Najnovšie - Novely, poviedky, antológie strana 25 z 25

Tieň na úteku je zbierkou jedenástich poviedok a krátkych próz, plnou šokujúcich príbehov, dramatických zvratov a nečakaných poínt. Realisticky, miestami až surovo, no mrazivo výstižne zachytáva hĺbku spletitých ľudských osudov. Debut vychádza v úspešnej edícii Žilinská brána, kde vydavateľstvo Artis Omnis ponúka priestor mladým slovenským autorom. „Jedenásť poviedok debutovej zbierky jedného z členov žilinského literárneho klubu Silans prepájajú dve nesporne nevyčerpateľné témy: sex a smrť. Slová a činy sú zámienkami na oddialenie nevyhnutnej koncovky v princípe života alebo zániku. (...) Ľudia vo Zvrškovcových textoch sú schopní sebapotvrdenia len v hraničných situáciách, stratili schopnosť žiť zmysluplne obyčajný život.“ Miloš Ferko O autorovi: Miloš Zvrškovec (1980) pochádza zo Žiliny. Po štúdiu na UKF v Nitre a na UMB v Banskej Bystrici pôsobí ako stredoškolský učiteľ slovenčiny a dejepisu. Je členom literárneho klubu Silans pri Regionálnom kultúrnom stredisku v Žiline. Jeho texty sa objavili v zborníkoch Brak a Brak sa vracia, ktoré vyšli v rámci Žilinského literárneho festivalu. Publikoval aj v tlači, zúčastnil sa viacerých celoslovenských literárnych súťaží a svoju tvorbu prezentoval na rôznych literárnych podujatiach.

Souborné vydání povídkové tvorby jednoho z nejvýznamnějších českých autorů posledního dvacetiletí. Povídky nedávno zesnulého Jana Balabána patří ke klenotům české literatury, a to nejen podle kritiky, ale především podle čtenářů. Svazek obsahuje povídky z knih Středověk, Prázdniny, Možná že odcházíme, Jsme tady a několik povídek nezařazených. Jan Balabán (narozen 29. 1. 1961 v Šumperku — zemřel 23. 4. 2010 v Ostravě) byl českým prozaikem, publicistou a překladatelem. Vyrůstal v Ostravě. Vystudoval obor čeština - angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po studiu pracoval jako technický překladatel. Navštívil Anglii, Kanadu a Spojené státy. Vydal knihy povídek Středověk (1985), Boží lano (1998), Prázdniny (1998), Možná že odcházíme (2004), Jsme tady - Příběh v deseti povídkách (2006), romány Černý beran (2000), Kudy šel anděl (2003, druhé vydání 2005) a scénář komiksu Srdce draka (2001). Jeho sbírka Možná že odcházíme byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2004 a získala Magnesii Literu 2005 za prózu a nominaci na Státní cenu za literaturu 2004. V roce 2010 vyšel jeho poslední román Zeptej se táty, který se stal Knihou roku v anketě Lidových novin.

V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty, kteří ve staré vlasti hledají své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost? Magnesia Litera 2006 za prózu 3. místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2005 Jiří Hájíček se narodil v roce 1967 v Českých Budějovicích. Vystudoval gymnázium v Týně nad Vltavou a českobudějovickou fakultu Vysoké školy zemědělské. Žije a pracuje jako bankovní úředník v Českých Budějovicích. Je ženatý. Prozaický debut, sbírka povídek Snídaně na refýži, byla připravena k vydání v nakladatelství Český spisovatel v roce 1995, ale vyšla až v roce 1998 (Hynek). V roce 2001 vyšla v Hostu novela Zloději zelených koní. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely o hledačích vltavínů Zloději zelených koní a připravuje se rovněž polské vydání. Druhý román Dobrodruzi hlavního proudu byl vydán roku 2002 (Host). Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž (Host). Za knihu Selský baroko (2005) získal Jiří Hájíček cenu Magnesia Litera (2006) za nejlepší prózu. V roce 2007 vydal v nakladatelství Host povídku s názvem Fotbalové deníky. Přestože se slovo fotbal objevuje v titulu knihy, tento sport v románu nehraje hlavní roli, centrálním tématem jsou zejména rodinné vztahy.

Kniha druhé poloviny století, ve kterém rozkvetlo salónní levičáctví a civilizační choroby, a také příběh svou lidských osudů, v určitých okamžicích se protínajících a poté na dlouhou dobu vzájemně ztracených, osudů, které už při letmém dotyku jako kulečníkové koule mění směr a po dalších odrazech k sobě opět nacházejí cestu. Kniha do omrzení opakující, že štěstí je nesouměřitelné a relativní a láska může mít podobu skrytou i nehezkou. Kniha o tom, že každému z nás sedí mezi ušima nebo ve vnitřnostech ďábel, který dává životu směr v danou chvíli nevhodný, a přesto se mladí úspěšní setkají s mladými neúspěšnými nad stejnou rozlitou stařeckou polévkou. Stanislav Beran se narodil v roce 1977 v Jindřichově Hradci. Vystudoval zdejší gymnázium, poté absolvoval obor český jazyk-dějepis na UJEP v Ústí nad Labem. Časopisecky publikoval v Hostu, Welesu, Psím vínu a Pandoře. Debutoval básnickou sbírkou Zlodům (Ústí nad Labem 2002). Je občasným účastníkem literárních čtení. Kromě literatury jej zajímá lezení po skálách a výpravy do hor. Žije v Jindřichově Hradci a pracuje ve farmaceutické firmě.

Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila. Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury. Magnesia Litera 2010 - Kniha roku Petra Soukupová (1982) vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. V současnosti pracuje jako scenáristka úspěšného pořadu Comeback. Za svůj debut K moři získala Cenu Jiřího Ortena, byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého a cenu Magnesia Litera. Za scénář k povídce Na krátko získala třetí místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář a ukončila jím studium na FAMU. Její druhá kniha, triptych povídek Zmizet, byla rovněž nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, v roce 2010 získala hlavní cenu Magnesia Litera - kniha roku.

Povídkový výbor z díla moravského prozaika a fejetonisty Josefa Pavlovického (vl. jm. Josefa Blažka), následníka Kosmákova. Nejvíce se mu dařily obrázky z lidového života (podané někdy v nářečí) se zachycením svérázných venkovských figurek. V tomto jako by byl dávným předchůdcem Zdeňka Galušky. Pavlovického humor byl laskavý, jadrný, proniknutý láskou k prostým lidem. Ilustroval Přemek Horáček. Josef Pavlovický (1871–1940), moravský prozaik a fejetonista

Výber poviedok populárneho slovenského scenáristu, básnika a spisovateľa Dušana Dušeka. Dušekové poviedky sú poetické, často humorné, ale vždy láskavé a nezvyčajne ľudské. Z reality života si vyberá všedné i bizarné postavy a figúrky, ku ktorým má dôverný vzťah. Púšťa ich do príbehu, ozvláštneného veľa ráz iracionálnym prvkom, ktorý však neodvádza príbeh a postavy od reality, ale naopak - pomáha hlbšie pochopiť realitu života, ktorá má i svoje tajomné dimenzie, odjakživa fungujúce v individuálnom a kolektívnom vedomí.

Kniha je výberom autorkiných poviedkových diel s tematicky rôznorodými príbehmi, ktoré nás svojím obsahom presvedčia o jej nevyčerpateľnej fantázii, invencii a majstrovskom rozprávačskom umení. Sedem príbehov nás uvádza do svetov, vybudovaných na tenkej hranici medzi reálnym a fantastickým, kde sa na pozadí obyčajných udalostí prirodzene odvíjajú nezvyčajné zápletky so šokujúcim rozuzlením. Poviedky v sebe nesú prvky vedeckej fantastiky, mytológie, hororu a detektívky s dramatickou gradáciou deja, oslavou irónie osudu a tým najčernejším humorom. Lucia Droppová, dvojnásobná víťazka Ceny Fantázie, publikovala autorské poviedky v poviedkových zbierkach Fantázia 2009, O dúhovú lampu v krajine Zázračno 2009, Fantázia 2007, Istrocon 2009, Comics a Manga book 1. Jej scenáre k filmom Zvieratá, Podozrenie na a veršovaný Jánošík, boli úspešne sfilmované. Aktívne sa venuje písaniu popkultúrnych rubrík pre internetové portály, v časopise Fantázia a vlastnej románovej tvorbe. Každoročne prednáša na medzinárodných festivaloch Comics Salón, IstroCON v Bratislave a Fénixcone v Brne. Momentálne je doktorandkou UK v BA.

Osemnásť príbehov postavených na stretnutí vnútorného sveta človeka s krutou realitou. Odohrávajú sa kdesi na pomedzí sna a skutočnosti: muž potulujúci sa po meste s odťatou rukou svojej ženy v aktovke, zberateľ pátrajúci po predmetoch spojených s katastrofami, firemný večierok, na ktorom má účastníkov spojiť desivé tajomstvo, alebo chlapec, ktorý sa mení na muchu, či mladý muž, ktorý "judášskym" bozkom môže spôsobiť smrť. Krištúfek s humorom jemu vlastným opisuje, čo všetko sa môže stať, keď... Jeho príbehy sú plné fantázie s kritickým pohľadom na absurdnosti súčasného sveta.

Razantný debut autora kníh Eskorta a Pastiersky list. Bizarná rodina pomätená z čítania brakových kníh a komiksov. Mrakodrap, ktorý sa vymkol spod kontroly a väzní svojich obyvateľov. Desivá civilizácia v podzemných kanáloch veľkomesta. Gang detí emigrantov zápasí o prežitie v Berlíne blízkej budúcnosti. Škandalózna spoveď skejťáka, páchateľa najohavnejšej a najzábavnejšej vraždy v dejinách našej literatúry. Telesný aj duševný stav generácie X totiž najlepšie vystihuje slogan Silný pocit čistoty.

Staršia zbierka poviedok Dušana Dušeka Náprstok vychádza v novšom vydaní. Ako sám píše na obálke pôvodného vydania: „V tejto knižke všeličo chýba, ale možno je v nej niečo také, čo zase chýba inde.“ Aj to je jeden z dôvodov, prečo sa oplatí túto knihu čítať po rokoch znova.

Eva Borušovičová všetky texty z tejto kolekcie napísala exkluzívne pre tri obsahovo a personálne na seba nadväzujúce internetové projekty: inZine, T-Station a najnovšie INLAND. Tam si našla množstvo fanúšikov medzi čitateľmi, ktorí sa v jej riadkoch naučili očakávať humor, múdrosti o živote, láske, sexe, rodičovstve i detstve, pochopenie i podpichnutie, smútok i nádej, nečakané uhly pohľadu a pointy, kultivovaný a živý jazyk. Eva Borušovičová urobí pre svojho čitateľa všetko, čo sa dá.

Autor vyzlieka donaha nielen profesorku nemčiny, ale všetky svoje postavy. Niektoré naozaj, niektoré, pravda - iba obrazne, ale všetky dostatočne dôkladne na potvrdenie známej pravdy, že nežijeme, ako chceme, žijeme len, ako vieme... Takmer dvadsiatka bývalých spolužiakov a ich triedna profesorka sa chystajú na stretnutie po desiatich rokoch. Každý z nich je zvedavý na to, ako sa zmenili ostatní, a nechce za ten svet, aby ostatní videli, ako sa zmenili oni sami. Maturitné stretnutie napokon asi nedopadne celkom tak, ako si predstavovali, ale určite dopadne tak, aby sa čitatelia dobre zabavili a od srdca zasmiali.