“ a hluboké pravdivosti, díky nimž má hudebník, spisovatel, filosof a básník L. Cohen nejširšímu publiku stále co říci, a snaží se zodpovědět některé otázky, například: Čím to, že je Leonard Cohen už téměř šedesát let uznávaný a obdivovaný? Čím to, že když vejde na pódium, nabitý sál ztichne a všichni čekají se zatajeným dechem? V konfrontaci s dobou se Leibovitz zabývá i dílem některých zpěváků a rockových skupin, které se v Cohenově „éře“ spolupodílely na utváření měřítek, s nimiž se Cohen musel vyrovnávat a kterým ne vždy vyhovoval. Na rozdíl od nich se však Cohenovi podařilo udržet se na vrcholu: díky tomu, že zůstal věrný svému jedinečnému prorockému vnímání, vnímání, které je pro miliony lidí na celém světě hluboce pravdivé, a díky obrovskému charismatu, které dokázalo kdysi, v roce 1970, zkrotit zdivočelý statisícový dav na hudebním festivalu na ostrově Wight.

Ve své knize přináší Ivan Hrůša poutavý popis náboženského myšlení a praxe jedné ze dvou nejstarších historicky doložených kultur lidstva. Po stručném přehledu dějin mezopotámské civilizace následuje sedm tematických kapitol, v nichž se autor zabývá nejprve pojetím božstva a božských bytostí v náboženském světě staré Mezopotámie a postavami nejdůležitějších mezopotámských bohů, dále chrámem, jeho významem a obřadní praxí. Další kapitoly jsou věnovány představení celé škály liturgických i rituálních modliteb, magických rituálů a hlavnímu mezopotámskému prostředku komunikace s bohy – věštebným praktikám. Výklad je proložen více než 130 kratšími i rozsáhlejšími ukázkami z mezopotámských náboženských textů, které slouží jako příklady, ilustrace i doklady popisované látky. Kniha je doplněna tematickou bibliografií, jež uvádí důležité publikace k jednotlivým celkům, a rejstříky božstev, chrámů a témat.V první polovině letošního roku vychází v německém nakladatelství Ugarit-Verlag i anglická verze knihy. Obě verze, anglická i česká, vycházejí s podporou Grantové agentury ČR.

Další humorný román oblíbeného P. G. Wodehouse v překladu Ivana Vávry o záměně dvou amerických sester, které se rozhodly hledat štěstí ve společnosti evropských boháčů P. G. Wodehouse prožil většinu svého života mimo Anglii, kterou zvěčnil ve svém rozsáhlém díle neodolatelným způsobem, jako zemi obývanou pošetilými mladíky a senilními lordy, výstředními tetami a nemajetnými synovci, komorníky, podvodníky a zahradníky, nemluvě o rozvaděných snoubencích, kterým posléze přece jenom vyzvánějí svatební zvony. Před válkou žil Wodehouse pohodlně ve Francii, kde zůstal i po německém vpádu, takže byl jako nepřítel internován v Horním Slezsku. Po válce se odstěhoval do Spojených států, kde už to dobře znal ze svého občasného působení v Hollywoodu a na newyorském divadle. Americká zkušenost se často odráží v jeho díle, ale pokud víme -- snad je to tím, že měl špatné mínění o francouzských byrokratech -- o mořských lázních v Bretani a Pikardii, které mu po léta byly domovem, napsal jen jednu humoresku s českým názvem Zmizet po francouzsku. V humorném příběhu se setkáme se záměnou dvou amerických sester, které se rozhodly hledat štěstí ve společnosti evropských boháčů, s panovačnou a zákeřnou tetou a s policajtem, který dostal zasloužený výprask, a ovšem i s excentrickým nemajetným starým šlechticem, který ovšem není lord, nýbrž pravý francouzský markýz a kromě toho i bývalý manžel zákeřné tety. Šťastní snoubenci nakonec zmizí po „francouzsku“, čímž vznikne happyend, stejně nevyhnutelný jako ve všech Wodehousových románech.

Rozhovor s českým knězem, nositelem pamětní medaile Václava Bendy za význačný rozvoj za obnovu demokracie Nejsem žádný intelektuál, říká o sobě P. Jan Rybář. Možná právě proto vypráví o světlých i stinných stránkách života přímo a bez zbytečných ohledů. Pětaosmdesátiletý jezuita patří k posledním svědkům dramatických událostí 20. století. Pamatuje hrůzy II. světové války, divoké odsuny, nástup komunistické totality, vězení a permanentní dohled StB. Pamatuje ale také naděje, které vyvolal II. vatikánský koncil, a návrat svobody v roce 1989. A evangelijní svobodu a humor si při vší pokoře nenechá vzít, ba naopak rád je bude sdílet se všemi čtenáři.

Kniha z pera známého literárního historika navazuje na úspěšnou dvojici Obrazy z kulturníchdějin ruské religiozity (2015) a Obrazy z kulturních dějin americké religiozity (2010).Na svých literárně-historických toulkách prochází Martin Putna širokým územím někdejšíhorakousko-uherského mocnářství, od Čech, Moravy a Slezska přes území Rakouska a Uheraž do Sedmihradska, Chorvatska, Dalmácie, Haliče, Bukoviny a Bosny. Jeho kniha je galeriíobrazů a zemí, náboženských proudů a myšlenkových konceptů, autorů a děl, jejímž cílemje nové vysvětlení a osmyslení Střední Evropy, tohoto „duchovního prostoru proměnlivýchhranic“. Vzdor oné „jakoby nekonečné mnohosti a pestrosti“ nakonec v této oblasti nalézázřetelné rysy společných duchovních dějin. Jejich počátek splývá s počátkem vlády Habsburkůnad středoevropským prostorem a s jejich snahou bránit jej před tureckým a poslézei protestantským nebezpečím. Skutečná Střední Evropa se však podle Martina Putny neutvářív době barokního mocenského tlaku na náboženskou jednotu a rezistence proti němu, alev „umírněném rakouském osvícenství“, které „pokládá náboženskou toleranci nikoliv za vynucenouslabost, nýbrž za výsostnou křesťanskou ctnost“ a snaží se postupnými proměnamiodpovídat na potřeby doby. „Rakouská civilizační mise“ pak není nic jiného než sice pomaléa váhavé, ale přitom soustavné přenášení modernizačního procesu ze Západu na Východ.Právě v tom spatřuje autor jádro toho, oč v duchovních dějinách Střední Evropy šlo a jde.

 Nejúspěšnější román japonského autora Šúsaku Endó   16. února 2017 jde do kin film MLČENÍ / Silence režiséra Martina Scorseseho, natočený podle této knihy   Kniha byla vyznamenána Tanizakiho literární cenou a je přeložena do mnoha světových jazyků. Z japonštiny přeložila Libuše Boháčková Mlčení japonského spisovatele Šúsakua Endóa (1923–1996) je drsný a zároveň poetický i myšlenkově bohatý příběh o zániku křesťanské misie v Japonsku v 17. století. Téma, které o něco dříve zpracoval i český spisovatel Jaroslav Durych v rozsáhlé epopeji Služebníci neužiteční, Endó pojal z neobvyklé perspektivy japonského katolického křesťana. Kniha sleduje cestu evropského jezuitského kněze, který se se svým spolubratrem vydává na beznadějnou misijní výpravu, je zajat, vězněn, nakonec veřejně odpadne od víry, když tak jako mnozí další šlápne na Kristův obraz. Učiní to ani ne tak z vlastní slabosti, byť tu si stále bolestněji uvědomuje, ale hlavně proto, že kvůli němu jsou mučeni a zabíjeni japonští věřící, ti pevní i ti, kteří již podlehli slabosti a Krista zapřeli. Nakonec se mu zjeví živá tvář Kristova, kterou celý život hledal, v neumělém a sešlapaném obličeji na desce, na kterou šlapaly a budou šlapat dál tisíce prostých věřících nucených křesťanství opustit. Dochází poznání v té největší poníženosti a naprosté bezmoci, která zároveň neúprosně odhalila povrchnost jeho dosavadní víry a představ o životě. Mlčení je považováno za nejzávažnější Endóovo dílo a byly podle něj natočeny již dva filmy. Svou aktuálnost si bezpochyby zachovává dnes stejně jako v době svého vzniku.  

Český hudebník na drážďanském dvoře. Proč zůstával významný český skladatel barokní hudby, jejž znal a obdivoval i J. S. Bach, tak dlouho ve stínu jiných? Kniha australské muzikoložky odpovídá na tyto i jiné otázky, mapuje Zelenkovy kořeny, jeho spojení s kolejí pražského Klementina a také působení u dvora saského kurfiřta a polského krále v Drážďanech, neopomíjí však ani Zelenkův pozdní styl. Zaplňuje tak temná místa v životě skladatele a osvětluje mnohé aspekty jeho znamenité hudby.

Nové vydání knihy významného českého psychologa s předmluvou psycholožky a rodinné terapeutky Ludmily Trapkové Text doprovázejí desítky dětských ilustrací V době tak znejištěné, jako je ta naše, se jistě vyplatí sáhnout ke „klasice“, k níž dnes nepochybně patří i kniha Rodiče a děti slavného dětského psychologa profesora Matějčka. V téměř stovce drobných i šířeji rozpracovaných kapitolek, které provázejí nově narozeného človíčka až za práh jeho dospělosti, se autor zastavuje u problémů, s nimiž se setkává každá rodina. Přináší je na svět dítě, nesou si je však v sobě i rodiče. Tento zorný úhel – rodiče a děti – proto v Matějčkově práci jednoznačně převažuje. Kniha je určena především mladým rodičům, prarodičům, vychovatelům, pedagogům a koneckonců všem, kdož chtějí prostřednictvím dětského světa porozumět světu a životu vůbec.

Napínavý příběh inspirovaný slavnou bitvou v Teutoburském lese z roku 9, kde Římané utrpěli od germánských kmenů drtivou porážku Pokračujeme ve vydávání historických románů od oblíbeného autora trilogie z Říma, Bena Kanea Z anglického originálu přeložila Jaroslava Hromadová Současný irský autor Ben Kane se specializuje na historickou literaturu a jeho vášní je především historie starověku. V prvním dílu trilogie nazvaném Orlové ve válce vypráví o největší a nejdrtivější římské porážce v historii, o bitvě v Teutoburském lese. Došlo k ní v roce 9 n. l. a střetla se v ní římská vojska vedená guvernérem Publiem Quinctiliem Varem s germánskými kmeny v čele s Arminiem z kmene Cherusků. Románem čtenáře provázejí dvě hlavní postavy – Arminius, který strávil dětství jako rukojmí v Římě, kde přijal římské způsoby a dostalo se mu vzdělání, ale na svůj původ nezapomněl. A pak Tullus, centurion římské legie, která v bitvě zahynula. Tullus sice podezírá Arminia ze zrady, ale nemá možnost přesvědčit o tom guvernéra Vara. Ten si je jist neochvějnou Arminovou loajalitou a přátelstvím. Autor předkládá strhující pohled na starověkou bitvu, jejíž stopy lze najít ještě dnes. Tři římské legie, které se pod velením guvernéra v provincii Germánie Publia Vara a centuriona Lucia Tulla vracely do zimního tábora na východ od Rýna, přepadli germánští bojovníci v čele s Arminiem. Ten byl sice spojencem Říma, ale už od dětství snil o tom, že kruté nájezdníky ze své země vyžene. Legionáře uzavřeli mezi kopci a močály a tím jim znemožnili účinnou obranu. Potom se rozpoutal děsivý masakr a teprve za tři dny se ukázalo, jak bylo Arminiovo vítězství obrovské. Římané ztratili tři legie v počtu přes čtrnáct tisíc mužů a tři drahocenné standarty s orly. Uprchnout se podařilo jen několika stovkám legionářů včetně Tulla. Jejich utrpení tím však neskončilo. Do pevnosti na východ od Rýna je pronásledovaly tisíce krvežíznivých příslušníků germánských kmenů. Teď už je mohli zachránit jenom bohové.

První svazek detektivní série zasadil oceňovaný irský autor do Severního Irska roku 1981. Neklidný Belfast se stává kulisou surových vražd, které má vyřešit detektiv seržant Sean Duffy, univerzitně vzdělaný psycholog a katolík se slabostí pro ženy a pití. Pátrání v atmosféře bombových útoků IRA a vlády Železné lady zavede Duffyho na stopu homofobního sériového vraha, který má zálibu v opeře. Chandlerovský sarkasmus hlavního hrdiny, napětí a atraktivní příběh uhranuly čtenáře z Evropy, USA i Austrálie.

Patnáct knih ze života lékaře Sinuheta Nesmrtelný román ze starověkého Egypta.   Snad žádný jiný beletrista nedokázal vzbudit o starověký Egypt a jeho historii takový zájem jako finský spisovatel Mika Waltari svým úspěšným románem Egypťan Sinuhet. V patnácti knihách ze života lékaře Sinuheta se čtenář ocitá ve 14. století př. Kr., v době, kdy Hornímu i Dolnímu Egyptu vládl proslulý faraon Tutanchamon. Pozoruhodné a barvité osudy vypravěče Sinuheta čtenáře zavedou do významných míst tehdejšího světa, do válečné vřavy, nelítostných bojů o moc, dvorských pletich a úkladů tak podrobně a věrohodně, že lze jen obdivovat, jak nestárnoucí obraz této doby i podobenství lidského života v samotném Sinuhetovi i osudech obyčejných lidí autor vytvořil. Mistrné vypravěčství, lehké pero a humor i moudrost, které tento román prostupují, zaručují tomuto dílu nesmrtelnou přitažlivost.