Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze strana 5 z 5

Publikace vychází z dizertační práce realizované pod vedením doc. Lady Hubatové-Vackové a obhájené na Katedře teorie a dějin umění UMPRUM v roce 2019. Ústředním tématem projektu je proměna vizuálních motivů a symbolů masových tělovýchovných performancí od šedesátých let 19. století do roku 1989. Struktura textu vychází z předpokladu, že vizuální motivy a symboly migrují a že se jejich význam mění na základě konkrétního společenského a kulturního kontextu. Proměna vizuální reprezentace tělesné kultury je analyzována prostřednictvím konkrétních vizuálních a performativních znaků v reprezentaci Sokola, dělnických tělovýchovných jednot, federace proletářské tělovýchovy a československých celostátních spartakiád. Grafika Tereza Hejmová.

Publikace je určena studentům a začínajícím grafickým designérům, které provede základními principy tvorby tiskovin brožur, knih, časopisů, katalogů, plakátů ad. Příručka se zaměřuje na efektivní sazbu a zlom, přináší přehled typografických pravidel, nabízí chytré postupy a rady usnadňující práci a věnuje se i korektuře a přípravě tiskových dat. Součástí projektu je web www.typokniha.cz, kde čtenáři najdou jak ukázky doporučeného nastavení aplikací, tak soubory usnadňující vytváření bezchybných podkladů pro tisk. Tento bestseller vychází v grafické úpravě autora, jenž za ni získal v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2020 Cenu Ministerstva kultury ČR (1. místo) v kategorii Učebnice a další didaktické pomůcky.

Projekt seznamuje veřejnost s mnohovrstevnatou osobností malířky, ilustrátorky a designérky textilu Marie Fischerové-Kvěchové, která byla odvážnou a emancipovanou ženou, ale také milující matkou a duší vily Sakrabonie v Černošicích, kde se koncentrovalo společenství jedné z mnoha větví rodiny Fischerových. Ti vlastnili prosperující cihelnu v Libčicích nad Vltavou a byli v českých zemích prvními, kteří se na konci 19. století začali s velkým úspěchem věnovat výstavbě zděných továrních komínů a komínů s vodojemy. Masarykův citát Hlavu vzhůru! Furt se de! se stal nejen mottem této části projektu Průmysl a umění, ale zejména heslem rodiny v době, kdy po více než půlstoletí usilovné práce na poli stavebního průmyslu přišel únor 1948 a znárodnění podniků Fischerových. Vedle firem propadly státu i pozemky a mnohé obytné stavby a členové rozvětvené rodiny se museli s tímto převratem vypořádat, najít si jiné uplatnění a nové místo k životu. Marie Fischerová-Kvěchová se prosadila v prostředí do té doby převážně maskulinním jako aktivní žena a tvůrkyně národních hodnot. Multidisciplinární myšlení umělkyně propojovalo volné umění, ilustraci, knižní tvorbu a užité umění. Svoji tvorbu zasvětila třem hlavním tématům, k nimž se neustále vracela: přírodě, lidové kultuře a dětem. Její popularita jako ilustrátorky knih pro děti kulminovala na konci třicátých let a během druhé světové války. Po komunistickém puči v únoru 1948 nemohla veřejně prezentovat své dílo. Jako umělkyně spjatá s masarykovskou demokracií byla označena za vládní malířku z první republiky. Její knihy musely zmizet i z veřejných knihoven a antikvariátů. Přestože bylo vydávání knih s jejími ilustracemi s nástupem komunismu na dlouhá desetiletí přerušeno, její nesmírně bohatá ilustrátorská činnost měla velký ohlas a vliv na utváření estetického cítění dětí několika generací. V její osobnosti se zároveň zrcadlí principy otevřené Evropy a duchovní a demokratické hodnoty první republiky.

Kniha Teorém kamenné zahrady unikátním způsobem mapuje prostředí střešovického ateliéru Bohumila Kafky s přilehlou zahradou, přičemž hranice mezi oběma prostory je nejasná a propustná. Kniha znejišťuje jak utilitární vnímání místa, tak jeho jasně konturovanou interpretaci. Místo toho nabízí reflexivní, tázající se přístup, odkazující ke konceptům jako je poetika prostoru, kulturní paměť nebo genius loci. „Ateliér“ a „zahrada“ se stávají nejednoznačnými, živoucími pojmy, které kniha ohledává v několika vrstvách tak, že vytvářejí vlastní polyfonní dialog. Časosběrná fotografická dokumentace Slávky Hajdeckerové, vznikající na Kafkárně v průběhu tří let, je doplněná imaginativními básnickými texty Kláry Krásenské, které reagují na zdejší konkrétní prostory. Knihu ohraničují esejistické texty Davida Bláhy a Matouše Lipuse, nabízející další možná čtení místa. Teorém kamenné zahrady se coby publikace sama blíží organickému, ale různorodému celku a z prostoru, který reflektuje, přejímá výzvu k vnímavému a otevřenému čtení. Grafika Klára Kvízová.

Výbor z obsáhlého díla českého výtvarného teoretika, kritika a organizátora výstav Václava Nebeského vychází z článků, zveřejňovaných v nejrůznějších dobových časopisech, dnes již obtížně dostupných. Soustřeďuje se na dva hlavní okruhy jeho celoživotního zájmu: jednak na zakladatelské osobnosti moderního malířství, jednak na teoretické studie, týkající se poměru uměnovědy a esetiky.

Publikace formou fotografické dokumentace a podrobného komentáře zpřístupňuje nejvýznamnější ukázky funkcionalistické typografie ze soukromé sbírky pedagoga UMPRUM Karla Císaře. Autor tím navazuje na podobně koncipované předešlé monografie Zdeňka Primuse či Johna Vloemanse. Oproti nim se však soustřeďuje výhradně na funkcionalistickou typografii přelomu dvacátých a třicátých let 20. století, od slavného Rossmannova sborníku Fronta přes Teigovy architektonické publikace, Sutnarovy výstavní katalogy a Tschinkelovy didaktické příručky, až po méně známé soukromé tisky Antonína Jera. V katalogu pak zohledňuje především jejich – pro funkcionalismus charakteristické – spojení abstraktních forem s fotografiemi nové věcnosti, které měly vést k vytvoření „nového druhu obrazového písma“. Záměrem publikace není pouze prezentovat izolované knižní obálky, ale také srovnat grafické řešení souborů a sledovat užívání prázdného prostoru, redukci geometrických prvků, použití obrazové statistiky a fotomontážních postupů na obálkách. Kniha není určena jen odborníkům z oblasti dějin grafického designu či dějin moderního umění, ale i ostatním zájemcům o tuto problematiku. Grafika Petr Bosák, Robert Jansa.

Snahou publikace Člověk člověku je přiblížit čtenáři profesní a přátelské protnutí lékaře Karla Kocha (1890–1981) a architekta Dušana Jurkoviče (1868–1947), které vyústilo ve společnou realizaci Kochova sanatoria s unikátní zahradou v Bratislavě. Název knihy Člověk člověku odkazuje na ústřední motiv Kochova myšlení: nejvyšším posláním člověka je lidskost, která má být naplňována v bezpodmínečně lidském jednání a službě druhému člověku. Úsloví připomínají Goethova slova, na něž se Karel Koch ve svých textech opakovaně odvolává: „Sám považuji za možné, že lidskost konečně zvítězí, jen se obávám, že pak bude svět velikánským lazaretem, v němž bude člověk člověku lidským ošetřovatelem!“ Jinými slovy, než si lidstvo uvědomí smysl této nejvyšší hodnoty, napáchané škody mohou být nedozírné. V tento moment pak bude lidskost jediným lékem. Toho byli Karel Koch i Dušan Jurkovič svědky i aktivními aktéry během obou světových válek i doby poválečné. Toho jsme svědky také v současnosti. Tento projekt vznikl v rámci výzkumného projektu Průmysl a umění: Opomíjené regionální osobnosti podnikatelů coby hybatelů hospodářského pokroku Československa, jejich význam a spolupráce s umělci, architekty a designéry (reg. č. projektu DG20P02OVV011), financovaného z Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity na léta 2016–2022 (NAKI II) Ministerstva kultury České republiky.

The publication is the first book to provide a comprehensive account of the building of a nationwide network of cultural houses, which were systematically established during the socialist period in the former Czechoslovakia. As places of public life in post-war society, these buildings enjoyed generous state support, not only economically but also politically and legislatively. Our interest is not only focused on their specific typology, but we also look at their educational and emancipatory potential as well as their role as a political tool for the organization and control of leisure. The publication also focuses on the search for the roots and programmatic antecedents of cultural institutions established from the nineteenth century onwards and in the inter-war period (association and national or workers' houses), with an overlap into the post-1989 period, when buildings and their operators had to, and sometimes still have to, cope with the demands of modernisation. The book covers both the Czech and Slovak context of the construction of cultural houses, which not only manages to cover the entire territory of the former Czechoslovakia, but also to capture the different historical experiences. The texts for the book were written by Jiří Andrs, Jan Galeta, Hubert Guzik, Katarína Haberlandová, Michaela Janečková, Laura Krišteková, Josef Ledvina, Irena Lehkoživová, Henrieta Moravčíková, Peter Szalay, Karel Šima, Jitka Šosová, Lukáš Veverka, Jan Zikmund, with a foreword by the leading British cultural and art historian David Crowley. The book is a combination of a scholarly book and a pictorial publication with images by photographers Oskar Helcel and Martin Netočný. The series of photographs divides the text into four parts, the first of which focuses on historical pre-images of cultural houses in the Czech lands and Slovakia from the 19th century onwards, and the second on the practical aspects of their construction during the period of state socialism. The third traces the history and changes of cultural houses in the Czech lands from the Second World War to the 1990s. The fourth section focuses on the same in Slovak territory and also includes two case studies, one from Slovakia and the other from the Czech Republic. The individual texts are accompanied by a number of contemporary reproductions, many of which are published for the first time. Graphics by Tereza Hejmová, Adéla Svobodová