Jean Plaidy strana 6 z 6

Počátek dramatického příběhu je datován do roku 1572. Isabella de Ariz, dcera významného andaluského šlechtice, se má provdat za staršího ze dvou synů spřátelené rodiny Carramadino, vážného a zbožného Dominga. Dívka je zklamaná, neboť miluje jeho mladšího bratra Blasca. Věří, že Blasco její lásku opětuje a zachrání ji, ještě před svatbou pro ni přijede a odveze si ji s sebou do Madridu, kam ho jeho rodiče nechali vyslat do královských služeb. Jenže Isabellina láska je zaslepená, Blasco ve skutečnosti miluje její cikánskou služebnou Biancu. Vše se dále komplikuje, když dům de Arizů přepadnou piráti a jejich kapitán mladé ženy odvleče do anglického Devonu.

První polovině třináctého století dominovaly v Evropě dvě mocné ženy. Obě krásné, hrdé a ctižádostivé. Obě byly panovnicemi nejmocnějších a navíc sousedících říší a musely se nevyhnutelně dostat do konfliktu. Přece se však velice lišily. Isabella z Angoul?me, žena anglického krále Jana, byla plamenná, nemilosrdná a vášnivá. Svou krásu a smyslnost nosila jako zářící klenoty, kterými zlákala všechny muže, s nimiž se střetla. Blanka Kastilská, žena francouzského krále Ludvíka VIII., byla líbezná, vyrovnaná a silná. Odívala se do své královské vznešenosti a cti jako do šatů. Blanka na první pohled odkryla zlo skrývající se v krásném těle Isabellině. A takto zrodivší se nenávist ji nikdy neopustila, a byla opětována - Isabella se nezastavila před ničím, jen aby zničila francouzskou královnu.

Po smrti Jindřicha III. se jeho syn Eduard (1239-1307) vrací ze Svaté země. Silný muž oddaný svému poslání má však i slabinu - lásku ke své rodině. Jeho snem bylo sjednocení království anglického, skotského a waleského. A to se mu téměř i podařilo, přemohl ve Walesu vládnoucího Llewellyna i skotského hrdinu Williama Wallace. Eduard Longshanks patřil k největším anglickým vládcům, silný a spravedlivý, i krutý, když to považoval za nutné. Umírá však v nejistotě, úkol není dokončen a koruna připadne rozmařilému synovi. Z cyklu Dynastie Plantagenetů

První polovině třináctého století dominovaly v Evropě dvě mocné ženy. Obě krásné, hrdé a ctižádostivé. Obě byly panovnicemi nejmocnějších a navíc sousedících říší a musely se nevyhnutelně dostat do konfliktu. Přece se však velice lišily. Isabella z Angoul?me, žena anglického krále Jana, byla plamenná, nemilosrdná a vášnivá. Svou krásu a smyslnost nosila jako zářící klenoty, kterými zlákala všechny muže, s nimiž se střetla. Blanka Kastilská, žena francouzského krále Ludvíka VIII., byla líbezná, vyrovnaná a silná. Odívala se do své královské vznešenosti a cti jako do šatů. Blanka na první pohled odkryla zlo skrývající se v krásném těle Isabellině. A takto zrodivší se nenávist ji nikdy neopustila, a byla opětována - Isabella se nezastavila před ničím, jen aby zničila francouzskou královnu.

Anglie byla neklidná a král Jindřich, ač měl dobrou vůli a snahu, byl slabý a nedokázal zkrotit barony pamatující vládu jeho krutého a neschopného otce Jana. Magna Charta byla zaklínadlem a symbolem triumfu šlechty nad králem a jemu nebylo dopřáno, aby na to zapomněl. Konečně král nachází oporu v nejkrásnější ze čtyř dcer hraběte z Provence, jež všechny se staly královnami, kterou si slavnostně bere v lednu roku 1236. Ovšem stává se jejím otrokem a jeho poddaní nesdílejí jeho radost z darů a povyšování královniných příbuzných. Revolta je nevyhnutelná a do jejího čela se staví dobrodruh Simon de Montfort, jenž se tajně oženit s královou sestrou. Po bojích slabý král ustupuje a Montfort zřizuje první parlament. Avšak i v těchto těžkých časech je Jindřich věrně podporován celou rodinou a z královny se stává vůdčí osobnost nejen na dvoře, ale v celém království. Díky ní je šťastným mužem, i když jej vlastně téměř připravila o království. Cyklus Dynastie Plantagenetů

Anglie byla neklidná a král Jindřich, ač měl dobrou vůli a snahu, byl slabý a nedokázal zkrotit barony pamatující vládu jeho krutého a neschopného otce Jana. Magna Charta byla zaklínadlem a symbolem triumfu šlechty nad králem a jemu nebylo dopřáno, aby na to zapomněl. Konečně král nachází oporu v nejkrásnější ze čtyř dcer hraběte z Provence, jež všechny se staly královnami, kterou si slavnostně bere v lednu roku 1236. Ovšem stává se jejím otrokem a jeho poddaní nesdílejí jeho radost z darů a povyšování královniných příbuzných. Revolta je nevyhnutelná a do jejího čela se staví dobrodruh Simon de Montfort, jenž se tajně oženit s královou sestrou. Po bojích slabý král ustupuje a Montfort zřizuje první parlament. Avšak i v těchto těžkých časech je Jindřich věrně podporován celou rodinou a z královny se stává vůdčí osobnost nejen na dvoře, ale v celém království. Díky ní je šťastným mužem, i když jej vlastně téměř připravila o království. Cyklus Dynastie Plantagenetů