Hľadanie: Mávnutie krídel
zobraziť:
Na dokluzu aneb stále s Blaníkem
Jednou jsem si z létání odskočil něco sníst a za plotem jsem potkal jiného kolegu instruktora, který kouřil o přestávce nějakého školení. Létali jsme ten den seznamovací lety a bavilo mne to, protože u těch prvních letů si nějak ty zájemce otypuji. Jiný kolega na mne pokřikoval, že se mám vykašlat na létání a jít školit technickou část typu ASK 13, protože ji nikdo jiný neumí. Kolega, kouřící instruktor, se nad tím zamyslel a prohlásil: Vykašli se na něj, s prvním instruktorem je to jako s krokodýlem. Na otázky v mých očích doplnil. Když se krokodýl – predátor a žrout – vylíhne z vejce a první, co v životě vidí, je člověk, tak právě toho nikdy nesežere. A s prvním istruktorem je to to samé!
Jsme 4000 stop nad mořem vysoko a musíme srazit 600 metrů do dvou a půl minuty. Ve vývrtce běžně na jednu otočku ztratíme 100 metrů výšky. Oldo, vrtej, čas nás tlačí. Uvede metodicky Blaníka do pravé vývrtky a já začínám sledovat výškoměr. Po jedné otočce chce vybírat, ale nedovolil jsem mu to. Musíme níž. Po druhé otočce Olda již nevybírá, zato z vývrtky má snahu vyběhnout hodný Blaník. Olda něco váží a éro nechce vrtat dál. I Blaníka nějak přemluvím. Vývrtku již já srovnávám po šesti otočkách. Vybíháme z těch rotací, kladný násobek, trochu lupání plechů, zaléhající uši. Výškoměr na 2300 stopách nad mořem. Volám dispečera, zbývá nám minuta, unikáme nad letiště a předávám Blaníka Oldovi. Po přistání to probíráme, píšeme dokumentaci a pak mne napadne otázka. Oldo, kolik těch otoček vlastně bylo? Odpověď slyším ještě dnes. Čtyři.
Hrdinové železné opony
Útěky do svobodného světa s pomocí neobvyklých technických prostředků v letech 1949-1989.
11. letecká základna a její předchůdci
Ohlédnutí do historického a radiotechnického zabezpečení na letišti KOREA v letech 1951-1994 v dokumentech, ve vzpomínkách pamětníků a na fotogradiích.
Letecké bitvy nad Prahou a okolím v roce 1945
Kniha se zaměřuje na podrobný popis veškerých vzdušných střetnutí nad Prahou a okolím v roce 1945. K prvním dvěma sestřelům německých letadel došlo 2. března v okolí ruzyňského letiště, následně se 22. března v důsledku tragického omylu zřítil v Hloubětíně sovětský průzkumný stroj Pe-2. Bílá sobota 31. března přinesla rozsáhlé střetnutí mezi americkou 31. stíhací skupinou a německou KG(J) 6 v blízkosti Klecan. V období mezi 16. a 19. dubnem probíhaly četné souboje amerických stíhačů s proudovými Me 262 působícími z Ruzyně. Následujícího 20. dubna se potom v prostoru mezi kbelským letištěm a Horními Počernicemi rozpoutala velká bitva mezi 355. stíhací skupinou a III./JG 27, ve večerních hodinách téhož dne se uskutečnil ještě krátký souboj nad Hostivaří, v jehož průběhu šel k zemi i jeden americký P-51. Zpracovány jsou rovněž veškeré jednotlivé sestřely převážně německých letounů, k nimž došlo v posledních třech válečných týdnech.
Evropské vrtulníky
V dnešní době nalezneme na pultech knihkupců velké množství všeobecných encyklopedií zabývajících se letouny a okrajově také vrtulníky. Avšak pouze malá část literatury, zejména cizojazyčné, se věnuje vrtulníkům samotným. Všechny tyto knihy jsou obecné a obsahují jen ty nejzákladnější informace o nejrozšířenějších typech a jejich verzích. Úplný přehled evropského (ale ani amerického) vrtulníkového průmyslu nikde nenalezneme. První knihu, která se snaží postihnout evropské helikoptéry v celé jejich historii, právě držíte v ruce. Výčet verzí v této encyklopedii není úplný a ani úplným být nemůže. Nové verze evropských vrtulníků totiž vznikají takřka denně. Přesto však přes 300 popsaných druhů a více než 1000 verzí představuje nejucelenější soupis na celém světě. Kniha navazuje na předchozí titul z nakladatelství Svět křídel s názvem Ruské vrtulníky – Encyklopedie strojů konstrukčních kanceláří Bratuchin, Jakovlev, Kamov, Kazaň a Mil. Oproti ní je však mírně upravená, aby byl zachován podobný rozsah obou titulů a všechny evropské typy se vešly do jednoho svazku. Ze všech strojů s rotující nosnou plochou obsahuje pouze vrtulníky, nikoliv další rotorová letadla (vírníky, rotorové kluzáky, bezpilotní prostředky...). Zároveň byl s ohledem na velké množství amatérských vrtulníků dán prostor pouze strojům, které úspěšně absolvovaly alespoň motorové zkoušky.
Finanční stráž v Novohradských horách
Kniha je sondou do života a fungování finanční stráže v letech 1918-1948. Zapomenuté pašerácké aféry z regionu Novohradska a Kaplicka byly dohledány paběrkováním v desítkách kartonů fondů okresních a krajských soudů, okresních úřadů a policejních ředitelství, resortních věstníků a dobových periodik, pamětí bývalých finančníků a mnohých dalších zdrojů. Publikace přináší také podrobné zmapování událostí září 1938 v jižních Čechách a nevynechává ani divoké období po druhé světové válce. Z pozůstalostí po bývalých příslušnících finanční stráže jsou poprvé publikovány mnohé fotografie a vzpomínky samotných finančníků. Text seznamuje s příběhy pašování cukerínu, valut, nacistických tiskovin a dalšího zboží. Přibližuje, jaké potíže měli financové a četníci s tuláky, žebráky a pytláky a připomíná příběhy Františka Hovorky, Jaroslava Nováka a Václava Klimeše, kteří při službě na hranici v Novohradských horách položili své životy.
Navzdory všem překážkám
V někdejším soudním okrese Kojetín (dnes jižní oblast Olomouckého kraje) působily v prvních letech německé okupace odbojové organizace spadající pod ilegální KSČ či Obranu národa, později zde vyvíjela činnost zpravodajsky orientovaná organizace Viktor a na území okresu došlo v roce 1945 i k akcím partyzánů, především k provádění diverzních akcí na železnici.
Z publikace se lze dozvědět mimo jiné rovněž o četných individuálních akcích protinacistického odporu, ukrývání různých uprchlíků či sestřeleného amerického letce nebo přestřelce odbojáře s příslušníky gestapa ve Věrovanech v srpnu 1943. Stranou zájmu nezůstali ani rodáci z okresu, kteří prováděli odbojovou činnost na jiných místech Moravy i Čech. O protinacistický odboj na Kojetínsku se autor knihy zajímá již 15 let.
V někdejším soudním okrese Kojetín (dnes jižní oblast Olomouckého kraje) působily v prvních letech německé okupace odbojové organizace spadající pod ilegální KSČ či Obranu národa, později zde vyvíjela činnost zpravodajsky orientovaná organizace Viktor a na území okresu došlo v roce 1945 i k akcím partyzánů, především k provádění diverzních akcí na železnici.
Četnické pátrací stanice
Po své první knize v této edici s názvem Století četnické kriminalistiky, jež komplexně pojednává o historii kriminalistiky u četnictva na území České republiky a která se setkala se zájmem čtenářů a dočkala se i svého druhého vydání, je autorova pozornost věnována četnickým pátracím stanicím. Slova: „Četnická pátrací stanice Brno“ zná díky úspěšnému televiznímu seriálu Četnické humoresky snad opravdu každý.
Co to ale ve skutečnosti byly četnické pátrací stanice? Jak a kým byly obsazeny? Jaké měly úkoly? Jakými technickými prostředky disponovaly a jaké používaly pracovní postupy? A jaké skutečné kriminální případy řešily jednotlivé pátrací stanice? Ještě před tím se ale čtenář seznámí s tím, jak vznikal původní námět televizního seriálu a jaké byly skutečné osudy předobrazů jednotlivých seriálových postav?
Na tyto a mnohé další otázky přináší odpovědi právě tato kniha.
Po své první knize v této edici s názvem Století četnické kriminalistiky, jež komplexně pojednává o historii kriminalistiky u četnictva na území České republiky je autorova pozornost věnována četnickým pátracím stanicím.
Velitel palubních mechaniků
Palubní mechanici Liberatorů 311. perutě podílející se od listopadu 1943 do června 1945 na protiponorkových hlídkách se nezaslouženě stali tak trochu opomíjenou skupinou výkonných letců, ačkoli na jejich zručnosti mnohdy závisel život celé osádky. Jejich výcvik a operační služba jsou přiblíženy prostřednictvím osudů jednoho z nich, Stanislava Slezáčka, který se jako jediný Čechoslovák vypracoval do funkce velitele palubních mechaniků – Flight Engineer Leader. Kniha zároveň přináší medailonky všech dalších třiapadesáti letců, kteří zdárně absolvovali výcvik palubního mechanika pro Liberatory a zmiňuje také ty, kteří ho nedokončili.
Palubní mechanici Liberatorů 311. perutě podílející se od listopadu 1943 do června 1945 na protiponorkových hlídkách se nezaslouženě stali tak trochu opomíjenou skupinou výkonných letců, ačkoli na jejich zručnosti mnohdy závisel život celé osádky.
Na toulkách pod oblaky
Již několik let přemýšlím o tom jak zachytit tu prchající atmosféru, kterou jsme zažívali v aeroklubech v 60.-70 letech minulého století, v době, kdy Orlíky vládli našemu nebi. Tak jako já hltám vše co o létání u nás někdo napíše, věřím, že se mezi čtenáři najdou takoví, které zaujmou následující stránky, na kterých jsem se snažil zachytit nezapomenutelné okamžiky spojené s létáním na kluzácích ve druhé polovině 20. století. Díky přízni osudu jsem se mohl řadu let věnovat sportu, který mne od útlého mládí fascinoval a svou dramatičností překonal moje očekávání. Bezmotorové létání je sport, ve kterém o vítězi nerozhoduje síla svalů ale rychlost a správnost rozhodnutí a těch musí pilot kluzáku vykonat během jednoho přeletu desítky. Každý přelet je napínavé drama s otevřeným koncem, a ty nejnapínavější okamžiky probíhají nejčastěji bez diváků. Síla zážitku je tak mocná, že úspěšný přelet, při kterém se pilot často dostává nad úplně neznámé kouty naší krásné země, naplní pilota nádhernými vzpomínkami na mnoho dalších let. Proto se chci podělit s ostatními o tu hromadu štěstí, kterou s sebou stále nosím a taky poděkovat všem, kteří mi umožnili část mého aktivního života takto naplnit. Díky partě na letišti jsem se naučil vycházet s nejrůznějšími lidskými povahami, pěstoval si trpělivost ale i rozhodnost v jednání a kreativnost v myšlení. Měl jsem několikrát možnost létat na soutěžích v bezmotorovém létání se špičkovými československými plachtaři. Každý let v jejich blízkosti mi přinášel nové poznatky a jsem velmi rád, že jsem mohl tyto okamžiky prožívat.
Bezmotorové létání je sport, ve kterém o vítězi nerozhoduje síla svalů ale rychlost a správnost rozhodnutí a těch musí pilot kluzáku vykonat během jednoho přeletu desítky. Každý přelet je napínavé drama s otevřeným koncem, a ty nejnapínavější okamžiky probíhají nejčastěji bez diváků.
Šapitó pod širým nebem
Chci si všimnout jedné, bezmála dekádu trvající, letecké epizody. Jedná se o předvádění letových výkonů vojenských letadel v časovém intervalu 1987 – 1996. Proč právě toto téma a né jiné? Mám osobní, dobré vztahy s Odbornou společností leteckou z.s., která již dlouhá léta realizuje každý měsíc besedy pro aviatickou veřejnost v posluchárnách Fakulty dopravní ČVUT v Praze na Albertově. Svého času jsem tam též prezentoval dvě besedy, z nichž jedna měla nosné téma právě existenci DT. Protože vím, že když mluví jeden člověk, dřív nebo později, ale za to vždycky, začne jeho projev být nudný, pokud si nenajde nějaké zpestření. Moje volba byla taková, že jsem si přizval některé kolegy z DT. Oni pochopitelně celou besedu obohatili. Z plánovaného programu na asi jeden a půl hodiny se to zvrhlo na bezmála tři hodiny se širokým zapojením publika. Tak když tedy vůbec o něčem pohovořit, byť psanou formou, proč ne o DT? Protože jo.
Pod křídly RAF 2.díl
Čtenářům se dostává do rukou další díl dlouholetého badatelského projektu o čs. letcích, které po komunistickém převratu z února 1948 donutilo nastalé nepřátelské prostředí ve vlasti, kam se tři roky předtím vítězně vrátili z Velké Británie, volit opětovný exil – ten nejdelší. Tento svazek navazuje na 1. díl, kde bylo objasněno podhoubí a následné děje, jež přivedly příslušníky západního leteckého odboje k opakovanému odchodu za hranice a vstupu do řad RAF. Pokračuje zde výčtem osudů exilových letců v abecedním pořadí jmen v rozsahu liter H-M. Opět se zde setkáváme s využitím čs. leteckých exulantů v široké škále letového i pozemního přidělení u Královského letectva od konce 40. do počátku 70. let minulého století nejen na britských ostrovech, ale též v zámořských državách.
Příběhy starých battledressů, 2. doplněné vydání
V úvodu se autor otevřeně přiznává, že jej k této tematice přivedla jiná totalitní diktatura, když v 70. letech během tuhé komunistické normalizace patřil mezi ty mladé trampy, jejichž snem, ve snaze odlišit se od konformní většiny, bylo provokativní nošení součástek britské a americké vojenské výstroje. Od romantického klukovského obdivu k minulosti se autor časem dostal k věcnému zkoumání historické reality.
Přesto jsou čeští trampové hrdiny první reportáže o jejich činnosti mezi španělskými guerrilleros v době tamní občanské války, kdy po vítězství frankistů mnozí z nich skončili v řadách čs. zahraniční armády ve Velké Británii. Další vyprávění čtenáře provází bojišti v severoafrické poušti, při obléhání francouzského přístavu Dunkerque i po Slovensku, kde prožívala krutou kalvárii v rámci bojů 2. čs. samostatné paradesantní brigády v SSSR i větší skupina českých důstojníků, kteří prošli paravýcvikem ve Velké Británii a jako dobrovolníci zde poznali pravou tvář sovětských “spojenců”.
Finále této knihy přivádí čtenáře do Čech, kde s trojicí českých reportérů (rovněž s parašutistickým výcvikem) projde bojem amerických jednotek o Cheb, pozná hořkost první čs. jednotky ze Západu, která se na zásah Sovětů nesměla zúčastnit osvobození Prahy, kde zatím bojovali na barikádách v kuriózně získaných battledressech a britských přilbách i někteří skauti z pozoruhodné odbojové organizace Zpravodajská brigáda.
Němý průvodce touto knihou - britský battledress - poznamenal nechtíc jeho české nositelem stigmatem “zápaďáctví”, které způsobilo, že drtivá většina hrdinů knihy skončila v komunistických kriminálech či v nedobrovolném exilu. Opožděným holdem jejich upřímného vlastenectví chce být proto i kniha “Příběhy starých battledressů”…
Ve volném pokračování čtenářsky úspěšné knihy historika a publicisty Jindřicha Marka PÁTOU KARTU BERE SMRT (Českoslovenští parašutisté v britských battledressech 1941-1945) využívá zkušený autor literatury faktu svou oblíbenou metodu historické reportáže k tomu, aby čtenáře provedl po nejzajímavějších stopách historického užití battledressu - blůzy britského polního stejnokroje - v bojích českých vojáků s německými nacisty v letech 2. světové války.
Kam kráčíš, ČSA?
Nosným tématem knihy "Kam kráčíš, ČSA?" je definování pravých příčin, proč tradiční, stabilizovaná a konkurenceschopná letecká společnost, která mohla v roce 2023 důstojně oslavit stoleté výročí, se během krátkého historického období propadla na absolutní dno. Jednotliví spoluautoři, bývalí zaměstnanci napříč odbornostmi u ČSA, popisují stav svého reálného poznání velmi srozumitelným způsobem, aby čtenář měl šanci posoudit, kde byl zakopaný pes. Kniha má potenciál vyprovokovat další, dosud žijící, pamětníky k zaznamenání zajímavých profesních příběhů z doby slávy společnosti v některém plánovaném následujícím dílu.
Nelly Dienerová - Létající anděl
Letecká doprava je dnes běžnou součástí života. Starší cestující si již často neuvědomí - a mladší to už ani vědět nemohou - jakými změnami prošla za posledního půl století. V roce 1959 odlétal můj strýc na Kubu. Po odbavení v malé budově starého ruzyňského letiště se skupina cestujících pěšky přesunovala přes stojánku k čekajícímu ´Tůčku´. Strýc od pěší skupinky utekl, doběhl k nám přihlížejícím, kteří jsme byli od letištní plochy odděleni pouhým nízkým zábradlím, znovu si s námi potřásl rukou, vyměnil pár slov a skupinku nastupující do letadla zase doběhl. Nebylo žádné zouvání bot u detektoru kovů, odkládání drobných z kapsy, osobní prohlídky, prosvětlování zavazadel, ani odebrání lahvičky šamponu. V té době bylo také ještě běžné, že posádka za letu vyhověla prosbě cestujícího o návštěvu v pilotní kabině. To vše je dnes již prakticky nepředstavitelné, nicméně někteří z nás to ještě pamatují. Pamětníci roku 1934 ovšem již nežijí. V tomto roce se odehrává děj naší knihy. Jak píše sama autorka, civilní letectví v té době vězelo ještě v těch nejmenších dětských botičkách. Společnost Swissair - jako první v Evropě - tehdy přišla s průkopnickým činem. O cestující na palubě měla po všech stránkách pečovat hosteska, stevardka, letuška, slečna Nelly Dienerová. Poutavě jsou zachyceny nejen historky z její práce a z tehdejšího leteckého prostředí, ale i názory, zvyky a předsudky švýcarské společnosti 40. let 20. století. Představte si třeba jen průlet dopravním letadlem těsně nad střechami Curychu, v ranní špičce...., víc neprozradím. Letecká doprava je dnes běžnou součástí života. Starší cestující si již často neuvědomí - a mladší to už ani vědět nemohou - jakými změnami prošla za posledního půl století.
Paragliding 2022
Z obsahu:
Pár slov o leteckém pravěku namísto úvodu
Konstrukce padákového kluzáku
Základy aerodynamiky a mechaniky letu padákového kluzáku
Meteorologie
Vybavení pro paragliding
Letová praxe
Pravidla létání
Certifikace, normy a certifikační postupy
Soutěže v přeletech
Praktické rady po základním kurzu
Zločin na západě
Kniha Zločin na západě (autoři Vladimír Bružeňák a Miloš Bernart) představuje činnost četnické pátrací stanice Cheb v období první Československé republiky. Zabývá se fungováním stanice v období 1929-1937, tedy náplní činnosti a popisem práce četníků v pátrací službě. Vrcholem je popis nejzávažnějších kriminálních případů v oblasti západních Čech (tedy celého dnešního KV kraje a části Plánska a Tachovska), které chebská stanice vyšetřovala. Vše je podloženo archivními dokumenty, prací s dobovým tiskem a materiály poskytnuté příbuznými několika hlavních aktérů. Unikátní je taktéž fotografická příloha z pozůstalosti fotografa pátrací stanice Karla Kafky. Jedná se o stovky jedinečných fotografií ukazujících práci chebských četníků z pátrací stanice v celé šíři jejich záběru. Obdobný materiál se nezachoval prakticky k žádné z 42 pátracích stanic tehdejšího Československa. Kniha tak bude jedinečně dokumentovat kriminalistickou činnost prvorepublikových četníků, stejně jako dobový život v západním koutě republiky. Mimo jiné se v ní objeví i fotografie míst oblasti západu Čech, která dnes vypadají zcela jinak, případně už vůbec neexistují.