Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Stěžejním tématem publikace je vidění a vnímání světa a limity, kterými je naše vnímání omezeno. Nakolik musíme vědět, co vidíme, abychom to skutečně viděli? Nakolik si musíme viděné domýšlet a nakolik si můžeme být jisti tím, co vidíme, a tím, co víme? Obrazová část knihy Tunelové vidění sestává z fotografií, fotogramů a daguerrotypií Ondřeje Přibyla a je rozdělená do tří kapitol (Mechanický divák, Tunelové vidění a Modely a konstanty) doplněných citacemi a autorovými komentáři. Autory textové části jsou Petr Vaňous a Pavel Dvořák, kteří se též podíleli na koncepci celé publikace. Součástí knihy je rozhovor Karla Halouna s Ondřejem Přibylem a místo doslovu text Kamila Nábělka. Název publikace odkazuje nejen k diagnóze, kdy postižený z různých příčin přichází o periferní vidění a je schopen se soustředit pouze na parciální jevy, ale především je metaforou, pomocí níž se autor snaží pojmenovat skutečnost, že naše vnímání je vždy omezeno na pouhý výsek v prostoru a čase, na skutečnost, že není možné nahlédnout svět cele a naráz. A právě fotografii s jejím automatickým zrodem, nevyhnutelnou kauzalitou a časovostí považuje Přibyl za mimořádně vhodný nástroj pro ilustraci těchto úvah. Kniha vychází česko-anglicky. Grafika Josefina Karlíková. ENGLISH VERSION: The central theme of the publication is seeing and perceiving the world and the limits that restrict our perception. How much do we need to know what we see in order to truly see it? How much do we need to imagine what we see, and how certain can we be of what we see and what we know? The visual part of the book Tunnel Vision consists of photographs, photograms, and daguerreotypes by Ondřej Přibyl and is divided into three chapters (Mechanical Viewer, Tunnel Vision, and Models and Constants), supplemented by quotations and the author's comments. The authors of the text section are Petr Vaňous and Pavel Dvořák, who also contributed to the concept of the entire publication. The book includes an interview with Ondřej Přibyl by Karel Haloun, and instead of an afterword, there is a text by Kamil Nábělek. The title of the publication refers not only to the diagnosis, when the affected person loses peripheral vision for various reasons and is only able to focus on partial phenomena, but above all it is a metaphor through which the author attempts to name the fact that our perception is always limited to a mere slice of space and time, to the fact that it is not possible to see the world as a whole and all at once. And it is precisely photography, with its automatic birth, inevitable causality, and temporality, that Přibyl considers an extremely suitable tool for illustrating these reflections.

Publikace je druhým dílem historického vylíčení proměn akademického oboru dějiny a teorie umění v dnešní České republice a zabývá se dvaceti lety tzv. normalizace. Navazuje na první díl Dějiny českých dějin umění 1945–1969 / Dějiny umění slouží vědě o člověku (UMPRUM 2020). Na základě rozsáhlého archivního studia, čtení dobových uměleckohistorických publikací, pamětnických rozhovorů a v neposlední řadě i svých vlastních vzpomínek a zkušeností vykresluje autorka období, kdy čeští historici a historičky umění dosáhli dlouho připravovaných cílů svého oboru, avšak museli se potýkat s omezováním svobody vědeckého bádání i vysokoškolského studia a s nemožností volného cestování. Kniha poprvé představuje blízký pohled na navigování jednotlivců i celé oborové komunity v situaci napětí mezi každodenností, podvolením a vzdorem v intelektuální společnosti 70.–80. let. Tuto dobu autorka chápe jako „naši domácí postmodernu“, jež vedla k rozštěpení reality, které však neprobíhá podle konvenčního rozlišení dobra a zla. V neposlední řadě představuje kniha teoreticky podložený pokus, jak včlenit badatelský subjekt do studia soudobých dějin. Systematický i chronologický výklad nabízejí vhled do fungování infrastruktur humanitního vědeckého oboru a odhalují strategie vyrovnávání s cenzurou i dalšími omezeními. Kniha předkládá dramatické lidské příběhy rámované konfrontací s tajnou politickou policií a požadavkem na politickou konformitu prostřednictvím členství v komunistické straně. Na druhé straně zkoumá také zkušenosti autonomie a svobody na okrajích povoleného, zejména v samizdatové produkci, přičemž klade větší důraz na vnitřně svobodné jednání než na status oběti. Práce ukazuje tři roky přestavby, zvrat listopadové revoluce a překvapení následujícího roku 1990, přičemž nabízí podněty k tomu, abychom jej přestali zjednodušeně považovat za „rok nula“. Grafika Jan Čumlivski. Vychází za finanční podpory Grantové agentury ČR. Vydání české.

Publikace Eva Eisler – Ochočené nekonečno nabízí nový pohled na dílo výjimečné umělkyně, jež se plynule pohybuje mezi šperkem, designem, architekturou a volným uměním. Eva Eisler vnímá svou tvorbu jako jeden kontinuální celek, v němž se forma a materiál stávají prostředníky významu. Právě význam – často skrytý za estetickou dokonalostí a řemeslnou precizností – tvoří ústřední linku této knihy. Autorka Pavla Melková čerpá ze společných rozhovorů s Evou Eisler i z vlastních interpretačních úvah a rozkrývá významové vrstvy, které prostupují jednotlivými díly i celými tematickými okruhy. Kniha neklade důraz na kategorizaci, ale na intuitivní, subjektivní čtení děl, ve kterých se mísí přírodní a technické materiály, řád a organičnost, symbolika a osobní prožitek. Doprovodné texty samotné Evy Eisler osvětlují kontexty vzniku jednotlivých děl a odhalují osobní rovinu přístupu k vlastní tvorbě. Publikace je doplněna citacemi externích autorů, kterými je tvorba Evy Eisler zasazena do širšího společenského a kulturního rámce. Kniha volně navazuje na monografii Petry Matějovičové a představuje tvorbu po roce 2013, přičemž starší práce interpretuje v nových souvislostech. Ochočené nekonečno je knihou o hledání smyslu v umění, o tichém dialogu mezi objektem a člověkem a o tom, že forma bez významu nikdy není úplná. Grafika Robert V. Novák. Vychází v češtině.

Publikace Waltera Pammingera Konceptuální knižní design (2018) je dalším z titulů edice Katedra nakladatelství UMPRUM, jejichž výběr směřuje k dlouhodobé kultivaci oborové diskuse o typografii, grafickém designu a designu obecně. Text převzatý z edice Ästhetik des Buches německého nakladatelství Wallstein rozšiřuje škálu vydávaných publikací o podněty z německojazyčného kulturního prostoru. Na rozdíl od konvenčního líbivého designu, který sází na okamžitý optický požitek a spokojí se s pouhou názorností nebo euforizací obsahu, je pro Pammingera design tvůrčím, význam vytvářejícím aktem sdělení. Text sestává z deseti částí (Jízda kvadrigou / Zapomenutý prostor / Rozdělená dvoustrana / Pohyby obrazů / Časový tlak v obraze / Stavba o dvou hlasech / Autorská gesta / Výměna formulářů / Simultánní časopis / Neviditelné linie), ve kterých Pamminger poukazuje – na základě příkladů ze své praxe knižního designéra a kurátora – na otevřené možnosti grafického zpracování obsahu a vysvětluje své pojetí návrhu knihy od nápadu až po hotový výstup.

Knih o kreativitě a jejím „rozvoji“ vyšlo v posledních letech nespočet, ale jen málokterá se dokáže vydat za hranice obecných pouček, motivačních sloganů či banálních rad typu „buďte pozitivní a myslete jinak“. Heuréka! mne překvapila hned několika věcmi. Především rozsahem a hloubkou, do které se nebojí ponořit. Michal Jelínek dokáže zařadit kreativitu do kontextu vědy – opírá se o kognitivní psychologii, neurovědy, lingvistiku i vlastní terénní výzkum mezi designéry a architekty. Díky tomu se z pouhého „návodu na kreativitu“ stává dílo, které seriózním způsobem odkrývá, co se v naší mysli vlastně děje, když na něco nového přicházíme. prof. RNDr. Aleš Stuchlík, Ph.D., DSc. [výňatek z odborného posudku] Kniha Heuréka! je úžasnou výpravou do světa kreativity a procesu formování nápadu (ideace). Mike Jelínek v publikaci vypráví o zkušenostech nabytých během praxe tvůrčího designéra a vysokoškolského lektora. Texty této knížky vycházejí především z jeho dizertační práce, ale na rozdíl od často velmi nudných a nezábavných akademických textů se snaží být snadno stravitelným osobním průvodcem na cestě k rozvoji tvůrčích schopností a porozumění vědě, která za vznikem nápadů stojí. Grafika Dušan Wolf.

Knížka je určena zejména grafikům, návrhářům knižních adjustací. Měla by je osmělit k použití konstrukce při výtvarném zpracování knižních vazeb. Autor představuje konstrukci z trochu jiného úhlu pohledu, a to jako předmět kreativní úpravy prostřednictvím jednotlivých konstrukčních elementů. Elementy knižní vazby navazují na předchozí titul Stavíme knižní vazbu, v němž byly jednotlivé konstrukční prvky definovány. Nyní jsou ukázány v oborovém, výtvarném i technologickém kontextu. Autor čerpá inspiraci v pedagogických metodách Bauhausu, které jsou založeny na výstavbě výtvarného díla z elementárních výtvarných prvků. Konstrukční prvky knižní vazby jsou použity jako díly stavebnice. Výtvarné hodnoty předmětu je dosaženo vzájemnou kombinací prvků do funkčních a estetických celků. Technické ilustrace, grafika a knižní vazba Jan Hybner. Tisk obálky René Řebec.

Kniha vycházející z dizertační práce zkoumá dějiny umění z neobvyklé perspektivy: stručně představuje nový příběh dějin umění, který postupně vznikal péčí českých historiček a historiků umění po roce 1989, text se však zaměřuje především na jednotlivé prostředky konstruování nového uměleckohistorického kánonu. Ačkoli tento termín dlouho nepatřil v oborových debatách k nejfrekventovanějším, představuje klíčový prostředek komunikace s veřejností. Kniha zkoumá celkem tři relevantní oblasti. Nejprve stálé expozice, které v průběhu devadesátých let otevírala česká, moravská a slezská muzea výtvarného umění, dále koncepty, jež měla k porozumění nově překládanému narativu dějin umění veřejnost, a konečně otázku, jak bylo poválečné české umění zpracováno v učivu základní školy, zejména v dějepisu a ve výtvarné výchově.

Kniha Plakát je rozměrný list papíru, která volně navazuje na úspěšnou monografii To musí jít přečíst i potmě!, je prostřední částí zamýšlené trilogie, shrnující práci Karla Halouna za posledních bezmála padesát let. Tentokrát čtenářům představujeme další rozsáhlou část jeho tvorby, kterou tvoří dnes již téměř zanikající propagační médium – plakáty. Publikace zahrnuje práce, které Karel Haloun vytvořil sám či ve spolupráci s grafikem Luďkem Kubíkem a dalšími spoluautory v letech 1976–2024. Některé z jeho plakátů, tištěných zejména v osmdesátých letech v malých nákladech sítotiskem, jsou dnes cennými sběratelskými artikly. Jedná se například o plakát k prvnímu tuzemskému koncertu Rolling Stones v roce 1990 na Strahově nebo koncertní plakáty pro skupiny Jasná páka a Hudba Praha z roku 1981, resp. 1984, a mnohé další. Grafika Karel Haloun, Luděk Kubík /3.dílna/ a Jan Arndt.

Publikace představuje téma žen v architektuře druhé poloviny 20. století jak z hlediska dějin architektury, tak v mezioborových souvislostech z pohledu sociologie, obecných dějin a genderových studií. Věnuje se okolnostem praxe a vzdělání architektek, propojení profesního a rodinného života, ale i reflexi a uznání práce architektek a principům historiografie oboru nahlíženým optikou genderové perspektivy. Odborné studie v knize doplňuje komentovaná obrazová příloha, která představuje široké spektrum děl a aktivit žen činných v architektonické sféře – od projektové a designérské činnosti přes práci výzkumnou, teoretickou, historiografickou, kurátorskou či pedagogickou až po kritiku a propagaci architektury. Součástí publikace je také přehled příjmení žen, jejichž tvůrčí dráhy se náš výzkum dotkl. Jeho smyslem je upozornit na téma proměn ženských příjmení znesnadňující proces atribucí. Zároveň je tento seznam důležitou pomůckou pro sledování kontinuity práce zmíněných tvůrkyň. The publication presents the topic of women in architecture in the second half of the 20th century from the point of view of architectural history, as well as in an interdisciplinary context from the perspective of sociology, general history and gender studies. It focuses on the circumstances of the practice and education of women architects, the interconnection of professional and family life, as well as the reflection and recognition of the work of women architects and the principles of the historiography of the field viewed through a gender perspective. The book's expert studies are complemented by an annotated pictorial appendix, which presents a wide range of works and activities of women active in the architectural sphere - from project and design work through research, theoretical, historiographic, curatorial or pedagogical work to criticism and promotion of architecture. The publication also includes a list of surnames of women whose creative careers have been touched by our research.

Kolem roku 1900 se na umělecké scéně v Čechách prosazuje moderna. Proces české národní emancipace vrcholí a sebevědomé české umění se více otevírá západnímu světu. Oproti tomu němečtí umělci v Čechách, náležící dosud k širokému německému kulturnímu okruhu, si svou osobitou identitu teprve začínají uvědomovat. Soupeří tak s českými kolegy, kdo se jako první zařadí do mezinárodního rozvoje moderny, ale zároveň je pro jejich tvorbu důležitá vlastní svébytnost a přináležitost ke kulturní tradici české země. Jak se tyto na první pohled neslučitelné intence projevily v tehdejší architektonické produkci? Dnes máme tendenci nazírat architekturu českých Němců ve srovnání s českou tvorbou jako méně moderní. Není ale tento pohled zkreslen naší snahou sledovat v českém umění v první řadě projevy modernosti, kdežto v umění českých Němců si všímáme především dokladů nacionalismu a tradicionalismu? Úkolem této knihy není posoudit, nakolik byla tvorba českoněmeckých architektů kolem roku 1900 moderní. Cílem je spíše představit ji jako integrální součást soudobého evropského diskurzu. Chceme ukázat, že za jejím tradicionalismem nemusely stát nacionální intence, ale snaha o návrat k předindustriální jednoduchosti, prostotě a přirozenosti. Moderní architektura přelomu 19. a 20. století měla dvojí tvář: obracela se ke kořenům a přirozené domácí tradici, stejně jako sledovala potřeby nové doby. Jednotlivé kapitoly se věnují nejprve obecnějším otázkám vztahu moderního a tradičního v architektonickém diskurzu kolem roku 1900 a dále probírají problematickou situaci německého umění v Čechách. Následně se kniha zaměřuje na vedoucí osobnosti pražské i regionální českoněmecké architektury, na jejichž tvorbě ukazuje různé způsoby vztahování se k modernímu a lokálnímu. Publikaci provázejí četná vyobrazení sestávající převážně z historických fotografií a archivních materiálů. Grafika Petr Krejzek. Vychází v česko-anglické jazykové mutaci. Výzkum a vydání knihy podpořila v letech 2018–2022 Grantová agentura České republiky (reg. č. projektu 18-04816S, Hledání identity: Architektura českých Němců 1891–1918). The Modern and the Local The Architecture of Bohemian Germans 1891–1918 Around 1900, modernism was gaining ground on the art scene in Bohemia. The process of Czech national emancipation was reaching its peak and self-confident Czech art was opening up more to the Western world. In contrast, German artists in Bohemia, still belonging to the broad German cultural circle, were only beginning to realise their distinctive identity. They are thus competing with their Czech colleagues to be the first to join the international development of modernism, but at the same time their own uniqueness and belonging to the cultural tradition of the Czech country is important for their work. How did these seemingly incompatible intentions manifest themselves in the architectural production of the time? Today, we tend to view the architecture of the Czech Germans as less modern compared to the Czech production. But isn't this view distorted by our tendency to look primarily for manifestations of modernity in Czech art, whereas in the art of the Czech Germans we notice primarily evidence of nationalism and traditionalism? It is not the task of this book to assess to what extent the work of Czech-German architects around 1900 was modern. Rather, the aim is to present it as an integral part of contemporary European discourse. We want to show that its traditionalism was not necessarily driven by nationalistic intentions, but by a desire to return to pre-industrial simplicity, simplicity and naturalness. Modern architecture at the turn of the 19th and 20th centuries had a double face: it turned to its roots and natural domestic tradition, as well as following the needs of the new age. The individual chapters deal first with the more general questions of the relationship between the modern and the traditional in architectural discourse around 1900 and then di

Publikace je kolektivním sborníkem a teoreticko-uměleckou reflexí projektu Centra pro umění a ekologii UMPRUM. Podobně jako archiv projektu zachycuje jeho procesuálnost v letech 2022–2024 a shrnuje jak teoreticko-metodologické, tak imaginativní a vizuální uvažování o tématech umění, ekologie, inkluze, ekofeminismu, nerůstu a komunitního soužití ve veřejném prostoru. Kniha čerpá zejména ze tří mezinárodních a mezioborových sympozií, která se konala na Kafkárně pod záštitou Centra pro umění a ekologii UMPRUM v letech 2022–2023. Staví tak mj. na příspěvcích pozvaných účastníků a účastnic. Kniha je spíše ne zcela uzavřenou úvahou či metodickým návodem, jak centrum umění a ekologie vytvořit, otevřeným procesem výměny a interakce na zkoumaná témata a jevy. Grafika Magdalena Konečná, Žofia Fodorová. Vychází za finanční podpory Iceland Liechtenstein Norway grants, Státního fondu kultury ČR a Ministerstva kultury ČR.

Kniha, vycházející ke stejnojmenné retrospektivní výstavě Aleksandry Vajd v Museum of Contemporary Art Metelkova +MSUM v Lublani (8. 12. 2023–5. 5. 2024), mapuje komplexní dílo pětadvacetileté tvorby této významné umělkyně a pedagožky, která na UMPRUM působila 15 let jako vedoucí Ateliéru volného umění IV. Úkolem publikace je obsáhnout klíčové problémy a metody – individuální a kolektivní vztahy, složitost času, kolážistické přístupy, autoreferenčnost, materialitu a ontologii média fotografie. Koncepce knihy a expozice se snaží vzájemně zrcadlit, ale jejich různé formy se doplňují a nabízejí vícenásobný přístup k dílům a jejich významům. Kniha je obohacena texty českých a zahraničních umělců jako Anetta Mona Chişa, Edith Jeřábková, Jen Kratochvil, Vojtěch Märc, Jimena Mendoza, Teja Merhar, Ana Mizerit, Michal Novotný, Tanja Radež, Peter Rauch, Luka Savić, Adéla Svobodová a Jan Zálešák. Grafika Adéla Svobodová. Vychází v anglicko-slovinské jazykové mutaci.

The publication is the first book to provide a comprehensive account of the building of a nationwide network of cultural houses, which were systematically established during the socialist period in the former Czechoslovakia. As places of public life in post-war society, these buildings enjoyed generous state support, not only economically but also politically and legislatively. Our interest is not only focused on their specific typology, but we also look at their educational and emancipatory potential as well as their role as a political tool for the organization and control of leisure. The publication also focuses on the search for the roots and programmatic antecedents of cultural institutions established from the nineteenth century onwards and in the inter-war period (association and national or workers' houses), with an overlap into the post-1989 period, when buildings and their operators had to, and sometimes still have to, cope with the demands of modernisation. The book covers both the Czech and Slovak context of the construction of cultural houses, which not only manages to cover the entire territory of the former Czechoslovakia, but also to capture the different historical experiences. The texts for the book were written by Jiří Andrs, Jan Galeta, Hubert Guzik, Katarína Haberlandová, Michaela Janečková, Laura Krišteková, Josef Ledvina, Irena Lehkoživová, Henrieta Moravčíková, Peter Szalay, Karel Šima, Jitka Šosová, Lukáš Veverka, Jan Zikmund, with a foreword by the leading British cultural and art historian David Crowley. The book is a combination of a scholarly book and a pictorial publication with images by photographers Oskar Helcel and Martin Netočný. The series of photographs divides the text into four parts, the first of which focuses on historical pre-images of cultural houses in the Czech lands and Slovakia from the 19th century onwards, and the second on the practical aspects of their construction during the period of state socialism. The third traces the history and changes of cultural houses in the Czech lands from the Second World War to the 1990s. The fourth section focuses on the same in Slovak territory and also includes two case studies, one from Slovakia and the other from the Czech Republic. The individual texts are accompanied by a number of contemporary reproductions, many of which are published for the first time. Graphics by Tereza Hejmová, Adéla Svobodová

Snahou publikace Člověk člověku je přiblížit čtenáři profesní a přátelské protnutí lékaře Karla Kocha (1890–1981) a architekta Dušana Jurkoviče (1868–1947), které vyústilo ve společnou realizaci Kochova sanatoria s unikátní zahradou v Bratislavě. Název knihy Člověk člověku odkazuje na ústřední motiv Kochova myšlení: nejvyšším posláním člověka je lidskost, která má být naplňována v bezpodmínečně lidském jednání a službě druhému člověku. Úsloví připomínají Goethova slova, na něž se Karel Koch ve svých textech opakovaně odvolává: „Sám považuji za možné, že lidskost konečně zvítězí, jen se obávám, že pak bude svět velikánským lazaretem, v němž bude člověk člověku lidským ošetřovatelem!“ Jinými slovy, než si lidstvo uvědomí smysl této nejvyšší hodnoty, napáchané škody mohou být nedozírné. V tento moment pak bude lidskost jediným lékem. Toho byli Karel Koch i Dušan Jurkovič svědky i aktivními aktéry během obou světových válek i doby poválečné. Toho jsme svědky také v současnosti. Tento projekt vznikl v rámci výzkumného projektu Průmysl a umění: Opomíjené regionální osobnosti podnikatelů coby hybatelů hospodářského pokroku Československa, jejich význam a spolupráce s umělci, architekty a designéry (reg. č. projektu DG20P02OVV011), financovaného z Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity na léta 2016–2022 (NAKI II) Ministerstva kultury České republiky.

Publikace formou fotografické dokumentace a podrobného komentáře zpřístupňuje nejvýznamnější ukázky funkcionalistické typografie ze soukromé sbírky pedagoga UMPRUM Karla Císaře. Autor tím navazuje na podobně koncipované předešlé monografie Zdeňka Primuse či Johna Vloemanse. Oproti nim se však soustřeďuje výhradně na funkcionalistickou typografii přelomu dvacátých a třicátých let 20. století, od slavného Rossmannova sborníku Fronta přes Teigovy architektonické publikace, Sutnarovy výstavní katalogy a Tschinkelovy didaktické příručky, až po méně známé soukromé tisky Antonína Jera. V katalogu pak zohledňuje především jejich – pro funkcionalismus charakteristické – spojení abstraktních forem s fotografiemi nové věcnosti, které měly vést k vytvoření „nového druhu obrazového písma“. Záměrem publikace není pouze prezentovat izolované knižní obálky, ale také srovnat grafické řešení souborů a sledovat užívání prázdného prostoru, redukci geometrických prvků, použití obrazové statistiky a fotomontážních postupů na obálkách. Kniha není určena jen odborníkům z oblasti dějin grafického designu či dějin moderního umění, ale i ostatním zájemcům o tuto problematiku. Grafika Petr Bosák, Robert Jansa.

Knížka je hledáním východiska pro nové pojetí výuky knižní vazby. Toto pojetí je zaměřeno na výuku konstrukce knižní vazby jako na výuku estetického prvku uměleckořemeslného objektu. Knižní vazba je představena jako stavebnice z jednotlivých konstrukčních prvků, ty jsou definovány na základě rozboru historických knižních vazeb. Představeny jsou zejména konstrukce knižních vazeb z prvního tisíciletí našeho letopočtu, kdy byl zahájen a v podstatě i ukončen vývoj knižní vazby do podoby, jakou známe dnes. Popis konstrukce se týká zejména knižní vazby sestavené ze složek, která vznikla v západním civilizačním okruhu, a knižní vazby sestavené z dvoulistů, původem z Číny. Vývoj konstrukce knižní vazby je uveden do širších historických souvislostí. Publikace popisuje konfrontaci knižní vazby Východu a Západu, která dala vzniknout novým formám konstrukce a konstrukčních prvků. Grafika a ruční vazba Jan Hybner.