Najnovšie - Biografie - Životopisy strana 57 z 87

Sága najdlhšie pôsobiaceho a najnebezpečnejšieho mafiánskeho klanu „sýkoriek“ sa už dá, vďaka odkazom na zverejnené informácie, opísať tak, aby si mohol čitateľ urobiť sám predstavu, ako činnosť týchto mafiánov zasiahla po Novembri 1989 celú spoločnosť. Zapadli tak aj posledné kamienky historickej mozaiky a vďaka tomu môžeme ich príbeh dorozprávať a pridať aj tie časti, ktoré sa tu objavujú po prvýkrát. V záverečnom III. diely tejto dosiaľ najúplnejšej kroniky jednej z najsilnejších mafiánskych bánd podsvetia prichádza úder za úderom, ktorým najskôr polícia, následne prokuratúra a nakoniec súdy dostávajú po desaťročiach vyčíňania celú bandu na kolená. Pritom sa dozvedáme aj podrobnosti dramatických mafiánskych popráv ich vražedným komandom pod velením brutálneho super-bossa Róberta Lališa, prezývaného preto aj Gestapák. Ani jeho brutálne činy a vyhrážky neodvrátili rozklad bandy, ktorá sa pod tlakom spravodlivosti rozpadá a pod hrozbou tvrdých trestov začínajú aj jej najaktívnejší aktéri hľadať cestičku k dohode o „vine a treste“. Záverečný účet je aj tak neúprosný...

Dominika Cibulková otvorene hovorí o všetkých pádoch a potknutiach, vydretých víťazstvách, vojnách mimo kurtu, ťažkých prehrách či životných križovatkách. Priznáva svoju snahu o dokonalosť na tenisovom kurte, nervozitu, ktorá jej spôsobovala kŕče, depresiu, s ktorou bojovala takmer rok po dosiahnutí najväčšieho úspechu v kariére, priznáva rodinné problémy pre lásku. Milujú ju ľudia na celom svete, ale stala sa aj terčom nenávistných komentárov. Jej úprimná biografia zaujme i tých, ktorí o tenise nič nevedia. Je najoceňovanejšia slovenská tenistka, ktorá bola najvyššie zo všetkých v svetovom tenisovom rebríčku a ako jediná doteraz sa prebojovala do finále grandslamu a stala sa majsterkou sveta. Úspech sa nerodil ľahko, v detstve jej nikto neveril a nebyť buldočej zaťatosti jej rodičov, húževnatosti a pracovitosti, ktorou od začiatku vynikala, možno by jej príbeh bol úplne iný. Stala sa z nej tenistka svetového formátu, a predsa stále rešpektuje autoritu a úspech prijíma s pokorou. Formáty epub a mobi neobsahujú fotografie.

Posledná k.&k. barónka Dokumorán S týmto názvom prináša životný príbeh Margity Czóbelovej, ženy, ktorú maľoval Nándor Katona a kreslil Elemér Köszeghy. Ona sama maľovala a videla maľovať mystického impresionistu Ladislava Mednyánszkeho. Pre londýnske vydavateľstvá ilustrovala detektívky a dobrodružné romány. V sedemdesiatych rokoch tvorila angažované plagáty oslavujúce vyslanie sovietskeho Sputnika do Vesmíru. Strážky, Budapešť, Viedeň, Londýn... a opäť Strážky pod Tatrami. Renesančný kaštieľ obklopený parkom, cez ktorý preteká rieka Poprad. Plávala v nej aj v zime, maľovala, lyžovala, jazdila na koni. Nepochopená dobou, sama ju stroho komentujúc v nespočetných denníkových záznamoch. Akurátnym slovom, písmom drobným ako mrznúci dážď. Popritom zachraňovala rodný kaštieľ, päťstoročnú knižnicu s tisíckami cenných zväzkov a obrazy Ladislava Mednyánszkeho i portréty spišských a oravských županov. Po rozpade Rakúsko-Uhorska prvý raz, po boľševickom znárodňovaní v roku 1948 zďaleka nie posledný raz. Všetky obrazy, knihy a rodinné písomnosti sa jej podarilo uchovať len vďaka vlastnej vynaliezavosti a svojráznemu šarmu. Dokázala to napriek tomu, že ľudí s takýmto osudom je okolie náchylné považovať za čudákov, ak nie rovno bláznov. Vojny, rozpady impérií, revolúcie a totalitné režimy dvadsiateho storočia zobrali Margite Czóbelovej temer všetko, vrátane budúcnosti. Pokiaľ ide o národnosť, československé úrady do jej cestovnej legitimácie napísali, že je miešanka. No hrdosť, pamäť a humor si vziať nedala. Lásku, predovšetkým ku koňom a k rodnému kraju, takisto nie. Bola schopná ľúbiť a veriť aj v časoch, keď milovať nebolo koho. Nepredpojaté a pozorné čítanie doby a príbehu poslednej k. & k. barónky nám môže pomôcť chápať a predvídať nebezpečné tendencie dneška. V jednotlivcoch, národoch aj ideológiách. Barónka Margita Czóbelová (1891 – 1972), neter maliara Ladislava Mednyánszkeho, prežila väčšinu svojho života pod Tatrami. Na základe záznamov v archíve Akadémie výtvarných umení v Budapešti tu Margita spolu so sestrou Mariannou študovala v školskom roku 1915 - 1916. Prvá svetová vojna ich štúdium prerušila. V rokoch 1916 a 1922 Margita vystavovala na Národnom salóne v Budapešti. Začala tvoriť nielen ako maliarka, ale i ilustrátorka, predovšetkým pre anglické vydavateľstvá. Jej kariéru prerušila situácia po prvej svetovej vojne. Počas vojny sa stratil jej brat István. Strýko Ladislav Mednyánszky umrel v roku 1919. Sestra Marianna zomrela mladá 19. apríla 1929. Margita doopatrovala rodičov - otec spisovateľ, filozof a ekonóm István Czóbel zomrel 30. apríla 1932, mama Margita (Miri) Czóbelová, rod. Mednyánszka, umrela 5. júna 1937. Počas druhej svetovej vojny zostala Margita Czóbelová osamotená. V prostredí plnom protirečení a represálií to nemala ľahké. Zvodom doby ani revanšistickým náladám však nepodľahla. Po politických zmenách v roku 1948 prišla o rodinný majetok a pozemky. Šport, jazda na koni a mnoho ďalších aktivít udržiavali drobnú Margitu Czóbelovú v psychickej aj fyzickej kondícii. Izolovanosť barónky v prostredí Strážok ovplyvnila i jej výtvarnú tvorbu. V období medzi svetovými vojnami sa venovala hlavne ilustráciám (rozprávky Hansa Christiana Andersena, prózy Cecilie Tormayovej). Tvorila farebne svieže kompozície z parku v kaštieli, krajinomaľby inšpirované Mednyánszkeho dielami. Portrétovala členov a členky rodiny. Významnú časť jej prác predstavujú autoportréty. Podobne ako Ladislav Mednyánszky aj ona tvorila na maliarske plátno i na rôzne druhy papierov. Takisto často maľovala na obe strany. Po druhej svetovej vojne sa medzi jej témami objavujú aj menej obvyklé, či očakávané námety z modernizujúcich sa Tatier i zo socialistického sveta. Niektoré z nich vznikli na objednávku ako podklady pre plagáty k výročiu boľševickej revolúcie v Rusku (VOSR). Dôležitou črtou jej života bola krotká, no nezdolateľná viera v silu zdravého rozumu a sústavné konanie dobra. Prejavovalo sa aj v tom, že hoci vlastných potomkov nemala, tem

Češky, které zvolily tu méně pohodlnou cestu Jak se jmenovala naše první pilotka, první lékařka, první kandidátka na prezidentku? A kdo uskutečnil první módní přehlídku v Československu? Originální publikace autorské dvojice Jany Renner a ilustrátorky Silvie Vondřejcové nabízí odpovědí mnohem více. Přibližuje osudy třiceti žen, jejichž jména by neměla být zapomenuta a na první pohled spolu zdánlivě nesouvisí. Jedno mají ale společné, všechny byly v něčem první, statečné a jedinečné.

Záhady a tajemství v životě a díle Karla Hynka Máchy Život i dílo romantického rozervance Karla Hynka Máchy zůstávají dodnes opředeny množstvím tajemství a záhad. Kam básník putoval? Koho miloval? O čem skutečně pojednává Máj? Rozklíčujte velké otazníky básníkova života v doprovodu předního českého máchologa Aleše Česala.

Josef Hlinomaz byl synem hudebního skladatele, a třebaže neznal noty, dokázal na klavír nebo housle zahrát cokoliv. Byl gurmán, vášnivý cestovatel, pohodář a po všech stránkách originál. Cestoval po světě jen s doklady v kapse, kufr považoval za naprostou zbytečnost. Měl vřelý vztah k ženám, ale pro soužití s nimi si vytvořil naprosto neobvyklou formu. Každému řekl všechno do očí, ale nikoho nikdy neurazil. Před nikým se nehrbil a rovnou páteř si dokázal zachovat v každé situaci. Proto neupadl v zapomnění, i když je to už víc jak třicet let, kdy ukončil pobyt na této planetě. Připomínají ho reprízované filmy a televizní pořady, obrazy objevující se na výstavách, a hlavně si ho připomínají lidé, kteří ho měli rádi a považují si toho, že s ním mohli kus cesty jít či být chvíli v jeho přítomnosti. Rovněž tato knížka je takovou vzpomínkou, kamínkem do mozaiky odkazu, který tady tento něžný drsňák zanechal.

Autentický deník mladého autora a interpreta o tom, jak je důležité zase vstát a jít dál Pavel Callta si psal deník už od čtrnácti let. A přesně od té doby šel systematicky za svým snem – stát se zpěvákem. Postupně vás seznámí s nejrůznějšími životními křižovatkami, na které se během své cesty dostal. Nechybí první lásky, zklamání, první pracovní nabídky, úspěchy a poznání příjemné stránky slávy. I přestože byly chvíle, kdy se k němu osud obrátil zády, neztrácel sympatický zpěvák naději a nepřestával na sobě pracovat. A vyplatilo se!

Už v břiše jsem věděla, že něco není v pořádku. Nejsem žádná holka, která prodává oblečení v second handu. Jsem holka, kterou vlastní mamka nechala napospas v porodnici. Rozhodla jsem se vyprávět svůj příběh o tom, jaký to je být adoptovaným dítětem, teenagerem bez biologických rodičů a dospělým, co se s tím vším musí nějak vyrovnat. Píšu o hledání vlastní identity a kořenů. Odkrývám prekérní situace, s nimiž se adoptovaní setkávají. Jsem sice holka z druhý ruky, ale taky originál a strůjce vlastního života.

Geniální Skot Jim Clark, který v 60. letech ovládl dění na světových závodních okruzích. Emerson Fittipaldi, první z představitelů „brazilské vlny talentů. A do třetice ke všemu odhodlaný Angličan Nigel Mansell, který v cestě za svým snem neváhal riskovat zdraví i veškeré finance. Jedinečné osudy těchto tří skutečných hrdinů Formule 1 jsou poutavě popsány známým motoristických novinářem Romanem Klemmem. Nechybí ani příběhy dalších osobností kolem dráhy a spousta zajímavých a dosud málo známých informací. Díky tomu, že na sebe portréty těchto velikánů časově navazují, vykresluje kniha zároveň vývoj automobilového sportu a Formule 1 od poloviny padesátých let až do dnešní moderní éry.

Zasvěcený životopis legendární tenisové hvězdy Roger Federer. Hvězda, která zásadně ovlivňuje bílý sport skoro dvacet let. Jeho schop¬nost adaptovat se na nové trendy ve vybavení, taktice, ale i na mladší soupeře, odhodlané a zatím nezatížené jeho silou neporazitelného šampióna, zaslouží obdiv. Přitom nežije jen životem sportovce. Angažuje se v te¬nisové politice, podporuje spoustu charitativních projektů, ale také se odvážně pouští do opravdu velkého byznysu – a v neposlední řadě je hlavou početné rodiny.

Autobiografie slavného francouzského volného potápěče Život člověka se odehrává mezi jeho prvním nádechem a posledním výdechem. Ponory Guillauma Néryho jsou časové intervaly mezi jeho posledním výdechem a prvním nádechem. Kniha slavného potápěče nám umožňuje ponořit se do jeho tréninku, výkonů, technických obtíží, které musí překonávat. Potápění je pro něj víc než sport, je to životní filozofie, způsob, jak se přiblížit sám sobě i jak zkoumat oceán, který je dosud tak málo poznaným šestým světadílem. Tato neobvyklá pouť nás dovede na hranice lidských možností.

Ústrednou postavou desiatich rozhovorov Antona Vydru a Petra Zajaca je slovenský spisovateľ a disident Dominik Tatarka. Okolo jeho osobnosti sa odvíjajú dialógy, ktoré prechádzajú aj k otázkam slovenskej literatúry, výtvarného umenia, politického a tiež občianskeho života. Dominik Tatarka je tmelom, ktorý tieto úvahy drží pokope. Máme ho pred sebou ako syna, ktorý si musel svojho otca doslova celého vymyslieť, pretože ho nepoznal a v rodine zaujať jeho miesto muža, otca a manžela. No je tu aj jeho vzťah k matke a sestrám, od ktorého sa odvíjajú takmer všetky jeho vzťahy k iným ženám: k manželke, priateľkám, k literárnym aj neliterárnym milenkám. Aký typ ženy ho fascinoval a ako si dokázal získavať ich srdcia? Dôležitou časťou rozhovorov je Tatarkov štýl písania a jeho premeny, no takisto vášeň pri prepisovaní vlastných textov. Stretneme sa s Tatarkom ako presvedčeným a presvedčivým komunistom, ktorý rýchlo prichádza na to, že tvoriť v duchu socialistického realizmu nie je nič preňho a že celý komunizmus je slepou uličkou, takže sa rozhodne pre celoživotné disidentstvo a život na okraji spoločnosti. Z Tatarku je naraz človek, ktorému totalitný režim znemožňuje publikovať a jeho meno mizne z učebníc dejín slovenskej literatúry. Jedinou záchranou sa mu zdá byť archív. Tatarka opustil v mladosti Katolícku cirkev, no v starobe sa do nej vrátil. Prečo spravil toto rozhodnutie? Okrem záujmu o spisovateľské remeslo bol Tatarka náruživý obdivovateľ moderného výtvarného umenia. No naozaj prijímal všetko nové, s čím výtvarní umelci prichádzali? Aké diela uprednostňoval a do akých konfliktov s umelcami neváhal vstúpiť a prečo? Medzi základné charakteristiky Tatarkovej osobnosti patrí schopnosť obdarovať iných. Čo preňho znamená dar a ako ho prejavoval svojim blízkym? Tatarka bol entuziasta, ktorý sa vedel vášnivo vrhnúť do vecí, ktoré ho zaujímali, čím sa stal opakom postoja väčšinovej spoločnosti, pre ktorú je typická skôr ľahostajnosť alebo oportunizmus. Bol v tom Tatarka národným hrdinom alebo to bola z jeho strany čisto zámerná póza? Hoci Démon súhlasu nie je ani zďaleka Tatarkovým vrcholným dielom, predsa len je najznámejším z jeho románov. Prečo ho však tak veľmi zaujímali démoni, akí boli tí jeho osobní a čo všetko stálo za popularitou témy o démonoch – súhlasov či nesúhlasov? Poslednou veľkou témou rozhovorov je smrť, s ktorou sa Tatarka konfrontoval po celý život: zomrel mu otec, zomierali priatelia počas partizánskych bojov, zomrela mu matka a on sám sa tiež čoraz viac približoval k poslednej hranici svojho života. Umiera krátko pred Nežnou revolúciou, ktorá by mu priniesla vytúženú slobodu. Kniha desiatich rozhovorov necháva čitateľa spoznať život Dominika Tatarku, no zároveň mu kladie otázky, na ktoré si musí nájsť odpovede čitateľ sám.

Prepletenec osudov Pavla Ruska a Mariána Kočnera je symbolický pre obdobie po Nežnej revolúcii, keď vo „vyšších kruhoch“ každý každého poznal. Ide o dobu závratných kariér jednotlivcov, ktorí rýchlo bohatli a ešte rýchlejšie o to bohatstvo, a pričasto aj o vlastný život, prichádzali. V zrkadle dobových i súčasných médií teda sledujeme najskôr príbeh jedného mladého ambiciózneho muža, ktorý v mnohom ovplyvnil dianie na Slovensku, aby skončil s virtuálnou väzenskou guľou na nohe v očakávaní, aký osud mu pripravia chystané obvinenia a súdy. Druhým „hrdinom“ tejto knihy je jeho spolužiak z vysokej školy, ktorý bol s tým prvým v rôznych sporoch celé desaťročia, aby ich nakoniec spoločný „kšeft“ priviedol pred súd. Toto duo podnikavcov je teda zároveň aj poučením, že strmé kariéry na hrane elementárnej morálky a zákonov vedú k ešte strmším pádom.    Elektronická verzia knihy je významne aktualizovaná oproti printovej verzii.

Dlouholetý editor, nakladatel a spolubesedník Miloně Čepelky Josef Pepson Snětivý říká o této publikaci, která vychází k třiaosmdesátým narozeninám všestranného umělce a spoluzakladatele Divadla Járy Cimrmana: „Kniha Skok sem, skok tam je plná příběhů, glos, poznámek, polemik a úvah z let 2017-2019… což je, pěkně prosím, současně přímo autorův výstižný a úplný výčet, jímž zpochybnil svou údajnou nekoncentrovanost. Jak vidno, Miloň Čepelka se soustředit dokáže – a nejen tehdy, jde-li o škatulkování. Ostatně on příliš neškatulkuje, ba ani nesoudí (ačkoli někdy je příčinou nikoli velkorysost, ale opatrnost, snad nechtěně zděděná po otci a jeho oblíbeném výroku ,má to pánbůh všelijakou čeládku‘, kterým kniha začíná); spíše se (nikoli drze!) přiznává ke slabostem a pokleskům. Já zase přiznávám, že glosovat soubor glos, nadto stvořený člověkem, který je mi současně přítelem, kolegou i vzorem, mě naplňuje zvláštním studem. A aby pud nezvítězil nad studem, doporučuji vám, abyste se do knihy začetli, a to rovněž soustředěně. Odmění vás soukromý vesmír vnímavého muže, který vás už tolikrát potěšil divadelní kreací, písňovým textem, povídkou, novelou či objevným rýmem. Nyní zahýří ještě jinak, a pokud se v některém příběhu nebo mezi řádky poznáte, jen dobře (vám tak)!“

Pozoruhodný životní příběh nejslavnějšího vícebojaře ČR, který dobyl světové žebříčky.  „Proč dělám desetiboj? Nebavilo by mě trénovat jen jednu disciplínu, tak jich dělám raději deset.“ Kudy vedla cesta Romana Šebrleho, několikanásobného olympijského medailisty a držitele mnoha ocenění ze světových i tuzemských šampionátů? Publikace Romana Smutného vám přiblíží zrod atletické hvězdy od prvních krůčků přes největší úspěchy až po roli milujícího táty a moderátora televizních novin.

Janu Žižkovi jsou věnovány další a další publikace, avšak na jeho nástupce Prokopa Holého je upřena mnohem menší pozornost. Známý a oblíbený autor historických knih Jan Bauer tento dluh ve výročním roce husitské revoluce napravuje, a to zasvěcenou a čtivou formou. Je to namístě: vždyť přízviska "Veliký" by se nedostalo jen tak někomu! Prokopův původ a život předtím, než svůj osud svázal s husity, nejsou příliš známé. Totéž platí i pro jeho slavnějšího předchůdce, leč jinak mezi "bratrem Žižkou" a "panem Prokopem" nacházíme zajímavé rozdíly, jak vyplývá už z této obvyklé titulatury. Prokop Holý řečený Veliký byl totiž nejen vítězící vůdce polních vojsk, ale také vzdělaný duchovní a vynikající diplomat. Vraťme se tedy do bouřlivých časů spanilých jízd, přihlížejme koncilním disputacím a jednáním "na nejvyšší úrovni", cestujme po střední Evropě… a prožijme vzestup a pád pozoruhodné osobnosti, kterou uznávali i protivníci - špičky světské a církevní hierarchie nevyjímaje. Takové renomé si získají a takovou stopu v dějinách zanechají jen výjimečné postavy, a Prokop Holý mezi ně nezpochybnitelně patří.

Tato kniha Oty Ulče je věnována jeho nejbližšímu americkému příteli Josefu Škvoreckému. Ač jeden žil v Torontu a druhý v Binghamtonu a v polovině cesty mezi nimi byly Niagarské vodopády, stýkali se pravidelně čtyřicet let, vydávali české knihy a exilové časopisy, jejich rodiny se navštěvovaly. Sbližovaly je názory na svět, politiku a literaturu, ale také smysl pro humor a absurdno. Kniha je důkladný pramen o Škvoreckých, vychází z autorových živých vzpomínek a korespondence.Po úspěšné knize o českých exulantech 20. století Velikáni a malikáni napsal Ota Ulč knihu o svém přátelství s Josefem Škvoreckým na americkém kontinentu. Osobně se poznali teprve za mořem na Cornellově univerzitě v Ithace v roce 1969. Bylo to setkání náhodné, ale od začátku si náramně rozuměli, přestože mezi nimi byl podstatný rozdíl: „On byl mediální celebrita, kdežto já tehdy naprostá nula.“ Dalších čtyřicet let si byli nejbližšími přáteli a to platilo i o jejich rodinách. Josef Škvorecký žil v kanadském Torontu a Ota Ulč v americkém Binghamtonu, a tak nemohli být spolu denně v osobním styku. Vynahrazovali se to korespondencí, která je součástí této knihy. Sbližovaly je názory na svět, politiku a literaturu, ale také smysl pro humor a absurdno. Škvorecký pobídl Ulče, který se dostal do Ameriky o deset let dříve a publikoval anglicky, aby začal psát knihy zase česky, a to je přivedlo ke spolupráci na poli literatury. Pravidelně se navštěvovali a se svými rodinami se vydávali i na několikaměsíční cesty. Rádi si všímali podivuhodných zvláštností a možných nemožností, s kterými se dá šedivá skutečnost snadněji přežít, jak oba věřili. Sem patří i příběh, kdy Škvoreckému připisovali české feministky vytvoření slova harašení, ale jak v jednom svém článku Josef Škvorecký potvrdil, harašení vymyslel už dávno předtím Ota Ulč, který měl na své univerzitě s feministkami divoké zkušenosti. Vedle těchto zajímavých podrobností, o kterých autor s velkou chutí vypráví a zasazuje je do širších souvislostí, je jeho kniha nejlepším svědectvím o Škvoreckých, přináší nová fakta a přispívá k pochopení starých mýtů.Josef Škvorecký a Ota Ulč spolu prožili v Americe dvacet let v exilu a pak další dvě desetiletí po pádu železné opony, kdy se občas vraceli i do své domoviny. Sbližoval je český původ, univerzitní kariéra, vydávání českých knih, exilových časopisů, společné cesty, jejich manželky se celou dobu přátelily a Škvorecký byl kmotr Ulčova syna. O životě a díle Josefa Škvoreckého přináší autor zasvěcené a objevné informace, podložené společnými zážitky a korespondencí.

Příběhy v této knize jsou posbírané střípky autorčiných osobních prožitků, pocitů a různých zažitých situací v odstupu asi čtyř desítek let. Během těch let měnila zaměstnání i místo pobytu, pohybovala se i bydlela na místech vzdálených od sebe přes čtyři stovky kilometrů. Volně navazuje na předchozí dílo „Život je krásný, ale poťouchlík.“

Kontroverzní panovník ve složité době. Příběh dramatického období českých dějin a českého krále, který se ujal vlády ve velice složité době. Zemřel za dramatických okolností husitského převratu v Praze, který je českými historiky pokládán za prolog k dlouhotrvajícím husitským válkám, jež České království přivedly až na pokraj v chaosu. Z něj už existovalo jen jediné východisko – za každou cenu dosáhnout smíru mezi husity a jejich katolickými odpůrci.