Josef Čapek strana 2 z 6

Audiokniha O zoubkové víle a další pohádky, autory jsou Jana Říhová, Josef Čapek, Ljuba Štíplová, Josef Barchánek. Audiokniha na pomoc všem rodičům i dětem Zábavné pohádky a příběhy, v nichž se posluchači dozvědí, proč je důležitá péče o zoubky. Malá princezna, zoubková víla, neposlušný kluk, mořský žraloček, zlý vlk i kouzelný kartáček - ti všichni mají k tématu čištění zubů co říci. Krátká vyprávění oblíbených českých herců poutavou a srozumitelnou formou naučí malé i velké, jak si udržet zdravý úsměv.

Filozofický esej z roku 1936 spadá do posledního období literární tvorby Josefa Čapka a je počítán mezi jeho nejvýznamnější opusy díky snaze o postižení smyslu a podstaty lidské existence. Autor a jeho druhé já zde vedou živou rozpravu o podstatných setkáních na cestě životem: s tělem, duší, různými věky člověka, smrtí, přírodou, uměním. Se vzorem v postavě v Komenského Labyrintu světa a ráje srdce, líčí symbolickou cestu člověka a konečný obrat do vlastního nitra, „do domu srdce svého“. Za vrcholný znak lidství pokládá autor svobodnou duši, nezatíženou malostí a strachem. Pro audio knižní podobu upravil a režijně vedl Pavel Soukup.

Meditativní kniha z třicátých let spisovatele a malíře Josefa Čapka, který po vzoru Komenského Labyrintu, líčí symbolickou cestu životem. Filozofický esej z roku 1936 spadá do posledního období literární tvorby Josefa Čapka a je počítán mezi jeho nejvýznamnější opusy díky snaze o postižení smyslu a podstaty lidské existence.

Audiokniha Minutové pohádky a příběhy. Minutové pohádky lze poslouchat vždy a všude! Krátké pohádky a příběhy, jejichž délka udrží zájem všech malých posluchačů. Ideální formát, který ocení zejména rodiče, když chtějí rychle zabavit dětskou pozornost. Výběr nových nahrávek i titulů ze zlatého fondu, klasických i moderních pohádek v interpretaci oblíbených českých herců.

Svazky Publicistika 3 a Publicistika 4 navazují na vydanou Publicistiku 2 (2012) a přinášejí objemný souhrn Čapkových referátů, recenzí, poznámek a článků o dění v oblasti výtvarného umění v letech 1921-1930, respektive 1931-1939. Těmito svazky ukončujeme nejen vydávání výtvarné publicistiky tohoto autora, ale uzavírají se jimi i celé Spisy, jejichž vydávání zahájil v roce 2007 svazek s Čapkovou literární publicistikou. Texty zařazené do posledních dvou svazků byly vesměs původně otištěny v periodickém tisku a pocházejí z období Čapkova působení v Lidových novinách, v nichž měl na starosti rubriku pojednávající o pražských výstavách. Do tohoto deníku pravidelně přispíval od dubna 1921 až do svého zatčení 1. září 1939. Publikoval v něm stovky referátů, v nichž sledoval výtvarné aktivity v hlavním městě. Přestože deník nepovažoval za prostor pro výtvarně kritickou činnost, nelze jeho práce pro noviny číst jen jako pouhé informativní články o výstavách v Praze. Téměř nikdy se nezřekl vlastního hodnocení, v němž vyjadřoval svůj vyhraněný nárok na výtvarnou tvorbu, který sám uplatňoval ve svém malířském díle. Sledoval výstavy důležitých uměleckých osobností i méně známých autorů a se zaujetím psal o jejich výtvarných počinech. Neopomíjel ani ženské umění ani výstavy členů různých uměleckých spolků, například německých, a byl jedním z mála, kdo o nich tehdy referoval. Informoval o výstavách zahraničních výtvarníků i expozicích autorů užitého umění. V umělecké tvorbě zdůrazňoval vlastní způsob vidění a vyjádření, odmítal epigonství, rutinérství, konvenčnost, lacinou efektnost, manýru. Proti akademismu vyzdvihoval tvorbu založenou na vlastním názoru a vnitřní svobodě. Nad virtuozitu stavěl poctivě dosažené, byť skromnější umělecké výsledky. Jeho články tak v kritickém pohledu podávají sice ne vyčerpávající, nicméně zřetelný obraz dění na pražské umělecké scéně v době mezi válkami. Vedle Lidových novin přispíval Čapek i do umělecky zaměřených časopisů texty, jimiž se místo na běžného čtenáře deníku obracel v rozsáhlejších polemikách spíš na odbornou veřejnost. Střízlivě reagoval na projevy výtvarných tendencí meziválečné avantgardy, analyzoval její výtvarné počiny a odmítal ideologii, s níž byly spojeny. Nadřazoval lidské uměleckému, výtvarné hodnoty spojoval s hodnotami mravními. Zatímco z Čapkových textů o výtvarném umění z let 1921-1939 napočítáme v dosud vydaných knižních výborech jen několik desítek, bibliografie jich v tomto období eviduje více než tisíc. Známe je z výborů vydaných autorem (ve Spisech byly zahrnuty do svazku Knihy o umění) i posmrtně: Co má člověk z umění a jiné úvahy o umění z let 1911-1937 (1946), Moderní výtvarný výraz (1958), Méně výstav a více umění! (1999). Většina však zůstala zveřejněna jen ve svém prvním otisku v dobovém periodickém tisku. Naše edice chtějí v kritickém vydání zpřístupnit Čapkovu publicistickou tvorbu v co největší šíři a doplnit tím jeho obraz o sice méně výrazný, nicméně nepostradatelný rys. Josef Čapek sice psal své příspěvky jen pro danou příležitost, avšak pro svou literární hodnotu tu tato drobná díla zůstávají trvalým a pevným dokumentem, neodmyslitelným od českého kulturního dědictví. Edice přinášejí kriticky připravené texty doplněné o komentáře s vysvětlivkami, jmenný rejstřík a rejstřík výstav. Josef ČAPEK (23. března 1887 Hronov - mezi 5. a 24. dubnem 1945 koncentrační tábor Bergen-Belsen). Malíř, grafik, knižní grafik a ilustrátor, kreslíř, scénograf, prozaik, dramatik, básník, autor pro děti, žurnalista, esejista, výtvarný kritik a teoretik. Bratr spisovatele Karla Čapka (1890-1938), s nímž v mladých letech společně napsal řadu povídek (Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny a jiné prózy) a tři divadelní hry (Lásky hra osudná, Ze života hmyzu, Adam Stvořitel), a spisovatelky Heleny Čapkové (1886-1961), švagr básníka a překladatele Josefa Palivce. Po secesních začátcích příslušník kubistické avantgardy, jejíž principy posléze modifikoval do projevu osobitě oproštěné výtvarné zkratky. Postupně člen Skupiny výtvarných umělců, Mánesa, Tvrdošíjných a nakonec Umělecké besedy. Živobytí mu však zajišťovalo především redaktorské místo v Národních listech (1918-1920) a Lidových novinách (1921-1939). Jeho literární dílo opsalo svérázný vývojový oblouk od básnivých expresionistických povídek (Lelio, Pro delfína) přes baladickou novelistiku (Stín kapradiny) po novátorské bezdějové prózy (montaignovský filozofující esej Kulhavý poutník, pascalovský soubor "myšlenek" Psáno do mraků). Jako aktivní masarykovec a antifašista byl německými okupanty zatčen hned v první válečný den 1. 9. 1939 a připraven o život na samém prahu míru.

Pořadovým číslem první svazek Spisů Josefa Čapka soustřeďuje v úplnosti jeho samostatnou prozaickou a dramatickou tvorbu do roku 1930: povídkové knihy Lelio a Pro delfína, časopisecky publikované práce Živý plamen, Tři prózy, Podzim 1914 a Chlapec, divadelní hru Země mnoha jmen a torzo dramatu Gassirova loutna, filmová libreta Lakomec a Moc pověry a konečně i baladickou prózu Stín kapradiny. V chronologickém uspořádání představuje Čapkovu svébytnou cestu napříč moderními vyprávěcími postupy k vlastnímu epickému výrazu prostoupenému reflexí metafyzických témat, jejich tíhy a naléhavosti, i náznakovou přítomností autorova „druhého“ literárního domova, tj. čin­nosti kriticko-ese­jistické, tříbící Čapkův rozvažující styl a smysl pro lapidární postižení nadčasového prvku aktuálního (uměleckého) dění. Poprvé je tu tedy příležitost ukázat celek Čapkovy „volné“ literární tvorby, počínaje emancipací od prací psaných společně s bratrem Karlem. Prózy vznikající před první světovou válkou a v jejím průběhu tematizují konfrontaci nezajištěné, troskotající existence s proměnlivou povahou moderního časoprostoru. Střetnutí s avantgardní estetikou soudobých uměleckých proudů (kubismus, expresionismus, futurismus) rozevřelo v Čapkových raných prózách vějíř „figurativních“ možností: zachycují mnohotematičnost nové skutečnosti a její otevřenou, ubíhající perspektivu v neustálém poukazu k všudypřítomné motivické řadě značící sebereflexi Čapkova tvůrčího úsilí. Jeho ústřední snahou bylo dospět prostřednictvím tvarových proměn k názoru nové zkušenosti, ke zkušenosti nového výrazu, k zážitku narativního a popisného slova-obrazu zachycujícího událost imaginativního vidění i s ní spojenou tíživou myšlenku. Dramatické útvary z 20. let zachycují Čapkovy pokusy o alegoricko-utopickou hru. Reagovaly – často i ironickou perzifláží – na revoluční téma levých avantgard počátku 20. let, zpochybňovaly spásnost kolektivistického sociálního experimentu a apelovaly na individuální odpovědnost. Svazek uzavírá próza Stín kapradiny (často označovaná za literární protějšek Čapkových obrazů s náměty „chlapů“), sjednocující mnohé z autorových dosavadních tematických okruhů a tvárných postupů v myticko-baladickém podání údělu člověka.

Šestým svazkem Spisů Josefa Čapka zahajujeme edici výtvarné publicistiky – nejrozsáhlejší a dosud nejméně známé oblasti Čapkova literárního odkazu. Čapek se jí věnoval paralelně se svou tvorbou výtvarnou a literární prakticky po celý život, svůj první výtvarný referát publikoval jako student Uměleckoprůmyslové školy v roce 1905, poslední napsal pro Lidové noviny o prázdninách 1939, několik týdnů před svým zatčením. Přítomný svazek je věnován období 1905–1920, kdy Čapek od začátečnických referentských pokusů postupně dozrává ve výraznou osobnost předválečné avantgardy. Ve svých statích se snaží výtvarný život nejen sledovat, ale i aktivně utvářet. Prosazuje principy nových uměleckých směrů, obhajuje nepopisný vztah umění ke skutečnosti a učí vidět krásu „moderní výtvarné formy“. Jeho referáty postihují podstatné události české výtvarné scény v širokém záběru od aktivit tradičně orientovaných spolků po nové výboje a v mezích možností mapují i aktuální umělecké dění v Paříži a v Berlíně. Za první světové války, kdy umělecké dění živoří a pro kritika není v Praze příliš mnoho příležitostí, se Čapek soustřeďuje k obecnějším teoretickým reflexím a svou interpretaci moderního umění rozvíjí v osobitou koncepci moderního primitivismu. Zpřístupnění tohoto souboru Čapkových textů umožňuje hlubší poznání teoretického zázemí jeho umělecké tvorby a poskytuje i důležitý pramenný materiál k interpretaci naší předválečné avantgardy.

Obsáhlý výbor z té části novinářského díla Josefa Čapka, v níž se nezabýval výtvarným uměním, tj. z té části, jíž vedl každodenní dialog se čtenářem prostřednictvím běžných žurnalistických žánrů, kterými byly v jeho volbě sloupek, entrefilet, fejeton, črta, nekrolog, polemika atd. Za svého života se Josef Čapek (na rozdíl od bratra Karla) choval vůči své publicistice macešsky, vydal z ní ve dvacátých letech jen dva skrovné výbory. Teď tedy má čtenář příležitost obhlédnout její celek a zvážit, v čem jsou její přednosti a osobitost, popřípadě její meze či přežitost. Ale také porovnat ji s praxí a úrovní dnešního českého novinářství.

Poslouchá celá rodina! Výběr toho nejlepšího z tvorby pro děti určený nejen začínajícím posluchačům. Rozmanité pohádkové příběhy, známé postavičky z dětských knížek a večerníčků a oblíbení čeští herci na kompilačním albu, které je ideální pro začínající posluchače mluveného slova. Časem prověřené snímky i nové nahrávky však jistě zaujmou i rodiče a prarodiče.

Povídání o pejskovi a kočičce již natrvalo patří mezi klasická díla dětské literatury. Kdo by neznal příběhy o tom, jak pejsek s kočičkou dělali dort, jak drhli podlahu nebo jak kočička pejskovi zašívala kaťata. Když přední český umělec Josef Čapek tyto příběhy ve dvacátých letech minulého století vyprávěl své dceři Alence, jistě netušil, jak si je oblíbí i děti dalších generací. Nesmrtelnými se pejsek a kočička stali i díky autorovým charakteristickým ilustracím. Ty daly podobu i slavné filmové sérii, kterou provází osobitý hlas Karla Högera.

Malíř a spisovatel Josef Čapek si vypráví s dětmi o nejrůznějších věcech a poznatcích, se kterými se setkávají v okolním světě. Dětská knížka ze Zlatého fondu SME.

Vyprávění pro děti vycházejí poprvé jako samostatná kniha podle autentického znění, jak je publikoval Josef Čapek v Lidových novinách v letech 1929–1933. Rovněž při reprodukci Čapkových ilustrací k vyprávěním a grafickém členění textu byla respektována výchozí podoba původního otisku.

Veselá vyprávění o dvou nerozlučných kamarádech, která potěšila již několik generací čtenářů. Povídání o tom, jak pejsek a kočička myli podlahu, jak pekli dort nebo o tom, jak si pejsek roztrhl kalhoty. Autorův laskavý humor, kterým si bere na mušku drobné dětské nectnosti, jeho vcítění do dětského myšlení a krásný vroucný jazyk tvoří tuto milou knížku nesmrtelnou. Klasika pro deti i rodiče ze Zlatého fondu SME.

Aňa Geislerová, Barbora Poláková, Patrik Děrgel, Václav Jílek, Jiří Suchý z Tábora, Jakub Prachař Hudba Václav Trojan Hrají Václav Hudeček (housle), Pavel Drešer (akordeon), Lubomír Brabec (kytara) Pohádkovník je plný kouzelných příběhů a hereckých hvězd! Pohádkovník je strom, který se sází každoročně během Noci s Andersenem.

Audiokniha Český Slavín obsahuje archivní nahrávky hlasů, vzpomínek, názorů či recitace vlastního díla vynikajících osobností české kultury.

Audiokniha Povídejme si, děti obsahuje půvabnou a dnes již téměř zapomenutou dětskou knížku Josefa Čapka.