Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze strana 3 z 6

Je neustálé osvětlení stírající rozdíly mezi dnem a nocí snem modernity, anebo noční můrou? Když si posvítíme do těch nejtemnějších koutů, znamená to skutečně i to, že lépe vidíme a všemu rozumíme? Nebo nás všudypřítomný jas může i osle-pit? První část této knihy vymezuje a shrnuje dosavadní výzkum tématu kolonizace noci a sleduje její důležité projevy od starověku do současnosti. Druhá část už je specifičtěji orientovaná na problematiku osvětlování nočních oblastí ves-mírnými zrcadly. Vůbec poprvé komplexně mapuje historii těchto plánů od jejich počátku ve 20. letech 20. století až do současnosti a zasazuje je do sociálního, politického, kulturního a environmentálního kontextu. Grafika Jan Novák, Nikola Ivanov. Vychází česko-anglicky. Is the constant illumination that is blurring the distinction between day and night a dream of modernity or a nightmare? When we shine a light into the darkest corners, does it really mean that we can see better and understand everything? Or can the omnipresent brightness blind us? The first part of this book outlines and summarizes existing research on the topic of the colonization of the night and traces its important manifestations from antiquity to the present day. The second part is more specifically oriented towards the issue of illuminating night areas with space mirrors. For the first time ever, it comprehensivelytraces the history of these plans from their beginnings in the1920s to the present day, placing them in a social, political, cultural, and environmental context. Nikola Ivanov is an intermedia artist who works primarily with text, photography, and video. He is the editor of the anthology Odpočinek v neklidu (Rest in Restless Times), dedicated to the biopolitics of sleep. He currently co-directs The Applied Photography Studio at the Faculty of Art and Design at Jan Evangelista Purkyně University in Ústí nad Labem and works as a methodologist at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. * The UMPRUM publishing house's series of dissertations includes exceptional texts by graduates of the doctoral programmes Theory and History of Fine Arts and Fine Arts. The purpose of the series is to promote the synergistic effect of publishing books by authors of the same generation coming from the same school, thus showing that one and one can be more than two. With a graphic solution of a common and individual jacket in one, the edition aims to be a novel step out of the "squaring of the circle": how to make a series of books while preserving their uniqueness.

Kniha Typomřížky od Filipa Blažka je koncipována jako komentovaná a ilustrovaná vzorkovnice mřížek a layoutů pro tisk i digitální média. Mřížky jsou uspořádány do kapitol dle složitosti: od těch nejjednodušších, určených pro beletrii či poezii, po komplexní mřížky vhodné pro periodika, umělecké monografie či webová portfolia. Jednotlivé gridy jsou vysvětleny prostřednictvím srozumitelných schémat, která reprezentují uspořádání textů, titulků a ilustrací. Pro pochopení kontextu knihu doprovází teoretická stať, jež shrnuje historický vývoj využívání mřížek v grafickém designu a poukazuje na výhody (i nevýhody) různých typů mřížek. Příklady layoutů vycházejí především z autorovy zkušenosti, ale také z reálných projektů dalších designérů, a zohledňují aktuální potřeby studentů i pokročilejších tvůrců tiskovin a elektronických publikací či webů. Publikaci, která je volným pokračováním velmi úspěšné a oceňované Typoknihy, graficky upravil a ilustracemi doplnil autor

Publikace je určena studentům, designérům a architektům, kteří se zabývají zařizováním bytového interiéru. Cílem publikace je vysvětlit základní vztah mezi rozměry lidského těla, parametry nábytku a volného prostoru v bytě. Důležité jsou nejen průměrné rozměry populace, ale i specifické potřeby konkrétního klienta či člena domácnosti. Kniha je strukturována dle vykonávaných činností v bytě do samostatných kapitol. Vedle rozměrů zařizovacích předmětů, nábytku či vybavení jsou uvedeny funkční a manipulační plochy, žádoucí odstupy a průchody. Důkladně jsou představeny parametry kuchyňského, stolového, sedacího, lehacího a úložného nábytku, které tvoří základní vybavení každé domácnosti. Kapitoly jsou doplněny o pohled na potřeby seniorů a handicapovaných. Do úvah nad interiérem je začleněno i téma dětí, jejichž potřeby zaznamenávají největší dynamiku v průběhu času. Knihu uzavírá téma technického vybavení a barevnosti interiéru, jež vedle prostorových parametrů významně ovlivňují uživatelský komfort v bytě. Odborným editorem knihy je Jiří Pelcl, jenž je též autorem Úvodu. Grafika Matěj Hanauer a Petra Roubalová – studio DIP.

Publikace je první knihou, která souhrnně přibližuje budování celostátní sítě kulturních domů, jež byla systematicky zřizována v období socialismu na území bývalého Československa. Tyto stavby se jako místa veřejného života poválečné společnosti těšily velkorysé státní podpoře, a to nejen po stránce ekonomické, ale i politické či legislativní. Náš zájem se nesoustředí pouze na jejich specifickou typologii, ale nahlížíme také jejich osvětový a emancipační potenciál i roli politického nástroje organizace a kontroly volného času. Publikace se rovněž zaměřuje na hledání kořenů a programových předchůdců kulturních zařízení vznikajících od 19. století i v meziválečné době (spolkové a národní domy nebo domy pracujících), s přesahem do období po roce 1989, kdy se budovy a jejich provozovatelé museli a někdy stále musí vyrovnávat s aktualizačními nároky. Kniha pokrývá český i slovenský kontext výstavby kulturních domů, díky čemuž se daří nejen pokrýt celé území bývalého Československa, ale také zachytit rozdílné historické zkušenosti. Texty do knihy napsali Jiří Andrs, Jan Galeta, Hubert Guzik, Katarína Haberlandová, Michaela Janečková, Laura Krišteková, Josef Ledvina, Irena Lehkoživová, Henrieta Moravčíková, Peter Szalay, Karel Šima, Jitka Šosová, Lukáš Veverka, Jan Zikmund, předmluvu přední britský historik kultury a umění David Crowley. Kniha je kombinací odborné knihy a obrazové publikace se snímky fotografů Oskara Helcela a Martina Netočného, kteří již od dob svých studií na pražské FAMU objížděli a fotili kulturní domy v České (a následně i Slovenské) republice. Během let shromáždili tisíce snímků více než padesátky objektů z celého území bývalého Československa. Série fotografií člení texty do čtyř částí, z nichž první se zaměřuje na historické předobrazy kulturních domů v českých zemích i na Slovensku od 19. století, druhý pak na praktické aspekty jejich výstavby v době státního socialismu. Třetí sleduje dějiny a proměny kulturních domů v českých zemích od druhé světové války do devadesátých let 20. století. Čtvrtý oddíl se soustředí na totéž na slovenském území a dále obsahuje dvě případové studie, jednu ze Slovenska a druhou z České republiky. Jednotlivé texty doprovází řada dobových reprodukcí, z nichž velká část je publikována poprvé. Grafika Tereza Hejmová, Adéla Svobodová.

Jak název a obálka knihy napovídá, jedná se o určitý rozpor mezi tím, co vidíme a co čteme. Napětí mezi obrazy, slovy a jejich významy v širokém slova smyslu rámuje téma publikace zaměřené na porozumění vizuální komunikaci. Její různé formy nás denně obklopují, žijeme v době, které dominují obrazová sdělení. Tato populárně naučná kniha, určená čtenářům od patnácti let, si klade za síl poskytnout klíč k tomu, jak všudypřítomné obrazy číst a jak je kritickým okem vnímat. Teoreticky se kniha opírá o sémiotiku a grafický design, který je dnes synonymem pro vizuální komunikaci. Jejím hlavním posláním je rozvíjení vizuální gramotnosti, stěžejní kompetence pro kritické myšlení. Zároveň je i cenným nástrojem k posilování mediální a informační gramotnosti, kreativního myšlení a k prohlubování citlivosti věči funkční a estetické rovině vizuálního jazyka. Úkolem knihy je také ukázat, jak kreativně využívat digitální nástroje, které běžně používáme, neboť díky technologickým vymoženostem je většina z nás aktivními tvůrci vizuální komunikace. Kniha sestává z praktických cvičení - kritických otázek a tvůrčích úkolů a najde uplatnění také u učitelů ve všeobecném vzdělávání. Grafický design a ilustrace Karl Gondeková a Karolína Šebková. Kniha vychází v koedici se vzdělávací platformou Designéři dětem.

Publikace je určena studentům, designérům a architektům, kteří se zabývají zařizováním bytového interiéru. Cílem publikace je vysvětlit základní vztah mezi rozměry lidského těla, parametry nábytku a volného prostoru v bytě. Důležité jsou nejen průměrné rozměry populace, ale i specifické potřeby konkrétního klienta či člena domácnosti. Kniha je strukturována dle vykonávaných činností v bytě do samostatných kapitol. Vedle rozměrů zařizovacích předmětů, nábytku či vybavení jsou uvedeny funkční a manipulační plochy, žádoucí odstupy a průchody. Důkladně jsou představeny parametry kuchyňského, stolového, sedacího, lehacího a úložného nábytku, které tvoří základní vybavení každé domácnosti. Kapitoly jsou doplněny o pohled na potřeby seniorů a handicapovaných. Do úvah nad interiérem je začleněno i téma dětí, jejichž potřeby zaznamenávají největší dynamiku v průběhu času. Knihu uzavírá téma technického vybavení a barevnosti interiéru, jež vedle prostorových parametrů významně ovlivňují uživatelský komfort v bytě. Odborným editorem knihy je Jiří Pelcl, jenž je též autorem Úvodu. Grafika Matěj Hanauer a Petra Roubalová – studio DIP.

Pečlivým pozorováním kontur ošklivých písem psaných, kreslených i typografických na vzorcích odebraných z veřejného prostoru a utříděním klíčových motivů v popisu glyfů je možné objasnit okolnosti jejich vzniku a jejich úlohu. Standardní a extrémní písma mají mezi sebou širší a rozmanitější vztah, než je obvykle tradovaný pohled na špatné písmo jako na úpadek krásných vzorů. V publikaci Not Ok (2015/2022) popisuje Ondřej Chorý životní cyklus tvarů glyfů – z chaotické čmáranice postupným uspořádáváním k čitelným a jasným znakům a odtud zpět k iracionalitě tvarové i významové. Dnes téměř nábožně uctívaný modernistický techno-grotesk je autorem identifikován jako okrajový a nudící na slepém konci stupnice uspořádanosti. Publikace usiluje názorně předvést, že ošklivé písmo – vlastně spíše písmo v krizi – pozoruhodně zrcadlí nikoliv zánik, ale proces bolestivé proměny jak samotných tvůrců či uživatelů, tak celých sociálních skupin a společnosti.