Lacná kniha Turistika a sporty v přírodě (-90%)

---

Kniha nabízí souhrn metodických rad a praktických zkušeností pro vedení akcí v přírodě. Po stručném pohledu do historie a potřebné teorii následuje přehled vybraných turistických aktivit a základy sportů v přírodě (cykloturistika, orientační běh, vy
sokohorská turistika, lezení) i náměty na hry a cvičení v přírodě. Čtenáři v knize naleznou konkrétní informace o táboření, o práci s lanem a uzly, o používání map a průvodců, současném vybavení pro turisty, možnosti studijních programů a spojení na
organizace zabývající se pobyty v přírodě. Autoři upozorňují na ekologickou výchovu, uvádějí ekohry a zdůrazňují bezpečnost při všech činnostech v přírodě.
Publikace je určena zvláště vedoucím skupin dětí a mládeže a učitelům tělesné výchovy, bude v
šak užitečná i pro studenty pedagogických a sportovních škol a turisticky zainteresovanou veřejnost.
Ukázka
Pěší turistika (PT)
Pěší turistika je nejrozšířenější druh turistiky; využívá chůze jako nejpřirozenějšího pohybu převážně v přírodním prostř
edí, je nenáročná z hlediska speciálních dovedností a vybavení. Všechny formy pěší turistiky jsou vhodné pro rekreaci nejrůznějších skupin populace. Pěší turistiku lze využívat ve školách a všech dalších organizacích mládeže.
K základním formám řadím
e vycházky, výlety, túry, delší turistické pochody a vícedenní putování spojené s nošením vybavení pro přenocování a stravování. K výkonnostním formám pěší turistiky patří také dálkové pochody, dálkové etapové pochody a přechody horských hřebenů, pom
ocí nichž se plní podmínky výkonnostních odznaků pěší turistiky (VOPT) nebo pěší zápočtové cesty vyšších stupňů obtížnosti. Předpokladem účasti na výkonnostních formách je dobrá tělesná kondice, znalost odborně technických dovedností a odpovídající v
ybavení.
Výkonnostní i zdravotní aspekt zdůrazňují různé rekreační programy a různě zaměřená intenzivní chůze (walking).
Charakteristice odborných znalostí a dovedností jsme věnovali pozornost v předcházejících kapitolách.
Vysokohorská turistika (VHT
)
Pěstování vysokohorské turistiky (pro kterou se někdy používá výrazu horská turistika turistika v horách, nebo trekking) vyžaduje ve srovnání s pěší turistikou další specifické odborné znalosti a dovednosti i dobrou tělesnou kondici.
Pohyb v
horách, i když po vyznačených cestách, vyžaduje k postupu často použití rukou a někde je třeba využít prvky horolezecké techniky. K odlišení VHT od horolezectví se často uvádí, že maximální obtížnost výstupů končí u II. stupně klasifikace UIAA (tzn.
že je k postupu třeba používat rukou). Akce VHT probíhají v horském, případně i v ledovcovém terénu především v letním období. Motivy pro kulturně poznávací činnost se oproti pěší turistice rozšiřují. Důraz se klade na znalosti geomorfologie terénů v
hodných pro VHT (např. Tater), vysokohorských rostlin a zvířeny i na ochranu přírody (národní parky a chráněné krajinné oblasti). Z odborně technických znalostí se ve vysokohorském terénu nejvíce uplatní znalosti orientace (práce s mapou, busolou, vý
škoměrem, GPS apod.) a základy předpovědi počasí. V extrémních horských podmínkách je důležitá znalost první pomoci, organizace záchranných akcí a přivolávání záchranných služeb.
Základní formou VHT jsou jednodenní i vícedenní túry ve vysokohorském t
erénu, které mají vést zkušení cvičitelé. Délka přesunu závisí na překonávaném převýšení a obtížnosti terénu. Při putování v horách se obvykle k přespávání využívá horských chat. Nejnáročnější formy VHT v málo obydlených horách vyžadují nesení vešker
ého vybavení a stravy, a přespávání ve volné přírodě (je-li v dané oblasti povoleno). Při takovém putování se musí uplatňovat všechny zásady ochrany přírody.
Stejně jako pěší turisté mohou vysokohorští turisté plnit podmínky zápočtových cest a výkonn
ostního odznaku VHT. Některé zahraniční cesty konané ve vysokohorském terénu jsou vyvrcholením činnosti ve VHT.
Důležitou povinností každého vedoucího je dbát o bezpečnost členů skupiny při náročné akci ve vysokohorském terénu. Bezpečnost pohybu zaji

menej