Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze strana 4 z 5

Kniha Owena Hatherleyho Militantní modernismus (2009) zkoumá fenomén modernismu 20. století a nabízí nová východiska pro jeho pochopení. Věnuje se modernímu designu, filmu, pozornost je zaostřena především na architekturu (ať už z hlediska ruského konstruktivismu, či britského brutalismu). Čtyři kapitoly knihy věnované brutalitě, totalitě, bezpohlavnosti a odcizení jsou obhajobou radikálních modernistických pozic; eklekticky vystavěné texty vedou čtenáře od vorticismu přes sovětskou filmovou teorii k analýze Bertolta Brechta, tu odkazují k utopickým sociálním projektům v první sovětské pětiletce, jinde k radikálním vizím Wilhelma Reicha (Sexpol) atd. Hatherley je aktivní, bystrý a poučený blogger, jehož texty v knižním formátu zhutněly. Přináší hned několik prvků, které mohou být českému diskursu přínosné: nebojí se pracovat s levicovými koncepty a ukazuje, že bez hlubšího pochopení komunistické ideologie a praxe nemůžeme pochopit modernistickou kulturu nejen v Sovětském svazu. Kniha je doplněna obrazovým materiálem a rozsáhlým poznámkovým aparátem. br>Edice Katedra vznikla na základě potřeby zpřístupnit českým čtenářům kritické a dnes již zásadní referenční teoretické texty o designu. Edici připravují k vydání Petr Krejzek, Pavla Paunerová a Jaroslav Tvrdoň.

Nové milénium je autorskou studií pohybu architektonického myšlení po skončení postmodernismu a 20. století a nástupu nových architektonických paradigmat v novém miléniu. Pokud je 20. století charakterizováno jako století moderny a završení hierarchie stylů, začátek nového tisíciletí, globalizace a hlavně útok na Dvojčata (2001) rozvrátil jistotu nedávného konce bipolárního světa z minulého století a nastartoval nové paralelně se větvící hrozby a konflikty, které dnes radikálně mění nejen naši existenci, ale také architekturu. Publikace je pátráním po ztracených iluzích nových architektonických impulzů přes prizmata kultovních benátských architektonických výstav. Grafika Petr Babák.

Publikace je závěrečnou částí stejnojmenného pětiletého badatelského projektu UMPRUM, realizovaného pedagogy, absolventy a doktorskými studenty oboru teorie a dějin umění. Výzkum sleduje architekturu a politiku v jejich vzájemných, oboustranných vztazích. Pohlíží na architekturu nejen jako na pasivní prostředek národní a státní reprezentace, nýbrž stejně tak jako na aktivní složku, která spoluutváří společenskou a politickou sféru. Současná Česká republika je malý stát s deseti miliony obyvatel, zřetelně geograficky vymezený - zejména ve své západní části - prostorem české kotliny obklopené hraničními pohořími. Zdá se, že i politicky je dnes jasně ukotvenou součástí střední Evropy. Novodobá historie tohoto území je však velmi spletitá. Česká politika se za posledních 150 let utvářela v prostředí rozmanitých státních útvarů. Prošla tak mnoha zásadními zvraty, které měnily její prostorový rámec i státní zřízení. Po celé dlouhé 19. století až do roku 1918 byly české země součástí rakouského císařství, později rakousko-uherské monarchie. Po skončení první světové války pak daly spolu se Slovenskem a územím Podkarpatské Rusi na dnešní Ukrajině vznik samostatnému Československu, tzv. první republice. Během druhé světové války se z ní stalo torzo protektorátu Čechy a Morava, fakticky anektovaného německou třetí říší. Po roce 1945 byla obnovena Československá republika, která se po komunistickém puči roku 1948 na dlouhá desetiletí uzavřela do tzv. východního bloku zemí dirigovaných Sovětským svazem. Rok 1968 byl vyvrcholením krátkého ideologického uvolnění, ukončeného násilnou invazí sovětských vojsk. Zároveň definitivně zrušil ideu tzv. československého národa a změnil státní zřízení na federaci České a Slovenské socialistické republiky. Po sametové revoluci roku 1989 se navrátily demokratické poměry. Následně se však v roce 1993 stát rozpadl na dvě samostatné republiky, Českou a Slovenskou, které se v roce 2004 opět integrovaly do většího celku, Evropské unie. Kontinuita dějin české politiky v 19.–21. století se tak rozpadá na několik relativně samostatných období, z nichž jsou zde vybrány čtyři hlavní, s nejdelším trváním. Těmi byl frázován i celý výzkumný projekt, který se snažil sledovat roli, jakou ve vztahu k politické sféře hraje architektura. Pokoušel se ve všech obdobích zkoumat, jak architektura, urbanismus a obecně vystavěné prostředí vyjadřovaly pokaždé jiné nastavení dobové politiky. Každou ze čtyř sekcí zastřešuje úvodní motto – emblematický dobový citát - představující hlavní politickou ideu daného období. Dlouhé 19. století je především érou emancipace českého národa („Síla a budoucnost jest národu národnost“), meziválečná epocha dobou budování samostatného státu („Duch, který pracuje“), léta 1945–1989 pak věkem ideálů a vizí lepších zítřků („Budoucnost je skryta v přítomnosti“) a konečně období po roce 1989 časem obnovy demokracie („Ztracená vláda věcí tvých se k tobě navrátí“). Kniha vychází v česko-anglické verzi za podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II). Autorský tým: Klára Brůhová, Dita Dvořáková, Kristýna Fabiánová, Elena Fialková, Jan Galeta, Marcela Hanáčková, Anna Hejmová, Vendula Hnídková, Michaela Janečková, Karolina Jirkalová, Lenka Kerdová, Petr Klíma, Vojtěch Märc, Terezie Nekvindová, Eva Novotná, Veronika Rollová, Cyril Říha, Jindřich Vybíral. Grafika Tereza Hejmová a Kristýna Žáčková.

Kniha obsahuje vybrané texty o dějinách architektury a historiografii dějin umění, z nichž jen část byla zveřejněna v českém jazyce. Jejich společným jmenovatelem je ambice překonat nacionalistický model historického vyprávění a v kontrastu vůči němu pěstovat transnacionální dějiny. Jak naznačuje ironicky míněný titul knihy, tento přístup může být obzvláště produktivní ve střední Evropě, která vždy byla doménou multikulturní reality a uměleckých cirkulací. Ústředním tématem je migrace umělců či historiků umění a cirkulace idejí nebo vizuálních forem. Autor se v několika studiích pokouší o komparativní uměleckohistorický přístup, v dalších překračuje tradiční regionální hranice a nastoluje středoevropská témata.

Publikace doprovází výstavní projekt předního umělce a významného pedagoga UMPRUM profesora Ronyho Plesla na 59. Mezinárodním bienále umění v Benátkách 2022, na kterém představuje ve světové premiéře unikátní technologii tavení skla Vitrum Vivum v globálním kontextu. Publikace se věnuje vlastnímu projektu, týkajícímu se otázek podstaty lidské existence, který v kostele Santa Maria della Visitazione propojí vznešenost křišťálových plastik s noblesní čistotou renesančního prostoru, jeho vzniku, ale rovněž kontextu díla v historii české skleněné plastiky a současného umění. Grafika Robert V. Novák. Vychází v česko-anglicko-italské jazykové mutaci.

Publikace Knižní vazby z Dunhuangu pojednává o knižní vazbě Dálného východu. Zaměřuje se zejména na knižní vazbu Číny, neboť vychází z průzkumu archivu instituce International Dunhuang Project, která shromažďuje a zkoumá knižní vazby a další dokumenty nalezené v Tun-chuangu a Turfanu na přelomu 19. a 20. století. Dokumentuje bezmála dva tisíce let starou historii knižní vazby a dává návod, jak využít odkaz tradiční knižní vazby Dálného východu v současné době. V tomto novém a přepracovaném vydání je knížka obohacena o poznatky, které autor získal v poslední době, zejména studiem na Čínské akademii výtvarných umění v Chang-čou. Grafika, ilustrace a knižní vazba Jan Hybner.

Kniha sleduje vzájemné vztahy mezi architekturou a politikou v období rekonstrukce demokratické republiky po roce 1989, která zároveň musela reagovat na nové lokální i globální okolnosti: rozdělení Československa, vstup do Evropské unie, nové územně správní členění ČR či politiku liberální ekonomiky. Sestává z úvodní stati a 13 studií doprovázených rozhovory s vybranými aktéry tohoto období. Sleduje podrobně ve vztahu k architektuře a urbanismu témata transformace hranic a vnitřního členění země po roce 1989, sídel státní moci (Pražský hrad, parlament, vláda, soudy), vlivu EU na rozvoj obcí (dotační programy, titul evropské město kultury), bytové výstavby z hlediska státu, municipalit (a v nich sídlících strategických soukromých firem) i občanských a anarchistických aktivit. Vedle toho si všímá role městských architektů, architektonických soutěží a organizací hájících ve veřejném prostoru zájmy profese. Po vizuální stránce texty doplňují nejen fotografie a vizualizace vážící se k jednotlivým stavbám, projektům a událostem tohoto období, nýbrž též mapy a grafy, snažící se téma celkově uchopit v datech. Grafika Tereza Hejmová a Kristýna Žáčková. Kniha vychází v česko-anglické verzi za podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II).

Tématem publikace je nahlédnutí do uvažování o módě v širším sociokulturním kontextu. Reflektuje aspekty a tendence současného nezávislého oděvního designu a věnuje se především teoretickým souvislostem. Pozornost je upřena na autory a jejich díla, u kterých oděv přesahuje svůj užitný rámec, stává se aktivismem, propojuje se s volným uměním, či vstupuje jako narativ do kulturně-sociologického kontextu společnosti. Jde o antologii zahraničních textů a dalších teoretických článků doplněných o rozhovory s autory, tvůrci, teoretiky i odborníky mimo umělecké obory (sociology). V obrazové části jsou zastoupeny projekty a díla zahraničních autorů a fotografie Veroniky Čechmánkové a Terezy Havlínkové. Grafika Jakub Samek.

Kniha spojuje politické texty Yuka Huie o vzestupu neoreakcionářství, konci osvícenství, budoucnosti kosmopolitismu, popandemické politice a planetárním myšlení. Analýza je založena na historickém, antropologickém a filozofickém zkoumání otázky technologie, která otevírá zcela novou perspektivu. Hui navrhuje pojem technodiverzity skrze zpochybnění současného způsobu chápání technologie jako antropologického a univerzálního a zastává se mnohosti kosmotechniky, která vyjadřuje různé technologické zkušenosti, které jsou kulturně a kosmologicky situovány. Znovuobjevení historicky dohledatelné a stále produktivní technodiverzity je klíčovým úkolem pro zpochybnění ontologických a epistemologických předpokladů moderních technologií a jejich limitů. Huiova analýza navrhuje aktualizované chápání technologie v antropocénu a planetární politiku za hranice technologické planetarizace. Překlad z angličtiny Vít Bohal, Václav Janoščík. Grafika Anymade Studio. Vychází v koedici s Hope Recycling Station.

TEXTile Manifestoes je mezioborová antologie, která spřádá nejrůznější otázky spojené s textilním uměním, módou, textualitou a vetkává je do širších politických, sociologických, filosofických a umělecko-historických souvislostí, čímž překračuje rámec jejich vlastní textury. Propojením triadického celku TEXTu – TEXTilu – TEXTury se TEXTile Manifestoes snaží reflektovat, kreativně přetvářet, kriticky promýšlet, dekonstruovat a dekolonializovat žánrovou ambivalenci manifestu jakožto převážně mužské formy modernity, která autoritářsky usiluje o zcela odlišnou budoucnost. Antologie vychází ze strukturálního a metaforického sepjetí textu a textilu, aby se pokusila jiným způsobem promyslet politické a etické otázky současného světa, který se tak zoufale snaží hledat jistoty a zřetelný program moderního manifestu, a to aniž by se uchýlil k těm nejhorším formám totality. Původní projekt „TEXTile Manifestoes“ vznikl z mezioborové spolupráce několika ateliérů na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Studentky a studenti ateliérů designu oděvu a obuvi, grafického designu a vizuální komunikace, tvorby písma a typografie a fotografie II byli osloveni, aby společně propletli textil a diskurz jakožto vlastní manifesty kombinující módní kolekce a palčivé otázky současného světa, jako je všudypřítomný dohled a kontrola, umělá inteligence, nebo virtuální realita, případně otázky osobnější týkající se identity, paměti a (duševního) zdraví. Studentské práce následně doplnily a (re)kontextualizovaly zahraniční a tuzemské příspěvky, jejichž rozsah sahá od Andských textilních studií, neuropsychoanalýzy, literární a umělecké kritiky, až po estetiku a muzikologii. Do antologie svými texty přispěli: Kyle Allan, Jayson Althofer, Erik Annerborn, Luciana Benetti Marques Valio, Shelley Burian, Subhradeep Chatterjee, Ingrid Cogne, Arthur Crucq, Evelyn Echle, Pasquale Fameli, Tereza Jiroutová Kynčlová, Paris Lavidis, Elisabeth Längle, Pavel Liška, Veronica Montanino, Robin R. Mudry, Pierluca Nardoni, Anna Maria Panzera, Anika Reineke, I. A. Roland-Rodríguez a Anne Röhl. Publikace vychází pouze v anglické jazykové verzi. Annotation in English: The TEXTile Manifestoes is an interdisciplinary anthology that assembles and interweaves questions related to textile art, fashion and textuality into broader political, sociological, philosophical, art history and historical frameworks thereby expanding their range of textural interconnections. This anthology departs from the genre-related ambivalence of the manifesto as a modern male form of authoritatively demanding radically different futures by using the manifesto to connect with the triadic complex of TEXT – TEXTile – TEXTure in order to reflect, refashion and redefine it in creative, critical, deconstructive and decolonial ways. Departing from the structural and metaphorical contiguity of texts and textiles, TEXTile Manifestoes aims to rethink the political and ethical in a world desperately seeking the certainties and clear programmes of modern manifestoes without returning to the worst forms of historical totality. The original project “TEXTile Manifestoes” emerged out of a cross-disciplinary collaboration between several studios at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. Students from the Studios of Fashion and Footwear Design, Graphic Design, Visual Communication and Type Design as well as Photography II worked together to weave textiles and discourses alike to design their manifestoes by combining fashion collections with burning contemporary issues such as mass surveillance, artifical intelligence or virtual reality but also to more private struggles of identity, memory and (mental) health. The students’ works were later complemented by and (re)contextualised with international contributions ranging from ancient Andean textile studies to neuropsychoanalysis or from literary and art criticism to aesthetics and musicology. With texts by Kyle Allan, Jayson Althofer, Erik Annerbo