E-knihy - Česká beletria strana 9 z 27

Maloměsto, dospívání a temnota v nás Šestnáctiletý Šimon žije na předměstí Tábora a snaží se uniknout zoufale nudnému a pokryteckému světu kolem. Spolu se svými kamarády Drakem, Armanem a Ludacrisem hraje v blackmetalové kapele, která se pro něj stává ventilem i únikem z reality. Jednoho dne však do jejich života vstoupí tajemný muž, Sorat. Spolu s ním se kluci pokusí vyvolat ducha dávno zemřelé dívky a od té chvíle se věci dávají do pohybu. Jenže — co když vyvolali něco úplně jiného? ––– Nejtemnější démony nacházíme především sami v sobě. Ani to však autorce nebrání vyvolat je se špetkou nadsázky a humoru. Iva Hadj Moussa (nar. 1979) pochází z jihočeské vesnice Božetice. Vystudovala psychologii na Masarykově univerzitě v Brně, krátce pracovala v psychologické poradně v Bruntálu a potom v brněnském Centru dopravního výzkumu. Poté se rozhodla přestěhovat do Prahy a zkusit nový obor — reklamní textařinu, kterou se živí dodnes. Je autorkou scénářů večerníčku Nejmenší slon na světě. V roce 2020 jí vyšel román Šalina do stanice touha. Má ráda black metal a zlaté retrívry. Je vdaná za Čecha s alžírskou krví a má jednoho syna.

„My, Husákovy děti, si nic vymýšlet nemusíme.“ Dospívat je obtížné za každého režimu a v každé době, když ale dospíváte zrovna v době husákovské šedi, svět je ještě o trochu komplikovanější.

Kniha povídek, které se vzájemně prolínají, ukazuje s humornou i vážnou tváří vnitřní pohled ženy na okolní svět. Sára, velká milovnice umění. Monika, atraktivní žena, co musí být vždy středem pozornosti, a Irma, která se snaží být máma s velkým M. Tři úspěšné, pětatřicetileté ženy, které spojuje jedno velké přátelství. Sledujte v průběhu pěti let, jak společně prožívají svá malá i velká dobrodružství na cestách, v lásce nebo sexu. Vydejte se s nimi na zajímavá místa v Čechách i ve světě. Jenže život není jen o užívání, což záhy zjistí, když se budou muset vyrovnat s nástrahami, které jim osud přichystal. Zvládne Irma život bez svého manžela a dokáže se sama postarat o děti? Jak se postaví Sára k dluhům své drahé polovičky? A co udělá Monika, když přistihne nevěrného manžela in flagranti? Tato kniha nehledá odpovědi, ale zaznamenává ženské pocity, myšlenky, emoce, nenaplněné sny a touhy tak, jak je prožívá každá z nás.

V novele Pokrývač, kterou vydává Nakladatelství ČAS k jeho pětaosmdesátým narozeninám, se Miloň Čepelka ohlíží do dob husákovské normalizace, kdy si lidé s uměleckými ambicemi v tzv. šedé zóně namlouvali, že přes všechny strachy a úhybné manévry mají své životy pod kontrolou. Příběh s podtitulem Obrazy ze života ing. Řezníčka, vyprávěný s ironickým nadhledem, je autorovým holdem češtině, slovně i stylisticky tak rozmanité.

Podvědomě cítíte, že vás někdo pozoruje. Otočíte se a zahlédnete ho. Nejde přehlédnout. Celý v černém, klobouk stažený do čela. Svou výškou převyšuje většinu ostatních. Nepoznáte, jestli za černými skly svých brýlí pozoroval právě vás, nebo tu paní ve vysokých lodičkách, která se nervózně přehrabuje v kabelce. Pak odchází a vám se uleví. Ale zůstává ve vás pocit, že něco s sebou odnáší. Něco vašeho. Něco z vaší duše, vaší hlavy…

Jeden mladý muž, jedna kytara a jedno dusné normalizační Československo. Aneb příběh o tom, co má společného Jimmy Hendrix s klukem ze severní Moravy. Svobodu. Kytaru. A touhu. Novinka od úspěšné české autorky Kateřiny Dubské. O čem jste snili, když jste byli malí? Že až vyrostete, nebudete muset nikoho poslouchat a budete si žít po svém? Hendrixova kytara je o snech. O snech plných svobody. Jenže když vyrůstáte v socialistickém Československu, můžete si o ní nechat jen zdát. Dokud ovšem nepotkáte HUDBU. Ta dokáže pohnout vaší duší i tělem a donutí vás k činu. Založíte kapelu a pořád někde narážíte. Až utečete za dráty, kde jste konečně sami sebou a plníte si sny. A za svým si jdete velmi cílevědomě. Hendrixova kytara je kniha o svobodě a o ceně, kterou za ni zaplatíte. Tehdy i dnes. Je o muži, kterého si kytara několikrát našla, a on si až po letech uvědomil, jaká je cena jeho svobody a talentu. A že ji neplatil sám. Místy je to až bolestné čtení. Možná každý z nás má v sobě podobnou „Hendrixovu kytaru“ – symbol rozletu a touhy žít si jen po svém. Jenže její cena je pro mnohé z nás příliš vysoká, takže to vzdáme nebo uhneme. Nebo to ani nezkusíme. Ale tahle kniha říká – vstaň a běž. Protože svobodní nemůžeme být jen napůl.

Smrt je vždycky bolestná, ale patří k životu stejně tak jako narození. Když přijde, nezbývá nám ostatním, kteří zůstáváme, nic jiného než ji přijmout a pokorně se poklonit. Chvíle loučení jsou těžké, ale i v těchto okamžicích lze najít světlo. Helena Vrábková pracuje jako smuteční řečník – a nabízí nám s otevřeným srdcem, s laskavým nadhledem, ale i s humorem jí vlastním pohled nejen za katafalk.

Manželský pár, Bohumil a Bohumila, se společně s mentálně postiženým synem přestěhuje z Prahy do malé vesnice v pohraničí, aby vyřešil svou manželskou krizi. V horkém létě se pokoušejí zapadnout mezi místní, drobná nedorozumění přisuzují nejprve své odlišnosti a neschopnosti pochopit venkovské prostředí. Avšak malých i velkých lží, podivných náhod a nepříjemných incidentů přibývá a pocit ohrožení sílí. Tušení, že jejich chalupu na dně rokle každou noc obchází velké zvíře, podivně koresponduje se záhadnými letáky s pohádkou o vlkovi, které nacházejí v místní nálevně. Jedné noci se Bohumil a Bohumila vracejí do prázdné chalupy – kluk zmizel. Podivné události vyvrcholí třetí den po chlapcově zmizení, kdy se před chalupou manželů shromáždí všichni vesničané ve slavnostních úborech. Převrátila se bizarní hra místních vidláků v jakousi zvrácenou podobu moderního folkloru? Jde jim o život? A co se stalo s klukem? Vesnický román, který chcete číst v bezpečí města. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Nekonvenční vyšetřovatel na straně těch, které okolnosti zahnaly za hranu zákona. Kde končí empatie a začíná porušení práva? Poručík Pech je dočasně povolán z Prahy do Liberce, kde žije jeho rodina. Nový případ ho zavede mezi členy místní romské komunity a neonacistické buňky. Zdánlivě banální případ záhy nabere nečekaný směr a vyšetřování se přesune ke známé trati tramvaje č. 11, spojující Liberec s Jabloncem. Těla dívek nalezená právě tam vyvolávají řadu otázek: Jak moc je do případu zapletený Pechův bratr? Co dělat, když vyšetřovatel — na rozdíl od čtenáře — potenciálním zločincům do hlavy nevidí? A kam až lze zajít ve snaze učinit spravedlnosti zadost? Uspěje Pech díky své komplikované povaze a svérázné morálce tam, kde se zákon a spravedlnost vydávají po odlišných kolejích? Právě zde, u trati tramvaje č. 11, začíná pro hlavního hrdinu trochu nečekaně nový start kariéry, během níž bude i nadále bojovat proti xenofobii, rasismu a netoleranci.

Román o tom, že štěstí máme nejednou na dosah, jen je třeba chytit ho do rukou! Natálie pracuje v knižním vydavatelství jako editorka. Hodnotí a upravuje rukopisy spisovatelů. Když však sama napíše román, rozpoutá se hotové peklo. Knihu jí zamítnou a vyhodí ji z práce. Z večera do rána se tak Natálii změní život… Je znechucená, demotivovaná, přestane si věřit a cítí se úplně na dně. Hledá si nové místo, ale překvapí ji láska… Avšak namísto toho, aby si užívala vztah s Michalem, nedají jí spát nejen jeho podivné utajované telefonáty, ale také problémy, které způsobí příjezd bláznivé sestry, teenagerky Romany, na prázdniny. Navíc se dozví, že rukopis její knihy ukradla bývalá kolegyně a vydává ho pod svým jménem. Natálie je šokovaná a zoufá si, proč jí osud tak nepřeje. Najde ztracené sebevědomí a odvahu? A pochopí, že má při vší té smůle a těžkostech vlastně velké štěstí?

Pořadovým číslem první svazek Spisů Josefa Čapka soustřeďuje v úplnosti jeho samostatnou prozaickou a dramatickou tvorbu do roku 1930: povídkové knihy Lelio a Pro delfína, časopisecky publikované práce Živý plamen, Tři prózy, Podzim 1914 a Chlapec, divadelní hru Země mnoha jmen a torzo dramatu Gassirova loutna, filmová libreta Lakomec a Moc pověry a konečně i baladickou prózu Stín kapradiny. V chronologickém uspořádání představuje Čapkovu svébytnou cestu napříč moderními vyprávěcími postupy k vlastnímu epickému výrazu prostoupenému reflexí metafyzických témat, jejich tíhy a naléhavosti, i náznakovou přítomností autorova „druhého“ literárního domova, tj. čin­nosti kriticko-ese­jistické, tříbící Čapkův rozvažující styl a smysl pro lapidární postižení nadčasového prvku aktuálního (uměleckého) dění. Poprvé je tu tedy příležitost ukázat celek Čapkovy „volné“ literární tvorby, počínaje emancipací od prací psaných společně s bratrem Karlem. Prózy vznikající před první světovou válkou a v jejím průběhu tematizují konfrontaci nezajištěné, troskotající existence s proměnlivou povahou moderního časoprostoru. Střetnutí s avantgardní estetikou soudobých uměleckých proudů (kubismus, expresionismus, futurismus) rozevřelo v Čapkových raných prózách vějíř „figurativních“ možností: zachycují mnohotematičnost nové skutečnosti a její otevřenou, ubíhající perspektivu v neustálém poukazu k všudypřítomné motivické řadě značící sebereflexi Čapkova tvůrčího úsilí. Jeho ústřední snahou bylo dospět prostřednictvím tvarových proměn k názoru nové zkušenosti, ke zkušenosti nového výrazu, k zážitku narativního a popisného slova-obrazu zachycujícího událost imaginativního vidění i s ní spojenou tíživou myšlenku. Dramatické útvary z 20. let zachycují Čapkovy pokusy o alegoricko-utopickou hru. Reagovaly – často i ironickou perzifláží – na revoluční téma levých avantgard počátku 20. let, zpochybňovaly spásnost kolektivistického sociálního experimentu a apelovaly na individuální odpovědnost. Svazek uzavírá próza Stín kapradiny (často označovaná za literární protějšek Čapkových obrazů s náměty „chlapů“), sjednocující mnohé z autorových dosavadních tematických okruhů a tvárných postupů v myticko-baladickém podání údělu člověka.

Rozvod jako takový s sebou většinou příliš humoru nenese. Rozvodem ale dozajista něco končí – a něco začíná! Hrdina knihy Ivana Galambici je toho zářným příkladem, neboť po této neblahé události zažívá situace, které jsou někdy humorné, někdy tragikomické, sem tam neuvěřitelné, a někdy se čtenář neubrání, aby mu smíchy nevytryskly slzy. Některé autorovy povídky tak ne náhodou odkazují k tomu nejlepšímu, co bylo v české humoristické literatuře sepsáno, a k autorům, jako byl třeba Jaroslav Hašek. Ale hlavně, jak říká náš 45letý hrdina plnou vahou svých 100 kil: život je nádherný a smích je dar!

Inspektor Timothy Prévit je ve své podstatě stále stejný. Možná vychází z myšlenky, že co je dobré, nemá se měnit, ale spíš je mu to jedno. A pokud se chce změnit někdo jiný, nechť tak učiní a jeho nechá laskavě na pokoji. Také z těchto důvodů je nadále neoblíbený v práci a žije odloučen od své rodiny se svým milovaným dobrmanem Britem a papouškem Esmeraldou. Jenže z klidného pobývání ho vyruší vyšetřování dvojnásobné vraždy. A aby toho nebylo málo, přidá se k tomuto případu ještě jeden únos. Nyní je na Prévitovi, aby našel ten správný konec zamotaného klubka. Jenže Prévit už toho má dost…

Jeden čas, jeden dům, mnoho osudů Každý dům má svůj příběh, některý skrývá tajemství a jiný má vlastní osud. Tak jako žlutý činžák v nenápadné ulici Města poblíž Řeky. Jak moc jej určí obyvatelé — fotografka a ornitoložka Róza, spisovatel Hilský, podnikatel Majer, agorafobička Klára nebo paní Cartierová a… kam se vlastně ztratil domovník Vrána? Zatímco obyvatelé domu žijí zdánlivě nezávislé životy, silné vyprávění graduje k nečekanému konci. Nikdo z nich v té chvíli netuší, jak moc svým každodenním rozhodováním nejen spolehlivě zaceluje vlastní osud, ale také spřádá úděl letitého činžáku. Podobně jako nedaleká Řeka, i životy sousedů podléhají pod iluzí stálosti nenápadným, avšak o to ve svých důsledcích dramatičtějším proměnám. A zůstává jen otázka, nakolik mohou cizí příběhy, ve kterých se člověk ocitá, změnit celý jeho život…

Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.

Kniha popisuje životní období mladé ženy vdávající se z lásky, která se však brzy změní v hořkost. Alice si bere svého přítele Richarda Skálu, když zjistí, že je těhotná. U jejích rodičů bydlet nemohou, protože vinou bratra o všechno přišli, a tak začnou bydlet ve vile Richardovy matky v malém městě Javorov. Jejich společné soužití začíná mít počáteční trhliny, a když o Vánocích Richard nečekaně oznámí, že odjíždí do Afghánistánu na vojenskou misi, dostane trhlinu největší. Alice zůstává s malým synem v domě své tchyně, která jí situaci vůbec neulehčuje, a snaží se najít východisko ze zdánlivě neřešitelných nesnází. Aniž by to chtěla nebo plánovala, seznámí se se svou osudovou láskou, Pavlem. Nemají to však snadné, oba mají jiné partnery a smysl pro morální povinnost. Jejich láska je však silná a opojná, ale stejně tak bolestná a spalující. Zpočátku se snaží tomu velkému citu bránit, ale zjišťují, že jeden bez druhého nechtějí být. Navíc se blíží čas, kdy se vrátí Richard z Afghánistánu. Bude to ale úplně jiný Richard, než kterého Alice znala….

To, že parta píseckých kriminalistů, kterým šéfuje kapitán Karas, umí, o tom už emeritní komisař kriminální služby Ladislav Beran přesvědčil ve svých krimi povídkách spoustu čtenářů. A není tomu jinak ani v jeho další knize, kterou nazval Kytice růží nebožtíkům nevoní. Tentokrát písecký autor předkládá čtenářům další napínavé povídky, které zaujmou už svými názvy, mj. Vrah na pět, Holka na jednu sezonu, Prázdná postel, Kasařské rekviem. Poručíci Studnička a Mach a jejich kolegové si i při vyšetřování těch nejtěžších zločinů umí na případ tzv. zajít. Povídkám, jak už tomu u autora bývá, nechybí napětí, ale ani humor. Svět zločinu a galerky totiž není jednobarevný. Každý zločin má své pozadí a nejde jen o to vypátrat a usvědčit pachatele, ale rozkrýt i lidské osudy, vztahy a pohnutky...

Každá situace může být přelomová… Člověk vyrůstá v rodině, se kterou se chtě nechtě musí nějak sžít. Pak ho smete puberta a nepřekonatelné výzvy prvních lásek, následuje série dalších více či spíše méně šťastných vztahů, spousta takzvaně „běžných problémů“, až se jakžtakž bez újmy dokodrcá k remcavému stáří. A v průběhu toho všeho se nepřetržitě snaží zavděčit rodičům, které si vlastně nevybral. Roční období se střídají a životy běží. Povídková sbírka Biancy Bellové zachycuje právě tyto fragmenty lidských osudů. Jsou to výseky jednotlivých životních příběhů, v nichž jsou často ony osudy obsaženy vlastně kompletně — dívka na koupališti zažije přelomovou situaci, podobně zásadní je pro jinou ženu setkání dohodnuté přes Tinder, jednomu muži zemře dobrý přítel, jiný se vydává číst na literární festival, stará básnířka vede v pečovatelském domě rozhovor s mladým novinářem a v nehostinných Sudetech zase hrázný vzpomíná na dívku, která mu pootočila svět. Z hromad nostalgie a melancholie však Bianca Bellová umí vyhrábnout i dávku zvláštní naděje. Naděje, že to všechno jsou skutečně jen fragmenty a svět se nepřestává točit dál… Od autorky oceňovaného románu Jezero.

V horské osadě v Beskydech je nalezena brutálně zavražděná dívka. Vše nasvědčuje tomu, že se stala obětí sexuálního maniaka. Šéf ostravské mordparty Miroslav Lada rychle dojde k přesvědčení, že vrahem musí být někdo z místních. Jeho tým i s novým operativcem Romanem Nitkou rozplétá vztahy mezi sousedy a souvislost s drogovým byznysem. Postupně se seznamují se všemi obyvateli osady, zneuznaným hudebníkem, věčně nemytým pasákem koz nebo váženým, ale nerudným architektem a jeho slabomyslným synem. Do vyšetřování se brzy začnou promítat osobní životy kriminalistů. Všichni mají stejný cíl, ale každý jinou motivaci k dopadení vraha. Dokážou se sjednotit a zbavit odlehlý kraj monstra? A stihnou to dřív, než vrah udeří znovu? František Šmehlík (* 1995) pochází z Ostravy. Od dětství se věnoval sportu, především judu, v němž získal tři tituly mistra republiky, startoval na mistrovství Evropy, mistrovství světa i na evropské olympiádě mládeže. V současnosti žije se snoubenkou a synkem v Olomouci, kde dokončuje studium bohemistiky na Univerzitě Palackého a zároveň pracuje jako trenér sportovního střediska pro žákovské kategorie. Vedle juda jsou jeho dávnou vášní knihy, mezi své největší oblíbence řadí Milana Kunderu, Bohumila Hrabala či Ladislava Fukse. V roce 2015 vydal soubor hororových povídek Temné znamení. Jeho první kriminální román Slyšet jeleny zpívat se vyznačuje promyšlenou zápletkou, ale především schopností postihnout spletité vazby v malé komunitě, kde skoro každý může být vrah. V současnosti pracuje na prvním dílu série s olomouckou vyšetřovatelkou Laurou Arou.