Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze strana 4 z 6

Publikace je závěrečnou částí stejnojmenného pětiletého badatelského projektu UMPRUM, realizovaného pedagogy, absolventy a doktorskými studenty oboru teorie a dějin umění. Výzkum sleduje architekturu a politiku v jejich vzájemných, oboustranných vztazích. Pohlíží na architekturu nejen jako na pasivní prostředek národní a státní reprezentace, nýbrž stejně tak jako na aktivní složku, která spoluutváří společenskou a politickou sféru. Současná Česká republika je malý stát s deseti miliony obyvatel, zřetelně geograficky vymezený - zejména ve své západní části - prostorem české kotliny obklopené hraničními pohořími. Zdá se, že i politicky je dnes jasně ukotvenou součástí střední Evropy. Novodobá historie tohoto území je však velmi spletitá. Česká politika se za posledních 150 let utvářela v prostředí rozmanitých státních útvarů. Prošla tak mnoha zásadními zvraty, které měnily její prostorový rámec i státní zřízení. Po celé dlouhé 19. století až do roku 1918 byly české země součástí rakouského císařství, později rakousko-uherské monarchie. Po skončení první světové války pak daly spolu se Slovenskem a územím Podkarpatské Rusi na dnešní Ukrajině vznik samostatnému Československu, tzv. první republice. Během druhé světové války se z ní stalo torzo protektorátu Čechy a Morava, fakticky anektovaného německou třetí říší. Po roce 1945 byla obnovena Československá republika, která se po komunistickém puči roku 1948 na dlouhá desetiletí uzavřela do tzv. východního bloku zemí dirigovaných Sovětským svazem. Rok 1968 byl vyvrcholením krátkého ideologického uvolnění, ukončeného násilnou invazí sovětských vojsk. Zároveň definitivně zrušil ideu tzv. československého národa a změnil státní zřízení na federaci České a Slovenské socialistické republiky. Po sametové revoluci roku 1989 se navrátily demokratické poměry. Následně se však v roce 1993 stát rozpadl na dvě samostatné republiky, Českou a Slovenskou, které se v roce 2004 opět integrovaly do většího celku, Evropské unie. Kontinuita dějin české politiky v 19.–21. století se tak rozpadá na několik relativně samostatných období, z nichž jsou zde vybrány čtyři hlavní, s nejdelším trváním. Těmi byl frázován i celý výzkumný projekt, který se snažil sledovat roli, jakou ve vztahu k politické sféře hraje architektura. Pokoušel se ve všech obdobích zkoumat, jak architektura, urbanismus a obecně vystavěné prostředí vyjadřovaly pokaždé jiné nastavení dobové politiky. Každou ze čtyř sekcí zastřešuje úvodní motto – emblematický dobový citát - představující hlavní politickou ideu daného období. Dlouhé 19. století je především érou emancipace českého národa („Síla a budoucnost jest národu národnost“), meziválečná epocha dobou budování samostatného státu („Duch, který pracuje“), léta 1945–1989 pak věkem ideálů a vizí lepších zítřků („Budoucnost je skryta v přítomnosti“) a konečně období po roce 1989 časem obnovy demokracie („Ztracená vláda věcí tvých se k tobě navrátí“). Kniha vychází v česko-anglické verzi za podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II). Autorský tým: Klára Brůhová, Dita Dvořáková, Kristýna Fabiánová, Elena Fialková, Jan Galeta, Marcela Hanáčková, Anna Hejmová, Vendula Hnídková, Michaela Janečková, Karolina Jirkalová, Lenka Kerdová, Petr Klíma, Vojtěch Märc, Terezie Nekvindová, Eva Novotná, Veronika Rollová, Cyril Říha, Jindřich Vybíral. Grafika Tereza Hejmová a Kristýna Žáčková.

Tato publikace je věnována Ester Krumbachové (1923-1996), významné filmové a divadelní kostýmní výtvarnici, scénáristce, spisovatelce, režisérce a umělkyni, spolupracovnici divadelníků Miroslava Macháčka, Ladislava Smočka či Ivana Vyskočila a filmařů Otakara Vávry, Věry Chytilové, Jana Němce, Karla Kachyni nebo Petra Václava. Cílem publikace je kritické zpracování zcela neznámé pozůstalosti Ester Krumbachové, jejího díla a témat přesahujících do současnosti. Kniha se skládá z několika rovin tvoří ji odborné a esejistické texty českých i zahraničních specialistů z různých oborů a archivní materiály, jež jsou seřazeny do tematických, volně komentovaných a provázaných trsů. Právě tato rhizomatická struktura je možná nejblíže způsobu práce samotné Ester Krumbachové a odkrývá její uvažování o režii, scénografii, kostýmní tvorbě a scenáristice, a také o detailu, aktivním objektu, barevných koncepcích, symbióze filmových profesí, o magii, folklóru a exotice, o realismu, subjektivitě, hierarchii a mužské a ženské polaritě, queeru, feminismu, lásce a sexu, o jídle nebo o kočkách, péči a přátelství. Kniha vychází v české a anglické jazykové mutaci. Autory textů jsou Šárka Gmiterková, Libuše Heczková, Edith Jeřábková, Jesse Jones, Kyoo Lee, Francis McKee, Ruth Noack, Pádraic E. Moore, Sylva Poláková, Lukáš Skupa, Kateřina Svatoňová, Grażyna Świętochowska, Markéta Uhlířová, Věra Velemanová. Grafický design Daniela a Linda Dostálkovy. Výzkum a vydání knihy podpořila v letech 20182021 Grantová agentura České republiky (reg. č. projektu 18-22139S, Skryté formy režie: Souvislosti filmové, literární, kostýmní a výtvarné tvorby Ester Krumbachové. Zpracování její pozůstalosti). Knihu dále finančně podpořily: Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kinematografie, Státní fond kultury ČR, Agosto Foundation.

Fullerova práce se vzpírá jednoduchému oborovému zařazení. Jeho přístup k hledání inovativních a efektivních východisek z globálních problémů (v oblastech bydlení, dopravy, energetiky, ekologie, vzdělávání, chudoby ad.) je ojedinělý svou komplexností. Ta se kromě designérských řešení (Dymaxion House, Dymaxion Car, Dymaxion Map atd.) prokazuje i v dlouhé řadě Fullerových textů. Návod k obsluze vesmírné lodi Země (Operating Manual for Spaceship Earth, 1969) je jedním z autorových čtenářsky nejpřístupnějších titulů, ale zároveň představuje brilantní syntézu jeho celostního pohledu na svět a na úkoly, které leží před designéry. Zkoumá zde velké výzvy, kterým lidstvo čelí: Jak může lidstvo přežít? Jak ovlivňuje automatizace individualizaci? Jak můžeme efektivněji využívat naše zdroje? Autor v textu zpochybňuje koncept specializace, volá po proměně designérského myšlení a nabízí rady, jak vést vesmírnou loď Zemi k udržitelné budoucnosti. Překlad z angličtiny Martin Pokorný. Grafika Kateřina Šuterová.

Publikace představuje veřejnosti doposud nepublikované osobní vzpomínky korvetního kapitána rakousko-uherského námořnictva Erwina hraběte Dubského, jejichž dvousvazkový rukopis se nachází ve sbírkách knihovny na zámku Lysice. Německy psaný deník o délce téměř 1500 stran, který vznikl během Dubského cesty kolem světa v letech 18741876, kdy působil na palubě lodi Erzherzog Friedrich jako první důstojník, je nepochybně velmi cenným autentickým materiálem, jenž přibližuje dobové vnímání vzdálených exotických krajů z pohledu představitele středoevropské aristokracie. V deníkových záznamech se uplatňuje Dubského pozorovací talent téměř erudovaného etnografa a antropologa, ale rovněž přírodovědce či geografa. Dubský tak vytvořil neobyčejné dílo, které představuje zajímavou ukázku dobového myšlení, představ či stereotypů, které ovšem na druhou stranu doplňují unikátní historicky neopakovatelné zážitky. Mezi nimi to byla například audience u japonského císaře Mucuhita (Meidžiho), pozorování přechodu Venuše před Sluncem, kterému se expedice věnovala právě v Japonsku nebo audience u siamského krále Ramy V. Dubský, ač především vojenský důstojník, měl vytříbený talent vytvořit poutavé dobové popisy navštívených míst, které doplňoval svými osobitými postřehy. K dokreslení svých zážitků si v lokálních fotografických studiích zakoupil přes 500 unikátních fotografií, jejichž část je v tomto vydání rovněž publikována poprvé. Autoři překlad rukopisu doplnili bohatým vysvětlujícím poznámkovým aparátem, kritickou předmluvou a doprovodným textem přibližujícím sbírkové předměty, které Dubský z cesty přivezl a jejichž část se ve sbírkách zámku Lysice dochovala do současnosti. Vydání knihy bylo podpořeno grantem Kreativita a adaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy v propojeném světě. Vydáno ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a s využitím sbírek Státního zámku Lysice.

Publikace je určena studentům a začínajícím grafickým designérům, které provede základními principy tvorby tiskovin brožur, knih, časopisů, katalogů, plakátů ad. Příručka se zaměřuje na efektivní sazbu a zlom, přináší přehled typografických pravidel, nabízí chytré postupy a rady usnadňující práci a věnuje se i korektuře a přípravě tiskových dat. Součástí projektu je web www.typokniha.cz, kde čtenáři najdou jak ukázky doporučeného nastavení aplikací, tak soubory usnadňující vytváření bezchybných podkladů pro tisk. Tento bestseller vychází v grafické úpravě autora, jenž za ni získal v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2020 Cenu Ministerstva kultury ČR (1. místo) v kategorii Učebnice a další didaktické pomůcky.

Brožura byla sepsána jako pracovní návod pro výrobu knižní vazby s měkkou obálkou a poprvé vyšla v roce 2010. Autor v této knížce nastínil možnosti využití konstrukčních elementů při tvůrčí práci s uměleckořemeslným předmětem. Toto téma se pak ukázalo jako nosné pro jeho další pedagogickou činnost a věnoval se jí i v dalších publikacích. V tomto novém a přepracovaném vydání je problematika konstrukčních prvků a možnosti jejich sestavení do konstrukčních celků vysvětlena v plné šíři tak, jak to odpovídá autorovým nejnovějším poznatkům. Instruktážní část publikace je zde doplněna o nové texty, změn doznaly i technické ilustrace a grafická úprava. Grafika Jan Hybner.

Československá architektura po druhé světové válce prošla radikální proměnou. Byly na ni kladeny nové politické a společenské požadavky, došlo k transformaci její institucionální struktury a v architektonických kruzích byla reformulována aktuální témata a problémy. Publikace se soustředí na proměny definice socialistické architektury, jejích hlavních úkolů i představ o podobě vystavěného prostředí komunistického světa zítřka v období od poloviny čtyřicátých do konce osmdesátých let. Sleduje, jak se na tomto procesu podíleli političtí reprezentanti, samotní architekti i zástupci dalších institucí včetně stavebních podniků a jak probíhalo jejich vzájemné vyjednávání. V centru zájmu autorů a autorek jednotlivých kapitol nestojí proměny forem či konstrukčních postupů ani osudy konkrétních osobností, ale zaměřují se na způsoby, jakými architekti reagovali na proměnlivé společenské zadání a jakými se je pokoušeli aktivně ovlivňovat. Grafika Tereza Hejmová a Kristýna Žáčková. Kniha vychází v česko-anglické verzi za podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II).

Kniha Owena Hatherleyho Militantní modernismus (2009) zkoumá fenomén modernismu 20. století a nabízí nová východiska pro jeho pochopení. Věnuje se modernímu designu, filmu, pozornost je zaostřena především na architekturu (ať už z hlediska ruského konstruktivismu, či britského brutalismu). Čtyři kapitoly knihy věnované brutalitě, totalitě, bezpohlavnosti a odcizení jsou obhajobou radikálních modernistických pozic; eklekticky vystavěné texty vedou čtenáře od vorticismu přes sovětskou filmovou teorii k analýze Bertolta Brechta, tu odkazují k utopickým sociálním projektům v první sovětské pětiletce, jinde k radikálním vizím Wilhelma Reicha (Sexpol) atd. Hatherley je aktivní, bystrý a poučený blogger, jehož texty v knižním formátu zhutněly. Přináší hned několik prvků, které mohou být českému diskursu přínosné: nebojí se pracovat s levicovými koncepty a ukazuje, že bez hlubšího pochopení komunistické ideologie a praxe nemůžeme pochopit modernistickou kulturu nejen v Sovětském svazu. Kniha je doplněna obrazovým materiálem a rozsáhlým poznámkovým aparátem. br>Edice Katedra vznikla na základě potřeby zpřístupnit českým čtenářům kritické a dnes již zásadní referenční teoretické texty o designu. Edici připravují k vydání Petr Krejzek, Pavla Paunerová a Jaroslav Tvrdoň.

Publikace, jejímž tematickým rámcem je vztah mezi grafickým designem a volným uměním, je extenzí autorovy doktorské práce. Publikace je specifickým manuálem uzavřením a rekapitulací projektu identity Centra pro současné umění Futura, na němž autor spolupracoval pět let. Knížka též obsahuje rešerše a reflexe tématu identit kulturních institucí, představuje výsledky a především proces tvorby identit, jež jsou spjaty s konkrétními tvůrci, umělci, kurátory nebo spolupracovníky, aluze z historie grafického designu či výtvarného umění a technických postupů, písmových vzorníků, tedy také neautorských vizuálních materiálů. Zvláštní pozornost je věnována adekvátnímu výtvarnému a technickému zpracování. Grafika Jan Brož a Michal Landa (Parallel Practice). Upozornění: nerozřezané stránky jsou součástí uměleckého konceptu knihy, nejedná se o tiskárenský defekt.

Kniha Co je vlastně design? je určena pro laického čtenáře a čtenářku od 12 let. Jedná se o populárně naučnou publikaci, která právě jim hravou formou přibližuje oblast designu na mnoha názorných příkladech. Autoři nabízí vtipnou formou vhled do problematiky designu, zvažují, čím vším design je a čím není, kde může pomoci a kde naopak selhává. Publikace představuje kulturní, společenské, ekonomické a umělecké roviny designu, komentuje současný design, neváhá se obracet do historie a má potenciál oslovit širokou veřejnost. Kniha otevírá čtenářům rozmanitý svět těch, kteří design tvoří, a zároveň je také o nás, uživatelích. Vyprávěním, otázkami, kresbami i fotografiemi autoři vybízí čtenáře a čtenářky, aby sami kriticky a kreativně prozkoumávali tento okouzlující obor. Grafika Helena Šantavá.

Dizertační práce se zabývá v našem prostředí dosud takřka nezpracovaným žánrem autorské knihy. Jeho vymezení vychází ze zahraničních studií s přihlédnutím k specifikům tuzemské tvorby. Příklady jsou vybrány s důrazem na pestrost a hloubku žánru, přičemž nejvýraznější osobnosti a díla autorka nachází v 60.80. letech 20. století. Úvodní a obecná část práce se týká otázek spojených s vymezením média autorské knihy. Je zde též zařazena přednáška Lucie Rohanové Autorská kniha jako kniha. Náplní hlavní části je klasifikace typů autorské knihy. Tato klasifikace vychází z děl, která vznikla v našem prostředí. Je tedy podřízena jeho specifikům, odlišnostem a limitům. Má paralely v rozvržení typů autorské knihy v díle americké teoretičky Johanny Druckerové The Century of Artists Books. Jednotliví autoři jsou zmiňováni i na více místech, základní údaje o klíčových osobnostech zkoumaného období jsou proto umístěny do samostatné závěrečné části. V té nalézáme také oddíl věnovaný kulturně-historickým předpokladům. Zvolené historické příklady mají dokreslit kontext zrodu autorské knihy, nelze je však považovat za jediná či uvědomovaná východiska.

Publikace Clara mapuje život a práci Clary Istlerové (1944), významné české typografky, ilustrátorky a grafické designérky, která ovlivnila řadu svých studentů a kolegů a jejíž práce patří k nejzajímavějším a nejosobitějším projevům české typografické scény. Kniha má formu chronologicky se odvíjejícího rozhovoru a zároveň fotografického pásma z dobových realizací Istlerové a jejího osobního života mezi editorkou knihy Anežkou Minaříkovou a Clarou Istlerovou, v němž typografka vzpomíná na svou spletitou cestu životem a typografií. Rozhovor je doplněn autorskými komentáři k vybraným realizacím, biografickým přehledem, studií Jana Rouse a zamyšlením Zuzany Lednické. Grafika Anežka Minaříková.

Tato knížka uvádí na pravou míru značně rozšířený názor, jenž ztotožňuje oděv s módou a módu s oděvem. V dosavadních knižních titulech dlouhodobě převažuje přístup orientovaný na popis vizuálních znaků oděvních mód a posloupnost jejich změn. Sledovaná problematika se zaměřuje nejen na obecně evropskou a z ní hlavně francouzskou oblast, ale i na českou situaci. Cílem je především osvětlit jak sociálně, psychologicky a esteticky významnou problematiku oděvu a odívání, tak i módu jako na jedné straně relativně autonomní instituci a na druhé straně fenomén rázu sociálního, ekonomického a uměleckého. Historické přístupy v některých kapitolách nabývají na samostatnosti (Česká móda po roce 1918), především však v celku knihy i v jednotlivých kapitolách se historie prolíná s otázkami teoretickými. Objevují se sondy do středověké a aristokratické módy období před Francouzskou revolucí 1789, následujícího 19. století, v němž zrod modernity přidal módě na významu a vážnosti. Převažuje 20. století, nechybí ani výhledy do budoucnosti a kritika módy. Knížka je vhodnou příručkou pro obory odívání a módy, textilu, divadelního a filmového kostýmu, zaujme humanitně zaměřené studenty a vědce, žurnalisty a v neposlední řadě i širokou veřejnost uživatelů oděvu.

Kniha poprvé představuje na základě rozsáhlého archivního studia a diskurzivní analýzy textů dějiny akademického oboru dějiny a teorie umění v nynějším Česku od konce druhé světové války do počátku normalizace. Specifikum oboru rozkročeného mezi vědou a uměním určuje konkrétní chronologické mezníky i výzkumnou metodu, jež si všímá jak diskurzivní roviny, tak i praxe. Dějiny umění jsou sledovány trojím způsobem: jako biografie významných osobností, jako institucionální dějiny vysokoškolských a muzejních oborových pracovišť a jako dějiny idejí či diskurzů. Pozornost se věnuje specifickým tématům, jako jsou genderový systém oboru, vztah k zahraničí a k německým vyhnancům, vztah k aktuálnímu umění atd. Kniha poskytuje plastický obraz jedné humanitní disciplíny v dynamickém historickém období zahrnujícím třetí republiku a vyrovnávání s válečnými lety, nástup diktatury KSČ a roky stalinismu, poststalinské období a dobu pražského jara. Zároveň je obecnějším příspěvkem ke kulturním dějinám této doby. Grafika Jan Čumlivski. Kniha vychází s podporou Grantové agentury ČR.

Kniha-čítanka představuje českému čtenáři základní současné práce zahraničních autorů, destabilizující konvenční, lineární pojetí času, které má dopad jak na umělecko-historickou metodologii a filozofii, tak na uměleckou tvorbu jako takovou. Texty Reinharta Kosellecka, Georgese Didi-Hubermana, Borise Groyse a dalších jsou uspořádány ve škále počínající pomyslně pólem dějin umění a končící pólem filozofie. Cílem publikace je představit a diskutovat čas v různých rovinách abstrakce. Překladovým textům předchází úvodní esej editorů knihy, v níž shrnují současný vývoj úvah o temporalitě. Závěr je doprovozen seznamem relevantní anglické a české literatury k tématu, která umožní čtenáři se v problematice lépe zorientovat.

Britský historik umění Michael Baxandall byl jednou z nejvlivnějších osobností světových dějin umění 2. poloviny 20. století. Výbor zahrnuje metodologicky významné a podnětné texty ke starému umění, architektuře i moderní malbě. Pro odbornou veřejnost může být popudem k hlubšímu zájmu o originální publikace autora. Širší kulturní veřejnosti nabízí možnost seznámit se s novějšími přístupy k dějinám umění.