Albert Camus strana 4 z 6

Algerien um 1940: In der Hafenstadt Oran wütet die Pest, die Bevölkerung droht im Ausnahmezustand zu versinken. Keiner darf die Stadt verlassen, Hilfe von außen erreicht die Menschen nicht. Jeden Tag sucht sich die Krankheit neue Opfer, und einem unbestechlichen Richter gleich, macht sie weder vor den Hütten der Armen noch den Palästen der Reichen halt. Während die meisten der Bewohner in verzweifelter Lethargie verharren, vollbringt eine kleine Gruppe um den Arzt Rieux wahre Heldentaten. Einer der erfolgreichsten Romane der Nachkriegsliteratur - vom WDR opulent und mit herausragenden Sprechern neu inszeniert.

My mother died today. Or maybe yesterday, I don't know.' In The Outsider (1942), his classic existentialist novel, Camus explores the alienation of an individual who refuses to conform to social norms. Meursault, his anti-hero, will not lie. When his mother dies, he refuses to show his emotions simply to satisfy the expectations of others. And when he commits a random act of violence on a sun-drenched beach near Algiers, his lack of remorse compounds his guilt in the eyes of society and the law. Yet he is as much a victim as a criminal. Albert Camus' portrayal of a man confronting the absurd, and revolting against the injustice of society, depicts the paradox of man's joy in life when faced with the 'tender indifference' of the world. Sandra Smith's translation, based on close listening to a recording of Camus reading his work aloud on French radio in 1954, sensitively renders the subtleties and dream-like atmosphere of L'Etranger. Albert Camus (1913-1960), French novelist, essayist and playwright, is one of the most influential thinkers of the 20th century. His most famous works include The Myth of Sisyphus (1942), The Plague (1947), The Just (1949), The Rebel (1951) and The Fall (1956). He was awarded the Nobel Prize for Literature in 1957, and his last novel, The First Man, unfinished at the time of his death, appeared in print for the first time in 1994, and was published in English soon after by Hamish Hamilton. Sandra Smith was born and raised in New York City and is a Fellow of Robinson College, University of Cambridge, where she teaches French Literature and Language. She has won the French American Foundation Florence Gould Foundation Translation Prize, as well as the PEN Book-of-the-Month Club Translation Prize.

Jeden z nejproslulejších románů 20. století, jímž se Albert Camus stal duchovním otcem celé jedné poválečné generace, byl bezprostředně po svém vydání v roce 1942 označen vichystickou kritikou jako "ochablost ducha" a "degenerace lidství". Ve skutečnosti je příběh Meursaulta, náhodného vraha odsouzeného k smrti, protože odmítá přijmout roli v společenských hrách, působivou oslavou člověka, a to člověka revoltujícího. Podle vlastní Camusovy interpretace "cizinec" až do konce odmítá lhát a bez jediného náznaku hrdinského chování souhlasí s tím, že zemře pro pravdu, aniž by ji "těm druhým" vnucoval.

Jeden z nejproslulejších románů 20. století, jímž se Albert Camus stal duchovním otcem celé jedné poválečné generace, byl bezprostředně po svém vydání v r. 1942 označen vichystickou kritikou jako "ochablost ducha" a "degenerace lidství". Ve skutečnosti je příběh Meursaulta, náhodného vraha odsouzeného k smrti, protože odmítá přijmout roli v společenských hrách, působivou oslavou člověka, a to člověka revoltujícího. Podle vlastní Camusovy interpretace "cizinec" až do konce odmítá lhát a bez jediného náznaku hrdinského chování souhlasí s tím, že zemře pro pravdu, aniž by ji "těm druhým" vnucoval.

„Skutečným pramenem je Rub a Líc, to je mi dnes jasné,“ napsal v roce 1958 Albert Camus v předmluvě k reedici této prvotiny, jež vyšla ještě v Alžíru, o dvacet let dříve. Čtyřiadvacetiletý Camus se tehdy naplno, ačkoliv poznamenán tuberkulózou (nebo právě proto?), zahryzl do literárního života první sbírkou esejů, v nichž vidění i slovo oscilují mezi rubem a lícem života, světa i sebe sama. Již zde překvapivě objevujeme náměty a myšlenky, které se stanou základnou celého pozdějšího díla: nehledat střední cestu mezi viditelnými i neviditelnými protiklady lidské existence, nestavět se na stranu extrémů, ale pokusit se o co nejjasnější uvědomění si jednoho i druhého, o jejich přijetí jako takových, jako rubu a líce jediného listu knihy. Žádná střední cesta rozumu, ale intenzivní prožívání napětí mezi protilehlými póly. Nakladatelství Host předkládá čtenáři poslední dvě, v češtině dosud nevydané esejistické sbírky Rub a Líc a Svatba (spolu s jejím pandánem Léto), v nichž se začínající literát noří do míst svého dětství a mládí, která v něm zanechala stopu nesmazatelnou, plnou slunce (Tipasa, Florencie, Vicenza), historie a bídy (Džemila, Alžír, Praha), nemilosrdné krásy svého světa bez falešného lyrismu.

Rozhlasová dramatizace slavného alegorického románu z roku 1947. "Boj s morem není dobojován, protože ho nosíme stále v sobě."

Jeden z nejproslulejších románů 20. století, jímž se Albert Camus stal duchovním otcem celé jedné poválečné generace, byl bezprostředně po svém vydání v r. 1942 označen vichystickou kritikou jako "ochablost ducha" a "degenerace lidství". Ve skutečnosti je příběh Meursaulta, náhodného vraha odsouzeného k smrti, protože odmítá přijmout roli v společenských hrách, působivou oslavou člověka, a to člověka revoltujícího. Podle vlastní Camusovy interpretace "cizinec" až do konce odmítá lhát a bez jediného náznaku hrdinského chování souhlasí s tím, že zemře pro pravdu, aniž by ji "těm druhým" vnucoval.

Přestože se Albert Camus vytrvale distancoval od toho, aby byl označován za filozofa, lze pro jeho Mýtus o Sisyfovi (1943) sotva najít příhodnější označení než „filozofický esej“. V každém případě se jedná o jedno z nejpůsobivějších pojednání o lidském údělu: Camus nám v něm předvádí vrcholně absurdního hrdinu – Sisyfa, kterého bohové odsoudili k nejstrašnějšímu trestu, jímž je zbytečná a beznadějná práce. Neexistuje-li posmrtný život a je-li absurdno podstatou lidské existence, jak s tímto absurdnem žít? Zcela logicky proto začíná kniha úvahou Absurdno a sebevražda: „Existuje pouze jeden opravdu závažný filozofický problém, a to je sebevražda. Rozhodnout se, zda život stojí nebo nestojí za to, abychom ho žili, znamená zodpovědět základní filozofickou otázku

Is it possible to die a happy death? This is the central question of Camus' astonishing early novel, published posthumously and greeted as a major literary event. It tells the story of a young Algerian, Mersault, who defies society's rules by committing a murder and escaping punishment, then experimenting with different ways of life and finally dying a happy man. In many ways, "A Happy Death" is a fascinating first sketch for "The Outsider", but it can also be seen as a candid self-portrait, drawing on Camus' memories of his youth, travels and early relationships. It is infused with lyrical descriptions of the sun-drenched Algiers of his childhood - the place where, eventually, Mersault is able to find peace and die 'without anger, without hatred, without regret'.

Albert Camus talán leghíresebb regénye L'étranger címmel a 20. század derekán, 1942-ben látott először napvilágot. Népszerűségét mutatja, hogy mintegy negyven nyelvre fordították le, 1967-ben, Luchino Visconti rendezésében film is készült belőle. Témája a camus-i filozófia alapélménye: az abszurd. A mű egy Meursault nevű algíri francia hivatalnokról szól, aki elkövet egy gyilkosságot, el is ítélik miatta. Meursault büntetése halál, a regény pedig a büntetés előtti börtönnapjait tárgyalja. A végkifejlet nem kétséges, a tanulság azonban meghökkentő. Miközben ugyanis Meursault ellen emberölés vádjával jogos eljárás folyik, egyúttal koncepciós per áldozata is. Ha ugyanis az öncélú gyilkosságot elkövető tettest beszámíthatatlannak nyilvánítanák, megmenekülhetne a fővesztéstől. A bírák azonban végső soron a meursault-i mentalitást, az abszurd emberi mivoltot büntetik. Feláldozzák Meursault-t azért, hogy ne kelljen szembenézniük saját létük abszurditásával. A mű 1948 óta számtalan kiadást ért már meg Közöny címen Gyergyai Albert fordításában. Ádám Péter és Kiss Kornélia nagyszerű, új fordítása az év nagy irodalmi eseménye, mely aligha csak a címet viszi közelebb az eredetihez: a minden ízében pontos, kristálytiszta és mai szöveg remélhetőleg a következő évtizedek olvasóit is rabul fogja ejteni. Fordította: Ádám Péter, Kiss Kornélia KÖNYVBEMUTATÓ: - 2016. április 24., vasárnap 12.30 óra - XXIII. Budapesti Nemzetközi Könyvfesztivál, Márai Sándor terem (Millenáris: 1024 Budapest, Kis Rókus u. 16-20.) Albert Camus regényének újrafordításáról Ádám Péterrel és Kiss Kornéliával, a két fordítóval Barna Imre, az Európa Könyvkiadó főmunkatársa beszélget. Közreműködik Valcz Péter színművész.

Prvý a zároveň najznámejší román Alberta Camusa Cudzinec (L’étranger, 1942) je súčasťou tetralógie, ktorú Camus pomenoval „cyklus absurdity”. Cudzinca možno definovať ako filozofický román. Hlavný hrdina Meursault je prvým stelesnením absurdného človeka či skôr človeka stojaceho v celej svojej nahote zoči-voči absurdite sveta. Meursault je citlivý len na vnemy, ktoré zachytáva svojimi piatimi zmyslami, ľudí a okolitý svet iba pasívne pozoruje, nezúčastňuje sa na ňom. Meursault nikdy nepredstiera pocity, ktoré od človeka požadujú spoločnosť, morálka či náboženstvo, odmieta hrať hru, ktorú ľuďom vnucuje spoločnosť. Ani smrť jeho matky, ani smrť, ktorú sám úplne nezmyselne spôsobí, ho nezmenia a neuvedú do súladu s požiadavkami spoločnosti, uprostred ktorej je a ostáva cudzincom. Až keď je odsúdený na smrť a vo väzení žije v stave úplnej beznádeje, vžíva sa sám do seba a zvádza so sebou boj plný úzkosti a strachu zo smrti, ktorý ho napokon dovedie k ataraxii, k ľahostajnosti k svetu i k vlastnej smrti, v istom zmysle k úplnej slobode. Cudzinec je hlbokou reflexiou o živote v konfrontácii so smrťou – prirodzenou, násilnou aj s popravou – a s jej skutočnými i podvedomými dôsledkami. Napriek svojej zdanlivej jednoduchosti je Cudzinec natoľko ambivalentný, že jeho protagonista Meursault, odsúdený na smrť za iný zločin, než ktorý spáchal, je v podstate nevinným vrahom. Camusov román je majstrovskou kreáciou prestúpenou toľkým tajomstvom a toľkou záhadou ako sám človek, ako sám život a ako sama smrť. Nesmierna sila Camusovho textu spočíva okrem iného i v nepretržitej zámene Meursaultovho Ja za autora a za postavu, hoci formálne je celý príbeh len súvislým vnútorným monológom, akýmsi denníkom odsúdeného na smrť.

Jednoho dne najde lékař Bernard Rieux před svou ordinací mrtvou krysu. Na zdánlivě banální událost vzápětí zapomene, ale ve dnech následujících začnou krysy houfně vylézat ze svých děr a kanálů a v agonii umírají na chodníku. Brzy se příznaky podivné epidemie objeví i u lidí a obětí přibývá geometrickou řadou. O Moru si Albert Camus poznamenal do svého Zápisníku, že má ráz „mytického příběhu“. Mytický a filozofický význam nese především epidemie sama – lze ji chápat jako alegorii okupačních let, ale i v mnohem existenciálnějším měřítku jako samo zkonkretizované absurdno, jemuž Bernard Rieux, typický Camusův hrdina, vzdoruje civilně a bez hrdinských gest.

The summation of the existentialist philosophy threaded throughout all his writing, Albert Camus' The Myth of Sisyphus is translated by Justin O'Brien with an introduction by James Wood in Penguin Classics. In this profound and moving philosophical statement, Camus poses the fundamental question: is life worth living? If human existence holds no significance, what can keep us from suicide? As Camus argues, if there is no God to give meaning to our lives, humans must take on that purpose themselves. This is our 'absurd' task, like Sisyphus forever rolling his rock up a hill, as the inevitability of death constantly overshadows us. Written during the bleakest days of the Second World War, The Myth of Sisyphus (Le Mythe de Sisyphe) argues for an acceptance of reality that encompasses revolt, passion and, above all, liberty. This volume contains several other essays, including lyrical evocations of the sunlit cities of Algiers and Oran, the settings of his great novels The Outsider and The Plague. Albert Camus (1913-60) is the author of a number of best-selling and highly influential works, all of which are published by Penguin. They include The Fall, The Outsider and The First Man.Awarded the Nobel Prize for Literature in 1957, Camus is remembered as one of the few writers to have shaped the intellectual climate of post-war France, but beyond that, his fame has been international. If you enjoyed The Myth of Sisyphus, you might like Camus' The Outsider, also available in Penguin Modern Classics. 'Camus could never cease to be one of the principal forces in our domain, nor to represent, in his own way, the history of France and of this century' Jean-Paul Sartre

Román Mor, vrcholné dielo Alberta Camusa, je považovaný za jeden z trvalých pamätníkov protifašistického odporu a svedectvo o hodnote humanizmu. Lekár Rieux, hlavný hrdina románu, zaznamenáva symptómy a priebeh morovej epidémie v alžírskom Orane. V uzavretom, od okolitého sveta odrezanom meste sa v dôsledku šírenia moru obyvateľstvo rozdelí na dve skupiny - jedni trpne čakajú, kým na nich príde rad, druhí sa snažia proti pohrome bojovať všemožným prostriedkami, hoci sú ich vyhliadky mizivé. Obidva postoje autor hodnotí ako hlboko ľudské. Postavy i situácie opísané v románe sú symbolickým vyobrazením Francúzska okupovaného nacizmom. Reedícia knihy vychádza k 60. výročiu udelenia Nobelovej ceny za literatúru Albertovi Camusovi a k 70. výročiu prvého vydania románu Mor.

Throughout history, some books have changed the world. They have transformed the way we see ourselves - and each other. They have inspired debate, dissent, war and revolution. They have enlightened, outraged, provoked and comforted. They have enriched lives - and destroyed them. Now Penguin brings you the works of the great thinkers, pioneers, radicals and visionaries whose ideas shook civilization and helped make us who we are. Inspired by the myth of a man condemned to ceaselessly push a rock up a mountain and watch it roll back to the valley below, The Myth of Sisyphus transformed twentieth-century philosophy with its impassioned argument for the value of life in a world without religious meaning.

Pád (1956) je poslední velkou prózou Alberta Camuse, proslulého francouzského spisovatele a filozofa, názorově spjatého s existencialismem. Pokoutní advokát Clamence nepřispěje na pomoc tonoucí sebevražedkyni – a jako „člověk revolutující“ nemůže své provinění omluvit ani odpykat, protože nemá Boha ani v budoucnost, která by mu dala rozhřešení. „Mytický“ ráz předešlých románů nahradil Camus v Pádu dušezpytným ponorem, neboť si, jak sám napsal v Zápisníku, předsevzal postihnout „lež, což je rozpor mezi vnějším projevem a skrytým životem člověka“