Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Publikace Waltera Pammingera Konceptuální knižní design (2018) je dalším z titulů edice Katedra nakladatelství UMPRUM, jejichž výběr směřuje k dlouhodobé kultivaci oborové diskuse o typografii, grafickém designu a designu obecně. Text převzatý z edice Ästhetik des Buches německého nakladatelství Wallstein rozšiřuje škálu vydávaných publikací o podněty z německojazyčného kulturního prostoru. Na rozdíl od konvenčního líbivého designu, který sází na okamžitý optický požitek a spokojí se s pouhou názorností nebo euforizací obsahu, je pro Pammingera design tvůrčím, význam vytvářejícím aktem sdělení. Text sestává z deseti částí (Jízda kvadrigou / Zapomenutý prostor / Rozdělená dvoustrana / Pohyby obrazů / Časový tlak v obraze / Stavba o dvou hlasech / Autorská gesta / Výměna formulářů / Simultánní časopis / Neviditelné linie), ve kterých Pamminger poukazuje – na základě příkladů ze své praxe knižního designéra a kurátora – na otevřené možnosti grafického zpracování obsahu a vysvětluje své pojetí návrhu knihy od nápadu až po hotový výstup.

Knih o kreativitě a jejím „rozvoji“ vyšlo v posledních letech nespočet, ale jen málokterá se dokáže vydat za hranice obecných pouček, motivačních sloganů či banálních rad typu „buďte pozitivní a myslete jinak“. Heuréka! mne překvapila hned několika věcmi. Především rozsahem a hloubkou, do které se nebojí ponořit. Michal Jelínek dokáže zařadit kreativitu do kontextu vědy – opírá se o kognitivní psychologii, neurovědy, lingvistiku i vlastní terénní výzkum mezi designéry a architekty. Díky tomu se z pouhého „návodu na kreativitu“ stává dílo, které seriózním způsobem odkrývá, co se v naší mysli vlastně děje, když na něco nového přicházíme. prof. RNDr. Aleš Stuchlík, Ph.D., DSc. [výňatek z odborného posudku] Kniha Heuréka! je úžasnou výpravou do světa kreativity a procesu formování nápadu (ideace). Mike Jelínek v publikaci vypráví o zkušenostech nabytých během praxe tvůrčího designéra a vysokoškolského lektora. Texty této knížky vycházejí především z jeho dizertační práce, ale na rozdíl od často velmi nudných a nezábavných akademických textů se snaží být snadno stravitelným osobním průvodcem na cestě k rozvoji tvůrčích schopností a porozumění vědě, která za vznikem nápadů stojí. Grafika Dušan Wolf.

Knížka je určena zejména grafikům, návrhářům knižních adjustací. Měla by je osmělit k použití konstrukce při výtvarném zpracování knižních vazeb. Autor představuje konstrukci z trochu jiného úhlu pohledu, a to jako předmět kreativní úpravy prostřednictvím jednotlivých konstrukčních elementů. Elementy knižní vazby navazují na předchozí titul Stavíme knižní vazbu, v němž byly jednotlivé konstrukční prvky definovány. Nyní jsou ukázány v oborovém, výtvarném i technologickém kontextu. Autor čerpá inspiraci v pedagogických metodách Bauhausu, které jsou založeny na výstavbě výtvarného díla z elementárních výtvarných prvků. Konstrukční prvky knižní vazby jsou použity jako díly stavebnice. Výtvarné hodnoty předmětu je dosaženo vzájemnou kombinací prvků do funkčních a estetických celků. Technické ilustrace, grafika a knižní vazba Jan Hybner. Tisk obálky René Řebec.

Kniha vycházející z dizertační práce zkoumá dějiny umění z neobvyklé perspektivy: stručně představuje nový příběh dějin umění, který postupně vznikal péčí českých historiček a historiků umění po roce 1989, text se však zaměřuje především na jednotlivé prostředky konstruování nového uměleckohistorického kánonu. Ačkoli tento termín dlouho nepatřil v oborových debatách k nejfrekventovanějším, představuje klíčový prostředek komunikace s veřejností. Kniha zkoumá celkem tři relevantní oblasti. Nejprve stálé expozice, které v průběhu devadesátých let otevírala česká, moravská a slezská muzea výtvarného umění, dále koncepty, jež měla k porozumění nově překládanému narativu dějin umění veřejnost, a konečně otázku, jak bylo poválečné české umění zpracováno v učivu základní školy, zejména v dějepisu a ve výtvarné výchově.

Kniha Plakát je rozměrný list papíru, která volně navazuje na úspěšnou monografii To musí jít přečíst i potmě!, je prostřední částí zamýšlené trilogie, shrnující práci Karla Halouna za posledních bezmála padesát let. Tentokrát čtenářům představujeme další rozsáhlou část jeho tvorby, kterou tvoří dnes již téměř zanikající propagační médium – plakáty. Publikace zahrnuje práce, které Karel Haloun vytvořil sám či ve spolupráci s grafikem Luďkem Kubíkem a dalšími spoluautory v letech 1976–2024. Některé z jeho plakátů, tištěných zejména v osmdesátých letech v malých nákladech sítotiskem, jsou dnes cennými sběratelskými artikly. Jedná se například o plakát k prvnímu tuzemskému koncertu Rolling Stones v roce 1990 na Strahově nebo koncertní plakáty pro skupiny Jasná páka a Hudba Praha z roku 1981, resp. 1984, a mnohé další. Grafika Karel Haloun, Luděk Kubík /3.dílna/ a Jan Arndt.

Publikace představuje téma žen v architektuře druhé poloviny 20. století jak z hlediska dějin architektury, tak v mezioborových souvislostech z pohledu sociologie, obecných dějin a genderových studií. Věnuje se okolnostem praxe a vzdělání architektek, propojení profesního a rodinného života, ale i reflexi a uznání práce architektek a principům historiografie oboru nahlíženým optikou genderové perspektivy. Odborné studie v knize doplňuje komentovaná obrazová příloha, která představuje široké spektrum děl a aktivit žen činných v architektonické sféře – od projektové a designérské činnosti přes práci výzkumnou, teoretickou, historiografickou, kurátorskou či pedagogickou až po kritiku a propagaci architektury. Součástí publikace je také přehled příjmení žen, jejichž tvůrčí dráhy se náš výzkum dotkl. Jeho smyslem je upozornit na téma proměn ženských příjmení znesnadňující proces atribucí. Zároveň je tento seznam důležitou pomůckou pro sledování kontinuity práce zmíněných tvůrkyň. The publication presents the topic of women in architecture in the second half of the 20th century from the point of view of architectural history, as well as in an interdisciplinary context from the perspective of sociology, general history and gender studies. It focuses on the circumstances of the practice and education of women architects, the interconnection of professional and family life, as well as the reflection and recognition of the work of women architects and the principles of the historiography of the field viewed through a gender perspective. The book's expert studies are complemented by an annotated pictorial appendix, which presents a wide range of works and activities of women active in the architectural sphere - from project and design work through research, theoretical, historiographic, curatorial or pedagogical work to criticism and promotion of architecture. The publication also includes a list of surnames of women whose creative careers have been touched by our research.

Kniha Typomřížky od Filipa Blažka je koncipována jako komentovaná a ilustrovaná vzorkovnice mřížek a layoutů pro tisk i digitální média. Mřížky jsou uspořádány do kapitol dle složitosti: od těch nejjednodušších, určených pro beletrii či poezii, po komplexní mřížky vhodné pro periodika, umělecké monografie či webová portfolia. Jednotlivé gridy jsou vysvětleny prostřednictvím srozumitelných schémat, která reprezentují uspořádání textů, titulků a ilustrací. Pro pochopení kontextu knihu doprovází teoretická stať, jež shrnuje historický vývoj využívání mřížek v grafickém designu a poukazuje na výhody (i nevýhody) různých typů mřížek. Příklady layoutů vycházejí především z autorovy zkušenosti, ale také z reálných projektů dalších designérů, a zohledňují aktuální potřeby studentů i pokročilejších tvůrců tiskovin a elektronických publikací či webů. Publikaci, která je volným pokračováním velmi úspěšné a oceňované Typoknihy, graficky upravil a ilustracemi doplnil autor

Kolem roku 1900 se na umělecké scéně v Čechách prosazuje moderna. Proces české národní emancipace vrcholí a sebevědomé české umění se více otevírá západnímu světu. Oproti tomu němečtí umělci v Čechách, náležící dosud k širokému německému kulturnímu okruhu, si svou osobitou identitu teprve začínají uvědomovat. Soupeří tak s českými kolegy, kdo se jako první zařadí do mezinárodního rozvoje moderny, ale zároveň je pro jejich tvorbu důležitá vlastní svébytnost a přináležitost ke kulturní tradici české země. Jak se tyto na první pohled neslučitelné intence projevily v tehdejší architektonické produkci? Dnes máme tendenci nazírat architekturu českých Němců ve srovnání s českou tvorbou jako méně moderní. Není ale tento pohled zkreslen naší snahou sledovat v českém umění v první řadě projevy modernosti, kdežto v umění českých Němců si všímáme především dokladů nacionalismu a tradicionalismu? Úkolem této knihy není posoudit, nakolik byla tvorba českoněmeckých architektů kolem roku 1900 moderní. Cílem je spíše představit ji jako integrální součást soudobého evropského diskurzu. Chceme ukázat, že za jejím tradicionalismem nemusely stát nacionální intence, ale snaha o návrat k předindustriální jednoduchosti, prostotě a přirozenosti. Moderní architektura přelomu 19. a 20. století měla dvojí tvář: obracela se ke kořenům a přirozené domácí tradici, stejně jako sledovala potřeby nové doby. Jednotlivé kapitoly se věnují nejprve obecnějším otázkám vztahu moderního a tradičního v architektonickém diskurzu kolem roku 1900 a dále probírají problematickou situaci německého umění v Čechách. Následně se kniha zaměřuje na vedoucí osobnosti pražské i regionální českoněmecké architektury, na jejichž tvorbě ukazuje různé způsoby vztahování se k modernímu a lokálnímu. Publikaci provázejí četná vyobrazení sestávající převážně z historických fotografií a archivních materiálů. Grafika Petr Krejzek. Vychází v česko-anglické jazykové mutaci. Výzkum a vydání knihy podpořila v letech 2018–2022 Grantová agentura České republiky (reg. č. projektu 18-04816S, Hledání identity: Architektura českých Němců 1891–1918). The Modern and the Local The Architecture of Bohemian Germans 1891–1918 Around 1900, modernism was gaining ground on the art scene in Bohemia. The process of Czech national emancipation was reaching its peak and self-confident Czech art was opening up more to the Western world. In contrast, German artists in Bohemia, still belonging to the broad German cultural circle, were only beginning to realise their distinctive identity. They are thus competing with their Czech colleagues to be the first to join the international development of modernism, but at the same time their own uniqueness and belonging to the cultural tradition of the Czech country is important for their work. How did these seemingly incompatible intentions manifest themselves in the architectural production of the time? Today, we tend to view the architecture of the Czech Germans as less modern compared to the Czech production. But isn't this view distorted by our tendency to look primarily for manifestations of modernity in Czech art, whereas in the art of the Czech Germans we notice primarily evidence of nationalism and traditionalism? It is not the task of this book to assess to what extent the work of Czech-German architects around 1900 was modern. Rather, the aim is to present it as an integral part of contemporary European discourse. We want to show that its traditionalism was not necessarily driven by nationalistic intentions, but by a desire to return to pre-industrial simplicity, simplicity and naturalness. Modern architecture at the turn of the 19th and 20th centuries had a double face: it turned to its roots and natural domestic tradition, as well as following the needs of the new age. The individual chapters deal first with the more general questions of the relationship between the modern and the traditional in architectural discourse around 1900 and then di

Publikace je kolektivním sborníkem a teoreticko-uměleckou reflexí projektu Centra pro umění a ekologii UMPRUM. Podobně jako archiv projektu zachycuje jeho procesuálnost v letech 2022–2024 a shrnuje jak teoreticko-metodologické, tak imaginativní a vizuální uvažování o tématech umění, ekologie, inkluze, ekofeminismu, nerůstu a komunitního soužití ve veřejném prostoru. Kniha čerpá zejména ze tří mezinárodních a mezioborových sympozií, která se konala na Kafkárně pod záštitou Centra pro umění a ekologii UMPRUM v letech 2022–2023. Staví tak mj. na příspěvcích pozvaných účastníků a účastnic. Kniha je spíše ne zcela uzavřenou úvahou či metodickým návodem, jak centrum umění a ekologie vytvořit, otevřeným procesem výměny a interakce na zkoumaná témata a jevy. Grafika Magdalena Konečná, Žofia Fodorová. Vychází za finanční podpory Iceland Liechtenstein Norway grants, Státního fondu kultury ČR a Ministerstva kultury ČR.

Kniha, vycházející ke stejnojmenné retrospektivní výstavě Aleksandry Vajd v Museum of Contemporary Art Metelkova +MSUM v Lublani (8. 12. 2023–5. 5. 2024), mapuje komplexní dílo pětadvacetileté tvorby této významné umělkyně a pedagožky, která na UMPRUM působila 15 let jako vedoucí Ateliéru volného umění IV. Úkolem publikace je obsáhnout klíčové problémy a metody – individuální a kolektivní vztahy, složitost času, kolážistické přístupy, autoreferenčnost, materialitu a ontologii média fotografie. Koncepce knihy a expozice se snaží vzájemně zrcadlit, ale jejich různé formy se doplňují a nabízejí vícenásobný přístup k dílům a jejich významům. Kniha je obohacena texty českých a zahraničních umělců jako Anetta Mona Chişa, Edith Jeřábková, Jen Kratochvil, Vojtěch Märc, Jimena Mendoza, Teja Merhar, Ana Mizerit, Michal Novotný, Tanja Radež, Peter Rauch, Luka Savić, Adéla Svobodová a Jan Zálešák. Grafika Adéla Svobodová. Vychází v anglicko-slovinské jazykové mutaci.

The publication is the first book to provide a comprehensive account of the building of a nationwide network of cultural houses, which were systematically established during the socialist period in the former Czechoslovakia. As places of public life in post-war society, these buildings enjoyed generous state support, not only economically but also politically and legislatively. Our interest is not only focused on their specific typology, but we also look at their educational and emancipatory potential as well as their role as a political tool for the organization and control of leisure. The publication also focuses on the search for the roots and programmatic antecedents of cultural institutions established from the nineteenth century onwards and in the inter-war period (association and national or workers' houses), with an overlap into the post-1989 period, when buildings and their operators had to, and sometimes still have to, cope with the demands of modernisation. The book covers both the Czech and Slovak context of the construction of cultural houses, which not only manages to cover the entire territory of the former Czechoslovakia, but also to capture the different historical experiences. The texts for the book were written by Jiří Andrs, Jan Galeta, Hubert Guzik, Katarína Haberlandová, Michaela Janečková, Laura Krišteková, Josef Ledvina, Irena Lehkoživová, Henrieta Moravčíková, Peter Szalay, Karel Šima, Jitka Šosová, Lukáš Veverka, Jan Zikmund, with a foreword by the leading British cultural and art historian David Crowley. The book is a combination of a scholarly book and a pictorial publication with images by photographers Oskar Helcel and Martin Netočný. The series of photographs divides the text into four parts, the first of which focuses on historical pre-images of cultural houses in the Czech lands and Slovakia from the 19th century onwards, and the second on the practical aspects of their construction during the period of state socialism. The third traces the history and changes of cultural houses in the Czech lands from the Second World War to the 1990s. The fourth section focuses on the same in Slovak territory and also includes two case studies, one from Slovakia and the other from the Czech Republic. The individual texts are accompanied by a number of contemporary reproductions, many of which are published for the first time. Graphics by Tereza Hejmová, Adéla Svobodová

Snahou publikace Člověk člověku je přiblížit čtenáři profesní a přátelské protnutí lékaře Karla Kocha (1890–1981) a architekta Dušana Jurkoviče (1868–1947), které vyústilo ve společnou realizaci Kochova sanatoria s unikátní zahradou v Bratislavě. Název knihy Člověk člověku odkazuje na ústřední motiv Kochova myšlení: nejvyšším posláním člověka je lidskost, která má být naplňována v bezpodmínečně lidském jednání a službě druhému člověku. Úsloví připomínají Goethova slova, na něž se Karel Koch ve svých textech opakovaně odvolává: „Sám považuji za možné, že lidskost konečně zvítězí, jen se obávám, že pak bude svět velikánským lazaretem, v němž bude člověk člověku lidským ošetřovatelem!“ Jinými slovy, než si lidstvo uvědomí smysl této nejvyšší hodnoty, napáchané škody mohou být nedozírné. V tento moment pak bude lidskost jediným lékem. Toho byli Karel Koch i Dušan Jurkovič svědky i aktivními aktéry během obou světových válek i doby poválečné. Toho jsme svědky také v současnosti. Tento projekt vznikl v rámci výzkumného projektu Průmysl a umění: Opomíjené regionální osobnosti podnikatelů coby hybatelů hospodářského pokroku Československa, jejich význam a spolupráce s umělci, architekty a designéry (reg. č. projektu DG20P02OVV011), financovaného z Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity na léta 2016–2022 (NAKI II) Ministerstva kultury České republiky.

Kniha Teorém kamenné zahrady unikátním způsobem mapuje prostředí střešovického ateliéru Bohumila Kafky s přilehlou zahradou, přičemž hranice mezi oběma prostory je nejasná a propustná. Kniha znejišťuje jak utilitární vnímání místa, tak jeho jasně konturovanou interpretaci. Místo toho nabízí reflexivní, tázající se přístup, odkazující ke konceptům jako je poetika prostoru, kulturní paměť nebo genius loci. „Ateliér“ a „zahrada“ se stávají nejednoznačnými, živoucími pojmy, které kniha ohledává v několika vrstvách tak, že vytvářejí vlastní polyfonní dialog. Časosběrná fotografická dokumentace Slávky Hajdeckerové, vznikající na Kafkárně v průběhu tří let, je doplněná imaginativními básnickými texty Kláry Krásenské, které reagují na zdejší konkrétní prostory. Knihu ohraničují esejistické texty Davida Bláhy a Matouše Lipuse, nabízející další možná čtení místa. Teorém kamenné zahrady se coby publikace sama blíží organickému, ale různorodému celku a z prostoru, který reflektuje, přejímá výzvu k vnímavému a otevřenému čtení. Grafika Klára Kvízová.

Publikace vychází z dizertační práce realizované pod vedením doc. Lady Hubatové-Vackové a obhájené na Katedře teorie a dějin umění UMPRUM v roce 2019. Ústředním tématem projektu je proměna vizuálních motivů a symbolů masových tělovýchovných performancí od šedesátých let 19. století do roku 1989. Struktura textu vychází z předpokladu, že vizuální motivy a symboly migrují a že se jejich význam mění na základě konkrétního společenského a kulturního kontextu. Proměna vizuální reprezentace tělesné kultury je analyzována prostřednictvím konkrétních vizuálních a performativních znaků v reprezentaci Sokola, dělnických tělovýchovných jednot, federace proletářské tělovýchovy a československých celostátních spartakiád. Grafika Tereza Hejmová.

TEXTile Manifestoes je mezioborová antologie, která spřádá nejrůznější otázky spojené s textilním uměním, módou, textualitou a vetkává je do širších politických, sociologických, filosofických a umělecko-historických souvislostí, čímž překračuje rámec jejich vlastní textury. Propojením triadického celku TEXTu – TEXTilu – TEXTury se TEXTile Manifestoes snaží reflektovat, kreativně přetvářet, kriticky promýšlet, dekonstruovat a dekolonializovat žánrovou ambivalenci manifestu jakožto převážně mužské formy modernity, která autoritářsky usiluje o zcela odlišnou budoucnost. Antologie vychází ze strukturálního a metaforického sepjetí textu a textilu, aby se pokusila jiným způsobem promyslet politické a etické otázky současného světa, který se tak zoufale snaží hledat jistoty a zřetelný program moderního manifestu, a to aniž by se uchýlil k těm nejhorším formám totality. Původní projekt „TEXTile Manifestoes“ vznikl z mezioborové spolupráce několika ateliérů na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Studentky a studenti ateliérů designu oděvu a obuvi, grafického designu a vizuální komunikace, tvorby písma a typografie a fotografie II byli osloveni, aby společně propletli textil a diskurz jakožto vlastní manifesty kombinující módní kolekce a palčivé otázky současného světa, jako je všudypřítomný dohled a kontrola, umělá inteligence, nebo virtuální realita, případně otázky osobnější týkající se identity, paměti a (duševního) zdraví. Studentské práce následně doplnily a (re)kontextualizovaly zahraniční a tuzemské příspěvky, jejichž rozsah sahá od Andských textilních studií, neuropsychoanalýzy, literární a umělecké kritiky, až po estetiku a muzikologii. Do antologie svými texty přispěli: Kyle Allan, Jayson Althofer, Erik Annerborn, Luciana Benetti Marques Valio, Shelley Burian, Subhradeep Chatterjee, Ingrid Cogne, Arthur Crucq, Evelyn Echle, Pasquale Fameli, Tereza Jiroutová Kynčlová, Paris Lavidis, Elisabeth Längle, Pavel Liška, Veronica Montanino, Robin R. Mudry, Pierluca Nardoni, Anna Maria Panzera, Anika Reineke, I. A. Roland-Rodríguez a Anne Röhl. Publikace vychází pouze v anglické jazykové verzi. Annotation in English: The TEXTile Manifestoes is an interdisciplinary anthology that assembles and interweaves questions related to textile art, fashion and textuality into broader political, sociological, philosophical, art history and historical frameworks thereby expanding their range of textural interconnections. This anthology departs from the genre-related ambivalence of the manifesto as a modern male form of authoritatively demanding radically different futures by using the manifesto to connect with the triadic complex of TEXT – TEXTile – TEXTure in order to reflect, refashion and redefine it in creative, critical, deconstructive and decolonial ways. Departing from the structural and metaphorical contiguity of texts and textiles, TEXTile Manifestoes aims to rethink the political and ethical in a world desperately seeking the certainties and clear programmes of modern manifestoes without returning to the worst forms of historical totality. The original project “TEXTile Manifestoes” emerged out of a cross-disciplinary collaboration between several studios at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. Students from the Studios of Fashion and Footwear Design, Graphic Design, Visual Communication and Type Design as well as Photography II worked together to weave textiles and discourses alike to design their manifestoes by combining fashion collections with burning contemporary issues such as mass surveillance, artifical intelligence or virtual reality but also to more private struggles of identity, memory and (mental) health. The students’ works were later complemented by and (re)contextualised with international contributions ranging from ancient Andean textile studies to neuropsychoanalysis or from literary and art criticism to aesthetics and musicology. With texts by Kyle Allan, Jayson Althofer, Erik Annerbo

Tématem publikace je nahlédnutí do uvažování o módě v širším sociokulturním kontextu. Reflektuje aspekty a tendence současného nezávislého oděvního designu a věnuje se především teoretickým souvislostem. Pozornost je upřena na autory a jejich díla, u kterých oděv přesahuje svůj užitný rámec, stává se aktivismem, propojuje se s volným uměním, či vstupuje jako narativ do kulturně-sociologického kontextu společnosti. Jde o antologii zahraničních textů a dalších teoretických článků doplněných o rozhovory s autory, tvůrci, teoretiky i odborníky mimo umělecké obory (sociology). V obrazové části jsou zastoupeny projekty a díla zahraničních autorů a fotografie Veroniky Čechmánkové a Terezy Havlínkové. Grafika Jakub Samek.