Honoré Balzac

Jemne erotické, renesančné nespútané príbehy z pera velikána francúzskej literatúry 19. storočia. Kniha je originálnou ručnou umeleckou knihárskou prácou.

« mes yeux, l épicier, dont l omnipotence ne date que d un sicle, est une des plus belles expressions de la société moderne. N est-il donc pas un tre aussi sublime de résignation que remarquable par son utilité; une source constante de douceur, de lumire, de denrées bienfaisantes? Enfin n est-il plus le ministre de l Afrique, le chargé d affaires des Indes et de l Amérique? Certes, l épicier est tout cela; mais ce qui met le comble ses perfections, il est tout cela sans s en douter...» «Vous voyez un homme gros et court, bien portant, vtu de noir, sr de lui, presque toujours empesé, doctoral, important surtout! Son masque bouffi d une niaiserie papelarde qui d abord jouée, a fini par rentrer sous l épiderme, offre l immobilité du diplomate, mais sans la finesse, et vous allez savoir pourquoi. Vous admirez surtout un certain crâne couleur beurre frais qui accuse de longs travaux, de l ennui, des débats intérieurs, les orages de la jeunesse et l absence de toute passion. Vous dites: Ce monsieur ressemble extraordinairement un notaire.» Nouvelles extraites des tomes I (L épicier) et II (Le Notaire) des Français peints par eux-mmes, encyclopédie morale du XIXe sicle en dix volumes, L. Curmer, 1840-1842.

Zjednodušená francouzská četba Lectures ELI Senior je určena pro dospělé a studenty středních škol. Součástí knihy je poslechové CD, informace o autorovi, doplňkové aktivity, vysvětlení obtížných slov a na konci knihy test. Knihy jsou rozdělené podle obtížnosti do šesti kategorií.

Stratené ilúzie sú považované za snáď najbalzakovitejší román a strata ilúzií za najtypickejšiu tému francúzskej literatúry 19. storočia. V niečom je toto dielo nebezpečne živé aj dnes. Svetu vládne všeobecná predajnosť a spisovatelia i literárni hrdinovia hľadajú východisko v umení a vede. Nie je tomu inak v prípade dvojice hlavných protagonistov – básnika Luciana Chardona a tlačiara Dávida Sécharda. Honoré de Balzac je majster vo vytváraní a vykresľovaní charakterov. Neuchyľuje sa k povrchnému opisu, ale zamýšľa sa nad zmyslom a hnacími silami diania. Jeho postavy sú skutočné bytosti, sociálne podmienené, majú svoju minulosť, túžby a zámery, a každá má svoju úlohu.

Balzac maga nevezte regényének hősét, Goriot apót "az apaság krisztusának". A mű ma is úgy él a köztudatban, mint egy szenvedő, kiszolgáltatott, mártírumot vállalt apa története, a lányai által kisemmizett, őket mégis az utolsó pillanatig szerető öregember regénye. A regény megértéséhez tudni kell, hogy a magára hagyott Goriot apót egyedül szánó, temetésén egyedül részt vevő Rastignac más Balzac-regényekben nagy karrieristaként szerepel, szalonok hőse, a legszebb nők kegyeltje, az élet igazi császára. Itt azok a vonásai állnak előtérben, amelyek megmagyarázhatják, hogy e talán legfontosabb balzaci hős miért egyúttal a leginkább komplex, jóból és rosszból legbonyolultabban "kikevert" alakja a szerző embergalériájának. Rastignac ugyanazon penzió lakója mint Goriot apó, éles szemmel hamar észreveszi azt is, hogy miért nem viszonozzák, miért nem viszonozhatják lányai apjuk szeretetét, milyen társadalmi - kötelező érvényű - mozgások irányítják még a legkisebb, legmeghittebb sejt, a család belvilágát is. Ugyancsak a penzió minuciózus leírásából kapunk először képet arról a Párizsról, amely a további darabok legfőbb színhelye, a "nagy" társadalomnak mintegy szimbóluma lesz. A regény vége, utolsó jelenete a világ regényirodalmának legtávlatosabb, legsejtelmesebb zárásai közé tartozik: Goriot apót eltemetve egy egész világ temetődik el. Rastignac híres szavai a temető hegyéről látható esti Párizshoz: "Most mirajtunk a sor!" - nemcsak saját pályája további küzdelmeit jelzik, nemcsak kihívást jelentenek, de új világok születésének próféciáját is. A világirodalom e halhatatlan remekműve most új fordításban jelent meg.

Na rozdíl od mnoha jiných románů Honorého de Balzaca (1799-1850), v nichž autor vystupuje jako kritik společenských, politických či morálních poměrů své doby, Lilie v údolí je zasvěcena soukromé tematice, vztahu mezi mužem a ženou, a v tomto smyslu je nadčasová. Vypravěč nejprve líčí své chmurné dětství, kdy trpěl tím, že byl odmalička dán na výchovu mimo rodinu, cítil se nemilovaný, v dospívání pak pokořovaný chudobou a bezútěšně toužící po citu a ženě. Jednoho dne se tento už dvacetiletý chlapec, citově ani fyzicky ještě nerozvinutý, octne na venkovské slavnosti, potká tam ženu, v níž se mu náhle zpředmětní všechny dosavadní touhy a v náhlém pominutí smyslů ji políbí na nahá ramena. Od této chvíle se odvíjí příběh osudové lásky mezi Félixem a vdanou paní de Mortsaufovou, která trpí v nešťastném manželství s tyranským a labilním starcem. V peripetiích jejího vztahu s Félixem, plného zklamání a nadějí, odříkání i narůstající intimity projevuje Balzac velké mistrovství. Nečekaně ironický závěr pak podtrhuje mimořádnou působivost díla, ve kterém vzdal autor hold první ženě svého života, paní de Berny. Česky vychází román po téměř pětačtyřiceti letech jako první svazek edice SVĚTOVÍ KLASICI, která přináší známá i méně známá díla géniů světové literatury posledních staletí. Kritériem výběru je to, zda obstála ve zkoušce času a jsou schopna oslovit i dnešního čtenáře.

Vedle rozsáhlých románů zachycujících život a mravy francouzské společnosti první poloviny 19. století se Honoré de Balzac (17991850) věnoval i kratším literárním útvarům a zde vyniká jeho charakterizační umění a schopnost podat rozvinutý příběh na malé ploše. Specifickým námětem těchto Balzacových drobných próz je svět umělců. Jako spisovatel měl k němu přirozeně blízko, ale obzvláštní pochopení osvědčil zejména v případě malířství a hudby. Téma umělecké geniality, která však hraničí s šílenstvím, rozvíjí v povídce Neznámé veledílo a v novele Gambara na postavách malíře Frenhofera a hudebního skladatele Gambary. Oba, každý jiným způsobem, touží po umělecké pravdivosti a dokonalosti; tato touha či snad posedlost však může vyústit v to, že jejich díla zůstanou společnosti nepřístupná. Příběh sochaře Sarrasina ve stejnojmenné povídce mimo jiné ukazuje, jak lidsky nezkušený a naivní umělec, ponořený od mládí do své tvorby, podléhá nástrahám a intrikám společnosti, konkrétně světu římské opery. Oproti tomu povídka Pierre Grassou vykresluje malíře, který dosáhl úspěchu a uznání nikoli díky talentu či originalitě, ale díky mnoha letům dřiny, odříkání a schopnosti vyhovět převažujícímu společenskému vkusu. Konfrontace dvou odlišných světů v podobě lásky mezi bohémským malířem z vyšších kruhů Théodorem de Sommervieux a obyčejnou měšťanskou dívkou je pak tématem novely Dům U Pálkující kočky. Všechny prózy vycházejí v novém překladu Jana Petříčka a novela Gambara je v češtině publikována vůbec poprvé. Kniha vychází jako třetí svazek edice SVĚTOVÍ KLASICI, která přináší známá i méně známá díla géniů světové literatury posledních staletí. Kritériem výběru je to, zda obstála ve zkoušce času a jsou schopna oslovit i dnešního čtenáře.

Honoré de Balzac (1799–1850), jeden z nejznámějších francouzských spisovatelů, se proslavil zejména obřím literárním dílem Lidská komedie (1842), v němž se snažil postihnout všechny aspekty života Francie v ponapoleonské době. V deseti povídkách z let 1830–1835 využívá autor témata typická pro tehdy oblíbenou literaturu: nesmrtelnost, smlouva s ďáblem, elixír mládí. Je ironický, vyzývavý, místy rouhačský, filozofuje nad unikajícím smyslem života, krutě se vysmívá poměrům panujícím ve „slušné“ společnosti, děsí svou schopností nahlédnout do temných stránek lidské duše… Většina z těchto povídek v překladu Dany Melanové vychází v češtině poprvé.

Neobvyklá novela Honoré de Balzaca vznikla ako dar vojvodkyni de Dino. Balzac bol podobne ako iní umelci pravidelným hosťom šľachtickej rodiny a kniha sa zachovala iba v rukopise s osobným venovaním. Až v roku 1911 vyšla kniha prvýkrát. Narozdiel od väčšiny Balzacových kníh nie je zameraná na sociálny komentár a v roku 1939 sa stala predlohou českého filmu režiséra Otakara Vávru s Lídou Baarovou v hlavnej úlohe. Text bol digitalizovaný z vydania z roku 1947.

V obecném povědomí zůstává Balzac často zapsán jako autor, který přes romantické začátky dospěl k realismu, ke kritickému znázornění života a mravů francouzské společnosti první poloviny 19. století. V horším případě pak – v důsledku desetiletí marxistických interpretací – jako kritik buržoazní společnosti a jejích odlidštěných vztahů. Výbor osmi novel a povídek má za cíl představit Balzaca nikoli jako kritika společnosti a lidských neřestí, nýbrž jako spisovatele mnoha různých žánrových a tematických poloh. Vojenské tematiky se chopil v novele Sbohem. V nesmírně působivých, takřka apokalyptických výjevech líčí katastrofu zdemoralizovaného francouzského vojska u břehu řeky Bereziny při ústupu z Ruska v listopadu 1812; v další části novely pak pozoruhodným způsobem portrétuje ženu, která v důsledku válečných útrap zešílela. V novele Tajnosti kněžny de Cadignan zkušená, ba protřelá žena z vyšších kruhů, která zažila mnohé a prohýřila nejen své jmění, koketuje a manipuluje s mladým nesmělým spisovatelem tak, že ten v ní, zaslepen láskou, vidí světici, čistou a vznešenou duši, trpící oběť svého okolí. Balzac zde rozehrává, jak to umí jen on, dynamiku jejich vztahu. Fantaskno, náboženská mystika a zločin jsou námětem Usmířeného Melmotha. V co nakonec novela vyústí, zda v mravní ponaučení, ezoteriku, či pouhou taškařici, musí posoudit sám čtenář. Ve zdánlivě naivním a romantickém hávu je napsána Maskovaná milenka. Autor zde však zpracovává moderní téma radikální ženské emancipace a nezávislosti – na muži, manželovi i otci svého dítěte. Červená hospoda reprezentuje kriminální žánr. Balzac zde rozpřádá okolnosti brutální vraždy německého obchodníka a zabývá se problémem svědomí a morální spoluviny. Tři kratší povídky – Vášeň na poušti, Ateistova mše a Epizoda z období teroru – jsou ukázkou Balzacovy mistrovské drobnokresby při zpracování specifických témat. Kniha vychází v nových překladech Jana Petříčka – a Epizoda z období teroru vůbec poprvé česky – jako čtvrtý svazek edice SVĚTOVÍ KLASICI.

Az Egy homályos eset Napóleon császársága idején követi nyomon egy francia nemesi család életét, két ifjú családtag emigrációjától az amnesztia utáni visszatérésükig. A hátrahagyott szerelmes és a rokonok köré szövõdõ történet azonban egy szenátor rejtélyes elrablásával kapcsolódik össze, a bûnténytõl pedig magasabb körökhöz vezetnek a szálak? Megvédheti-e magát az egyén a hatalommal szemben? Milyen árat kell fizetnie annak, aki államérdekek útjában áll, vagy aki éppen felhasználható a beteljesítésükhöz? Ilyen és hasonló kérdésekre kaphatunk választ a regénybõl.

Ki ne ábrándozott volna még arról, hogy milyen jó lenne egy bűvös tárgy, amely valóra váltja minden kívánságát? Raphaël de Valentinnak szerencséje van. Utolsó fillérjét is eljátszotta a Palais Royal játékbarlangjában, s nem lát más kiutat, csak az öngyilkosságot. Ekkor egy régiségkereskedőtől különös ajándékot kap – egy bűvös bőrt, amely tulajdonosa minden kívánságát teljesíti, de minden kívánságára összezsugorodik. És fogyásával együtt fogy hősünk élete is.

Párizsban járunk, Lajos Fülöp idején. A város porondján a nemesi és napóleoni világ romjaira újfajta palotákat emel a pénz: bankokat és kéjtanyákat, tozsdét, vasútállomást, éjjeli mulatót, találkahelyeket. A vér és arany démoni ereje mozgatja a mindenkinél kívánatosabb és romlottabb Valérie-t, a letunt idok elegáns Hulot báróját, s kereskedosegédbol tokepénzessé nott Crevelt és a többieket is. Csak egyetlen noalak emelkedik ki tisztán e forró, szennyes, lükteto, felorlo kavargásból: a romantikusan eszményített Adeline, Valérie mennybéli ellenpárja. Mellettük a harmadik foszereplo, Betti néni, a Bosszú istennojének képében jelenik meg ijeszto arcával, indulataival és pusztító makacsságával. Közöttük hányódnak a gyarló férfiak, gyönyört és vagyont hajhászva.

Párizsban járunk, Lajos Fülöp idején. A város porondján a nemesi és napóleoni világ romjaira újfajta palotákat emel a pénz: bankokat és kéjtanyákat, tozsdét, vasútállomást, éjjeli mulatót, találkahelyeket. A vér és arany démoni ereje mozgatja a mindenkinél kívánatosabb és romlottabb Valérie-t, a letunt idok elegáns Hulot báróját, s kereskedosegédbol tokepénzessé nott Crevelt és a többieket is. Csak egyetlen noalak emelkedik ki tisztán e forró, szennyes, lükteto, felorlo kavargásból: a romantikusan eszményített Adeline, Valérie mennybéli ellenpárja. Mellettük a harmadik foszereplo, Betti néni, a Bosszú istennojének képében jelenik meg ijeszto arcával, indulataival és pusztító makacsságával. Közöttük hányódnak a gyarló férfiak, gyönyört és vagyont hajhászva.

„A ?tengeren különös látvány várta. A Saint-Ferdinand, mint valami szalmakazal, óriási lángokkal égett. Mikor a kalózok el akarták süllyeszteni a spanyol hajót, nagy rako­mány rumot fedeztek fel rajta, s mivel az Othello bőviben volt ennek az italnak, puncségetést játszottak a nyílt ten­geren. Megbocsátható szórakozás olyan embereknél, akik a tengeri élet egyhangúságában minden alkalmat megra­gadnak, hogy változatosabbá tegyék unalmas napjaikat. Mikor a tábornok a Saint-Ferdinand mentőcsónakjába szállt, ahol már hat erőteljes matróz várta, figyelme aka­ratlanul is megoszlott a fáklyaként lobogó vitorlás s le­ánya között, aki férjére támaszkodva hajójuk végén állt. E sok emlék viharzásában s szemben Hélène fehér ru­hájával, mely maga is lobogott, mint valami makulátlan vitorla, s ahogy az óceán felett meglátta ezt az elragadó és büszke arcot, mely magasztos szépségében mindenen, még a vad tengeren is uralkodott, a tábornok, a katonák gondtalanságával, máris elfeledte, hogy bárkája a derék Gomez sírján úszik…”A harmincéves asszony – részlet