Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze strana 6 z 6

Projekt edičního výboru rukopisných textů autobiografické, vlastní literární i přednáškové povahy architekta Jana E. Kouly (1896–1975). Chronologický písemný projev samotného autora, jeho životopisného vyprávění je velmi citlivou osobní zpovědí sledující a mapující v souvislosti s dobovými reáliemi události od architektova dětství téměř po poslední chvíle života. Ke stěžejní kapitole bude patřit vzpomínka na jeho profesní vrchol jako architekta, publicisty i pedagoga. Ostatní kapitoly pak doplňují informace ze života společenského, převážně prvorepublikového „běsnění funkcionalismu“. Mnohé črty se dotýkají přátel i kolegů Jana E. Kouly. K nejpůsobivějším patří kapitola o Koulově dětství a studijních létech, kde je podána faktografická a místopisná črta o Bubenči, o stavebním ruchu bubenečské vilové čtvrti na počátku 20. století. Zároveň je zajímavá a přínosná srovnávací paralela ve vyprávění autora o soudobé architektuře a o prostředí mezi architekty, či text motivovaný Koulovým celoživotním zájmem o lidové stavitelství. Grafické řešení Štěpán Malovec.

Projekt edičního výboru rukopisných textů autobiografické, vlastní literární i přednáškové povahy architekta Jana E. Kouly (1896–1975). Chronologický písemný projev samotného autora, jeho životopisného vyprávění je velmi citlivou osobní zpovědí sledující a mapující v souvislosti s dobovými reáliemi události od architektova dětství téměř po poslední chvíle života. Ke stěžejní kapitole bude patřit vzpomínka na jeho profesní vrchol jako architekta, publicisty i pedagoga. Ostatní kapitoly pak doplňují informace ze života společenského, převážně prvorepublikového „běsnění funkcionalismu“. Mnohé črty se dotýkají přátel i kolegů Jana E. Kouly. K nejpůsobivějším patří kapitola o Koulově dětství a studijních létech, kde je podána faktografická a místopisná črta o Bubenči, o stavebním ruchu bubenečské vilové čtvrti na počátku 20. století. Zároveň je zajímavá a přínosná srovnávací paralela ve vyprávění autora o soudobé architektuře a o prostředí mezi architekty, či text motivovaný Koulovým celoživotním zájmem o lidové stavitelství. Grafické řešení Štěpán Malovec.

Katalog k výstavě Kovářovi žáci. Historie zlínské VŠUP 1959-2011, která probíhala ve dnech 24. 2.-31. 3. 2012, přibližuje etapu fungování detašovaných ateliérů Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Toto období rokem 2011 přestěhováním ateliéru Design výrobků I a Design výrobků II do Prahy skončilo. Nedávno uzavřená historie vybízí k hledání stop, které škola, její absolventi a pedagogové za více než půlstoletí svého působení zanechali a zanechávají. Katedra, výjimečná svou návazností na Školu umění, jež ve městě fungovala v rámci firmy Baťa už od roku 1939, prošla za uplynulých padesát dva let mnoha proměnami. Zde se průmyslový design začlenil mezi ostatní vysokoškolské disciplíny uměleckého druhu. Z designu strojů a nástrojů dospěl až do podoby autorského konceptuálního designu na hranici volného umění, od designu chápaného jako služba společnosti a prostředek pro budování světlých zítřků až ke kriticky zaměřenému designu reagujícímu na svět reklamy, konzumu, řešícímu otázky ekologie.

Druhý ediční svazek Ad Akta se zabývá tématy, která historizují či kontextualizují moderní a postmoderní umělecké dění. Otištěné texty se věnují rozličným okruhům z dějin a teorie umění, počínaje osobou a dílem výtvarného kritika a teoretika Jiřího Padrty (Hanka Sládková) či vývojem a užitím plastů v československém designu (Anna Lískovcová) přes rodinnou amatérskou fotografii (Jindra Tichá), československou reprezentaci na pařížské světové výstavě dekorativních umění r. 1925 (Kristýna Zajícová), ekologický design v českém prostředí (Kateřina Kotalová) a směřování k socialistickému realismu v architektuře ČSR (Michaela Jehlíková Janečková) až po digitální média ve vztahu k produktovému designu a hmotné kultuře (Pavla Pauknerová), otázky abstraktního dekoru v tapiseriích (Jana Mattasová) a ideologické motivy a motivace v českém šperku a bižuterii (Tereza Volná). Všechny texty byly původně napsány a obhájeny jako diplomové práce na Katedře dějin umění a estetiky VŠUP a následně přepracovány za účelem vydání této publikace.

Národní styl vstoupil na scénu s koncem první světové války, kdy intenzivní pocit historického vítězství podmínil a stvrdil nový obsah části českého umění, architektury a uměleckého řemesla. Ambice vybudovat českou národní kulturu na státní platformě byla motivována snahou vtisknout Československé republice dominantně slovanský charakter. Hlavní protagonisté národního stylu Pavel Janák, Josef Gočár a František Kysela usilovali o vytvoření specifických výrazových prvků, které by byly inspirovány místním naturelem. Umělci se však nepokoušeli o bezprostřední citaci motivů z rejstříku etnografického materiálu, ale spíše o postižení esence charakteru lidového umění a vyjádření této autentické podstaty vlastními autorskými prostředky. Prvotní nadšení ze vzniku českého uměleckého projevu začalo však již v 1. polovině dvacátých let atakovat kritické hodnocení příslušníků internacionální avantgardy, zejména okruhu Karla Teigeho, kteří odmítali dekorativní výraz národního stylu. Krátkou existenci tohoto uměleckého proudu ukončila mezinárodní výstava v Paříži, po které Janák s Gočárem definitivně opustili ornamentální tvarosloví, a národní styl tak dožíval pouze ve výuce státních odborných škol a v tvorbě některých regionálních architektů. Grafické řešení Matěj Činčera a Jan Kloss.

Publikace Svědectví – Ženským hlasem shrnuje výsledky týmového projektu, který proběhl na VŠUP v zimním a letním semestru 2010/2011. V rámci projektu vznikla sbírka dvanácti rozhovorů s převážně českými a slovenskými umělkyněmi a teoretičkami umění. Tyto rozhovory zachycují živou formou názory a osudy umělkyň a historiček umění z různých generací. Mezi rozhovory je i vůbec poslední interview s Jitkou Válovou, rozprava s profesorkou dějin umění Milenou Bartlovou, rozhovor s mezinárodně uznávanou srbskou kurátorkou Bojanou Pejić nebo úvahy Ilony Németh a Veroniky Bromové, jež reprezentovaly Slovensko a Českou republiku na Benátském bienále. Dále se představí dnes už respektované umělkyně a pedagožky Margita Titlová, Milena Dopitová a Michaela Thelenová. Zvláště z výpovědi příslušnic mladší generace, jako je například Martina Pachmanová, Lenka Klodová, Jana Štěpánová nebo dvojice Anetta Mona Chisa a Lucia Tkáčová, přitom vyplývá, jak se zvýraznila role, kterou gender sehrává v jejich díle i názorech na umění. Grafické řešení Adam Uchytil. Mgr. Zuzana Štefková, Ph.D. působila na Katedře dějin umění a estetiky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Rovněž přednáší kurzy moderního českého umění v rámci Council on International Educational Exchange. Je spoluzakladatelkou galerie c2c a Kruhu kurátorů a kritiků. Kurátorsky připravila a spoluorganizovala řadu výstavních projektů (Desire, Sell Me Buy Me, Czechpoint, Bio-Power, Rodinná pohoda, Other Kind of Blue, Art to Date, Hammer! a další). Mezi témata, kterým se soustavně věnuje, patří gender a tělesnost a současné sociálně kritické umění.

Doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě hledající národní identitu v uměleckých dílech. Téma vychází z úvah o oblastech, k nimž se lidé tradičně podle sociologů vztahují, pokud uvažují o své národní identitě. Jsou to dějiny, kultura, krajina, jazyk, věda a sport. Základním předpokladem koncepce je fakt, že uvnitř těchto okruhů se podvědomě národní identita utváří a projevuje. Aniž by ambicí knihy bylo přinést odpověď na otázku, co je to česká národní identita, pokusí se hlouběji proniknout do její problematiky prostřednictvím textů odborníků z různých oblastí. Publikace se neomezí pouze na formu odborného textu, ale bude obohacena o úvahy, rozhovory s umělci a rozšířenou obrazovou část. Příspěvky budou směřovány k osvětlení otázek, které v souvislosti s národní identitou vyvstávají. Katalog pod vedením prof. Mileny Bartlové připravili Eva Balaštíková, Anna Burianová, Ondřej Čech, Štěpánka Holbová, Eva Riebová a Veronika Rollová. Grafické řešení Markéta Mášová.

Publikace představuje práci designérů, způsob jejich myšlení a proces navrhování od samotných zadání projektu až po finální realizace. Kompozice a složení kapitol umožní objasnit a přiblížit proces a metody designérské práce na příkladech konkrétních výrobků. Na design z druhé strany se podíváme očima polských, maďarských, slovenských a českých praktikujících designérů v daných oborech. Každá z devíti kapitol představuje proces navrhování a realizace několika designérských projektů pomocí analýzy z hlediska designu, použitého materiálu a technologie výroby. Kniha poodhalí různé vlastnosti umělecko-průmyslového odvětví v postsocialistických i západních zemích, zdůrazní jejich rozdíly i společné aspekty v podrobném popisu myšlenkových pochodů a designérských návrhů. Projekt na příkladech ukazuje, co je to dobrý design a jaký význam má pro společnost. Grafické řešení Štěpán Malovec.

Publikace věnovaná vynikajícímu odborníkovi profesoru Janu Rousovi, jehož hlavní doménou jsou dějiny české knihy 19. a 20. století, zejména užitá grafika české avantgardy.

V září 2011 se konala v Poněšicích konference s názvem Dějiny umění v rozšířeném poli. Jedním z důvodů konání tohoto setkání byla potřeba narušit akademickou izolovanost dějin umění a skrze vytvoření chybějících vazeb přispět i k "rozšíření pole" dějin umění.

Obchodní domy realizované na českém území během 60. a 70. let 20. století, kdy postupující normalizaci a "husákovskému" režimu navzdory doznívaly ještě některé ideje "zlatých šedesátých", představují zvláštní kategorii staveb. A to nejen kvůli typologickému určení, ale i svým významem pro poválečnou českou architekturu vůbec. Pro řadu architektů ze silné generace 60. let se univerzální, plnosortimentní obchodní domy staly možností navrhovat a realizovat stavby, které se nesmazatelně vepsaly do obrazu města. Publikace obsahuje texty o více než tuctu obchodních domů v Česku i na Slovensku, např. o Kotvě, Máji, Ještědu či Prioru v Jihlavě, a je obohacena fotografiemi a architektonickými plány staveb.

Katalog v česko-anglické verzi mapuje 15 let působení profesora Petra Keila na VŠUP. Je snahou o reflexi kvalit studia pod jeho vedením a pokusem o náhled na porevoluční vývoj školy, postavení Katedry architektury či způsob výuky architektury obecně. Obsahem jsou jednak rozhovory s pedagogy, jednak reprodukce prací absolventů a současných studentů Petra Keila.

Kniha upozorňuje na opomíjený experimentální a inovativní potenciál ornamentalismu mezi lety 1880 a 1930 (tj. od kritické recepce historismu přes secesi, ranou modernu a avantgardu až k meziválečnému modernismu). Ornamentální teorie a praxe patří k důležitým kapitolám dějin umění a jsou zásadní pro pochopení revolučních změn, které nastolily umělecká avantgarda a modernismus na počátku 20. století, přestože ty se k dědictví ornamentalismu stavěly zády. Publikace je souborem čtrnácti studií, které se zabývají otázkou ornamentální teorie a praxe nejen ve vztahu k dekorativnímu umění a uměleckému průmyslu, ale také ve vztahu k soudobé přírodovědě (botanika, mineralogie, optika, fyziologie vidění) a autonomní umělecké abstrakci. Autorka na konkrétních příkladech představuje ideový a duchovní rozsah ornamentalismu a připomíná nekonvenční pedagogické postupy v rámci nauky zaměřené na "zdobení" předmětů. Na podzim roku 2012 se bude konat v Moravské galerii v Brně výstavní projekt nazvaný "Tiché revoluce uvnitř ornamentu: experimenty dekorativního umění v letech 1880-1930", který z knihy vychází. Kniha o rozsahu 288 stran obsahuje také 360 barevných reprodukcí. Lada Hubatová-Vacková (*1969) přednáší dějiny moderního umění a designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Je jednou z tvůrců velmi úspěšné knihy a výstavy Husákovo 3+1. Bytová kultura 70. let.

Výbor z obsáhlého díla českého výtvarného teoretika, kritika a organizátora výstav Václava Nebeského vychází z článků, zveřejňovaných v nejrůznějších dobových časopisech, dnes již obtížně dostupných. Soustřeďuje se na dva hlavní okruhy jeho celoživotního zájmu: jednak na zakladatelské osobnosti moderního malířství, jednak na teoretické studie, týkající se poměru uměnovědy a esetiky.

Výbor z obsáhlého díla českého výtvarného teoretika, kritika a organizátora výstav Václava Nebeského vychází z článků, zveřejňovaných v nejrůznějších dobových časopisech, dnes již obtížně dostupných. Soustřeďuje se na dva hlavní okruhy jeho celoživotního zájmu: jednak na zakladatelské osobnosti moderního malířství, jednak na teoretické studie, týkající se poměru uměnovědy a esetiky.

Výchozím bodem publikace je emancipační potenciál ženských protagonistek moderny a Bauhausu, jejich role a úspěchy na příkladech z České republiky, Německa, Polska, Maďarska a Estonska v posledních více než sto letech. Zásadní je napětí mezi dvěma póly projekcí, tedy imaginativním obrazem moderní ženy, jak jej ztělesňovala například Neue Frau na Bauhausu nebo její reprezentace ve filmu a časopisech na straně jedné, a reálnou zkušeností architektek na straně druhé, dané právními normami, přístupem ke vzdělávání, ale i jejich postavením ve společnosti. Kolektivní monografie usiluje nejen o nová odhalení méně známých protagonistek architektury a jejich staveb, ale také se snaží nově klást otázky tvorby feministického kánonu, otázky přínosu mediálních, genderových a vizuálních studií. Grafika Petr Babák, Martin Ponec (Laboratoř). Vychází v česko-anglické jazykové mutaci.