Honoré Balzac

KÜLÖNLEGES, ÉLDEKORÁLT KIADÁS Az Elveszett illúziók a szülővárosát, Angouleme-et odahagyó és nagy reményekkel Párizs meghódítására induló Lucien de Rubempré története. Az ambiciózus, irodalmi babérokra és társasági sikerekre vágyó fiatalember elszántan veti bele magát a nagyvárosi forgatagba, a kiadók, a szerkesztőségek és az előkelő szalonok világába. A mű lapjain az 1830-as, 1840-es évek Párizsa elevenedik meg, és miközben írók, színésznők, pénzemberek, könyvkiadók és újságírók vonulnak át a színen és a főhős életén, a szerző kíméletlenül kritikus képet fest a korabeli viszonyokról, a nagy- és félvilági élet helyszíneiről és szereplőiről, a sajtó kisszerű és kegyetlen világáról, amelyben csak a számító és lelketlenül cinikus embereknek van esélye a boldogulásra. Az Elveszett illúziók az egész lenyűgöző balzaci életmű és az Emberi színjáték-ként ismert hatalmas regényfolyam egyik legfontosabb darabja, sarokköve. Maga Balzac is annak tartotta, és akként is beszélt róla, márpedig nála tudatosabban építkező szerző kevés akadt. Lázas tempóban, rengeteget dolgozott. Egész életében az idő, a hitelezők szorításában alkotott, de bármikor bármit írt, mindig az egészet látta, és azt egyetlen pillanatra sem tévesztette szem elől. Hiába látta és ábrázolta szinte fotografikus pontossággal a hétköznapi élet legapróbb rezdülését is, sohasem veszett el a részletekben. Kevesen ismerték nála jobban a francia társadalmat, és keveseknek sikerült oly tökéletesen megragadniuk azt, ami a koronként, tájanként változó viszonyok, jelmezek és díszletek között valahogy mindig ugyanaz marad: magát az embert.

Az 1835-ben megjelent Goriot apó Balzac nagyszabású vállalkozásának, az Emberi színjátéknak egyik legjelentősebb darabja, amely egy mindenáron érvényesülni vágyó fiatalember (Rastignac), egy lányaiért mindenét feláldozó apa (Goriot apó) és egy bujkáló bűnöző (Vautrin) rövid időre összekapcsolódó sorsán és a Napóleon utáni Franciaország viszonyain keresztül az emberi lét örök kérdéseivel szembesít minket. Balzac művészi érzékkel ábrázolja szereplői jellemét és motivációit, miközben az olvasót magával ragadja a korabeli Párizs színes és sokszor kegyetlen világa.

Otec Goriot pracuje jako dělník v továrně na výrobu těstovin a později se z něho stane obchodník. Daří se mu a finančně je velmi dobře zajištěný. Má dvě dcery, Anastázii a Delfínu, které jsou již vdané. Jedna si vzala bankéře, druhá šlechtice a od otce dostaly velmi tučná věna. Po čase se na věno zapomnělo a manželé zakázali dcerám, aby je chodil otec navštěvovat. Otec Goriot svůj majetek prodá a odstěhuje se do laciného penzionu. Manželka, kterou měl velmi rád, mu zemřela velmi brzy a veškerou svou lásku věnoval svým dcerám. Dcery jsou teď rozmazlené, sobecké a za otce se stydí. Přesto ho obě chodí navštěvovat, jen ne z lásky, ale pro peníze. Ve stejném penzionu bydlí druhá hlavní postava románu, student Evžen Rastignac. Evžen přichází do Paříže studovat práva. Pochází z chudé rodiny. Peníze, které dostává od rodičů, stačí pouze na bydlení. Postupem času Evžen poznává, že se ve společnosti bez peněz neobejde. Peníze si půjčuje u svého kamaráda Vautrina. Na jednom plese se seznamuje s Delfinou a zamiluje se do ní. Kvůli ní se Evžen stane hazardním hráčem, Goriot již nemá mnoho peněz a dcery ho proto přestanou navštěvovat...

V obecném povědomí zůstává Balzac často zapsán jako autor, který přes romantické začátky dospěl k realismu, ke kritickému znázornění života a mravů francouzské společnosti první poloviny 19. století. V horším případě pak – v důsledku desetiletí marxistických interpretací – jako kritik buržoazní společnosti a jejích odlidštěných vztahů. Výbor osmi novel a povídek má za cíl představit Balzaca nikoli jako kritika společnosti a lidských neřestí, nýbrž jako spisovatele mnoha různých žánrových a tematických poloh. Vojenské tematiky se chopil v novele Sbohem. V nesmírně působivých, takřka apokalyptických výjevech líčí katastrofu zdemoralizovaného francouzského vojska u břehu řeky Bereziny při ústupu z Ruska v listopadu 1812; v další části novely pak pozoruhodným způsobem portrétuje ženu, která v důsledku válečných útrap zešílela. V novele Tajnosti kněžny de Cadignan zkušená, ba protřelá žena z vyšších kruhů, která zažila mnohé a prohýřila nejen své jmění, koketuje a manipuluje s mladým nesmělým spisovatelem tak, že ten v ní, zaslepen láskou, vidí světici, čistou a vznešenou duši, trpící oběť svého okolí. Balzac zde rozehrává, jak to umí jen on, dynamiku jejich vztahu. Fantaskno, náboženská mystika a zločin jsou námětem Usmířeného Melmotha. V co nakonec novela vyústí, zda v mravní ponaučení, ezoteriku, či pouhou taškařici, musí posoudit sám čtenář. Ve zdánlivě naivním a romantickém hávu je napsána Maskovaná milenka. Autor zde však zpracovává moderní téma radikální ženské emancipace a nezávislosti – na muži, manželovi i otci svého dítěte. Červená hospoda reprezentuje kriminální žánr. Balzac zde rozpřádá okolnosti brutální vraždy německého obchodníka a zabývá se problémem svědomí a morální spoluviny. Tři kratší povídky – Vášeň na poušti, Ateistova mše a Epizoda z období teroru – jsou ukázkou Balzacovy mistrovské drobnokresby při zpracování specifických témat. Kniha vychází v nových překladech Jana Petříčka – a Epizoda z období teroru vůbec poprvé česky – jako čtvrtý svazek edice SVĚTOVÍ KLASICI.

Audiobook The Elixir of Life, a Short Story by Balzac. The Elixir of Life is a fantastic tale by the French novelist and writer Honoré de Balzac in which he gives a satirical version of the legend of Don Juan. This early short story was originally published in 1830; like all the component pieces of Balzac's Comédie Humaine, it is considered a stand-alone piece of literature.

Audiobook The Conscript, a Short Story by Honoré de Balzac. Honoré de Balzac is one of the most renowned French novelists. His magnum opus, La Comédie Humaine (The Human Comedy) is a panorama of life in France in the years after the fall of Napoleon; his keen observation of detail, subtle psychology and unfiltered representation of society gave him his place as one of the founders and great masters of realism in European literature.

Honoré de Balzac (1799–1850), jeden z nejznámějších francouzských spisovatelů, se proslavil zejména obřím literárním dílem Lidská komedie (1842), v němž se snažil postihnout všechny aspekty života Francie v ponapoleonské době. V deseti povídkách z let 1830–1835 využívá autor témata typická pro tehdy oblíbenou literaturu: nesmrtelnost, smlouva s ďáblem, elixír mládí. Je ironický, vyzývavý, místy rouhačský, filozofuje nad unikajícím smyslem života, krutě se vysmívá poměrům panujícím ve „slušné“ společnosti, děsí svou schopností nahlédnout do temných stránek lidské duše… Většina z těchto povídek v překladu Dany Melanové vychází v češtině poprvé.

Honoré de Balzac (1799–1850), jeden z nejznámějších francouzských spisovatelů, se proslavil zejména obřím literárním dílem Lidská komedie (1842), v němž se snažil postihnout všechny aspekty života Francie v ponapoleonské době. V deseti povídkách z let 1830–1835 využívá autor témata typická pro tehdy oblíbenou literaturu: nesmrtelnost, smlouva s ďáblem, elixír mládí. Je ironický, vyzývavý, místy rouhačský, filozofuje nad unikajícím smyslem života, krutě se vysmívá poměrům panujícím ve „slušné“ společnosti, děsí svou schopností nahlédnout do temných stránek lidské duše.

Neobvyklá novela Honoré de Balzaca vznikla ako dar vojvodkyni de Dino. Balzac bol podobne ako iní umelci pravidelným hosťom šľachtickej rodiny a kniha sa zachovala iba v rukopise s osobným venovaním. Až v roku 1911 vyšla kniha prvýkrát. Narozdiel od väčšiny Balzacových kníh nie je zameraná na sociálny komentár a v roku 1939 sa stala predlohou českého filmu režiséra Otakara Vávru s Lídou Baarovou v hlavnej úlohe. Text bol digitalizovaný z vydania z roku 1947.

Vedle rozsáhlých románů zachycujících život a mravy francouzské společnosti první poloviny 19. století se Honoré de Balzac (17991850) věnoval i kratším literárním útvarům a zde vyniká jeho charakterizační umění a schopnost podat rozvinutý příběh na malé ploše. Specifickým námětem těchto Balzacových drobných próz je svět umělců. Jako spisovatel měl k němu přirozeně blízko, ale obzvláštní pochopení osvědčil zejména v případě malířství a hudby. Téma umělecké geniality, která však hraničí s šílenstvím, rozvíjí v povídce Neznámé veledílo a v novele Gambara na postavách malíře Frenhofera a hudebního skladatele Gambary. Oba, každý jiným způsobem, touží po umělecké pravdivosti a dokonalosti; tato touha či snad posedlost však může vyústit v to, že jejich díla zůstanou společnosti nepřístupná. Příběh sochaře Sarrasina ve stejnojmenné povídce mimo jiné ukazuje, jak lidsky nezkušený a naivní umělec, ponořený od mládí do své tvorby, podléhá nástrahám a intrikám společnosti, konkrétně světu římské opery. Oproti tomu povídka Pierre Grassou vykresluje malíře, který dosáhl úspěchu a uznání nikoli díky talentu či originalitě, ale díky mnoha letům dřiny, odříkání a schopnosti vyhovět převažujícímu společenskému vkusu. Konfrontace dvou odlišných světů v podobě lásky mezi bohémským malířem z vyšších kruhů Théodorem de Sommervieux a obyčejnou měšťanskou dívkou je pak tématem novely Dům U Pálkující kočky. Všechny prózy vycházejí v novém překladu Jana Petříčka a novela Gambara je v češtině publikována vůbec poprvé. Kniha vychází jako třetí svazek edice SVĚTOVÍ KLASICI, která přináší známá i méně známá díla géniů světové literatury posledních staletí. Kritériem výběru je to, zda obstála ve zkoušce času a jsou schopna oslovit i dnešního čtenáře.

For a very long time Monsieur de Merret has been suspecting his wife of infidelity. One night he comes home earlier than usual and knocks on the door of his wife’s chamber. Right before he enters the room, he hears the door of her closet squeak. Initially, Merret thinks that this is their maid Rosalie, but he is perplexed when the maid enters the room right after him.

Na rozdíl od mnoha jiných románů Honorého de Balzaca (1799-1850), v nichž autor vystupuje jako kritik společenských, politických či morálních poměrů své doby, Lilie v údolí je zasvěcena soukromé tematice, vztahu mezi mužem a ženou, a v tomto smyslu je nadčasová. Vypravěč nejprve líčí své chmurné dětství, kdy trpěl tím, že byl odmalička dán na výchovu mimo rodinu, cítil se nemilovaný, v dospívání pak pokořovaný chudobou a bezútěšně toužící po citu a ženě. Jednoho dne se tento už dvacetiletý chlapec, citově ani fyzicky ještě nerozvinutý, octne na venkovské slavnosti, potká tam ženu, v níž se mu náhle zpředmětní všechny dosavadní touhy a v náhlém pominutí smyslů ji políbí na nahá ramena. Od této chvíle se odvíjí příběh osudové lásky mezi Félixem a vdanou paní de Mortsaufovou, která trpí v nešťastném manželství s tyranským a labilním starcem. V peripetiích jejího vztahu s Félixem, plného zklamání a nadějí, odříkání i narůstající intimity projevuje Balzac velké mistrovství. Nečekaně ironický závěr pak podtrhuje mimořádnou působivost díla, ve kterém vzdal autor hold první ženě svého života, paní de Berny. Česky vychází román po téměř pětačtyřiceti letech jako první svazek edice SVĚTOVÍ KLASICI, která přináší známá i méně známá díla géniů světové literatury posledních staletí. Kritériem výběru je to, zda obstála ve zkoušce času a jsou schopna oslovit i dnešního čtenáře.

Balzac maga nevezte regényének hősét, Goriot apót "az apaság krisztusának". A mű ma is úgy él a köztudatban, mint egy szenvedő, kiszolgáltatott, mártírumot vállalt apa története, a lányai által kisemmizett, őket mégis az utolsó pillanatig szerető öregember regénye.## A regény megértéséhez tudni kell, hogy a magára hagyott Goriot apót egyedül szánó, temetésén egyedül részt vevő Rastignac más Balzac-regényekben nagy karrieristaként szerepel, szalonok hőse, a legszebb nők kegyeltje, az élet igazi császára. Itt azok a vonásai állnak előtérben, amelyek megmagyarázhatják, hogy e talán legfontosabb balzaci hős miért egyúttal a leginkább komplex, jóból és rosszból legbonyolultabban "kikevert" alakja a szerző embergalériájának. Rastignac ugyanazon penzió lakója mint Goriot apó, éles szemmel hamar észreveszi azt is, hogy miért nem viszonozzák, miért nem viszonozhatják lányai apjuk szeretetét, milyen társadalmi - kötelező érvényű - mozgások irányítják még a legkisebb, legmeghittebb sejt, a család belvilágát is. Ugyancsak a penzió minuciózus leírásából kapunk először képet arról a Párizsról, amely a további darabok legfőbb színhelye, a "nagy" társadalomnak mintegy szimbóluma lesz.## A regény vége, utolsó jelenete a világ regényirodalmának legtávlatosabb, legsejtelmesebb zárásai közé tartozik: Goriot apót eltemetve egy egész világ temetődik el. Rastignac híres szavai a temető hegyéről látható esti Párizshoz: "Most mirajtunk a sor!" - nemcsak saját pályája további küzdelmeit jelzik, nemcsak kihívást jelentenek, de új világok születésének próféciáját is.

In the brutal Prussian winter of 1807, Emperor Napole´on Bonaparte’s Grande Arme´e suffered massive losses to the Russians in the Battle of Eylau. Many thousands died. Young Colonel Chabert falls heroically, his actions having turned the tide of the battle, but he is buried anonymously on the battlefield in a mass grave.

Lisbeth Fischer has lived in the shadow of her beautiful cousin Adeline for much of her life. Pampered while Lisbeth works in the fields, Adeline makes an enviable leap in status when Baron Hulot offers her his hand in marriage. Out of kindness, they bring Lisbeth to Paris, where she falls in love with the artist Wenceslas, her protégé.

Balzacs Roman Le Père Goriot thematisiert an einem praktisch alle Sozialschichten umfassenden Personenensemble sowohl den gesellschaftlichen Aufstieg als auch dessen Niederungen und Abgründe im Kontext der Restauration des beginnenden 19. Jahrhunderts. Balzac gewährt am Beispiel des früheren Nudelfabrikanten Goriot - der nur im Leben seiner Töchter lebt, im Gegenzug ausgenutzt wird und schließlich "wie ein Hund" stirbt - einen Blick auf die ideelle Ausrichtung der Gesellschaft auf Ruhm, Macht, Schein des Dekors und den aufkommenden Kapitalismus, ein immer stärkeres Eindringen des Geldes in alle Lebensbereiche. Der emblematisch für Fortschrittsoptimismus und Rationalismus stehende ‚Streitwagen der Zivilisation’ überrollt und zerbricht das sich ihm in den Weg stellende "cœur" (Herz) kurzer Hand und deutet für den Leser unübersehbar schon zu Beginn des Romans Balzacs exemplarische Schreibweise und literarisches Selbstverständnis an.