Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze strana 2 z 5

Rychlé šíření digitálních komunikačních technologií vytváří bezprecedentní podmínky nejen pro hromadění a sdílení informací, ale také pro jejich vzájemné prolínání. V době, kdy jsou informace dostupnější než kdykoli dříve, mohou diagramy, mapy a další metody vizualizace nabídnout způsob, jak tyto informace třídit a nalézat v nich smysl, učinit je snáze uchopitelnými a v kýženém případě též užitečnými. Kniha Nejen kruhy kriticky reflektuje aktuální praxi používání informací a dat s důrazem na problematiku vizuálních a grafických výstupů. Obsah publikace je rozdělen na teoretickou a obrazovou část, nechybí ani rozhovory s vybranými odborníky, například se statistikem Tomášem Chrámeckým, datovým žurnalistou Janem Cibulkou, teoretikem Tomášem Markem, grafickými designéry Tomášem Procházkou, Lukášem Fišárkem atd. Grafické řešení Richard Jaroš.

Autorka v knize, která je zároveň 1. svazkem nové ediční řady Nakladatelství UMPRUM, zkoumá specifika českého performativního umění 70. let 20. století skrze jeho vztah k fotografii. Fotografické aspekty performance a performativní aspekty fotografie jsou ověřovány na vybraných a v některých případech dnes neznámých dílech Petra Štembery, Karla Milera, Jana Mlčocha nebo Jiřího Kovandy. Publikace představuje možnosti fotografického rámování performativního umění a zabývá se i širším polem podmínek jeho vzniku a distribuce. Zkoumá nejen vnitřní vztahy performance a fotografie, ale fotografickou dokumentaci popisuje také jako nástroj recepce dematerializovaného umění a jako rámec nahrazující neexistující instituce. Grafika Štěpán Marko. Mgr. Hana Buddeus, Ph.D. historička umění a kurátorka. Zabývá se fotografií v kontextu dějin umění a současným uměním. V roce 2015 ukončila doktorské studium na UMPRUM dizertační prací, v níž se věnovala problematice fotografické dokumentace performance. V uplynulých letech se podílela na dramaturgické koncepci Festivalu Fotograf a vedla Galerii AMU. Je členkou redakční rady časopisu Fotograf. V současnosti pracuje v Ústavu dějin umění Akademie věd ČR na grantovém projektu Josef Sudek a fotografická dokumentace uměleckých děl: od soukromého archivu umění k reprezentaci kulturního dědictví.

Bavorský architekt Bernhard Grueber byl roku 1844 povolán do Prahy, aby se ujal školy architektury na Akademii výtvarných umění a pozvedl stavební produkci v Čechách na uměleckou úroveň. Získával přední zemské a šlechtické zakázky, ovšem s narůstajícím českým národním uvědoměním postupně ztrácel své výsadní postavení a stával se nevítaným cizincem. Nakonec byl nucen se vrátit do své rodné vlasti. Během bezmála třiceti let svého působení v Čechách realizoval řadu originálních projektů, citlivě obnovil významné středověké památky a zpracoval vůbec první rozsáhlou syntézu dějin středověkého umění této země. Český dějepis umění přijal zavrženého architekta teprve v nedávné době. Publikace tak představuje první ucelené zpracování jeho díla. Seznamuje čtenáře s různými stránkami jeho rozmanité tvorby v širokých dobových souvislostech a sleduje ideová východiska jeho dynamického pojetí architektury, nahlížené metaforicky jako zkamenělá hudba. Kniha zaujme nejen historiky umění, ale i ostatní milovníky architektury včetně praktikujících architektů. Je výsledkem dlouholetého studia archivních pramenů v Čechách i Bavorsku. Nedílnou součástí publikace je bohatý obrazový materiál sestávající z historických fotografií staveb a originální projektové dokumentace.

Sborník Ex-pozice je věnovaný aktuálním otázkám spjatým se stálými expozicemi výtvarného umění a vizuální kultury. Je výsledkem týmové práce studentů Katedry teorie a dějin umění UMPRUM. Muzea umění se v posledních bezmála dvaceti letech stala v oboru dějin umění a vizuální kultury důležitým tématem: muzejní tradice je z různých hledisek podrobována kritickému zkoumání. K akviziční činnosti, vystavování a prezentaci se přistupuje nejen jako k jednomu ze způsobů historizace artefaktů a k formě estetického prožitku, ale rovněž jako ke společenským a ideologickým praktikám a nástrojům moci. Jakkoli rozsáhlá je zahraniční literatura právě na poli muzejnictví a muzeologie, je překvapivé, jak málo pozornosti se v ní věnuje stálým či dlouhodobým expozicím. V českém prostředí se muzeum jako místo interdisciplinárního a kritického zkoumání do centra některých odborníků zásadněji dostává až v posledním desetiletí. Smyslem připravovaného sborníku, jehož záběrem je nejen prezentace, ale rovněž vnímání sbírkových předmětů v galerijních a muzejních expozicích a jejich propagace v českém prostředí i v zahraničí, je alespoň dílčím způsobem přispět ke zlepšení této situace. Grafika Róbert Szabó.

Knížka vlivného anglického designéra, poprvé publikovaná v roce 1969 pod názvem What is a designer: things, places, messages, odkazuje k základním otázkám a metodám výuky na uměleckých školách. Texty reagují na ustavený modernistický termín dobrý design, jehož neotřesitelnost jako kritérium hodnocení byla v průběhu 60. let v Evropě i USA zpochybňována. Potterova kniha je užitečným materiálem také pro české prostředí. Vzhledem k Potterově aktivismu je přímo příznačné, že překlad jeho textů zahájil vznik Edice Katedra, která zpřístupňuje kritické, dnes již zásadní referenční teoretické texty o designu, jež dosud v českém prostředí citelně chybějí. Neexistence kritických textů vytváří bezprecedentní situaci, kdy bouřlivě se rozvíjející obory stojí ve formalistním vzduchoprázdnu, studenti jsou ochuzeni o myšlenky a kontexty ať už historické, nebo napříč kulturami. Překladová díla navíc přinášejí jinou perspektivu, pomáhají kultivovat lokální diskuzi, nehledě na to, že potřeba překladů byla absolutní doménou avantgard 20. století a dopomohla k aktivizaci kritického myšlení u nás. Doslov Robin Kinross.

Architekturu měst ztělesňují budovy, život městu dávají především lidé v prostoru kolem nich. Kniha Skrytá místa se zabývá prostředím Pražské památkové rezervace, překračuje kulisy ulic a znovuobjevuje vztahy, které z chráněného uzemí nenápadně mizí. Život v rezervaci prochází nepřetržitou proměnou. Chráněné území si zachovává svou vnější podobu, vnitřní město se ale mění. V důsledku toho rezervace mnohdy ztrácí nenahraditelné autentické prostory, které jsou podstatné nejen pro uchování specifické atmosféry, ale také pro zachování městského života. Kniha srovnává soudobé záměry a potenciály revitalizací vybraných lokalit. Způsobem zpracování se nachází na pomezí mezi sborníkem zapomenutých míst, vhodným nejen pro odbornou veřejnost, a jakýmsi průvodcem po pražských zákoutích a skrytých zahradách. Skrytá místa prvotně vznikla jako příloha diplomové práce Život v rezervaci.

Publikace je 2. revidovaným, doplněným a rozšířeným vydáním z roku 2001, jehož podstatná část byla zničena při povodních a mezi odbornou i laickou veřejnost se dostala pouze sporadicky. Prioritně se publikace věnuje vývoji výtvarných forem části české sklářské produkce, která bývá nazývána autorským sklem (skleněnou plastikou a tvorbou objektů) nebo také individuálním designem. Analyzuje specifickou sklářskou disciplínu, která svým časným zrodem, šíří a uměleckými výsledky předběhla vývoj ve světě o řadu let, a je proto stále vysoce aktuální. Kniha dokumentuje a analyzuje zrod fenoménu českého autorského skla po roce 1945 v kontextu dobových souvislostí, ale také sumarizuje důležité milníky českého skla před 2. světovou válkou, které pozdější vývojovou etapu předznamenaly. Jde o jedinou odbornou publikaci svého druhu, pojatou do značné míry encyklopedicky, vybavenou proto i rozsáhlým dokumentačním materiálem. Kromě vlastních textů obsahuje 360 barevných fotografií nejvýznamnějších dobových děl více než stosedmdesáti českých sklářů, jejich životopisy, portréty a bibliografické údaje.

Dílo Otty Neuratha je naší odborné veřejnosti známo díky jeho práci na systému univerzálního znakového jazyka Isotype, avšak do širšího povědomí se dostává až díky současnému boomu informačních technologií a vizualizačních potřeb. Publikace, která vyšla pod názvem The Transformer v roce 2009 u Hyphen Press a kterou sestavil Robin Kinross ve spolupráci s Marií Neurath, definuje základní principy vizuální transformace dat, o něž Otto Neurath usiloval ve své práci. Kniha je potřebnou pomůckou pro pochopení základních historických vlivů na současnou kulturu infografiky a jejího propojení s digitálními technologiemi.

Kniha Bruce Sterlinga, která vyšla pod názvem Shaping Things v roce 2005 u MIT Press, pojednává o historii a budoucnosti navrhování věcí z hlediska futurologických perspektiv designu. Sterling jako spisovatel science fiction dokáže pracovat s neologismy a v knize vytváří úžasná spojení moderních a starých technologií, nových kategorií objektů v sítích programovatelných systémů. Knížka je koncipována jako řez napříč různými obory designu. Zároveň je i futurologickou explikací a nabízí inspiraci jak studentům UMPRUM, tak veřejnosti, které není cizí pochopit technosociální proměny současnosti a blízké budoucnosti. K vydání připravují Petr Krejzek a Pavla Pauknerová.

Tato publikace představuje Jaroslava Bendu jako typografa. Vzhledem k jeho celoživotnímu zájmu o knihy a písmo je jeho dílo zpracováno z pohledu písmařského. Jedná se o jediný úsek, který Bendu provázel ve všech etapách a odvětvích jeho tvořivé činnosti a dosud nebyl zpracován. Hlavní část knihy tedy tvoří rozbor Bendových děl, na nichž se typografie objevuje. Zbylé široké spektrum Bendovy práce, která tak úzce nesouvisí s typografií, je v knize zařazeno do delší úvodní kapitoly, prezentující příklady za ostatní. Klíčem k sestavení možného přehledu díla pro nás byly Bendovy paměti Léta s Umělci (1969) a O letech práce a přátelství (1962), z nichž jsme se pokusili převést řadu Bendových citací nejpřesněji popisujících okolnosti vzniku i následný osud jeho návrhů a děl.

Britský historik umění Michael Baxandall byl jednou z nejvlivnějších osobností světových dějin umění 2. poloviny 20. století. Výbor zahrnuje metodologicky významné a podnětné texty ke starému umění, architektuře i moderní malbě. Pro odbornou veřejnost může být popudem k hlubšímu zájmu o originální publikace autora. Širší kulturní veřejnosti nabízí možnost seznámit se s novějšími přístupy k dějinám umění.

Kniha-čítanka představuje českému čtenáři základní současné práce zahraničních autorů, destabilizující konvenční, lineární pojetí času, které má dopad jak na umělecko-historickou metodologii a filozofii, tak na uměleckou tvorbu jako takovou. Texty Reinharta Kosellecka, Georgese Didi-Hubermana, Borise Groyse a dalších jsou uspořádány ve škále počínající pomyslně pólem dějin umění a končící pólem filozofie. Cílem publikace je představit a diskutovat čas v různých rovinách abstrakce. Překladovým textům předchází úvodní esej editorů knihy, v níž shrnují současný vývoj úvah o temporalitě. Závěr je doprovozen seznamem relevantní anglické a české literatury k tématu, která umožní čtenáři se v problematice lépe zorientovat.