Miroslav Šnajdr

Tato publikace se zabývá úplným začátkem měření sil mezi stíhacími piloty RAF a jejich protivníky z řad Luftwaffe. Z pohledu pilotů britských stíhacích squadron se zde vedl boj na život a na smrt a odehrávala se skutečná dramata.

Druhá část práce věnované nasazení stíhacích dvouplošníků během občanské války ve Španělsku se zabývá především obdobím od dubna do října 1937.

ena tohto kusu: 9,39

Kniha je věnována nasazení stíhacích dvouplošníků během zimní války – krvavého střetnutí mezi Stalinovým Sovětským svazem a sousedním Finskem. Šlo o skutečný boj finského Davida proti bolševickému Goliáši. Publikace popisuje nasazení stíhacích dvouplošníků v širších souvislostech leteckých bojů zimní války. Zařazeny jsou monografie stíhacích dvouplošníků z výzbroje finského vojenského letectva, mnoho tabulek věnovaných jednotlivým leteckým typům, vysvětlivky a fotopříloha.

Tato kniha je věnována jednomu pohledu na působení bombardérů v období 2. světové války. A to operacím končícím těžkými ztrátami nasazených útočných, ke kterým velké množství osádek vzlétlo bez onoho pomyslného „zpátečního lístku“. Tyto dramatické epizody spojuje vedle těžkých ztrát zúčastněných aktérů ještě jeden prvek. Všechny se odehrály během roku 1940. První kapitola je věnována jedné z mnoha leteckých bitev během takzvané zimní války, která začala 30. listopadu 1939 nevyhlášeným útokem Stalinova Sovětského svazu na sousední Finsko. Další kapitola popisuje období německého západního tažení, v němž profesionální převaha Wehrmachtu drtila protivníky a zajistila Třetí říši přechodné ovládnutí západní Evropy. Třetí část je věnována krvavé operaci často zapomínaných účastníků velké bitvy, francouzských námořních letců v oblasti Berlaimontu. Protože se boje po vstupu Itálie přenesly také do Afriky, zamíříme ve čtvrté kapitole do východní části černého kontinentu, kde se utkala vojska a letectva koloniálních mocností. Závěrečná část je věnována jedné z epizod známé letecké bitvy o Británii, v které ona pověstná „hrstka“ pilotů Královského letectva zajistila ostrovnímu státu přežití.

"Curtissy H-75A působily ve francouzském vojenském letectvu více než deset let. První letouny přicházely k Armée de l´Air během února 1939, poslední pak byly po dlouhé druholiniové službě oficiálně vyřazeny 20. srpna 1949. Jejich nasazení odráželo všechny osudové zvraty, kterými Francie prošla během let II. světové války: vyhlášení války nacistickému Německu, osudovou porážku v červnu 1940, éru vichystického režimu i následné opětovné zapojení do spojenecké koalice. Vrchol kariéry typu ve francouzských barvách nicméně bezesporu představuje období od podzimu 1939 do pozdního jara 1940, v čase tzv. podivné války a během německého západoevropského tažení. Tehdy dosahovaly H-75A značných úspěchů v boji s přesilou Luftwaffe a do jejich kabin usedali u Armée de l´Air nejen francouzští stíhači, ale také českoslovenští piloti a menší mírou rovněž polští letci. Jména řady z největších hrdinů československého válečného letectví, Aloise Vašátka, Františka Peřiny či Tomáše Vybírala zůstanou navždy spojena právě s Curtissy H-75A. "

Letectvo USMC je někdy vnímáno jako „druhé“ námořní letectvo. Do jaké míry je tento názor oprávněný, popisuje 1. část publikace. Zachycuje zrod a vývoj letectva sboru námořní pěchoty během 1. sv. války a v následujících dvou mírových dekádách.2. část je pak věnována roli stíhacích pilotů USMC organizovaných ve stíhací squadroně VMF-221 během střetnutí války v Pacifiku, bitvy o Midway.

Kniha se zabývá vybranými epizodami leteckých bojů občanské války ve Španělsku, zejména těmi, které se odehrávaly roku 1936 nad Madridem a v roce 1938 během bitvy na Ebru. Přibližuje reálie krutého občanského konfliktu i angažmá zahraničních interventů a představuje letouny nejrůznějších typů, od strojů zcela zastaralých či raritních, přítomných na Iberském poloostrově pouze v několika exemplářích, až po tehdy nejmodernější typy, které zde prošly bojovým křtem a staly se skutečnými legendami (Messerschmitt Bf 109, Heinkel He 111, Dornier Do 17, Polikarpov I-16, Tupolev SB). Pozornost věnuje také pestré směsici mužů usedajících za jejich řízení: Španělům z obou stran barikády, Sovětům, Němcům, Italům, Francouzům, Britům, Američanům, Čechoslovákům i pilotům jiných národností. Publikace obsahuje fotopřílohu, mapy, mnoho tabulek věnovaných jednotlivým leteckým typům i bohatý poznámkový aparát.

Publikace navazuje na AERO 17 Spitfire Mk.I a Mk. II 1.díl. Spitfire je právem považován za jeden z nejlepších stíhacích typů druhé světové války. Jeho konstrukce spojovala mimořádně úspěšně dvě složky: Znamenitě řešený drak o značném vývojovém potenciálu s výbornými motory Rolls-Royce Merlin a Griffon. Tato kombinace umožňovala po celou válku průběžné zdokonalování a Spitfiry tak ve svých stále nových a nových verzích dokázaly po většinu bojů minimálně držet krok s těmi nejkvalitnějšími letouny protivníků.

Mezi nejdůležitější letadla, za jejichž řízení usedali během těžkých let druhé světové války českoslovenští piloti, patří bezesporu Spitfire Mk.V. Verze vznikla jako nouzové řešení potřeby britského velitelství stíhacího letectva po výkonnějších strojích, než jaké představovaly dosavadní Spitfiry Mk.I a Mk.II. Osvědčila se a posléze byla vyráběna ve větším množství než jiné varianty Spitfiru. Sériovou produkcí i konverzemi strojů starších variant vzniklo přes 6600 exemplářů. Díky tomu původně „přechodová“ Mk.V zaujala na britských ostrovech na dosti dlouhou dobu pozici základní složky výzbroje Fighter Command.

Na přelomu let 1941 a 1942 stála i padala síla Fighter Command (velitelství stíhacího letectva) se Spitfiry Mk.V. Verze se u squadron RAF na mateřských ostrovech objevila na jaře 1941 a postupně se zde zásadním způsobem rozšířila. Ve službě nahradila starší Spitfiry Mk.I i Mk.II a nesla rozhodující díl ofenzivních operací FC. Britové neměli dosti dlouhou dobu příhodnější alternativu. Publikace navazuje na 1. díl, který vyšel v AERU č. 21

Na přelomu let 1941 a 1942 stála i padala síla Fighter Command (velitelství stíhacího letectva) se Spitfiry Mk.V. Verze se u squadron RAF na mateřských ostrovech objevila na jaře 1941 a postupně se zde zásadním způsobem rozšířila. Třetí, závěrečný díl se zaměřuje převážně na službu v zahraničí a u našich jednotek ve Velké Británii do roku 1944. Publikace navazuje na 1. a 2. díl, který vyšel v AERU č. 21 a 23.

Velení Královského letectva původně považovalo Spitfire Mk.IX (ostatně podobně jako zprvu Spitfiry Mk.V) za pouhou nouzovou verzi, určenou k vyplnění mezery před příchodem výrazněji modernizovaných a překonstruovaných strojů varianty Mk.VIII. Očekávalo od „devítek“ zejména okamžité řešení výzbrojové krize Fighter Command, čelící v období 1941 a 1942 výkonnostní převaze Focke-Wulfů Fw 190A. Nakonec však zvítězila kombinace výborných výkonů, zajištěných novými motory Merlin řady „60“ a výrobní jednoduchosti, dané užitím téměř identického draku s již masově produkovanými Spitfiry Mk.VC. Díky tomu dokázal britský letecký průmysl Spitfiry Mk.IX vyrábět v narůstajícím množství a „devítka“ se posléze po Spitfiru Mk.V stala druhou nejpočetnější verzí slavné stíhačky.

Během roku 1943 postupně rostla zprvu nedostačující produkce Spitfirů Mk.IX a původně přechodová verze se stávala základem výzbroje Fighter Command. Do řadové služby přicházely nové subverze činící z „devítky“ ještě dokonalejší válečný stroj. Publikace navazuje na 1. Díl v Aeru č.29 a věnuje se i použití tohoto stroje u československých perutí ve Velké Británii.

B-25 Mitchell Významnou část letadlového parku sovětského Dálkového letectva v letech druhé světové války tvořil americký dvoumotorový střední bombardér North American B-25 Mitchell. První let nový B-25, jenž zakrátko obdržel bojové jméno Mitchell na počest generála Mitchella, absolvoval 19. srpna 1940. Když se v září 1941 v Moskvě sešli zástupci SSSR, USA a Velké Británie, objevily se na stole požadavky, předložené různými sovětskými instancemi. Svůj seznam typů, potenciálně vhodných k zakoupení, sestavila také Správa rozvědky Generálního štábu, která do něj jako jediná zahrnula i B-25. Publikace popisuje verze, dodávky a nasazení tohoto stroje,Tupolev SB Sovětský dvoumotorový bombardér Tupolev SB sehrál během občanské války ve Španělsku v řadách republikánského letectva nezastupitelnou roli Paleta úkolů, kterou SB na Iberském poloostrovu plnily, byla skutečně široká: taktické nálety proti pozemním cílům v zápolí fronty, bombardovací útoky proti povstalci kontrolovaným aglomeracím, nálety proti nepřátelským lodím, průzkumné akce, námořní hlídkové lety a v několika případech dokonce defenzivní stíhací aktivity při obraně středomořských přístavů. Elegantní dvoumotorové jednoplošníky byly totiž díky vysoké rychlosti téměř imunní na protiakce o generaci starších dvouplošných stíhaček Heinkel He 51 a Fiat CR.32 S příchodem německých jednoplošných Messerschmittů Bf 109 sice SB přišly o podstatnou část své nestíhatelnosti, nicméně denních bombardovacích akcí se zúčastňovaly až do pro republikány tragického závěru občanské války.

Spitfire Mk.IX - 3.díl